Bůh jest přítomen!

66
William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem (Portál, Praha 2015)
William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem
(Portál, Praha 2015)

William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem

304 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 465 Kč

ISBN 978-80-262-0914-0

 

Soubor rozhovorů z let 1933–1961 jedinečným způsobem zachycuje vývoj osobnosti a ducha C. G. Junga a tvoří jej zhruba dvacítka interview pro noviny, časopisy, rozhlas i televizi. Najdeme tu i slavný rozhovor Junga s Johnem Freemanem pro televizní stanici BBC, proslulý větou vyjadřující víru v Boha jinak: „Nemusím věřit, ale vím.“

Jung v rozhovorech popisuje mj. i svůj vztah s Freudem a postoj ke klasické psychoanalýze, vyjadřuje názory na válečnou a poválečnou dobu (včetně odkazů na Československo), na německou mentalitu, odpovídá na obvinění, že kolaboroval s nacismem, vysvětluje základní alchymické koncepty, pojem archetypu či téma osobnostní typologie, zmiňuje se o své rodině. Rozhovory umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Jung komunikoval, a odhalují informace, které se jinak v jeho knihách či statích hledají jen těžko.
William McGuire (1917-2009) působil jako hlavní editor anglického vydání Jungových Sebraných spisů a Richard Francis Carrington Hull (1913-1974) překládal Jungovo dílo do angličtiny. R. F. C. Hull např. napsal společně s Eugenem Herrigelem Zen in the Art of Archery (č. Zen a umění lukostřelby, Pragma 2005), s psychologem Erichem Neumannem (1905-1960), jedním z nejnadanějších Jungových žáků, pak The Origins and History of Consciousness (Princeton Classics, 2014).

Je třeba míti na paměti, že řada rozhovorů vznikla v době, kdy ještě nebyla běžná nahrávací technika, takže si novináři dělali těsnopisné poznámky nebo se prostě spoléhali na dobrou paměť.

*

Už v začátku překvapí Jungova jasnozřivá Zpráva o Americe, jejíž hlavní body shrnuje málem manifest ze str. 11: „Regenerace Ameriky závisí na tom, jestli bude mít odvahu podívat se sama sobě do tváře.“ To ovšem platí o každém národu; mohou nad tím přemítat Němci, o nás nemluvě.

„Při pokusu o ovládnutí roste v pánovi brutalita. Musí být nemilosrdný. Musí obětovat všechno měkké a jemné, aby divochy zvládl.“ Přitom Lao-c‘ (Tao te ťing, XXXVI) říká: „Měkké a slabé vítězí nad tvrdým a silným.“ Nebo LXXVIII: „Že slabé vítězí nad silným, měkké vítězí nad tvrdým, pod nebem není, kdo by toho nevěděl, ale nikdo není s to, aby (tak) jednal.“ Jung: „Čím jistěji jsou ovládnuti, tím více divošským se musí pán stát. Otrok má největší vliv ze všech, protože se vyskytuje blízko toho, kdo mu vládne.“

Harold Von Schmidt: Vánoce
Harold Von Schmidt: Vánoce

K profetickým patří článek nazvaný Stojí svět na kraji duchovního zrození? S podtitulkem Známý ultramoderní psycholog zjišťuje, že nejvyšší potřeba lidského ducha se setkává s prastarým duchem Velikonoc se objevil v dubnu 1934 v amerických novinách Hearst’s International – Cosmopolitan, a ilustroval jej Harold von Schmidt, tentokráte duchovně zaměřenými kresbami (patřil totiž k častým ilustrátorům šestákových časopisů s tématem Divokého západu a občanské války). Jung v něm v předvečer druhé světové války říká: „Bojím se pouze jedné věci – myšlení lidí.“

„Zkoumejte duchy, kteří ve vás hovoří.“

„Říkám: Jděte pomalu. Jděte pomalu. S každým dobrem přichází odpovídající zlo a s každým zlem odpovídající dobro. Nehoňte se příliš rychle za jedním, pokud nejste připraveni čelit tomu druhému.“

