Sladký prostor

6
Deleyaman: Fourth, Part Two
(CD, EQM034, Equilibrium Music, 2011)

Deleyaman: Fourth, Part Two (CD)

EQM034, Equilibrium Music, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Deleyaman je kapela mezinárodního složení, v níž působí Arméni, Francouzi, Švédové a Američani, ženy i muži. Všechny nástroje jsou akustické, snad kromě kláves a elektrických kytar.

Hudbu lze těžko zařadit do jednoho stylu. Když jsem album slyšel poprvé, připadalo mi jako klidná pop music. Avšak hudbu je třeba poslouchat vícekrát a také ve vhodný okamžik, abyste do ní pronikli. U takového Steve Roache se mi stává, že ho musím vypnout, protože mi vůbec nesedí a příště v něm nacházím neuvěřitelně hluboká místa. To svědčí o tom, že taková hudba má v sobě něco, co můžeme postupně objevovat a vždy je to něco nového, není tedy snadná na poslech a dá se poslouchat pořád.

A podobně je tomu i u Deleyaman. Vlastně jde o písničky, velmi jemné a citlivé, které nástroje jen doplňují, nikterak nepřekrývají, nechtějí se vnucovat. Hned mi svou rozvážností a pomalostí připomněly Brendana Perryho z bývalých Dead Can Dance. Mají v sobě hluboký smutek, něco temného, ať je zpívá muž nebo žena. K tomu přispívá arménský druh hoboje duduk, který již sám o sobě svým zvukem je nostalgický a rozjímavý, jakoby pokračováním zpěvu, obzvláště u hlubokého, mužského hlasu. Však je zde s ním také pouze jediná instrumentální skladba.

Deleyaman

Celé album o délce asi hodiny by se tak dalo zařazovat do dark wave  ambientu, ale nedeptá, je takové éterické, což podporují pro změnu jemňoučké ženské hlasy a složením nástrojů je to hudba jistým způsobem naléhavá, sugestivní, která vás vtahuje svým nespěcháním a pečlivou výslovností. Většina skladeb je zpívána anglicky a texty byly využity od různých básníků, např. E. A. Poe, R. Emerson, W. A. Robinson atd.

Toto je páté album souboru a navazuje na předchozí z roku 2009 se stejným názvem, jen s přídavkem Part Two. Asi zbylo dost materiálu na další zpracování, které obohatil příchod nového kytaristy Ara Dudziana. Jeho rozvážná, lyrická hra rozkládaných akordů se objevuje v podstatě u všech skladeb. Výborně se pojí právě s hlubokým, recitujícím hlasem Areta Madiliana a křehkým vokálem Beatrice Valantinové. Je to velmi jemná hudba, ale opravdu si na její poslech udělejte tu vaši správnou chvíli.

© okultura MMXII
© Jiří Mazánek

*

Uložit