Směle ke sféře osamělosti

17
Nathan Youngblood (with Steve Roach): Asunder
(SR02, CD, 2008)

Nathan Youngblood (with Steve Roach): Asunder (CD)

6 skladeb, steveroach.com 2007, SR02
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

CD Asunder je debutové vydání Nathana Youngblooda. Vytesáno z hutného, harmonicky bohatého akustického a elektronického materiálu. Tato sada tonálních zón se pohybuje rychlostí tajících ledovců, až přistane nadobro docela u země. Emocionálně blízké sféře osamělosti, jemná tenze vás velmi účinně zaujme a pronikne až do morku kostí a duše. Druhý titul z nové produkční řady samotného Steve Roache, k němuž přispěl i svými typickými atmosférami.

Nathan Youngblood je tedy dalším autorem, kterého vydal a distribuuje Steve Roach. Název jeho alba v překladu znamená „roztrhnutý na dva kusy,“ „vedví.“ Už samotný takový název jistě něco symbolizuje, především asi rozpor v autorovi a v důsledku toho potom i v jeho díle. Na mne tak aspoň jeho album působí. Ten rozpor bych viděl v tom, jestli tvořit pouze ambientní zvukové plochy, nebo snad i vedle nich harmonickou, přímo pozitivní hudbu, která vyznívá pro posluchače jasně, na rozdíl od té předchozí, která je spíše temná. To můžete slyšet na šesti, převážně delších skladbách CD.

První Vesper Nest (8:22), více než osmiminutovka, se skládá z šumu, tření, šustivých a syčivých zvuků připomínajících tření ploch o sebe. Snad by něco takového mohl vyjadřovat i její název. Dojem je spíše temný.

John Henry Fuseli: Noční můra

Skladba přejde do druhé, skoro dvanáctiminutové Kanashibari (11:48), kde vypomáhá svými drones a „vlnami“ též Steve Roach. Ta pokračuje zhruba ve stejném duchu, jen se objevují ostřejší tóny, jakoby vzdálené, naechované sbory, místy i náznaky melodií, či práce se ztišováním a zesilováním zvukových ploch nebo i zrychlování pohybu zvuku. Název skladby vyjadřuje v japonské kultuře spánkovou paralýzu nazývanou kanashibari (金縛り, doslova „spoutaný nebo svázaný kovovými řetězy,“ od kane „kov“ a shibaru „spoutat, svázat“). Tento pojem příležitostně používají anglicky mluvící autoři odkazující na tento fenomén ať už v akademických článcích nebo populárně psychologické literatuře. Ke konci se zvuk do sebe jako v nějakém vodním víru vcucne a přejde do třetí skladby UmbraSphere (6:32), kde má Steve Roach též podíl.

Ta je nejkratší a zvukově nejprostší, i když též značně temná, objevují se v ní souvislé melodie. Jedna – hluboká, valící se, temná vespod a druhá – nad ní plynoucí, ač též velmi zatemněná. Název Stínová sféra (vrstva) připomíná část zemské atmosféry a zvuk letícího bombardéru. Nicméně je to první, harmonický počin a souvislé hraní od začátku alba.

Vše přechází do nejdelší, skoro dvacetiminutové skladby, Střižná vlna (Shearwave 19:40). Ta je jakýmisi spojením první a druhé skladby, ovšem s občasnými dynamickými vzryvy. Ty se střídají až do konce skladby, který ve ztišení přeroste do nádherně harmonické, skoro jedenáctiminutové, páté skladby Vodní koryto (Flume 10:54). To má v sobě jen jasné, příjemné, jakoby zvonivé tóny, ústřední, ambientní téma a za podklad přírodní zvuk tekoucí vody. Kolem čtvrté minuty se přidává i táhlá melodie a vzdáleně ji podporující druhá spodní melodie. Působení zvuku je houpavé, uklidňující. Táhlá melodie se stává hlavním tématem, možná bych trochu zeslabil přírodní sample vody.

A opět přecházíme do, tentokrát již poslední, asi sedmiminutové skladby s názvem Podzemní krajina (Underland 6:45). V ní je hodně hlubokých tónů, které vám budou možná rvát reproduktory svým bubláním. Nad nimi je zahalená, nekonkrétní, postupně se vzdalující a ztišující melodie, nepůsobící nepříjemně, jíž album končí.

I podle obrázku na bookletu, též od Nathana Youngblooda, jsem myslel, že budou skladby vyjadřovat jakési vztahy mezi vrstvami atmosféry. Odpovídal by tomu i zvuk prvních skladeb. Pak však přijde Vodní koryto a Podzemní krajina, takže to již tak jasné není. Možná proto i ten název alba a rozdíl mezi temnými a jasnějšími skladbami. Asi bude na posluchačích, aby se sami rozhodli.

© okultura, MMVIII

*

Uložit