Bratřím z Heliopole aneb O umění státi se Zlatým rounem

514
Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla (Trigon, Praha 2013)
Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla
(Trigon, Praha 2013)

Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla

Třetí rozmnožené vydání s třemi předmluvami Eugèna Canselieta, F. C. H., se čtyřiceti devíti fotografiemi Pierre Jahana a frontispisem Juliena Champagne.

220 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2013, vydání druhé, opravené, vázané, cena neuvedena
ISBN 978-80-86159-90-4*

Nakladatelství Trigon po delší době doplnilo zející niku na knižním trhu v oblasti alchymické literatury novým a opraveným vydáním Fulcanelliho Tajemství katedrál.

Tentokráte začneme netradičně v knize odzadu (str. 215), a to proto, že tam najdeme zajímavou ediční poznámku o historických překladech v Čechách za První republiky i za totality. Kniha se záhy po vydání v roce 1926 dostala mezi české hermetiky – majících ještě v té době s Francií vřelé vztahy –, kde vzbudila velký ohlas.

Stejně jako nebylo pro Eugèna Canselieta snadné uvodit toto dílo předmluvou, není ani jednoduché pojednat o knize samotné, neboť každá citace a myšlenka jsou jenom střípkem z celostního stromu hermetické Filosofie. Upozorněme tedy na ně našeho čtenáře v pár jeho větách: „Neříkám to proto, abych oslňoval, ale proto, že mě o tom ujistil před více než deseti lety sám autor, že klíč k nejvyššímu arkánu je dán jedním z obrazů, které zdobí knihu. Spočívá prostě v jedné barvě, která se umělci zjevuje od započetí díla.“

Frixos a Hellé (nástěnná malba z Pompejí)
Frixos a Hellé
(nástěnná malba z Pompejí)

Dvojaká povaha Zlatého rouna je dána skutečností, že se pod ní skrývá jednak „materie připravená k Dílu“, ale také „konečný výsledek“ – Kámen Filosofů, jenž jest hrubé podstaty, kdežto Kámen Mudrců, který z něho vzchází, je již „dokonale uvařen a stravitelný“. První jest tedy dosud skryt v útrobách země, kde se rodí, ten druhý je už vystaven na odiv zrakům co důkaz k dokonalosti přivedené práce.

Cosi o povaze této nestálé, a snad i nebezpečné matérie se můžeme dozvěděti z mýtu o Frixovi. Frixos byl synem orchomenského krále Athamanta a bohyně oblaků Nefelé. Když po čase Athamás opustil Nefelé, přivedl dětem macechu Ínó. Ta je nenáviděla a intrikami přivedla Athamáse do situace, kdy souhlasil s tím, aby obě děti byly obětovány pro ochranu země před neúrodou a hladem. Těsně před obětním obřadem poslala jejich matka Nefelé zlatého berana, ten děti na svém hřbetě nesl přes moře do daleké země Kolchidy. Malá Hellé se nad mořem neopatrně rozhlížela, neudržela se a spadla do moře a utonula.

Bohyně oblaků Nefelé, sama éterické povahy, měla tedy zlatého berana buď ve svém chlévě, nebo jej dokázala přivolat, v obou případech však nad ním měla moc, aby jej mohla poslat ku záchraně svých dětí. Že byla cesta nesnadná a plná nástrah, svědčí i tragický osud Frixovy sestřičky Hellé, která se neopatrně rozhlížela, neudržela se a spadla do slaného živlu (mare) a odešla do eponymní říše (hel, podsvětí), jako to vidíme u bohyně severské mytologie Hel, dcera Lokiho, vládnoucí Helheimu. Pouze Frixos šťastně doputoval do bájné Kolchidy, a právě na ni odkazuje sv. Jeroným i Sofronius jako na „druhou Etiopii“, egyptsky Kʒš, přičemž ono „ʒ“ zní spíše jako „r“ nebo „l“, než v podobě hebrejského Kûš. Jsou to lidé „se spálenou kůží“, temnou, skoro černou, a odtud klíčí pozoruhodný odkaz přes Hellé na černou Athénu, spálenou zemi, moudrost, která zuhelnatěla přepálením teploty Díla.

Pisces (St. Lazar, Autun, Burgundsko)
Pisces
(St. Lazar, Autun, Burgundsko)

Frixos tedy úspěšně přechází přes oceán, jejž hojně obývají ichthys, ryby, čímž se dovozuje alembický charakter Díla – srovnejme nejstarší vypodobení znamení Ryb, kde jsou obě spojeny pupeční šňůrou podobně jako Vodnář nebo Váhy nebo Blíženci –, a mějme na paměti, že sám Zeus „chtěl, aby ti, kteří budou mít toto rouno, žili v hojnosti potud, pokud by je uchovávali, nicméně bylo každému dovoleno, aby se je pokusil získat“.

A kolik je těch, kdož se pokusili tuto výsadu získat a kolik těch, kdož uspěli? Jak říká autor: „Nejsou nijak početní.“

*

Tímto opovážlivým výpadem do hájemství našeho Umění jsme nechtěli upozadit našeho oblíbeného autora, abychom sebe upřednostnili, spíše poukázat na to, kolik prostoru naše zlatodějné řemeslo ještě stále skýtá, je-li dobrá vůle.

A k tomu, abychom tuto dobrou vůli stále měli, nám dopomáhej Bůh. Amen.

*

© San
© okultura, MMXIII

Uložit

Uložit