Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Švýcarský autor P. -R. König je čtenářům Revue HORUS znám z čísla II/94, kde byl uveřejněn jeho článek k historickému fenoménu O.T.O. Tentokrát uveřejňujeme jeho příspěvek, který přednesl pro CESNUR na universitě v Římě, zabývá gnostickými aspekty spásy, misogyny, O.T.O. a úvahou o tom, je-li sperma homeopatickým lékem.

*

Světelné koláčky

Jednoho dne se universum rozpadlo na kousky – ať už to způsobil ženský aspekt Stvořitele nebo nějaká přechodná jsoucnost mezi božským a profánním.

Ti, kdož jsou s tímto světem i v něm, kdož se těší dobrému zdraví a zakusili lásky i uspokojení v oborech, které upřednostňují, nemají – jak se zdá – zapotřebí gnosticismu léčícího universum, který – jak věřím – je náboženskou pomůckou, kterak nést úděl nesnesitelného života.

Mág a gnostik žijí najednou ve dvou různých světech. Jenže zatímco mág se snaží onoho světa nad sebou využít, aby měl moc nad světem vezdejším, gnostik hledá božskou skutečnost, království, které se nachází zde na tomto světě, který je pouze jakýmsi druhem stínového světa. Ale jak mág, tak i gnostik cítí, že sexualita může být klíčem nebo dveřmi do jiných světů; liší se však asketickou nebo libertinskou, smyslovou orientací. O tom se chci zmínit. Uvedu souhrn gnostických tradic, ale ne co se týče literatury, ani obecně srovnáváním jejich kosmologie a ani jejich historií; obrátím se k moderním dobám, v nichž moderní gnostikové pravděpodobně vidí oba světy reálněji než starověcí gnostikové.

→ Spása

Život ve světě, který je subjektivně pociťován a zakoušen jako „prohnilé místo“ (gnostický pojem), volá po spáse. Místem, kde tato spása začíná, je hmotné tělo. Vystupuje do vyšších úrovní (např. emocionální úroveň a intelektuální úroveň), dokud nedosáhne božského místa v plérómatu. To jest ta přetékající plnost. Toto pléróma, ať už je v člověku nebo někde ve vnějším prostoru, je gnostickým protikladem tohoto „prohnilého“ pozemského místa. K tomu, jak opustit toto prohnilé místo, lze vytyčit dvě cesty: přemoci ho nebo se ho vystříhat (asketický koncept); nebo jej rozpustit tím, že žijeme až do úplného konce (smyslová cesta). Na vyšší úrovni je tomu naopak. Smyslová cesta vede k homeopatickému asketismu: tím že oslabujeme zlo, zatímco se mu s potěšením oddáváme jakožto nutnosti. Sensualističtí gnostikové vítají hřích s otevřenou náručí, aby zakusili zkaženost tohoto světa a aby jako fénix povstali z popela. Sexuální orgie jsou výpotkem božského pneuma či Logu, který vystupuje k plérómatu. Asketická cesta reaguje alopaticky[1]: proti jedu existence podává jako lék nevědomost těla.

Pokračování →

Amrita je sbírkou mnoha „začátků“ Aleistera Crowleyho a představuje metodu obnovování mládí a energie – což je ústředním tajemstvím života. Crowley si byl vědom toho, že jeho zneužití – pramenící z malé obeznámenosti a nevědomosti – by mohlo zdiskreditovat toto magické arciumění, které vyžaduje náležitou přípravu a koncentraci, a proto jsou jeho slova střežena. Jako ten, kdo prohlašoval, že „Mystérium je nepřítelem pravdy,“ však také věděl, že „tajné vědění má naprosto odpovídající strážce.“

Crowley byl perfekcionista neustále usilující o konečnou pravdu. Mnohokrát se pokusil vysvětlit nevysvětlitelné, objasnit cestu každému. Jak napsal v Konx Om Pax: „Drahé dítky země, dlouho jste bloudily v temnotách. Opusťte noc a hledejte den! Snažte se nenapodobovat jazyk mudrců, neboť to jest snadné. Neexistuje královská cesta k osvícení: a aj, pravím vám, ve Světle je pravda pro Děti Světla. Pro ty v temnotách znamená zmatek a nástrahy.“

S úctou k mágovi věku Vodnáře vám nabízíme ukázku z připravované knihy ke zpytování, abychom napomohli vašemu postupu ve Světle.

