Revue HORUS

Kino je plodem romantismu. Nikdy dříve nebyla taková masová výroba idolů. Z herců se dělají hrdinové s fascinující mocí a z hereček eroticky přitažlivé...

Nastává doba, kdy je stále více zřejmé, že nějaké zboží, sport, sexualita, rodina, věda, práce atd. jaksi není úplným naplněním existence člověka. Doba se zhutňuje. Máme pocit, že už nemůžeme dělat zbytečné věci, nová kvalita času nás nutí rychle volit a konat. Člověk už se nemůže skrývat.

Gary Lachman: Dark Star Rising. Magick and Power in the Age of Trump 256 stran, TarcherPerigee, New York 2018, brožované ISBN 978-0143132066 Gary Lachman, historik a kulturní...

Na úrovni fyzikální je Kaos považován za zvláštní stav energie. Odejmi mu určité množství energie a propadne se do méně aktivního, leč stabilnějšího energetického stavu, dodej mu energii a přejde ve zvláštní vyšší energetický stav. Kaos je energie, Řád je stabilní stav.

S dílem Algernona Blackwooda jsme vás seznámili již prostřednictvím povídek Hórova křídla (Revue HORUS, 1/92, str. 61-84) a Dům minulosti (Revue HORUS, 11/93, str....

Ze všech světových náboženství si zákonitě ponechalo židovství výlučné postavení, protože je na jedné straně zdrojem a rodičem mnoha ostatních a přitom na druhé...

O paralelních scénách aritmetického světa aneb O scénách, kde čísla mění tvář V hlubinách aritmetiky, tam kde se čísla obvykle chovají jako kámen a kov, se občas...

„Ty jsi svatý, Chaos, Chaos, Věčnost, všechny protiklady v pojmech!“ (Aleister Crowley: Vize & Hlas, 4. aethyr)

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás a podstata Spareovy magie spočívá v jeho řešení hlavolamu objektivity a subjektivity, makrokosmu a mikrokosmu.

Měl jsem v úmyslu napsat pár myšlenek o konceptu řeči, ale ve svém posledním jsi mi zase ty psal o svém úmyslu dát na papír své představy o nejnovějším běhu politiky a jejím pozadí. Proto jsem se rozhodl nyní napsat cosi, co by tě vyprovokovalo k argumentaci! Tak jako předtím se zase zmíním o příběhu Tlön, Uqbar a Orbis Tertius, buď tedy ke mně shovívavý.

V nejtišších vrstvách reality, tam, kde se prostor ještě nerozhodl být prostorem a čas váhá, zda se má rozběhnout, se rodí cosi, co připomíná...

Vidí hory, vidí les, vidí mraky u nebes, ale nikdy nepochopí, co se mu pod nosem tropí. - A. B. Strugačtí* Přicházející události vrhají...

Odmítám konvenční názor post-monotheistické západní psychologie, že jsme bytosti žijící v koloniích složené z nesčetných osobností, ačkoliv všeobecně postižených selektivní amnézií, která je známkou této jinak všudypřítomné podmínky. A za druhé, že neexistuje nic takového jako svobodná vůle; i když máme schopnost jednat náhodně nebo možná by se mělo říct přesněji stochasticky, a sklon ztotožňovat se s čímkoliv, co nakonec děláme.

Tento článek, napsaný prostřednictvím World Report Information Services pro Internet pod poněkud průhledným pseudonymem, se zabývá překonáním naší představy o tom, že jsme bytosti „bodové“. „Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude. Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita.“ Je dostatečně jasné, co nám brání být na kterémkoliv místě ihned a spojitě? Kdo si kouzelný klobouk nasadí, octne se v mžiku tam, kde si přeje být.

Opravdoví básníci našich dob jsou vlastně neznámí a většinou nepovšimnutí, nicméně však mají veliký význam. Jejich neviditelný vliv objímá celý svět.

Kam směřujeme? Kam jdeš ty? Pomalu upadáme do Velkého spánku. Uchystal nám úžasný život. Divoká příroda nezadržitelně mizí v tříšti stále menších ostrůvků jako ledovec tající...

Podání o černé magii často zmiňují starodávné knihy, které popisují teorii a praxi rituálů zla. Jejich samotná jména, jako Discours Des Sorciers a Le Satanisme, stačí k tomu, aby způsobila záchvěv hrůzy, ale možná dobře, že mimo zapečetěné schránky národních knihoven jich existuje jen pár. Jakmile se však nějaká dostane do rukou nějakého představitele veřejnosti - může jím být někdo, kdo se okultními vědami zabývá či nikoliv - výsledky mohou být přinejmenším, abychom tak řekli, nepředvídatelné. V této krátké povídce vykreslil Francis Prevot, jenž byl uznávaným autorem strašidelných povídek na přelomu století, příšerný příběh o zhoubných mocnostech Černé knihy.

Otázkou je, kterak vědomí existence paradigmat integrovat do každodenního života? To, že svět pravoslavného popa a jaderného fyzika funguje podle jiných zákonů, je zřejmé. Jedině zničení paradigmatu je cestou k jeho transcendenci.

Celý problém spočívá v tom, že většina lidí zabývá se budováním perspektiv namísto realizace svého potenciálu. Jestliže nespatřuješ rozdíl mezi svou osobou a Chaosem se zřetelem na tu skutečnost, že prakticky jste jedním a tím samým, nemusíš dennodenně zahřívat meditační podušku ani dělat ze sebe blázna vůči druhým lidem, neboť tvoje cesta je cestou Chaosu. Avatarové Chaosu válčí smíchem, využívají smyslovou, polyteistickou a anarchistickou přirozenost Věku Kálí k realizaci bódhisattvy.

  Málo jmen je tak úzce spojeno s Nadpřirozenem jako jméno Algernona Blackwooda - opravdu, neboť pro svůj velký zájem o okultní nauky se stal...

Čím větší míra Chaosu, tím vyšší počet možností, tím větší je tělo Nuit. Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen „harmonii“ a určitý „smysl“? Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou.

Švýcarský autor P. -R. König je čtenářům Revue HORUS znám z čísla II/94, kde byl uveřejněn jeho článek k historickému fenoménu O.T.O. Tentokrát uveřejňujeme...