Henry Wardsworth Longfellow
Ultima Thule
Věnováno G. W. G.
| S příznivým větrem v zádech, křížem krážem mořem zalitým sluncem, my pluli k Hesperidkám, k zemi, kde jablka zlatá rostou; však to, ach! to bylo už dávno. |
Kam, ó, kam? Nejsou to bouřemi sužované Hebridy, kdež mořští racci pokřikují a příboj hučí, a vraky a chaluhy lemují pobřeží? |
| Jak předaleko nás od té doby proudy mořské, zahnaly stranou té země snů, té země bájné, přesto pravdivé, ztracené Atlantis našeho mládí! |
Ultima Thule! Nejzazší ostrove! Tam v tvém přístavu na chvíli skasáme naše plachty; na chvíli spočineme před věčným, nekonečným hledáním. |
*
Midgard a Thule
Od pradávna stojí proti sobě dvě síly obývající od úsvitu věků dvě různé pevniny, ostrovy či prostory.
Na straně dobra tak stojí Avalon Morgany le Faye, Cerridwenův Caer Sidi, Země mládí Niamha ze Zlatého rouna nebo tibetská Aharti. Na straně zla pak tibetská Šambala, především však skandinávská Thule.
Polák dr. Antoni Ferdynand Ossendowski, žijící až do bolševické revoluce v Rusku, kdy musel uprchnout z Petrohradu v roce 1918 právě kvůli své národnosti, se v Mongolsku ve stepích kolem Cagan-Luka poprvé setkal s fenoménem říše Aharti.
„Aharti,“ jak píše Ossendowski, „se rozkládá pod všemi zeměmi světa. … Obyvatelé Aharti jsou lidé učení a vládnou vysokým stupněm umění magického. My si vůbec nedovedeme představit rozsahu jejich vědění. … Kolem paláce ‚Vládcova‘ jsou domy mocných ‚goro‘, vládnoucích silami magickými, silami země, nebe, pekla i vody. V jejich rukou je život i smrt národův. Mohou vysadit polovinu naší země do vzduchu, osušit moře, změnit stepi v oceán a hory rozdrolit na písek pouště. Na jejich rozkaz rostou stromy i květiny; starci se stávají mládenci; mrtví vstávají z mrtvých. ‚Goro‘ letí úzkými, podzemními skulinami na vozech nám neznámých, jeskyněmi zalitými tajemnými, úchvatnými paprsky. … V nádherném paláci ze zářícího křišťálu přebývají ti, kteří vládnou všem šlechetným a bohabojným lidem, zůstávajíce sami nepoznáni. ‚Vládce světa‘ čili ‚Veliký Neznámý‘ nebo Brahytma vidí Boha a mluví k Němu tak, jako mluvím já k vám. Brahytma má dva pomocníky: Mahytma, který zná cíl budoucích událostí, a Mahynga, který stanoví příčiny oněch událostí. … Svatí ‚goro‘ zkoumají svět viditelný i neviditelný a jeho síly. Nejučenější z nich se scházejí časem k magické poradě a vysílají posly do takových krajů, jakých nedosáhl nikdy ani rozum ani zrak lidský.“[1]
Nás tu zajímá onen skleněný zámek, než se vrátíme k Vládci světa.
