Surrealistická procházka podsvětím

6
Brian Parnham (with Steve Roach): Mantle (SR01, CD)

Brian Parnham (with Steve Roach): Mantle (CD)

12 skladeb, steveroach.com 2007, SR01
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Mantle zní jako surrealistická procházka podsvětím v podobě jeskyní a kavern v půvabných kaňonech Utahu. Steve Roach pověřil svého letitého přítele a elektronického umělce Briana Parnhama, aby se zanořil do hlubin svého zvukového umění. Výsledkem je umný zvuk, který vyzrál do plnosti forem tohoto stínového sonického světa zázraků v podzemní říši naší planety. Vznikl tak první titul z nové produkční řady samotného Steve Roache, k němuž on sám přispěl svými typickými atmosférami.

Jeden z nejznámějších hudebníků z oblasti ambientu Steve Roach patří také k těm nejplodnějším a nejprodávanějším na světě. Má čas ve svém studiu Timeroom na okraji arizonské pouště v klidu tvořit a vydávat svá alba, až když je s výsledkem spokojen. Vedle toho pomáhá mnoha další hudebníkům, kteří teprve začínají a s jinými zase spolupracuje.

Nyní se též rozhodl sám vydávat některým z nich alba a tak trochu se na nich i zúčastnit jako hráč. Tak je tomu i v případě jeho dlouholetého přítele Briana Parnhama.

Další, co mají oba hudebníci společné, je zájem o planetu Zemi, specielně o její skalní útvary, povrch a nitro. Ostatně to bylo námětem mnoha alb sólových i kolektivních Steve Roache. Jednoduchý název Mantle, čili Plášť, má v tomto případě proto vyjadřovat plášť jádra Země a dvanáct skladeb CD jakýsi duchovně mystický výlet do jeho nitra za poznáním. To tak Steve Roache zaujalo, že se podílí na polovině skladeb drones, harmonickými vlnami a atmosférami, čili různými typy zvuků, ploch a prostorů vytvořenými speciálními samply a programováním. Obdobně s elektronickými zařízeními pracoval Brian Parnham.

Dohromady vytvořili velmi svěží, místy tajemnou, až duchovní hudbu. Většina skladeb má délku od pěti do sedmi minut a jsou, jak bývá zvykem, vzájemně propojeny a přechází do sebe. Protože pod povrchem země je mnoho, různými směry se klikatících proudů a jejich rychlost je spíše pomalá, vycházeli z toho asi i oba interpreti, takže hudba plyne pomalu, beze spěchu, velmi klidně.

Objevují se různé představy, jak např. Meandry (Meandering 5:29), Tekutý agregát (Liquid Aggregate 6:05), Oltář podzemního světa (Altar of the Underworld 5:14), Vytrvalý tok (Relentless Flow 5:00), Doupě Mínótaura (Minotaur´s Lair 4:54), Štíří nora (Scorpion Den 5:32) atd. Pomyslná cesta nitrem Země končí opět návratem na vzduch.

Pochopitelně, že v hudebním ztvárnění je využito spíše než melodií, především zvuků vyjadřujících jakýsi pohyb, posunování ploch o sebe, tření až dření, syčení, mnoho vedlejších „atmosférických“ zvuků, řinčení, skřípání, hučení, dunění, bublání, ale v případě Oltáře podzemního světa i skoro něco jako posvátný chorál. Přesto, že jde více o zvuky, je to velmi zajímavá hudba, v níž se daří po celou dobu udržovat napětí a zájem posluchače.

Dá se tedy říci, že album nám nenabízí pouze cestu do nitra Země, ale především cestu do nitra nás samých a my při poslechu objevujeme mnoho svých vnitřních proudů a tajemných zákoutí, abychom vše zbytečné roztavili a vrátili se zpět zakaleni a čistší. Hudba má v sobě vznešenost a posvátnost, hlavně ke konci alba stává se tak především duchovní.

*

© okultura, MMVIII

Uložit