Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Tento esej je součástí nového vydání Necronomiconu.

*

Háfiz se hrouží pohledem do poháru Džamšídova

Dívat se.

Dīw (starší forma dēw, avestánsky daēva, sanskrtsky dèva, bůh), bylo podle íránského náboženství jméno zlých duchů, mocností temnot, stvoření Ahrimanových, personifikace hříchů; jejich číslem byl legion. V jejich čele stála skupina sedmi základních démonů (včetně Ahrimana) v protikladu vůči sedmi amšaspandům. Byli podřízeni šáhu Džamšídovi (Abú-l-Kásim Mansúr ibn Hasan Firdausí jej uvádí na str. 49 v Šáhnáme, Knize králů, srv. muslimskou legendu o Šalamounovi), který byl čtvrtým králem světa. Měl na povel všechny anděly a démony světa. Byl i veleknězem Hormozdy (staropersky Ahura Mazda, Ormuzd). Džamšíd prý měl magický pohár ze sedmi prstenců, džám-e džam, který byl naplněn elixírem nesmrtelnosti a dovoloval mu dívat se na celý vesmír. Byl používán i ke zření a šlo v něm spatřit sedmero nebes, v Hrdinské legendě o Arslanovi byl viděn jako křišťálová koule a Šáhnáme používá pojem „křišťálový glóbus“.

Kaj Kávus a jeho létající trůn

V íránském eposu přichází bílý dēw (dēw-i sapèd) na pomoc králi z Mázandaránu proti králi, a nebyl to nikdo jiný než Kaj Kávus, syn mytologického íránského šáha Kaj Kobáda; jeho země byla obydlena dévy zběhlými v magii[1]. Od nich také měl Kaj Kávus létající trůn (třebaže jeho původ byl připisován i jemu), legendární, orly poháněný stroj, který krále dopravil do Číny. Šáhnáme líčí létající stroj následovně: sestával z trůnu, nad nímž byl na čtyřech sloupech vztyčen stánek provedený ze dřeva a zlata a k němu připoutal čtyři zvláště vycvičené orly. U sloupů ve čtyřech rozích stánku byly upevněny kusy masa a hladoví orlové byli řetězem připoutáni za pařát. Jak se orlové snažili dostat k masu, máchali křídly a trůn se začal zvedat. S tímto strojem doletěl král Kaj až do Číny, kde se orlové unavili a stroj spadl. Rustam krále, který havárii zázrakem přežil, nakonec zachránil, třebaže jej pak porazil, když bojoval proti dvěma dalším dīwům, Akvanovi (Akōman) a Aržangovi.

Akōman, jinak také Aka Mana, v avestánském jazyce je to jméno zoroastrovského démona „zlé mysli“ či „zlého úmyslu“, nebo „zlého myšlení“ anebo „zlého záměru“.

Aka Mana (akәm mana), „mana páchal zlo“. Jasna (32.3; jeden z nejstarších textů zoroastrovského kánonu) popisuje dévy jako potomstvo Aka Many, a nikoliv Angra Mainju. Angra Mainju (nebo: Aŋra Mainiuu) je původem  avestánské jméno „ducha zkázy.“ Staroperským ekvivalentem je Ahriman.

V Pahlavího textech z 9. až 12. století se Ahriman (psáno hl(y)mn) často píše vzhůru nohama „jako znamení opovržení a hnusu“.

Pokračování →

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník., autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

*

→ Čínský magický kult Ku

Ku

Osmnáctý hexagram I-ťingu, Ku, je překládán jako Zkaženost.

Následování a přizpůsobivost se snadno zvrhnou v cosi velmi nekalého. Taková je negativní spojitost tohoto hexagramu s hexagramem předchozím. Kdo se k někomu přidává a radostně jej podporuje, ten pro něj pracuje a slouží mu. Mluví-li se o zkaženém, pak jde o práci na zkaženém. Čínské jméno hexagramu vyjadřuje znak představující mísu plnou červů, symbol něčeho zkaženého, nepoživatelného. Sklad dolního a horního trigramu kombinuje měkkou ústupnost až apatii spodního trigramu s tvrdou vytrvalostí až umanutostí trigramu horního. Je to něco, co se nesrovnává, co je ve své podstatě zvrácené a volá po nápravě. Jsou jisté vhodné a nevhodné časy obětí, kterých je třeba, aby se dílo zdařilo a jeho plody zůstaly zdravé.¹

V srdci kultu Ku spočívá systém analogický mystériím vúdú, které se týkají 256 jedů Bohyně, čili kal. Ku je černá magie, jako je Wu magií „bílou“. Má jistou příbuznost s egyptským slovem Khu, a proto i odkazuje na ženskou povahu jejího zdroje. Khu je magická síla par excellence. Je zpodobňována cípkem nebo ocáskem femininního komplexu, v němž se vytvářejí kaly.

