Inkoust na pijáku do zvukových mlhovin

216
Tetsu Inoue: Yolo
(CD, DiN22, DiN, 2005)

Tetsu Inoue: Yolo

CD, 10 skladeb, 52:05, DiN22, DiN, 2005
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

Pokud můžeme dosavadní hudební kariéru tohoto v New Yorku usazeného Japonce Tetsu Inoue charakterizovat v čase, rozdělíme jeho dvanáct let na mezinárodní scéně na dvě části.

Ta první začíná v roce 1994. Tehdy neznámý hudebník vlétl na nezávislou elektronickou scénu díky labelu Pete Namlooka a zaplavil ji množstvím alb sólových i řadou kolaborací především s řadou dalších umělců z okruhu Faxu. Za mnohé připomeňme alespoň Pete Namlooka, Bill Laswella, Jonaha Sharpa nebo tehdejší hlavní pseudonym Seňora Coconuta Atom Heart.

Kadence materiálu se lehce blížila vražednému tempu pana Namlooka (několik alb měsíčně = více než desítka alb ročně). Ani rukopisem nevybočoval z tehdejšího soundu dlouhých elektronických vesmírných výletů napříč odlehlými částmi galaxie nebo městských megalopolis.

S příchodem přelomu milénií se vyleštěný sound začal špinit drobnými sonickými elementy, jež nakonec plochy vytlačily úplně a započala druhá, mnohem experimentálnější část Tetsuovy kariéry, která přinesla na světlo světa o poznání méně desek, nové spolupráce s Taylorem Dupree (album Active/Freeze), Andrewem Deutschem (CD Field Tracker) a několik dlouhohrajících stříbrných kotoučků na labelu Johna Zorna Tzadik. Už sám tento fakt jasně naznačuje, že na místo poklidně ambientní selanky přišla na řadu nervní mikroelektronická avantgarda a experimenty do výstavních síní. No a pak poslední dva roky ticho po pěšině až do příchodu desky Yolo.

Ta přináší souhrn všeho, čím si Tetsu prošel v novém výsledném tvaru. Zvukové mikročástice, jež jsou základem alba, se již na nás nevalí proudem, ale jsou vypouštěny mnohem střídměji a s každou z nich je zacházeno jinak. Některé zůstávají ostré, ale většině z nich jsou hrany obroušeny, a další řádka je navíc rozpuštěna jak inkoust na pijáku do zvukových mlhovin. Melodie nejsou cestou, ale spíše intuitivní výslednicí řízeného zvukového experimentu.

Výsledkem je veskrze ambientní deska (devátá sólová v pořadí), která je zároveň každovteřinovým dobrodružstvím. Funguje stejně dobře jako podkres v místnosti a zároveň si jí podobně užijete i ve sluchátkách.

© okultura, MMVI & MMX

*