Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

O okultní a magické scéně v České republice

F. Archechempe Únor - 5 - 2011

Je to už déle než 15 let, co v České republice začala působit skupina lidí ustavená v tělese 1. Česko-Slovenského chrámu Církve Satanovy a věnovat se osobitému duchovnímu úsilí. Článek představuje určitou výpovědní hodnotu a zkušenost připomínající tu, již popisuje jiný dokument, a sice Magii nebo život!

Je to i „oficiální dokument“ templu vysvětlující, proč se sáhlo k přísnému vymezení vůči různým skupinám i jednotlivcům. Jeho jádro dlouhodobě uvnitř navzájem spolupracuje a uchovává již řadu magických a okulturních zkušeností. Nyní, po jistých událostech, dochází k uzavření templu.

*

I když se mi to nepíše právě lehce, musel jsem díky událostem uplynulých měsíců zcela zásadně přehodnotit svůj pohled na takzvané „adepty magie,“ působící v České republice. Tento článek patrně vyvolá vlnu diskusí a nepochybuji o tom, že jeho obsahem mnohé popudím. Přesto si myslím, že dlužím za sebe i za náš Chrám vysvětlení, proč se tak radikálně změnilo mé chování a naše vystupování při styku s veřejností.

Jako mladý a začínající student okultních nauk jsem si naivně myslel, že lidé zabývající se touto vznešenou činností, musí být na vysoké mentální i psychické úrovni, o jejich charakteru ani nemluvím. Realita, jak jsem záhy zjistil, je pochopitelně od této představy na kilometry vzdálená. Přesto jsem se vždy u ostatních lidí snažil vidět především to dobré a ke své velké škodě přehlížel a bagatelizoval to špatné a to i tehdy, když tyto nedostatky zjevně převládaly.

Nyní vím, že jsem byl v minulosti ke svému okolí málo kritický a až příliš tolerantní. Dobře jsem si byl vědom svých vlastních nedostatků, a protože mi není příjemné, když mi je někdo předhazuje, snažil jsem se nadměrně nekritizovat své okolí, abych se snad někoho zbytečně nedotkl. Dnes je mi jasné, že to byla velká chyba. Vůbec jsem si takovéto lidi neměl pouštět tak blízko k tělu a dovolit jim, aby vstupovali do mého soukromí. Rovněž má neustálá snaha vystupovat na veřejnosti co možná nejlíp nebyla vždy na místě. Bál jsem se, že by má přirozenost a upřímnost mohla vrhat špatné světlo na náš Chrám a tak jsem raději s těmito „adepty“ jednal v rukavičkách.

Ještě před pár lety jsem se naivně domníval, že spolu tito lidé i přes své nedostatky mohou napříč okultní scénou vzájemně spolupracovat a být jeden druhému přínosem. Já sám jsem se o tuto spolupráci s některými z nich pokoušel a zkraje jsem nabyl dokonce dojmu, že možná je. Jak se ale s odstupem času ukázalo, až na pár výjimek se tato spolupráce stává pouze slepou uličkou, co odvádí mou pozornost od nastoupené cesty.

Pokračování →

Dělej, co ty chceš

San Srpen - 26 - 2010

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

484 stran, St. Martin’s Griffin, New York 2002, vydání první, brožované, cena $17.95
ISBN 9780312252434

*

„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.“

Cara soror et frater,

*

Lawrence Sutin je profesorem na universitě v Hamlinu a má doktorát na harvardské universitě. Mezi jeho předchozí díla se řadí Divine Invasions: A Life of Philips K. Dick, Jack and Rochelle: A Holocaust Story of Love and Resistance a A Postcard Memoir.

Výzkum a psaní této biografie mu zabralo více než deset let (1989-99). Vydatné pomoci se mu dostávalo skrze přátelství a podporu frátera Superior O.T.O., jímž je v současnosti Hymenaeus Beta. On byl rovněž prvním čtenářem rozsáhlého rukopisu, který čítal kolem 1800 stran, a pomáhal mu jej redigovat až do konečné podoby, kterou má možnost nyní posoudit už čtenář. Mohou se mu zde tedy, je-li pozorný, odhalit materiály, které v předchozích (také: auto-) biografiích zařazeny nebyly, protože ležely v archivech, ať už z jakéhokoliv důvodu.