A.M.R.I.T.A. je sbírkou statí Aleistera Crowleyho o okultní medicíně, obzvláště o amritě, jež je ústředním tajemstvím Ordo Templi Orientis (O.T.O.), zednářského řádu, údajně odvozeného z řádu Rosikruciánů z osmnáctého století, který si otevřeně nárokuje vlastnictví na „tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“¹ Amrita znamená v sanskrtu „nesmrtelnost“ či „nesmrtelný nektar“; z tohoto slova se odvozuje řecká ambrosia, nektar bohů. Co bylo základem tak mimořádného tvrzení? Crowley, o to dychtivější odhalit závoj a přesto vázán přísahou mlčenlivosti ve spojení s vlastním smyslem pro to, co je v magii vhodné, zde odhaluje mnoho z teoretického základu magického omlazování – často vyjadřovaného alchymickou symbolikou – jež praktikoval a učil od roku 1912 do své smrti v roce 1947. Pro pochopení toho, jak důležité bylo v Crowleyho životě pátrání po elixíru, uvádíme několik životopisných údajů.

Pokračování →

→ Příliv

Rok 1908 strávil Crowley cestováním po Maroku v doprovodu svého přítele básníka Victora Neuburga.
Roku 1909 objevil založený rukopis Knihy Zákona. V témže roce se rozvedl s Rosou, vydal tiskem Liber 777 a získal titul Adeptus Exemptus.

V období mezi 23. listopadem a 19. prosincem 1909 cestoval Crowley spolu s Neuburgem severní Afrikou. Zabýval se v této době henochovou magií, což je svébytný a komplikovaný magický systém, který v letech 1581-1607 vypracoval anglický okultista dr. John Dee. Svoje zkušenosti s tímto druhem magie zaznamenal Crowley v knize The Vision and The Voice (Vize a Hlas).

3. prosince 1909 dosáhl Crowley titulu Magister Templi za pomoci evokace démona Choronzona, kterou provedl spolu s Neuburgem v saharské poušti. Kabalisticky odpovídá Choronzon jedenácté „non-sefiře“ Daat. Dr. Dee o něm píše jako o „mocném ďáblovi“. Bývá také spojován s babylónským démonem Pazuzu.

W. B. Yeats

V roce 1910 došlo ke druhé profanaci Zlatého úsvitu a k nežádoucí publicitě. Crowley chystal k vydání třetí sborník Equinoxu, sestavený tak, že obsahoval obřad stupně Adeptus Minor, nejdůležitější jakož i nejkrásnější z řádových rituálů. Mathers se o tomto návrhu doslechl. (Israel Regardie se domnívá, že mu o tom Crowley napsal.) Kdyby Mathers záležitost ignoroval, velmi málo lidí by se o hermetickém řádu Zlatý úsvit něco dozvědělo. Namísto toho však, aby zabránil otevřenému šíření rituálů, které napsal, okamžitě ho zažaloval, čímž se dostalo Crowleymu, Zlatému úsvitu a magii nesmírného rozsahu pochybné publicity. Věc se dostala před soud, a tak se vydání třetího svazku Equinoxu zdrželo. Je jasné, že soud s postojem Matherse sympatizoval, neboť zákaz byl nakonec vydán. Nato se Crowley s ukázkou vtipu a suchého humoru odvolal, odvolací soud zákaz zrušil a distribuci ihned povolil. Výsledkem bylo, že ve většině deníků se objevily dlouhé senzační články o nedávném případě a o tzv. rosikruciánské nauce. Některé také reprodukovali jistý počet obrázků používaných v obřadech uvedeného stupně. Crowley nebyl jediný zasvěcenec, který se rozhodl otevřeně psát o nauce řádu. W. B. Yeats napsal několik provokativních a zajímavých esejů (Tělo otce Kristiána Rosenkreuze, Magie, Tajemná růže) o magickém systému řádu, odvolávaje se na něj ve své autobiografii jménem. Arthur Machen ve své knize Věci blízké i daleké mluví rovněž o řádu, i když trochu žertovně, jako o Hvězdě soumraku.

V roce 1911 zažaloval George Cecil Jones časopis The Looking Glass pro pomluvu. Při procesu došlo k diskusi o Crowleyho morálce a žalobce prohrál. Crowley se znovu vydal v doprovodu V. Neuburga na Saharu.
11. října 1911 se Crowley seznámil s Mary d’Este Sturges (soror Virakam), kterou, stejně jako předtím Rosu, začal používat jako média. 21. listopadu se jí zjevila entita jménem Abuldiz a Crowley od ní dostal pokyn, aby odjel do Neapole a sepsal knihu o magii Book 4 (Kniha 4).

