Komentáře k AL: II. část

9

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil San

*

Stéla zjevení (zadní strana)

Nejprve tu máme Nuit a Hadita reprezentujících pozitivní a negativní elektron, ženský a mužský princip I-ťingu. Jinými slovy, hmotu a pohyb. Hadit je středem neohraničené sféry, a tudíž každý bod v ní je rovnocenný. Každá manifestace je následkem kombinace Nuit a Hadita, každý zvláštní případek Hadita, tak říkajíc, naplněním sebe sama prostřednictvím různých možností, které představuje Nuit. Hadit je tedy srdcem každé hvězdy. „Každý muž a každá žena je hvězda.“

Proto každý z nás je nějakým přírůstkem manifestací seskupených kolem téhož středu; identického, totiž v podstatných rysech. Každá hvězda se liší od jiné svojí pozicí, takže neustále vznikají nové permutace. Takový systém má tu výhodu, že prezentuje fakta velmi přesně. Je obtížné pochopit to napoprvé čistě intelektuálním pochodem a obecně je obtížné to vysvětlit lidem čistě intelektuálními pojmy, neboť tato koncepce spočívá na transfinitní geometrii. Poněvadž však byla tato Kniha napsána, dotčené matematické koncepce, jež byly v tu dobu mimo záběr oficiálních matematiků, formuloval Cantor a jeho škola. Zdá se mi být zarážejícím svědectvím o Aiwassovi, že se měl vyslovit k systému, jenž zahrnuje matematiku, která byla v té době ještě nepochopitelná každé živé duši, který se však stal v průběhu pár let hlavním klíčem nových sejfů.

Z antropocentrického hlediska kosmogonie Knihy Zákona zase usmiřuje protikladné filosofické školy idealismu a realismu; a předkládá fakta ze života. Prostě tu je objektivní universum složené z bezpočtu nekonečných sfér obklopujících bezpočet center; přesto jsou rovnocenné, každé lidské universum je vlastním stvořením člověka, jsou to následky souhry různých aspektů onoho druhu jednoty, která mu nabízí různé možnosti. Každé lidské universum je proto unikátním výběrem možností.

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, II:1
Srovnej verš I, 1. Jako je Had, kořen Hadita, zjevením Nuit, tak je Nu, kořen Nuit, úkrytem Hadita. Nu skrývá Hada, protože On je v nekonečnu všude a Ona ho ze stejného důvodu zjevuje. Každé individuální zjevuje celek; a celek skrývá každé individuální. Duše interpretuje universum; a universum zahaluje duši. Příroda dochází pochopení sebe sama prsotřednictvím sebeuvědomění svých jednotlivců; a toto vědomí ztrácí svoji schopnost bytovat odděleně tím, že se v Ní rozpustí. – A.C.

AL, II:2
Nuit je nekonečné rozprostranění; Hadit, nekonečné stažení. Khabs je domem Hadita právě tak, jako je Nuit domem Khu, a Khabs jest v Khu. Khabs – „hvězda“ – je jednotkou Nuit, a proto samotnou Nuit. – A.C.

AL, II:3
Panurgos a jeho druzi rozloučivše se s velekněžkou Bacbuc obdrželi její ponaučení o vitriolu a dobrá slova na cestu: „Jděte, přátelé, pod ochranou oné duchovní sféry, jejíž střed je všude a obvod nikde, kterou nazýváme Bohem: a přijdouce do svého světa, přineste svědectví, že pod zemí jsou veliké poklady a věci podivuhodné.“
Francois Rabelais: Gargantua a Pantagruel. Melantrich, Praha 1953, kap. XLVII., str. 330-331. – San.

AL, II:5
„Rituály starých dob“ už nejsou vhodné nosiče. Poznání nemůže „jít správným směrem“, dokud nebudou přizpůsobeny formuli Nového Aeonu. – A.C.

AL, II:6
Následuje, že jako Hadit nemůže být nikdy poznán, tak neexistuje smrt. Smrt individua je jeho probuzením k neosobní nesmrtelnosti Hadita. Vztahuje se to méně k fyzické smrti než k přechodu Abyssu; viz Liber 418, 14. aethyr. Člověk může dosáhnout uvědomění v tom smyslu, že je jen zvláštním „plodem“ souhry Hadita s Nuit; vlastní osobnost je potom nahlížena jako nechutná. – A.C.

AL, II:7
„Náprava kola“: je to jiný způsob, jak říci, že On je srdcem věcí. – A.C.
„Nehybný střed“ a „oltář v magickém kruhu neboli lóže“. (K. Grant, Hecate‘s Fountain.)