Když Kenneth Grant, žák slavného anglického mága Aleistera Crowleyho, vykládá ve své knize Hecate’s Fountain jeho slavný magický manifest o Novém Æonu, Knihu Zákona², popisuje kaly neboli barvy Hadita v jeho tajné manifestaci v tomto pořadí:

• modrá
• zlatá
• rudá
• purpurová
• zelená.

Hadit je nekonečně malý nebo atomický bod (bindu). Skrytý bůh, který jest jedno s Adadem, Daat (hebrejská sefira Poznání nebo Rozumu) a Thothem (egyptským bohem moudrosti, a také strážcem tarotu), jejichž spojení (yog) vytváří Yog-Sothotha.³

Pojem Yog-Sothoth pochází z Necronomiconu a znamená doslova „věk (yug) nebo aeon Set-Thotha.“ V metafysickém smyslu je Yog-Sothoth symbolem ducha Choronzona, velikého démona Chaosu, který dlí v srdci hmoty nebo v materiálním universu. Jeho tajemství je možné odkrýt pouze projitím Brány Daatu (tj. Thothovy) do pouště Setovy, Set-Thotha, či Sothotha.

Pokračování →

Kresba Lama od Aleistera Crowleyho, nesoucí název The Way (Cesta), se poprvé objevila roku 1919 na jeho výstavě nazvané Mrtvé duše v Greenwich Village ve státě New York. Na jaře téhož roku byla otištěna v periodice The Equinox III;1 jako frontispis Crowleyho komentářů ke knize Hlas ticha od H. P. Blavatské. Tato kniha s komentáři se označuje jako Liber LXXI. Jak se zdá, kresba vznikla v souvislosti s Amalantrah Working, řadou magických experimentů, které Crowley provedl se svou tehdejší partnerkou Roddie Minorovou v letech 1918-19, když žil v New Yorku. Záznamy se bohužel nedochovaly kompletní, ale ze souvislostí vyplývá, že portrét Lama tvoří základ těchto seancí.

*

Ófitské vejce

I.

Předpokládá se, že Amalantrah Working v mnoha směrech navazuje na řadu vizí a sdělení, které vzešly z evokací shrnutých pod název Ab-ul-Diz Working v roce 1911. V obou těchto záznamech je přednostně uváděn symbol vejce.

V květnu roku 1945 Crowley věnoval kresbu svému žákovi Kennethu Grantovi. Z dochovaných záznamů z roku 1947 víme, že Crowley s touto entitou nepřerušil kontakt až do své smrti. V 60. letech navázal nejsilnější kontakt s Lamem Michael Bertiaux, vúdú-gnostický mistr kultu La Couleuvre Noire¹, a několik dalších magiků z řádu Ordo Templi Orientis². V roce 1987 Kenneth Grant, vůdce anglické větve Ordo Templi Orientis, oznamuje v instrukci týfónského O.T.O. nazvané Dikpala cesty ticha, že „nejvyšší svatyně Řádu pokládá za vhodné zpravidelnit a prověřit dosažené výsledky členů O.T.O., kteří mají stálý kontakt s magickou entitou známou jako Lam“. Z těchto důvodů byl založen vnitřní kult Řádu, tzv. Kult Lama, který shromažduje poznatky z těchto kontaktů. O zpopularizování a rozšíření tohoto fenoménu se v součastné době zasloužil i žák Kennetha Granta a přední člen týfónského O.T.O., Michael Staley. Ten tématicky uspořádal několik veřejných přednášek a přispěl řadou článků do ústředního hlasu anglického Ordo Templi Orientis, magazínu Starfire.

II.