V úvodu se zpovídá: „Zatímco Hymenaeus Beta je religionista a já stojím zcela mimo a jsem skeptik co se týče thelémské víry, jeho kritika mého textu byla vždy respektována a sloužila hledání pravdy mezi fakty. Nicméně jsme se neshodli v četných bodech ohledně interpretace Crowleyho života a mé názory, jež tu můžete číst, by neměly být pokládány za jeho.“

→ Zlatý úsvit

Kniha má klasických 11 kapitol – číslo, které by Bestii potěšilo. V úvodu se dočtete o magické tradici, v níž se navrhuje, aby se zuřící boj mezi Ježíšem a Satanem (na chvilku) odložil stranou, to aby bylo byla pochopena pravá podstata mága. Bohužel přetrvává populární obraz Crowleyho coby neřestného satanisty, který si užíval drog a zvráceného sexu, aby oživil slabounkou šarádu své rouhavé magie; inspiroval prý nepravosti vrcholící rituálními únosy a vraždami, které řídily kulty, jež vrhly Ameriku do nekonečné krize. Crowley však vnímal satanismus jako „okázalý, lacině honosný, vyšperkovaný a pompézní sport, který není hoden jeho času a umu“. Crowley se ovšem stal předlohou mnoha literárních postav už od dob gotického románu; jen namátkou Mág W. Somerseta Maughama (1906), jemuž přisoudil jeho „zlovolná kouzla“; další spisovatelé fikce modelovali své ničemy podle Bestie: James Branch Cabell, Dion Fortune, Christopher Isherwood, M. R. James, Anthony Powell, H. R. Wakefield, Dennis Wheatley, Colin Wilson a Robert Anton Wilson (v Iluminátech). Britský dramatik Snoo Wilson napsal hit, který běžel v Londýně řadu let, s názvem Bestie. Pronikl také do novodobé popkultury, když se poprvé objevil na přední straně alba Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967), s oholenou hlavou a pronikavýma očima, jedna z jeho nejikonografičtějších podob, která vydržela ve světě rockové hudby v různých obdobách a odstínech až do dneška, ovlivnil texty Rolling Stones, Led Zeppelin, Davida Bowieho, Darryla Halla, Stinga, Ozzy Osborna, The Clash, The Cure a v neposlední řadě ze současné kvetoucí scény apokalyptického neofolku pak Current 93 (kde se mísí navíc ještě vliv Crowleyho žáka, Kennetha Granta), nehledě na záplavu méně známých kapel z oblasti hardcore, punku a industriálu.

Pokračování →

Vyznavač ďábla

Francis C. Prevot Srpen - 5 - 2010

Podání o černé magii často zmiňují starodávné knihy, které popisují teorii a praxi rituálů zla. Jejich samotná jména, jako Discours Des Sorciers a Le Satanisme, stačí k tomu, aby způsobila záchvěv hrůzy, ale možná dobře, že mimo zapečetěné schránky národních knihoven jich existuje jen pár. Jakmile se však nějaká dostane do rukou nějakého představitele veřejnosti – může jím být někdo, kdo se okultními vědami zabývá či nikoliv – výsledky mohou být přinejmenším, abychom tak řekli, nepředvídatelné. V této krátké povídce vykreslil Francis Prevot, jenž byl uznávaným autorem strašidelných povídek na přelomu století, příšerný příběh o zhoubných mocnostech Černé knihy.

*

Svatá tekutina

Turner se pohodlně uvelebil ve své hluboké lenošce, upravil si lampu a s příjemnou předtuchou si začal prohlížet svazek, který mu poslal jeho knihkupec. Ke knize byl přiložen krátký vzkaz, že se jedná o mimořádně vzácný rukopis, který sice každý adept čarodějnictví a černé magie zná podle jména a proslulosti, ale málokdo jej viděl nebo vzal do ruky.

Byl to tlustý malý svazek vázaný v pergamenu, který byl zažloutlý a umazaný věkem a – jak Turner zpozoroval – měl úplně jinou kvalitu a strukturu než všechny pergameny, jaké znal. Na zadní straně byl velkým černým písmem napsán titul De mysteriis Dom Sathanas – tedy O tajných rituálech Pána Satana. Turner, kterého morbidně přitahovaly zakázané věci a jehož ponurý, bystrý duch se stravoval na studiu příšerných rituálů provozovaných vyznavači zla, se rozdychtěně zajíkl.

Pokračování →

Jayne Mansfieldová: satanistka

Carl Abrahamsson Květen - 11 - 2010

*

Jayne Mansfieldová: satanistka

„Život je velká radost – smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce – TEĎ HNED!“

Anton La Vey, Kniha Satanova 1, IV:1

„Všechny tvé kosti pak hrdě řeknou, Kdo se mi vyrovná? Nebyl jsem snad příliš mocným sokem svým nepřátelům? Neosvobodil jsem se SÁM, vlastním rozumem a tělem?“

Anton La Vey, Kniha Satanova 2, IV:1

*

Pro většinu veřejnosti zůstává Jayne Mansfieldová v paměti jako „natvrdlá blondýnka“, možná dokonce ještě víc než samotná Marilyn Monroe. S úmrtím Monroe měla definitivně skončit éra natvrdlých blondýnek, a vskutku tomu tak i po nějaký čas bylo. A protože obě dvě byly zaškatulkované do určitého typu role, stala se tato skutečnost koncem jejich kariér, ačkoliv u obou k tomu došlo odlišným způsobem.

