Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Tento esej je součástí nového vydání Necronomiconu.

*

Háfiz se hrouží pohledem do poháru Džamšídova

Dívat se.

Dīw (starší forma dēw, avestánsky daēva, sanskrtsky dèva, bůh), bylo podle íránského náboženství jméno zlých duchů, mocností temnot, stvoření Ahrimanových, personifikace hříchů; jejich číslem byl legion. V jejich čele stála skupina sedmi základních démonů (včetně Ahrimana) v protikladu vůči sedmi amšaspandům. Byli podřízeni šáhu Džamšídovi (Abú-l-Kásim Mansúr ibn Hasan Firdausí jej uvádí na str. 49 v Šáhnáme, Knize králů, srv. muslimskou legendu o Šalamounovi), který byl čtvrtým králem světa. Měl na povel všechny anděly a démony světa. Byl i veleknězem Hormozdy (staropersky Ahura Mazda, Ormuzd). Džamšíd prý měl magický pohár ze sedmi prstenců, džám-e džam, který byl naplněn elixírem nesmrtelnosti a dovoloval mu dívat se na celý vesmír. Byl používán i ke zření a šlo v něm spatřit sedmero nebes, v Hrdinské legendě o Arslanovi byl viděn jako křišťálová koule a Šáhnáme používá pojem „křišťálový glóbus“.

Kaj Kávus a jeho létající trůn

V íránském eposu přichází bílý dēw (dēw-i sapèd) na pomoc králi z Mázandaránu proti králi, a nebyl to nikdo jiný než Kaj Kávus, syn mytologického íránského šáha Kaj Kobáda; jeho země byla obydlena dévy zběhlými v magii[1]. Od nich také měl Kaj Kávus létající trůn (třebaže jeho původ byl připisován i jemu), legendární, orly poháněný stroj, který krále dopravil do Číny. Šáhnáme líčí létající stroj následovně: sestával z trůnu, nad nímž byl na čtyřech sloupech vztyčen stánek provedený ze dřeva a zlata a k němu připoutal čtyři zvláště vycvičené orly. U sloupů ve čtyřech rozích stánku byly upevněny kusy masa a hladoví orlové byli řetězem připoutáni za pařát. Jak se orlové snažili dostat k masu, máchali křídly a trůn se začal zvedat. S tímto strojem doletěl král Kaj až do Číny, kde se orlové unavili a stroj spadl. Rustam krále, který havárii zázrakem přežil, nakonec zachránil, třebaže jej pak porazil, když bojoval proti dvěma dalším dīwům, Akvanovi (Akōman) a Aržangovi.

Akōman, jinak také Aka Mana, v avestánském jazyce je to jméno zoroastrovského démona „zlé mysli“ či „zlého úmyslu“, nebo „zlého myšlení“ anebo „zlého záměru“.

Aka Mana (akәm mana), „mana páchal zlo“. Jasna (32.3; jeden z nejstarších textů zoroastrovského kánonu) popisuje dévy jako potomstvo Aka Many, a nikoliv Angra Mainju. Angra Mainju (nebo: Aŋra Mainiuu) je původem  avestánské jméno „ducha zkázy.“ Staroperským ekvivalentem je Ahriman.

V Pahlavího textech z 9. až 12. století se Ahriman (psáno hl(y)mn) často píše vzhůru nohama „jako znamení opovržení a hnusu“.

Pokračování →

Historický nástin vzniku Hermetického řádu Zlatý úsvit – a dalších tajných společností s ním spojených – byl poprvé uveřejněn v Revue HORUS v roce 1995 e. v.
Přítomná podoba vícedílného článku pro portál OKULTURA doznala rozšíření o některé další návaznosti: činnost předchůdce O.T.O. v USA v podobě společnosti Eulis P. B. Randolpha, ariosofismus v Německu na počátku XX. století a dědictví Zlatého úsvitu a O.T.O. v týfónském hnutí kolem lóže Nu-Isis Kennetha Granta.