Nyní se pokusíme o exegezi několika tibetských slov, které tvoří či pouze obsahují slabiku lam. Tato slova, prostřednictvím svých významů i gematrických analogií, nám umožní poodhalit vztahy s dalšími východními esoterními jazyky světových kultur tak, že nám umožní úplnější náhled na podstatu a funkci Lama.

Již z předchozí stati víme, že Crowley tuto prazvláštní kresbu pojmenoval názvem Cesta. V tibetském jazyce se pro význam „cesta“ či „stezka“ používá slovo LaM. To, že jde o cestu duchovního růstu, nám dokazuje například donedávna zcela utajená tibetská nauka dzogčhen („naprosté“ či „velké zdokonalení“). V této nauce je cesta jednou ze tří částí nauky, která se výhradně týká způsobu, jak překonat dualistickou podmíněnost a jak dosáhnout své realizace. Numerická hodnota slova LaM je 42. Jiné tibetské slovo, které nás informuje o hodnotě této cesty je slovo BLaMa. BLaMa je název pro duchovního, jež lze přeložit jako „velekněz“ či „náčelník“. Jeho číselná hodnota je 57. Jeho sanskrtským ekvivalentem je slovo LaMa, které označuje „Průvodce stezkou“ či „Toho, který jde“. Další tibetský termín, který nám pomůže složit mozaiku Lamova obrazu je slovo TaLaM. Význam slova je „ambrózie“ či „nektar“, v sexuální magii pak jde o „menstruum“. Význam je totožný se sanskrtským slovem amrit. Tibetský přepis slova (TaLaM) skrývá numerickou hodnotu 51. Tomuto slovu je v praxi přikládán velký význam, neboť ho lze použít i jako invokační mantru k navázání kontaktu s Lamem. Abychom ho však mohli ve své praxi plně a nezávadně upotřebit, je nutné se nejprve šíře seznámit s řadou vztahů, které nám odkryla gematrie. Tyto gematrické souvztažnosti mezi klíčovými slovy nám pomohou odhalit skryté spojitosti a poslouží nám jako úvodní LAMeditace.

TaLaM (T=9, a=0, L=26, a=0, M=16; 9+0+26+0+16=51)

Stejnou hodnotu dále mají tyto tibetská slova:

MThaR – konec života (smrt), (M=16, Th=10, a=0, R=25; 16+10+0+25=51)

LTaGPa – to, co je za normálních okolností skryto, (L=26, T=9, a=0, G=3, P=13, a=0; 26+9+0+3+13+0=51)

RaL – přerušení v kontinuitě (času), propast, (R=25, a=0, L=26; 25+0+26=51)

ZaMPa – most na druhou stranu, (Z=22, a=0, M=16, P= 13; 22+0+16+13=51)

V sanskrtu podle kódu KaTaPaJaDhi slova: MRiTJU – smrt a MÁJÁ – iluze, přelud světa.

Nebo také hebrejský přepis jména egyptské bohyně Maat (Mem-Alef-Alef-Tet; 40+1+1+9=51), která s Horem zosobňuje tzv. Dvojitý proud, který představuje Setovy emanace, jež se v současném věku vylévají.

Sečteme-li číselnou hodnotu slova LaM (L=26, a=0, M= 16; 26+0+16=42) s hodnotou slova TaLam (51) získáme číslo 93. Číslo 93 v sobě nosí svou esoterní, skrytou, hodnotu, kterou je číslo 3; i.e. 93=9+3=12=1+2=3. Tuto  hodnotu má také již zmíněný výraz BLaMa (B=15, L=26, a=0, M= 16; a=0; 15+26+0+16+0=57= 5+7=12=1+2=3), který, již podruhé, odkrývá svou důležitost³.

Tibetské slovo BON⁴ má exoterní numerickou hodnotu 147. Esoterní hodnota je pak 3. Kořen slova BON znamená „odříkávat“ nebo „zpívat“ (mantry). Bön-Pa je pak stoupenec sekty Dug-pa, kultu stezky levé ruky, tibetského tantrismu. Exoterní číselná hodnota slova BON-Pa je 160, skrytá 7. Sedmička je pak magickým číslem Venuše.

