Havraní lék

6
Byron Metcalf: The Shaman‘s Heart
(CD, DBM003, DBM, 2005)

Byron Metcalf: The Shaman‘s Heart (CD)

DBM003, DBM, 2005
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

V posledních letech se kupodivu hodně hudebníků začalo najednou považovat za šamany. Jsou to obzvláště ti, kteří hrají trochu hypnoticky na perkuse, na didgeridoo nebo alikvotně zpívají. Je to samozřejmě nesmysl, neboť stát se šamanem je velmi náročná životní cesta, která je provázena mnoha zkouškami a často utrpením a ještě častěji donuceným vyvolením. Šamani také většinou hudebníky nebývají. Používají však obvykle šamanský buben – určitým způsobem, chřestidla, případně i hlas nebo nějakou formu zpěvu. To nejzásadnější však je jejich působení, přivolání pomocných duchů, řešení nějakého problému či léčení. Moderní, hlavně američtí šamani se rekrutují z hnutí New Age a hodně věcí zjednodušují. Oproti tomu další přicházejí z hudebních kruhů a využívají právě oněch výše zmíněných nástrojů.

Mezi ně se tedy svou nahrávkou zařadil i Byron Metcalf, což se dalo dříve či později očekávat při jeho dlouhodobější spolupráci se Stevem Roachem, kde v nahrávkách právě zastával tuto polohu a řekl bych, že i ovlivnil další Roachovo směřování. Moderní hudební šamani spojují tyto perkusivní polohy ještě s programovanými rytmy, přírodními zvuky, ale také složitými zvukovými plochami syntezátorů. Tak je tomu právě na tomto albu, kde tyto polohy vytváří Steve Roach. Z mého pohledu by bylo vše lepší, kdyby tam nebyl a Metcalf využil pouze akustické nástroje, případně přírodní zvuky. Ale vycházejme z toho, co je nám předloženo.

Celé CD má být tak trochu šamanskou cestou a skladby se snaží posluchače postupně na tento výlet připravit. Proto se nezačíná bubnováním, nýbrž jemným chřestěním, přírodními zvuky a hlubokým bubnem s jednotlivými údery v delších intervalech. Pak se nasadí pravidelný rytmus i na chřestidla a syntezátor drží v pozadí celkem neměnné drones. Hudebně je to pěkná skladba, jen bych řekl, že trochu uspěchaná a s touhou co nejvíc ukázat umění hrát na chřestidla.

První skladba (Preparation Pulse 8:02) přechází do obdobné skoro stejně dlouhé druhé skladby (Threshold of Intention 8:53). Udržuje se rytmus, přidává se více přírodních zvuků a zdá se, že Roach se nepřipojí. Připojí, ale v menší míře a intervalech s přestávkami. Po přechodu do třetí (Decision Point), opět asi osmiminutové skladby, se rytmus zrychluje, nástroje zůstávají i Roach a vytváří tentokrát spíše plochy v hlubších polohách, jakési „bublající zvukové studánky“.

Teprve ve čtvrté skladbě (The Call for Total Surrender 20:09), zde se to na začátku chřestidly jen hemží, pro mne začne pátým úderem hlubokého bubnu, asi kolem 1:20, skutečné šamanské bubnování. Pozadí z chřestidel se udržuje, začíná nabývat na rytmu, dozvuk bubnu se trochu mění, celá nahrávka získává větší prostor, havrani intenzivně krákají a také Roach se začne snažit na pěkně zkreslené didgeridoo. Syntezátor zde skoro není – a když, tak pěkně v pozadí doplňuje. Kolem třinácté minuty skladba tak poněkud „zvadne“, aby se asi v šestnácté minutě opět v plné síle „zvedla“ – možná se zde něco nastavovalo? Asi v 19:30 vše vyvrcholí mohutným krákáním, do dvacáté minuty se chřestí a přichází pátá skladba zaměřená na přírodní zvuky, havrany, chřestidla, pravidelný buben a velmi zajímavé temné Roachovy plochy spojené s „kukáním“ okaríny. Však se také jmenuje Havraní lék (Raven Medicine 10:19). Velmi zajímavá skladba po desáté minutě přejde do další s rychlým šamanským rytmem na rámový buben, s nímž komunikuje ještě jeden buben a chřestidla. Z rytmu velmi náročného na udržení dělá občas Roach svým syntezátorem mírně sterilní záležitost, ale dá se to přežít. Konec odpadne po jedenácté minutě do poslední, nejkratší skladby. Ta patří především táhlým Roachovým plochám, chřestidlům a zpomalujícímu se tepu hlubokého bubnu až do ztracena.

Na tomto albu oceňuji, že je hudebně velmi jednolité, k čemuž přispívá také propojení skladeb. Jinak bych však řekl, že méně je někdy více.

*

© Jiří Mazánek
© okultura, MMV

Uložit