Vnitřním programem je integrovat celou osobnost každého usilujícího. Poznat svou skutečnou danost, přiznat se k ní, konat ji, vzít ji na sebe, to je úděl – fatum. To je skutečná vůle každého.
Nepoměřovat se »veřejným« metrem. Každý má svou měrnou jednotku.
Magie je vědou o nesouměřitelnosti.
Každý má svou magickou hůl! Tou se měří. Proto čin je vyjádřen kdy, kde, kdo – co dělá. Je to jedinečné, neopakovatelné. Plyne to z údělu. Úděl vyjadřuje atraktivitu – co koho nejvíce zajímá, v čem se cítí uskutečněn. Láska, formule rozkoše; pod vůlí, úděl. Láska je vetknutost svým údělem v těle lidstva. Vzájemnost, vzájemná potřeba. Hierarchické uspořádání. Syntetizující interpersonalita. Každý zapadne přesně na své místo. Každému to jeho. Uznání a porozumění.
Naše devisa je syntéza. Všeho, co je lidské. Vrcholící v jednotě nového lidstva – v jediném údělu Božím.
Dítě, rodící se Bůh, synovství Člověka, Nový Æon. Žijící lidství, které pojme a duchovně vyhodnotí své dějiny, je jediným možným aktualizátorem, uskutečnitelem, toho, co přijde. Provede přesažení daného. Transcensus.
Slovo, Logos, které vykoná to, co říká, co znamená. Naplněné slovo. Slovo – Čin.
Slovo – počínaje Sefer jecira, dále Hermés Trismegistos, Lao-c‘, Upanišady, Bible, Korán, sv. Augustin, Mistr Eckhart, Paracelsus, Robert Fludd, Eliphas Lévi, Aleister Crowley – to Slovo je jediné, protože znamená totéž a takto se uskutečňuje a tvoří dějiny. Dějiny Slova, které se dějinami vtěluje.
Přítomný, a tím jediný, právě používaný, tedy »skutečný« okamžik, je naplněn jen tímto přechodem, transcensus, z minulého do nového: co už vždy bylo, ale právě proto ještě nikdy nebylo. Není tu chyba textu, logiky! Jednota protikladů vždy-nikdy, pro-proti, smrti-života, jang-jin. To »nové«. Nova et rara.
Angažovat se pro přechod – připojit se k pravdě; tvořit »vlnoplochu« šíření se živoucího Ducha.
Amor Fati
Neodolatelné přimknutí se k vlastnímu údělu; vedomí nevyhnutelnosti a vyústění všeho jiného (pokusů o podobnost se světem) – do údělu; svolení do údělu; pochopení nejpříjemnějšího stavu bytí v údělu; tužba po údělu, láska k údělu.
Láska je touha, setrvání, svolení, nevyhnutelnost, přirozenost, přisvědčení, přivtělení k předmětu údělu; jako kyslík a vodík v molekule vody; vzájemná potřebnost, naplněnost, úleva, samozřejmost.
Fatum Solitudo
Ojedinělost úděli; jedinečnost, neopakovatelnost, osamocenost právě tohoto (mého) údělu. Nikdo, nic mi ho neusnadní, protože je jen můj, pro mě. Nemohu se o něm radit, nikdo nepochopí; není společného měřítka pro něj. Není nic obdobného. ?ůj úděl je sám. V e svém údělu jsem sám. I kdyby někdo jiný měl zevně měřeno týž úděl, je to něco jiného.
Solitudo Beatitudo
Blaženost je v ceně. Cena v raritě – ojedinělosti. Vše má cenu. Jen ve vzácnosti – ojedinělosti. Tu cenu nikdo neocení. Je sama v sobě. Může cenit jen sebe samu. Nikdo netleská, nechválí. Není pro druhého – jako amor, láska, je to navíc; ta interpersonalita, co žádný z obou nevnímá. Proto hornímu nevadí to dolní a dolnímu to horní. Hierarchie.
Amor Solitudinis
Schopnost nalezení všeho v sobě, úplná integrace sebe sama; přiznání a přibrání všeho svého do sebe, vyloučení vnějšku, odloučení od vnějšího světa:
Reclusio Mundi Externi
MAGIA
Ttao výlučnost před sebou samým, v sobě samém (!), je onen magnet, který jako zázrak se pětinásobně opakuje a aktualizuje v bytosti – padlé, odrodilé, tělesné:
Pentagram – Člověk.