„Otce a Matku Kamene symbolizují Slunce a Luna v horních trojúhelnících po straně centrální kružnice. Slunce je anima, Luna spiritus. Duše a duch se vznášejí nad tělem dole, představeným jako kostka, otesaný kámen, kubus, symbol trůnu bohyně Kybelé, Černé Matky bohů; pět hvězd okolo [srovnej pět barev dále!] značí pět planet – obecných kovů.“ D. Ž. Bor: Napříč říší královského umění. Trigon, Praha 1995, str. 49 a obr. 40. Kostka je corpus. – San.

AL, II:8
On je symbolizován Harpokratem, korunovaným dítětem na lotosu, jehož stín se nazývá ticho. A přesto je toto ticho aktem uctívání; nikoliv němá zatvrzelost nebes vůči člověku, nýbrž nejvyšší rituál, ticho vrcholného orgasmu (hriliu), utišení všech hlasů v naprosté rozkoši.
Harpokratés je také mužíčkem-duší, tajným jástvím každého člověka, hadem se lví hlavou. Tak Hadit poznává Nuit prostřednictvím svého „příchodu“ nebo „láskou“. Je proto špatné uctívat Hadita; člověk má být Hadit a uctívat Ji. (A. C.)

AL, II:15
Já jsem dokonalá, jsouc Nic (31 Alef-Lamed nebo 61 Nun-Jod-Alef). Bláznům jsem číslicí devět (IX Poustevník Panna a Merkur). Pro spravedlivé jsem osmičkou, VIII Spravedlnost (Vyrovnání) Váhy Maat Lamed, a jedničkou v osmě, Alef. Která je živoucí, neboť vskutku nižádnou jsem, Lamed-Alef. Císařovna Dalet III, a Král He (později Cade – San.) IV, ke mně nepatří. III. + IV. = VII. Viz dodatek Gematrie. – A.C.

On (Hadit) je hermetickým semenem, které je symbolizováno IX. stupněm O.T.O. 217 jest číslem Setovým a vydělíme-li jej číslem šakti (jakožto kněžkou, nebo číslem 7, BABALON), obdržíme 31. To je klíč k AL, z čehož lze vyvodit, že Set odemyká mystéria Maaty a že tunely Setovy mohou být skrytými cestami, jak vstoupit do Jejího aeonu. 217 jest rovněž i číslem TBVR, „výšiny“ (the height) nebo „vrcholku“. Ukazuje se, že height je Eight (osmička) a jednička v osmě, a tak Set je výšinou (the height), vrcholkem nebo uskutečněním své Matky, bohyně Sedmi hvězd. (K. Grant, ibid.)

AL, II:16
Já jsem Císařovna & Hierofant (Vau V.) III. + V. = VIII. a VIII. je XI., a to jak kvůli 11 písmenům v Abrahadabra (= 418 = Chet-Jod-Tau = Chet = 8), v klíčovém slově celého tohoto rituálu, tak také proto, že VIII. není v tarotu Lev, ale Váhy, Spravedlnost (viz Liber 777). Viz dodatek Gematrie. – A.C.

AL, II:22
Hadit se nyní ztotožňuje s kundalíní, ústřední magickou mocí v člověku. – A.C.

„The servants The Star & the Snake“, S.S., služebníci Ducha Svatého. – San.

AL, II:23
Boží ateismus. „Alláh je ateista! On žádného Alláha nemá“ (Bagh-i-Muattar). Připouštět Boha znamená vzhlížet k Bohu, a tak nebýt Bohem. Kletba duality. Kvintesence tohoto verše však tkví v jeho zjevení podstaty Hadita, který si uvědomuje sám sebe a je individuální bytostí, ačkoliv neosobní. (A. C.)

AL, II:24
Suum cuique! – A.C.

AL, II:25
Kňourání o demokracii je odsouzeno k smrti. Je zbytečné předstírat, že lidé jsou si rovni; fakta mluví proti tomu. A my nehodláme zůstat stát, tupí a odevzdaní jako skot, u lidství plebsu. – A.C.