„Pro můj život je důležité a smysluplné, že žiji co nejplněji, abych naplnil božskou vůli uvnitř sebe. Tento úkol mě stojí tolik úsilí, že na žádný jiný nemám čas.“

„Bůh v člověku hledá vědomí. Taková je pravda zrození a vzkříšení Krista uvnitř. Jak k ní dochází stále více myslících lidí, znamená to duchovní znovuzrození světa. Kristus, Logos – je mysl, porozumění, světlo v temnotách.“

O rozhledu a vnímavosti Junga vypovídá nejlépe rozhovor pro Cosmopolitan, který s ním vedl H. R. Knickerbocker (1898-1949), velký americký zahraniční zpravodaj, v knize pod názvem Diagnóza diktátorů.

„Není sporu o tom, že Hitler patří do kategorie vpravdě mystického šamana. („Proto jsou Němci tak přecitlivělí na to, když někdo kritizuje nebo uráží jejich vůdce. Pro ně to znamená rouhání, neboť Hitler je Sibyla, delfské orákulum.“ – Srv. předchozí článek Psychologie diktátorství.) … Jenom nacisté pojmenovali svůj stát Třetí říše. Protože to má hluboký mystický význam: Každého Němce výraz „třetí říše“ v jeho nevědomí upomíná na biblickou hierarchii. A tak se Hitler, který nejednou naznačil, že si je vědom svého mystického povolání, jeví vyznavačům Třetí říše jako něco víc než pouhý člověk. Vezměte si oživování Wotanova kultu, který se šíří ve Třetí říši. Kdo byl Wotan? Bůh větru. A vezměte si výraz Sturmabteilung (SA) – úderný, doslova bouřlivý oddíl. Bouře je vítr. Právě tak je svastika rotující tvar, který vyvolává doleva směřující vítr – což v buddhistické symbolice znamená stranu nepříznivou, vedoucí do nevědomí. …

Hitler je zrcadlem nevědomí každého německého občana, ale z jiných národů samozřejmě nic nezrcadlí. Je tlampačem, který zesiluje neslyšitelné šeptání německé duše, dokud ho nevědomé ucho Němce neuslyší. Je to první muž, který každému Němci říká, co si celou dobu ve svém nevědomí myslí a cítí o německém osudu… Hitlerova síla není politická, nýbrž magická“ (str. 54n). „Pravý vůdce je vždy veden.

Opravdu pozoruhodné řádky, doporučujeme bližšímu zkoumání. Na tento rozhovor navazuje další, tímto inspirovaný, anglického kněze a psychologa Howarda L. Philpa s názvem Jung diagnostikuje diktátory (str. 71n).

Rozhovor Petera Schmida byl publikován v Die Weltwoche už 11. května 1945, pouhé čtyři dny po německé kapitulaci, pod názvem Naleznou duše mír? Jung v něm rozebírá poválečné duševní problémy Němců na příkladu dvou svých pacientů, „oba jsou jasní antinacisté, a přesto jejich sny ukazují, že za vší tou slušností stále žije nejzřetelnější nacistická psychologie se vší svou násilností a divošstvím.“

„Křesťanství a moderní věda přírodu oddémonizovaly, což znamená, že Evropané stále navracejí démonické síly ze světa do sebe samých a neustále jimi naplňují své nevědomí. Z nitra člověka se tyto démonické síly pozvedají v revoltě proti domnělým duchovním omezením křesťanství. Démoni se začínají objevovat v barokním umění: sloupy se kroutí, na nábytku vykukují nohy satyrů. … Němci vůči těmto démonům projevují zvláštní slabost kvůli své neuvěřitelné sugestibilitě. Ta se projevuje v jejich lásce k poslušnosti a jejich podřizování příkazům, což je jenom jinou formou sugesce. … Je možné, že z katastrofy vzejdou pozitivní síly – že z této introverze znovu povstanou proroci, neboť proroci jsou pro tento podivný národ charakterističtí stejně jako démoni. Každý, kdo padne tak nízko, má hloubku.“

Každý, kdo padne tak nízko, má hloubku.