Slečna Monroe se od té doby stala ikonou americké kultury a historie stejným způsobem jako její mužský protějšek James Dean, kdežto Jayne zůstane navždy v paměti jako zábavná a praštěná blondýnka, královna špinavých kšeftů, bohyně kýčovitých filmů anebo sobecká ženská posedlá potřebou být středem zájmu médií.

Málo je ovšem znám fakt, že se velice zajímala o okultno už od raného mládí a že v polovině 60. let (20. století – pozn. překl.) se přidala k aktivitám svého dobrého přítele Antona La Veye a jeho tehdy nově založené Církvi Satanově. Ať už je vaše představa o Jayne jakákoliv, jedna věc je jistá… byla opravdovou Hvězdou. Mnoha způsoby.

Narodila se roku 1933 jako Vera Jayne Palmer v Pennsylvanii a jako miliony mladých dívek tehdy v USA podlehla svodu opojné drogy zvané „Hollywood“. Sbírala posedle informace a fotky svých oblíbených hvězd, včetně Shirley Temple a Johnny Weissmullera a v průběhu let se rozhodla na pozadí této touhy, že chce rovněž být filmovou hvězdou.

Jayne Mansfieldová

Vdala se za studenta z kolejí Paula Mansfielda, když jí bylo 16. Otěhotněla s ním a dítě, Jayne Marie, se stalo první důvěrnicí a asistentkou své matky na cestě na hvězdné nebe. V té době, zhruba na počátku 50. let, žila rodina v Texasu.

Jenže když se Mansfield vrátil ze zahraničí, kde byl s americkou armádou, vyjeli si na výlet do Kalifornie, kde prý Jayne na hranicích státu vyskočila z auta, políbila zem a řekla: „Jsem doma“.

Brzo bylo jejímu manželovi jasné, že nemá absolutně žádné plány na návrat…

V její autobiografii Jayne Mansfield‘s wild, wild world (v knize dedikované „Lásce“…), pozdější manžel Mickey Hargitay vypráví: „Obětuje kohokoliv – ať už je to dobrá stránka její povahy nebo ne – když se nedokáže sžít s tím, co ona potřebuje a jaké má požadavky.“ A ještě, „Když Jayne něco opravdu chce, dávejte si pozor. Opravdu dostane to, co chce.“

A tak jest fundament magie ustaven – Vůlí! Pokračování →

Chaoismus & chaos magie

Pete Carroll Duben - 25 - 2010

Brewtnall: Čarodějnice

Protože je právě tolik chaos-mágů, kolik je chaotiků praktikujících magii, nemohu mluvit o tomto předmětu obecně, nýbrž jen o své vlastní chaos-magii a chaoismu.

Jenže pokud chci jednořádkovou definici, s níž většina chaotiků pravděpodobně nebude souhlasit, pak mohu nabídnout následující. Chaotici obvykle akceptují metavíru, že víra je nástrojem k dosažení účinků; není to konec sám o sobě.

Je snadné pozorovat, jak se jiní lidé a kultury stávají obětí svých vlastních věrouk. Hrůzy islámu a obávaných státních politiků v subsaharské Africe jsou zřejmými příklady, ale my se málokdy zastavíme, abychom trochu popřemýšleli o tom, do jaké míry jsme my sami oběťmi svých vlastních věrouk, a o schopnosti, která nás nutí je změnit, jestliže tomu chceme.

Stojí možná za to pouvažovat o dnešním stavu víry v západním světě předtím, než podnikneme výpad proti samotným základům současného světového názoru. Téměř po jeden a půl tisíce let byla existence „Boha“ nezvratitelnou skutečností křesťanstva. Nikdy se o tom nepochybovalo a ani se neobjevila myšlenka na zpochybnění. Skryté války a perzekuce měly podpořit jedinou interpretaci božství vůči všem ostatním. Učení mužové napsali tisíce knih o teologii, v nichž rozprávěli o záležitostech, které se nám dnes zdají být vyloženě suchopárné a zhovadilé, ovšem ústřední otázka existence „Boží“ nebyla nikdy na pořadu dne. Přesto však dnes je víra v „Boha“, jakožto původce všeho toho, co se ve světě děje, byla téměř úplně opuštěna, a dokonce i víra v existenci absentujícího „Boha“ je na mnoha místech opouštěna. Satanismus jako protináboženské gesto je nyní mrháním obrazoboreckých talentů. Alchymisté, čarodějové a vědci pozdního středověku a renesance slaví své úžasné posmrtné vítězství. Jejich zpochybňování středověkého světového názoru odstartovalo hnilobu, která následně celou budovu rozložila.

Dnes už se tomu můžeme jenom smát, ale ujišťuji vás, že právě teď žijeme v takové kolektivní obsesi, která je ještě silnější a bude se našim budoucím historikům jevit stejně limitující i zvláštní.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b