AL, II:28-31
Veliká kletba vyslovená hořejšími proti nižším, kteří proti nim povstávají. Naše vlastnost rozumovat jsou tenata labyrintu, do nichž se všichni sami lapíme. Srovnej Liber LXV, V., 59: „I odpověděl jsem mu a řekl: Konal jsem dle tvého slova. A stalo se. A ti, kteří tuto knihu četli a rozprávěli o ní, odešli do zpustošené země Jalových slov. A ty, kteří zapečetili tuto knihu vlastní krví, si Adonaj vyvolil a myšlenka Adonaje stala se Slovem i Skutkem; a tamti meškají v zemi, kterou cestovatelé přibyvší z velkých dálek zvou Ztracenou.“ – A.C.

AL, II:32
Tato „lež“ je kvazi-sefirou Daat, která zrcadlí slova Thothovy opice, překroucená projekcí z reflektovaného universa na druhou stranu Stromu. (K. Grant, ibid.)

AL, II:33
První slovní hříčka se slovem „dog“. Čti odzadu. – San.

AL, II:44
Bez strachu se raduj; smrt je jen rozpuštění, spojení Hadita s Nu, ega se veškerenstvem, Jod s Alef. (Všimni si Jod 10 + Alef 1 = 11, Abrahadabra, slovo sjednocující 5 s 6.) – A.C.

AL, II:45
S ohledem na otázku smrti studuj kap. De Morte a De Adeptis R.C. Eschatologia z Liber Alef. – A.C.

AL, II:46
Strach, lítost a nezdar jsou jen fantomy. – A.C.

AL, II:49
Pokračuje kletba proti otročící duši. „Amen. To je ze čtyř [písmen]…“ To znamená, že je třeba toto slovo vyslovit jako čtyři písmena (živly), Šin-Tau-Mem-Alef, nikoliv Nun-Mem-Alef. Pátý, který je neviditelný, je Ajin, 70, Oko. Pak Šin-Tau-Mem-Alef = 741 + 70 = 811 = IAO v řečtině, a IAO je řeckou obdobou Jod-He-Vau-He, syntézou čtyř živlů: Šin-Tau-Mem-Alef. (Toto Ajin je možná O. v N.O.X., Liber VII, I., 40: „Až mne poznáš, ó prázdný Bože, můj plamen zcela vyhasne ve Tvé velké N.O.X.“.) „Dítě ve vejci“ je Harpokratés; je to jeho obvyklá podoba. Ovšem v zodiaku je Harpokratés Panna, ale mezi planetami se jeví jako Merkur. Jde o písmeno Bet, jehož numerace jest 2, a Nun-Mem-Alef je 91, když přičteme 2, dostaneme 93 [AL-LA-AL = 3 x 31]. – A.C.
K. Grant (ibid.) uvádí k tomuto následující: „Amen = Nun-He-Mem-Alef = 1 + 40 + 5 + 700 = 746, číslo Dvojitého Logu (373 x 2), Pána dvojité hole moci. Amen je opakem Nema, což jest jméno kněžky Dvojitého proudu, neboli Horus-Maat.“
Vejce je Lam, Mem-Lamed 600 + 30 = 630, Duch Svatý, Šin-Lamed-Šin Alef-Šin-Dalet-Kof Alef-Chet-Vau-Reš, skrytě pak Mem-Lamed 40 + 30 = 70, Ajin, XV., Oko. – San.

