Když Giacinto Scelsi (1905–1988) psal svou skladbu Konx‑Om‑Pax, už dávno věděl, že hudba není umění, ale stav bytí. Po zhroucení během války, kdy celé dny opakoval jediný tón na klavíru, dokud se nerozpadl na vrstvy, na šum, na světlo, se zrodil nový člověk — ne skladatel, ale posluchač. Jeho hudba není kompozice, ale vibrace, která se děje sama. A právě proto jej přitahovalo Crowleyho Konx Om Pax, kniha, která se tváří jako sbírka esejů, ale ve skutečnosti je to rituální architektura světla.
»Hudba jako stav bytí.«
Konx Om Pax: Essays in Light vyšla poprvé roku 1907. Crowley v ní spojil mystiku, ironii, kabalu, taoismus, dětskou pohádku i satiru — a všechno to drží pohromadě jediná věta, kterou autor považoval za klíč:
„Není světla ani tmy, je jen věčné záření nevyslovitelného.“
Název knihy sám je záhadou. Konx Om Pax je fráze, která měla být podle tradice pronášena při eleusinských mystériích, když zasvěcenci dokončili zkoušky a byli propuštěni jako epoptové — vidoucí. Její původ je nejasný.
Feidias Mpourlas tvrdil, že jde o zkomoleninu záznamu v Hesychově slovníku, kde se objevuje „κογξ ομοίως παξ“, přičemž „ομοίως“ mohlo být zkráceno na „ομ.“.
S. L. MacGregor Mathers, Crowleyho předchůdce v Hermetickém řádu Zlatého úsvitu, zase tvrdil, že jde o egyptské Khabs‑am Pekht, „světlo v rozšíření“, „světlo vytrysklé v jediném paprsku“. Crowley tuto interpretaci přijal — a učinil z ní osu celé knihy. Dokonce i titulní stranu, s podivně protaženými písmeny, navrhl prý sám, když kouřil hašiš.
„Ticho je jazyk, jímž mluví světlo.“
Parafrázováno z Konx Om Pax, oddíl The Wake World. Tahle věta se výborně propojí se Scelsiho posedlostí jedním tónem.
Kniha obsahuje čtyři texty, které se navzájem zrcadlí jako čtyři aspekty téhož světla.
The Wake World je alegorie výstupu magika po kabalistickém Stromu života, vedeného jeho Svatým strážným andělem, „Vílovým princem“. Crowley ji napsal pro svou dceru Lolu Zazu jako pohádku na dobrou noc, ale pod povrchem je to mapa vnitřního světa, kde každá sefira je stav vědomí.
Thien Tao, or the Synagogue of Satan je parodie, v níž taoistický mistr Kwaw radí japonskému daimjó, aby každý člověk studoval opak své přirozenosti — prostitutka cudnost, prudérní žena erotiku, bigotní věřící Huxleyho materialismus a ateista aby byl poučen o ceremoniální magii.
Ali Sloper, or the Forty Liars je vánoční dialog, v němž Crowley satirizuje sám sebe jako „Bowleyho“ a vkládá do něj esej Ameth.
A konečně Stone of the Philosophers Which Is Hidden in the Mountain of Abiegnus je satirická disputace, kde každý z účastníků přispívá básní, podobně jako rabíni v Zoharu přispívali komentáři k Tóře. Crowley zde vystupuje jako „Basil Gray“ a text obsahuje i jeho slavnou báseň La Gitana.
Scelsi tuto knihu pravděpodobně znal. Nevíme přesně kdy — jeho knihovna byla plná hermetických textů, sanskrtských slovníků, kabalistických komentářů a spisů o vibraci posvátné slabiky „Om“. Pohyboval se v Římě a Paříži mezi lidmi, kteří Crowleyho četli, a jeho zájem o světlo, tón a jednotu vědomí s Crowleyho myšlením souzní až podezřele přesně.
Další věta je téměř Scelsiho magickým manifestem:
„Každá věc je jen vibrací jediné skutečnosti.“
Pochází z Crowleyho díla Little Essays Toward Truth, z kapitoly Silence. Lze s ním spojit i další theorém z Crowleyho knihy Magick Without Tears, dopis XXIII:
„Magie není čin, ale stav vědomí.“
A to je přesně Scelsiho hudba. Magický hudební akt jako vědomí rituální seberealizace.
Je pravděpodobné, že Konx Om Pax pro něj nebyla literární inspirací, ale rezonancí — potvrzením toho, co už věděl: že světlo a zvuk jsou dvě strany téže brány.
A tak vzniklo Konx‑Om‑Pax I–III.
Tři části, tři stavy vědomí.
První je otevření — tón, který se zvedá jako světlo v chrámu, sbor, který není lidský, ale kosmický.
Druhá je střední prostor, kde se zvuk rozpadá na dech, na šum, na ticho, jako bys sestupoval do hlubin, kde se světlo stává temnotou a temnota světlem.
„Kdo pozná světlo, pozná i stín; kdo pozná stín, pozná i světlo.“
(A. Crowley: Konx Om Pax, volně přeloženo)
Třetí je návrat — ne triumfální, ale klidný, jako když se světlo rozptýlí do všech věcí a už není třeba ho hledat. Scelsi tu nekomponuje, ale naslouchá tomu, co přichází skrze něj.
Crowley v The Wake World vykresluje tento obraz:
„Kdo slyší ticho, slyší vše.“
A Scelsi tuto větu proměnil v hudbu. Jeho Konx‑Om‑Pax je ticho, které se slyší. Je to světlo, které se nevidí, ale vibruje. Je to brána, kterou neprocházíš — ona prochází tebou.
„Všechny brány jsou jednou branou, a ta je v člověku.“
(A. Crowley: The Wake World)
A tak se oba setkávají v jediném bodě: v prostoru, kde se zvuk stává světlem a světlo vědomím. Crowley tento prostor popsal, Scelsi jej rozezněl. A my jej dnes jen otevíráme — ne jako mystici, ne jako hudebníci, ale jako ti, kdo na chvíli slyší, že světlo je první z malířů a tón je jeho dech.
„Světlo je první z malířů.“