„Ne, démoni vypuzeni nejsou. Teď, když anděl historie Němce opustil, budou démoni hledat novou oběť. … Jejich obětí se stává každý člověk, který ztratí svůj stín (srv. Podivuhodný příběh Petra Schlemihla Adalberta von Chamisso)…“

O této problematice v širokém záběru pojednává kniha Vzkříšení pohanství Richarda Rudgleyho, který rozpracovává Jungův esej Wotan z roku 1936, v němž se rozepisuje o návratu Ódina – „prostřednictvím nacistické strany ovládl kolektivní mysl německého národa, což mělo tento národ brzy zavléct do katastrofální války. Za nejpozoruhodnější považoval, že bůh šílenství povstal přímo v samotném srdci západní civilizace“ (str. 21).

Dva velikáni se setkali v srpnu 1952 – s Jungem vedl rozhovor Mircea Eliade pro Combat (str. 108n). Když se budeme pozorně zabývat oblastí Jungových myšlenek a použitého slovníčku, bude nasnadě, že v té době vrcholil jeho zájem o středověkou alchymii. Říká: „Alchymii jsem studoval patnáct let, ale nikdy jsem o ní s nikým nemluvil…“ Rovněž Eliade před tímto rozhovorem alchymii studoval a v roce 1935 vydal knihu Alchemia asiatica.

Opus magnum mělo dva cíle: záchranu lidské duše a spásu kosmu. To, čemu alchymisté říkali ‚hmota‘, bylo ve skutečnosti (nevědomé) já. ‚Duše světa‘, anima mundi, která byla ztotožňována se spiritus mercurius, byla uvězněná ve hmotě. Právě proto alchymisté věřili v pravdu ‚hmoty‘, protože ‚hmota‘ byla ve skutečnosti jejich vlastním psychickým životem. Ale bylo to otázkou osvobození této ‚hmoty‘, její spásy – čili nalezení kamene mudrců, corpus glorificationis“ (str. 110n).

A protože je spása této ‚hmoty‘, čili vlastního psychického života, a nadto z ní vyplývajícího Velikého tajemství, údělem každého člověka, bude mít tato kniha pro čtenáře stále svůj magnetický náboj. V tomto ohledu jsou pozoruhodné zaznamenané poslední okamžiky s Jungem při rozmluvách s Miguelem Serranem v roce 1961 (str. 292). Při myšlenkách na ně závěrem pár řádků od Roberta Hugh Bensona z knihy Zrcadlo ze Shalottu (Malvern, Praha 2012). Vyprávění otce Girdlestona, odehrávající se při snění s otevřenýma očima na pozadí vřesoviště, připomene mrazivé příběhy Arthura Machena. To, co se mu stalo, se odehrálo v jeho nitru, když překročil hranice smyslů, a dokonce i svět rozumového myšlení:

„Lidé, kteří zvládli Modlitbu pokoje svaté Terezie, říkají, že při ní vědomě pronikají do jiného světa – do světa s předměty, zvuky a vším ostatním, který je ale nesdělitelný i pro toho, kdo ho vnímá. Pro toto zření nelze najít odpovídající obraz či analogii a tím méně ho lze vyjádřit slovy. Je to znázornění pravdy, že Boží království je v nás.“

*

Překlad Ondřeje Fafejty je kultivovaný, bohužel však nepochopitelně zápasil na str. 53n s názvem nacistického státu: Třetí říše píše s malým písmenem (na dotčené stránce je to správně u jediné výjimky, kdy je toto sousloví v uvozovkách).

*

© San
© okultura, iiMMxvi

Uložit

Uložit