*

„Jako jitřenka zářil uprostřed mlhy a jako plný měsíc ve svých dnech a jako zářící slunce, tak svítil i on v chrámu Božím.“

V době francouzského obrození, v roce 1850, se začalo v Anglii, ale i ve Francii a v Německu, šířit esoterické hnutí prostřednictvím několika společností. Jejich zájem se soustředil na starověká náboženství, zasvěcenecké tradice a thaumaturgii. Byly založeny či obnoveny učené společnosti, některé tajné nebo polotajné, v nichž se seskupovaly mocné osobnosti.

Hermetický řád Zlatého úsvitu, společnosti znovuzřízené dr. Wynn-Westcottem a jeho kolegy, vzešel z anglické společnosti rosikruciánů, ke které mezi jinými patřil Hargrave Jennings, autor knihy Rosikruciáni: Rituály a mystéria, v níž se (1870) pokusil vyložit rosikruciánskou a zednářskou symboliku sexuální a magicko-mystickou interpretací.
Kolem roku 1857 ji vytvořil Robert Wentworth Little, který byl ve spojení s německými rosikruciány, a své členy si tato společnost vybírala mezi mistry zednáři. Mezi adepty patřil např. i autor slavné Encyklopedie svobodných zednářů Kenneth R. H. Mackenzie (zemřel 1886), zasvěcený grófem Apponyim v Rakousku. Dále to byli Frederick Hockley, spisovatelé Algernon Blackwood (od roku 1900) a Bram Stoker, autor slavného okultního románu Drákula, francouzský okultista J. B. Ragon (zemřel 1862) a další. Členstvo ve Zlatém úsvitu se rekrutovalo ze všech kruhů a bylo reprezentováno důstojnými povoláními stejně, jako tam patřili i obyčejní muži a ženy, skromní a neznámí.

Karl Kellner

John Yarker, britský zednářský velmistr, měl řadu dokumentů, která jej opravňovala zakládat lóže hermetického, zednářského a templářského typu a kolem roku 1887 udělil Karlu Kellnerovi právo založit Templářský řád. Okultní historik Francis King má za to, že takové listiny se dostaly Yarkerovi do rukou z Francie přes Spojené státy. Spojení USA – Anglie lze vysvětlit poměrně jednoduše skutečností, že americký magik P. B. Randolph velmi často cestoval mezi Spojenými státy, francií a Anglií. V roce 1870 založil Hermetické bratrstvo Luxoru, také Bratrstvo Eulis, jak v Anglii, tak i v Evropě, vedle úzkého kroužku francouzských zasvěcenců, kteří praktikovali téměř výlučně ve svém magickém životě socio-sexuální diktát, jak to PBR naznačil ve svém díle Eulis a dalších instrukčních románech, mj. Ravalette, který vyšel za první republiky také česky v překladu Antonína Bayera z němčiny – když z anglického rukopisu překládal slavný Gustav Meyrink (sic!) a připojil k němu zajímavou biografickou črtu P. B. Randolpha, – a to pod názvem Dhoula Bel: Román bratra Růže a Kříže (B. Kočí, Praha 1925). Mezi prominentní členy patřili François Dumas (syn Alexandra Dumase), Eliphas Lévi, Kenneth Mackenzie a Hargrave Jennings. Předpokládá se, že dokument o praktické podobě sexuálních rituálů koloval v německých kruzích už kolem roku 1868, a to prostřednictvím Karla Kellnera.

Quatuor Coronati – Lóže svobodného zednářství, skupina, jež společnost Zlatého úsvitu obnovila o dvacet let později, se skládala ze tří mužů – byli jimi dr. William Wynn-Westcott (jeho motto znělo Sapere Aude a Non Omnis Moriar), starožitník, učenec a londýnský ohledávač mrtvol; dále reverend dr. A. F. A. Woodford, v té době již starší člověk, dobře známý v zednářských kruzích – členem Rosikruciánské společnosti však nebyl; a dr. William Robert Woodman, který patřil na britských ostrovech mezi slavné zednáře (jeho motto bylo M.E.V.), a v té době byl již lékařem na penzi. Někdo z nich za podivných okolností zakoupil v Londýně na Farrington Road starou knihu. Stalo se to kolem roku 1884 nebo 1885. Našli v ní asi šedesát volných listů psaných šifrou, nebo přesněji – nově pro tento účel vytvořenou abecedou. Rukopis byl napsán na starém papíře s vodoznakem roku 1809. Vybledlý hnědý inkoust měl vzbudit dojem stáří. Obsahoval instrukce pro založení tajné společnosti, která měla prostřednictvím rituálů zprostředkovat zasvěcení. Šifrovaný rukopis však byl sotva napsán před rokem 1870; na jedné straně je poznámka, která – jak se zdá – je psána rukou Elifase Léviho. Je velice pravděpodobné, že k tomuto rukopisu měl přístup v době, kdy byl v Anglii na návštěvě u Bulwer-Lyttona, který se podílel na činnosti již zmíněné první formace Zlatého úsvitu.