»Klíčem k evoluci je správná odchylka.«
– Aleister Crowley

AL, II:50
Tento verš popisuje kaly nebo barvy Hadita v tajné manifestaci: modrá, zlatá, rudá, purpurová, zelená. Jde o barvy Chesedu, Tiferetu, Gebury, Jesodu, Necahu. Všimněme si, že je vynechán Hod; „racionální“ prvek chybí. Na jiné, mnohem tajnější barevné škále je modří azur kosmu; zlato je solárním proudem; rudá krví nebo energií Šarlatové ženy; purpurová Zónou lila (Karmínová prázdnota, Abys, Velký záliv, Chaos, Poušť Setova, plošina Leng atd. Jejím místem na Stromu života je Daat, Místo střetu, kterému dal podobu výbušný Herschel, jehož astroglyf Neptunu připomíná znamení drukpa, trojitý ohnivý jazyk a trojzubce Chozzara a Šivy.) nebo jemnou reflexí jesodické kály meonického (Termín ražený Michaelem Bertiauxem, jenž označuje jisté aspekty Ma-Ionu a aeonu Maaty ve vztahu k temné nauce o gnosi Daatu.) úsvitu. Barva lila je jednou z barev připisovaných \’falešné\‘ sefiře Daat. Při jejím vylévání v podobě kal, v rituálu s podtóny nekrofilie, se ukázalo, že je možno proniknout do lovercraftovské gnose se zvláštním odkazem na mystéria „hrůzné plošiny Leng“. Díky němu lze nahlédnout do magické funkce tří velkých nočních fantomů: vlkodlaka, který transformuje kály dne na kály noci (čtrnáct jasných a čtrnáct temných dnů); vampýra, který pije kály; a ghúla, který pojídá éterické substance těchto kál během toho, jak se po svém vtělují, tedy brání plnému zhmotnění za bílého dne. Je možné, že tyto kály jsou ejakulací cizích entit a byly přeneseny na Zemi prostřednictvím kněžky, která byla v magickém spánku schopna usměrňovat tok semene tam vocaď. Jeden alchymista se po tomto rituálu vyjádřil, že na chvíli spatřil zakuklenou postavu, která se nad ním vznášela, aby vstříkla do jeho srdce jed, který vytékal z jejích očí ve výtrysku lila.
Kála (sanskrt) je čas a rovněž lunární číslice jakožto znak čtrnácti jasných a čtrnácti temných dnů. Existuje 16 kál neboli lunárních proudů, jak je zná pozemská věda, a u člověka se nacházejí v organismu ženského pohlaví; odtud Kálí jako bohyně času a kály. Naše slovo kalendář se od tohoto slova odvozuje. Čas je zdrojem energie, která pohání kosmické lodě. Promění-li se v energii, jeví se kaly jako síla, která je pohání a umožňuje jim překonávat nekonečné vzdálenosti mrknutím oka. (K. Grant, ibid.)

AL, II:51
Purpur – ultrafialová barva – je nejpozitivnější barvou. Zelená – nejnegativnější barva – se nachází ve spektru na půli cesty.
Magickým obrazem Hadita je proto oko, v němž se nachází rudě žhnoucí stočený had – duchovní rudá ducha přírody, písmeno Šin, nejen pouhý oheň – na vrcholu trojúhelníku čnícího do poloviny kruhu těla Nuit a jde o rozlévající se paprsky osmi barev spektra včetně ultrafialové, nikoliv však ultračervené; rozprostírá se za černým závojem, jak naznačuje další verš. Existuje určitý náznak v tomto „purpuru“, že je spojen se „zrakem“, což by mohlo odhalovat jistou identitu Hadita s mužíčkem-duší těm, kteří mají – schopnost vidět! – A.C.

AL, II:52
Číslo tohoto verše je numerací slova IAKBYT, „truchlící ženy“. Tyto „neřesti“ jsou však posvěceny Haditem, jenž slouží Jeho mši a slibuje odměnu „tady i na onom světě“ těm, kteří se jim budou oddávat. Nechť se rozumí, že to není omluva – jakou člověk vytrvale hledá – ku slavnému potvrzení jeho neřestí ve jménu uctívání. Je to narážka na jisté „strašlivé rituály“, které probouzejí magický proud a odpečeťují veřeje do Zóny lila. (K. Grant, ibid.)

AL, II:54
Existuje rozsáhlý kryptografický význam v tomto verši; slova „bláznovství“, „nic“, „to“, „mí“ ukazují směr dalšího pátrání. – A.C.

AL, II:55
Viz Liber Trigrammaton. – A.C.

AL, II:56
Nauka zní, že Hadit je jadérko každé hvězdy-organismu. Vysmívat se Haditovi je tedy právě to samé, co jest míněno nejasným podáním v Novém zákoně s ohledem na neodpustitelný hřích, „rouhání proti Duchu svatému.“ Hvězda, kterou Hadit nechá na holičkách, by takto byla ve stavu opravdové smrti. Je to stav typický pro „Černé bratrstvo.“ Viz Liber Alef, kap. De Inferno Servorum a De Fratribus Nigris. – A.C.

AL, II:57
Citát z Apokalypsy. Tento Bůh není Vykupitel: On je On sám. Nemůžeš Ho uctívat nebo Ho hledat – On je On. A budeš-li On, taky dobře. Vskutku, každá „hvězda“ je nutně odvozena z uniformní kontinuity Nuit a může být zase rozpuštěno zpět v Jejím těle správnými analytickými metodami, o čemž svědčí mystická zkušenost. – A.C.

AL, II:58
Viz Liber Alef, kap. De Lege Motus, De Legibus Contra Motum, De Necessitate Communi, De Fundamentis Civitatis. – A.C.