Karl Kellner

V roce 1912 vyšly první dva díly Knihy 4. V téže době Crowleyho vyhledal Theodor Reuss (fráter Merlin nebo fráter Peregrinus), šéf německé okultní společnosti O.T.O. po smrti Karla Kellnera (Reuss společně s Franzem Hartmannem a Klein dostali od Johna Yarkera zakládací listinu pro zednářskou společnost Prastarý a primitivní tituál Memfisu a Mizraimu). Důvodem bylo to, že Crowley ve svém časopise Equinox zveřejnil některá řádová tajemství O.T.O. týkající se sexuální magie a Reuss se chtěl dozvědět, kdo je vyzradil. S překvapením však zjistil, že Crowley tato tajemství objevil vlastním studiem, a jmenoval jej šéfem anglické pobočky O.T.O. nesoucí název Mysteria Mystica Maxima.

Crowley sám se ovšem považoval za vůdce Extrémní levice v Síni ve Městě pyramid, a pokud se vůbec smířil se systémem O.T.O. co se týče „tajemství všech tajemství“ – IX°, tak to bylo opravdu jen proto, že to byla záležitost osobní cti. Jak se vyjádřil, byla to „záruka, kterou dal dr. Theodoru Reussovi, jenž byl v té době fráter Superior a O.H.O. (Outer Head of O.T.O. – Zevní Vůdce Řádu)“. V této souvislosti uvádí (a týká se to do značné míry i pozdějšího působení hlavy německé větve O.T.O., Michaela Eschnera, jak dále uvedeme), že „vše je bez řečí věcí všeobecné opatrnosti, ať už proto, že zneužití tohoto tajemství je, přinejmenším v obecném smyslu, velmi jednoduché a představuje zároveň veliké pokušení, anebo proto, že pokud by se stalo předmětem všeobecného vzdělání, samotný řád by se mohl ocitnout v nebezpečí pomluv a perzekuce. Je totiž daleko jednodušší tajemství desinterpretovat, než jej zprofanovat“.

Pokračování →

Elixír života je znám jako jeden ze tří hlavních cílů alchymie.
Pak tu máme proslavený případ Althotase v Dumasových Pamětích lékařových; a i tu je jedinou přesně určenou složkou to, že v posledním okamžiku je Elixír třeba dovršit třemi posledními kapkami krve z těla panny. To samozřejmě připomíná tradici rituální vraždy a podobných záležitostí.

Proto je v makrokosmu jen jediný Bůh, Slunce.
Nuže, a v mikrokosmu, jímž je člověk, jest místokrálem Slunce a jediným dárcem života falus. On také je v jistém tajném smyslu, v VII. stupni ne zcela vysvětlovaném, jediným dárcem světla. Tolik můžeme poodhalit: falus je fysiologickou základnou nadduše (nahlédni také Liber 333, Kniha Lží,
kap. A, IA, IE, IF, IH, AB2) a podle své přirozenosti je také svobodou a láskou.
[Aleister Crowley: Liber Agape]

- San.

*

Sexuální mág

Jak jest možná dobře známo všem, kdož se tu shromáždili: sexuální magie je ústředním tajemstvím Thelémy a jejích různých těles určených k jejímu rozšiřování, jako třeba OTO (Ordo Templi Orientis). Konkrétněji, Crowley objevil nebo mu byly odhaleny různé speciální techniky sexuální magie. Jádro tohoto mystéria shrnul Wilfred Talbot Smith (1885-1957) ve větě: „If you want to succeed you have to succeed“¹.

Smith byl de facto vůdcem Crowleyho amerických následovníků, kteří se ve 30. letech 20. století v Hollywoodu sdružili do Církve thelémské [Church of Thelema] – známé čtenářům Los Angeles Newspaper jako Purpurový kult [Purple Cult]. Jeho mentorem v Crowleyho organizaci A .^.. A .^.. byl G. S. Jones, fráter Achad (viz Starr: 2003).

Tři hlavní vlivy, které se odrazily v Crowleyho sexuálních teoriích:

1. Theodor Reuss
2. Victor Neuburg
3. Rose Kelly

Každý z nich byl svým způsobem spjat se třemi magickými texty, viz:

1. Book of Lies [Kniha Lží]
2. Vision & the Voice [Vize a Hlas]
3. Liber AL vel Legis [Kniha Zákona]

Každý z nich byl spjat se třemi různými styly sexuální magie, viz:

1. Magický cunnilingus².
2. Homoeroticismus, odtud lze vytušit i případný podtitul „100 let sodomie“.
3. Krvavá magie.

Podívejme se na každý z nich zvlášť.

Pokračování →