V rukopisech byly popsány jisté pečlivě skrývané rituály, jimiž bylo možno dosáhnout tajemství zasvěcení; dále jméno (včetně německé adresy) Anny Sprengelové, žijící v Norimberku, o níž se zmiňoval jako o původní autoritě a rosikruciánské adeptce. Sprengelová si pro sebe zvolila motto S.D.A., které bylo zkratkou motta Sapiens Dominabitur Astris. Někdo, a byl to spíše dr. Wynn-Westcott než Samuel Liddell Mathers, vložil do rukopisu ještě jednu stránku starého papíru a použil Tritheimovu abecedu, kterou napsal: „Sapiens dom[inabitur] ast[ris] je hlavní představitelkou Goldene Dämmerung“ (Zlatého úsvitu). Dr. Wynn-Westcott jí napsal, a s jejím dovolením založil v roce 1886 (některé zdroje uvádějí až rok 1888) řád Zlatého úsvitu podle stejnojmenného německého řádu.

Pokračování →

Pascal Beverly Randolph: Magia sexualis

Francis X. King zemřel 9. listopadu 1994. Tato recenze obsahuje několik úvah, které vznikly četbou knihy Sexuální magie P. B. Randolpha, přeložené, redakčně zpracované a doplněné o úvod Robertem Northem. Vydalo ji nakladatelství Magickal Childe.

Jak Robert North, tak i Magickal Childe, nakladatelství a velkoobchod s bylinami, vůněmi a ostatními magickými potřebami v New Yorku, splatili všem anglicky hovořícím studentům historie západního tantrismu touto publikací dluh, kterým bezesporu toto Randolphovo klíčové instruktivní dílo je – ačkoliv je trochu škoda, že se Robert North rozhodl nezachovat původní titul knihy Magia sexualis.

Pascal Beverly Randolph (1815-1875) byl kontroverzní postavou a jeho učení bylo doprovázeno nesouhlasem všech těch, kteří v roce 1888 zakládali Zlatý úsvit. Tak například na konci 80. let devatenáctého století Wynn Westcott – člověk, který toužil po uznání – zašel tak daleko, že se rozešel spolu se svými spolupracovníky se samozvanou rosikruciánskou skupinou, která se seskupila kolem poněkud pochybného média v Yorkshiru, které se zabývalo čtením v křišťálové kouli a dalšími okultními metodami odvozovanými od Randolpha a jeho školy.

Jestli aspoň některý ze zasvěcennců této yorkshirské skupiny doopravdy používal tyto kvazi-tantrické techniky, které byly jádrem Randolphova učení, je nejisté, ale je velmi pravděpodobné, že tomu tak bylo. Proto podivínský alchymický anglikánský klerikál, reverend W. A. Ayton a další členové jak Zlatého úsvitu, tak i Teosofické společnosti učinili opatrné odkazy na ‚skandály‘ u yorkshirské skupiny, které – což vyplývá z kontextu, jakým byly postaveny – jasně naznačují podezření, že šlo o sexuální výstřelky.

→ Randolphův původ a mystérium prodlouženého těhotenství

Randolph byl míšenec, člověk, na nějž se za jeho života poukazovalo jako na mulata a v současnosti by byl velice pravděpodobně označován (s ohledem na bílou barvu pleti) za ‚afroameričana’. Přesné okolnosti jeho narození byly (a jsou) zahaleny mystériem – mystériem výlučně vzešlého díky Randolphově kreaci.

Pokračování →