AL, II:60
Viz Liber Alef, kap. De Nuptiis Mysticis, De Inferno Palatio Sapientiae, De Vitiis Voluntatis Secretae. – A.C.
Číslo tohoto verše, 60, se zvláštním způsobem váže k peklu a klifotu prostřednictvím souvislosti s šedesátikamenem – to jest Ixaxaar, jehož číslo jest 333, číslo onoho „mocného ďábla Choronzona“. Udeřit dole znamená Jesod nebo zónu sexuální síly, která se odráží v mlžném závoji Abysu jako peklo nebo díra do Zóny lila. (K. Grant, ibid.)
Srovnej Arthur Machen: Vnitřní světlo. Aurora, Praha 1993, str. 76-78, 86, 105. – San.

AL, II:61
Další verš, 61 (Ain, také Kálí, nejvyšší kála. Waite v díle The Holy Kabbalah, str. 218, poznamenává, že KL znamená Vše. Připojení ženské přípony dává KLH, kála, Nevěsta.) popisuje světlo, které je na zemi reflektováno jako DAHNA, Karmínová poušť, která se podle arabského učení hemží zlými duchy a záhrobními zrůdami. Jako taková je ekvivalentem Daat nebo Roba el Khaliyeh nebo „prázdným prostorem“ (DAHNA je rovněž 61, ain neboli oko Prázdnoty.), jak se o tom mluvilo ve starověku. Podle Liber 777 je to rovněž BTN, „děloha aneb zdroj všech obrazů.“ (K. Grant, ibid.)

AL, II:62
Srovnej verš „Povstávám v tvém srdci“ v Knize srdce ovinutého hadem. – A.C.

„Nevíte nikdy, co je to dost, dokud nepoznáte, co je to příliš.“
– William Blake

AL, II:63
Číslo tohoto verše, 63, je číslem slova Alala, na něž naráží Arthur Machen jako na entitu, která se zjevuje v reakci na magickou inkantaci („Zašeptám slovo a Alala přijde.“). Je to rovněž číslo slova ABDVN (Abadon, anděl zhoubce), „peklo Chesedu“ (čtvrtá kosmická silová zóna), jakož i slova NBIA, „prorok“. A co je ještě významnější, jde o číslo slova „pít“, a LChKH, „olíznout“, a obě poznámky naznačují formuli Ipsos, kterou používá „červ“. Srovnej Achadovo „Slovo“ Allala, jež se rovná 93. (K. Grant, ibid.)
Srovnej Arthur Machen: Bílí lidé. Volvox Globator, Praha 1994, str. 18. – San.

AL, II:65
Je zvláštní, že by tento verš měl mít číslo 65, naznačující L.V.X. a Adonaje, Svatého anděla strážce. Jeví se mi pak, že On jest Hadit. Nikdy jsem neměl ve velké oblibě pojem „vyšší já“; pravé já je tomu mnohem blíž. – A.C.
Hadit se tu ztotožňuje s Pánem (Mistrem), totiž Tajný vůdce, miláček Starých. Adonaj je Svatý anděl strážce, ADNI, 65, pojítko mezi člověkem a Těmi na druhé straně. Číslo 65 je rovněž číslem HIKL, „paláce neboli domu“ Adonaje. Římskými číslicemi napsáno: LXV = LVX, světlo, které osvětluje Dům ticha, protože 65 je také HS, „mlčet“. Tady se dostáváme k Bezeslovnému nebo Tichému aeonu, nastíněnému tímto andělem. (K. Grant, ibid.)

AL, II:66
Tato zvláštní fráze má smysl jenom tehdy, když ji chápeme tak, že se větší Hvězda obrací směrem k menší Hvězdě. Slovo „lůžko“ je označením hvězdného uskupení v lunárních domech složených ze čtyř hvězd (Tyto čtyři hvězdy jsou delta, théta, beta a 93 Leonis. Všimni si čísla 93, hvězdné velikosti Cor Leonis, hvězdy, kterou reprezentuje Regulus. Crowleyho Rituál znamení Bestie [Liber V vel Reguli] je invokací energií této hvězdy, viz Magie, str. 411-422, který je doplňkem Hvězdného rubínu Nuit.) v souhvězdí Lva. Objevuje se na opačné straně zodiaku v souhvězdí známém jako „Pegasův čtverec“. Lůžko je dvojité nebo dvojčenecké. Gerald Massey poznamenává, že „Obr tvořící linii souhvězdí na severu je Kepheus (Šu v podobě lvího boha) neboli Regulus, který také představuje hvězdu Cor Leonis (Šu je vyobrazen v dekanátech Vodnáře. Viz vyobrazení v Natural Genesis, sv. 1.). To je ten obr, jehož kostru lůžka lze najít v nejstarších podobách zodiaku přímo naproti (obrazně), neboť označoval dělení slunovratů, nebo sever a jih za dávnějších letokruhů“. Symbolika tohoto Obra jest symbolikou Velestarých, kterou přenesli na dvojité rozdělení. Jakmile si uvědomíme, že Horus (Leo) a Maat (Vodnář) se tu mlčky předpokládají, není těžké porozumět tomuto významu výrazem duální polarita. Ta se potvrzuje číslem tohoto verše, 66. Dvě šestky představují dvě slunce nebo hvězdy; a 66 je sumou řady čísel od 1 do 11, což zase představuje klifot. Navíc definuje povahu jedné z hvězd, Stellae Rubeae, která je hvězdou Nuit. Její číslo jest 11, „jakož všechna čísla těch, kteří patří k nám“ (Us = 66, a může být přijato buď pro klifot nebo pro Velestaré). (K. Grant, ibid.)