V sanskrtu podle kódu KaTaPaJaDhi mají tuto numerickou hodnotu např. slova: BÓDha – Buddha, LUBDHa – hvězda Sirius⁵, lovec. Ve Varáhamihirových indických slovních číslovkách⁶ pak: GraHa-AGNI, 9(0)+3=93 – Planeta-Obětní oheň. Trojka v těchto metaforách zastupuje 3 Šivovy⁷ oči (TRINETRa).

V západní magické tradici je číslo 93 základním pilířem Crowleyho magického systému Theléma. Jeho slovní nositelé této hodnoty jsou:

AGAPH – láska (1+3+1+80+8=93)

ThELHMA – vůle (9+5+30+8+40+1=93)

V hebrejském jazyce pak např. přepis jména vyslance Hoor-paar-kraata, jenž předal Liber AL:

AIVZ (Ajin-Jod-Vav-Zajin) – Aivaz (70+10+6+7=93).

Tato meditativní analýza nám poodhalila:

1. Identitu i význam Lama z hlediska reintegrace
2. Spojitost s tibetskými duchovními naukami⁸
3. Spojitost s Crowleyho systémem Theléma

Další fakta vyplynou z následující kapitoly, která zkoumá fenomén Lama z hlediska indického esoterismu. Pokračování →

Tento článek kmenového autora Revue HORUS přináší některé nové myšlenky na téma magických vztahů mezi Chaosem & Řádem, mezi Nuit – jakožto nekonečnem možností – a Chaosem – jakožto jejich zásobárnou v podobě metamožností -, a dále Haditem a Ra-Hoor-Khuitem, kteří je dovádějí k uvědomění a aktualizaci. Nebýt napaden ideou, však jako idea napadat! Ne nápad dostat, nýbrž jako nápad stát!

→ Chaos & nové paradigma

Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen harmonii a určitý „smysl“?

Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou. Magická formulace kreativity Chaosem jeví obtížnost nejvyššího řádu. Kterak odít do slov to, co slovo „slovo“ nezná? A znamená to, že Logos tam přijíti nemůže?

Vidíme-li změnu, je to už strukturovaná změna, definovaná. Dokonce i sledování procesu změny znamená jen hledět svému Stvořiteli pod ruce. Ale my mu přece chceme vidět do kuchyně, pod pokličku! Chceme vidět jeho postupy, koření a přísady, ale nade vše pak jeho „recepty k vaření“!

Ex-hibice se nadřazuje in-hibici.

Integruj! Nebudeš-li integrovat, budeš sám integrován!

*

→ O kreativitě Chaosem a rozpoznávání metamožností

Postulát: Chaos neznamená chaotické jednání, ve zmatku probíhající události nebo ne-řád věcí. Chaos je dar Stvořitele člověku, jímž ho chce postavit sobě naroveň.

Přechod lidstva prostřednictvím svých nejvyspělejších jedinců do fáze uvědomování úlohy Chaosu svědčí o jeho dospívání a přebírání odpovědnosti za sebe sama. Doposud nám byly ideje rozdávány, předávány, udělovány, vtiskovány – byli jsme pasivními přijímači a svět idejí nám byl nepřístupný. Museli jsme čekat na inspiraci a předvídání se odehrávalo pouze formou intuice. Kde je a jak vstoupit do tohoto a-priorního světa, který je in-(priorní)? Jde o odklon od pasivní inspirace, o převzetí aktivní role Stvořitele, k níž jsme byli povoláni. Svět se stal natolik složitým, že rozumovým poznáváním již nemůže být obsažen. O „rozumu v koncích“ (H. G. Wells) bylo také již cosi řečeno, a přesto je informační exploze teprve na samém počátku své hvězdné dráhy.

Rozpoznávání řádu (stvořeného) a Chaosu (metamožností) je základní zbraní, poznávacím nástrojem a stvořitelskou holí Mága. Sám stoje na obou březích opírá se o ztuhlé, stvořené a strukturované axis mundi, kde umírá a potvrzuje, vnímá a snaží se porozumět, ukotvuje a předává – a je vtahován do struktur nad bytím (Nejde o v pravém slova smyslu „struktury“; ty zde doposud nemají ani toto jméno.). Jak tedy může být něco v Chaosu, být Otcem bytí, a přitom se musíme vzdát představ dokonce i na semeno či zárodek, neboť u nich je již vše zformováno? Pokračování →