AL, II:67-68
Viz Liber VII, I:33, Liber LXV, I:64 a III:38-48. – A. C.

AL, II:69
Formule Ipsos. IPSOS znamená „stejnými ústy“; spojení s číslem 69, soixante-neuf, je zřejmé. Odkaz na sexuální magii (Kniha Lží, kap. 69, „Způsob, jak uspět – a způsob, jak vysrknout vajíčka“, poukaz na svatý hexagram tvořený červeným trojúhelníkem, lízajícím jazykem vnady, a modrým trojúhelníkem, šplhajícím jazykem prosebníka.). 69 je číslem slova „Dítě“ a ABVS, „jesle,“ v nichž se prý už jedno známé „magické dítě“ narodilo. Je také číslem řeckého slova DINH, což znamená „vír slunečního systému.“ Viz magický význam čísla 23 (Kniha Lží, kap. 23), cesta Ipsos + 46, číslo Mu, forma Maat jakožto hltouna (tj. supice). (K. Grant, ibid.)

AL, II:70
Viz Liber Alef, Liber Astarte vel Berylli sub figura CLXXV, Liber LXV, I: 45-46, II:7-15 a 17-25. – A.C.
98 je číslem ChMN, „zakrytého nebo skrytého obrazu“; náleží Slunci (Bestie) a androgynu či gynandrovi, tj. lingam-jóni. Opět se objevuje (řecké) slovo „ústa“, MHN, s tímto číslem; rovněž ChSL, „požívat,“ „hltat,“ „jíst,“ další náznak maatské gnose. (K. Grant, ibid.)

AL, II:71
Protože exces je tajemstvím sukcesu. „Cesta excesu vede k paláci Moudrosti.“ „Nevíte nikdy, co je to dost, dokud nepoznáte, co je to příliš.“ To napsal William Blake. Klíčem k evoluci je správná odchylka. – A.C.

AL, II:72
V tomto verši je však hlavním bodem to, že smrt je „korunou“ všeho. Tato koruna Keter, jednota; „láska pod vůlí“ byla uvolněna na všechny Nuit-možnosti všech Khu-energií každého Hadita-ústřední hvězdy, aby taková hvězda naprosto dokonale vyhořela, dokončila jedno stádium své cesty. Viz Liber Alef, kap. De Vi Disciplinam Colenda a De Ordine Rerum. – A.C.
„Koruna všeho“, Daat. – San.

AL, II:76
Slovo Rpstoval je rovnocenné 696, což jest číslo Ipsos, Slovo aeonu Maaty. 280 je rovněž číslem IPSOS; 280 tvoří písmena RP a společně se ST (Set) je zakončeno nebo zrozeno Vejce (OVAL). A rovněž slovo ŠT, což jest „jedno sto“, je významem slova Hekaté, jejíž symbol – prase nebo bachyně – je totemickým zvířetem Chozzara. Kenneth Grant: Outside the Circles of Time, str. 133-134, 156, 247-249, 258.

AL, II:78
Číslo 78 je číslem mezla, vlivu od Nejvyššího, hořejšího nebo z druhé strany, Knihy Thothově či tarotu. 78 je rovněž ChILL, „jitřenka“, Lucifer. Je to 144. verš v AL jako celku a 144 je „ideální číslo“ (Ideální číslo je 12, na velké škále jeho druhá mocnina, 12 x 12 = 144.). K. Grant, Hecate‘s Fountain.

*

Translation © San
© okultura, MMIV

Pokračování (I. část)
Pokračování (III. část)
Pokračování (IV. část)

Uložit