O arcihostině hrůzy

31
S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu (Laser-books, Praha 2015)
S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu
(Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu

326 stran, Laser-books, Praha 2015, vydání první, vázané, cena 349 Kč
ISBN 978-80-7193-398-4

 

22. ledna 2016 napsal S. T. Joshi na svém blogu: „Právě pracuji na Black Wings VI (PS Publishing).“ To si tedy od lovecraftovských antologií moc neodpočinul…

Jak jsme minule s nadějí uvedli, tak Laser-books opravdu nezůstal jen u prvního výboru, nýbrž vykročil správným směrem a předkládá dychtivým čtenářům již druhý svazek Černých křídel Cthulhu.

Joshi v úvodu trochu popichuje ty příznivce mýtu Cthulhu, kteří se těší z každého jeho rozvinutí, když komentuje svoji antologii vydanou v roce 2013 (třebaže amazon.com udává jiné datum, 1. června 2012):

„Doby, kdy August Derleth nebo Brian Lumley mohli vymyslet nové božstvo nebo ‚zapovězenou knihu‘ a tedy o sobě prohlásit, že píší ‚v Lovecraftově tradici‘, už dávno skončily.“

To ovšem daleko spíše závisí na invenci autorů, kteří k tomuto žánru svým dílem přispějí, než na tomto rádoby zbožném přání, ozdobeném důrazem na gender:

„Nyní je zapotřebí pátravější, pronikavější extrakce lovecraftovských prvků, které se tak mohou hladce propojit s osobitým stylem a pohledem toho kterého autora či autorky.“

Souhlasíme ovšem s jeho postřehem, že „sám Lovecraft se stává literární postavou, ba dokonce ikonou.“

Pěkným úvodem do „říše Cthulhu“ a historického nástinu vývoje s ní spojeného mýtu jest krátká studie S. T. Joshiho Cthulhu’s Empire: H. P. Lovecraft’s Influence on His Contemporaries and Successors.

Povídka Johna Shirleyho Když se smrtí probudím (When Death Wakes Me to Myself) byla vyhlášena mezi nejlepšími povídkami v žebříčku ToC: The Year’s Best Dark Fantasy and Horror: 2013, který sestavuje Paula Guran. Mezi jeho duchovní zájmy patří dílo Georgije Ivanoviče Gurdžijeva, o němž napsal studii Gurdjieff: An Introduction to His Life and Ideas. Mnohé možná překvapí, že byl v roce 1978 zpěvákem punkové kapely Sado-Nation, pak v 80. letech v post-punkové funk-rockové skupině Obsession, když pobýval v New Yorku a v Paříži, a později byl ve skupině Panther Moderns. Shirley mj. napsal 18 textů skladeb, které nahráli známí Blue Öyster Cult. Nejenom to – William Gibson, autor slavného románu Neuromancer, spolupracoval se Shirleym na krátkých povídkách – podobně jako kyberpunkoví autoři Bruce Sterling a Rudy Rucker. K nejzajímavějším novelám patří Demons, v němž se dospěje k objevu, že průmysl záměrně způsobuje smrt rakovinou jakožto součást rozsáhlého tajného programu lidských obětí. Shirleyho lovecraftovská povídka Když se smrtí probudím, napsaná z pohledu jednoho z Velestarých z Lovecraftových Hor šílenství, se objevila v antologii Lovecraftem inspirovaných příběhů, The Madness of Cthulhu (Titan Books).

„Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá, a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.“

Slavné dvojverší Abdula Alhazreda z  povídky Bezejmenné město se stalo úhelným kamenem mýtu Cthulhu (řeč je o později zjeveném bájném a strašlivém městě R’lyeh) a inspiroval ji Lovecraftův sen, a navazuje na něj další verš: „Ve svém domě v R’lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní.“ Název povídky tedy evokuje ono kleté arcizaslíbení, neb jde právě o „probuzení ze smrti“ Velkého Cthulhu, rozvzpomínajícího se na svůj svět: „Něco jako… Yegget? Jenom trochu jinak.“ Yuggoth. Vzpomínka na černou oblohu.

H. P. Lovecraft, 1934
H. P. Lovecraft, 1934

Najdeme tu při tom rozkrývání paměťových vrstev i milou připomínku: „Jak daleko do minulosti sahají vaše vzpomínky…?“ Roman slabě zaúpěl: „Jak daleko… jak hluboko… noční hubeňouři…“ Je tu vzpomenuto i jméno „Wandrei“, které jest narážkou na Donalda Wandrei, blízkého přítele a žáka HPL.

A není to poslední švihnutí kouzelným proutkem Kirké: „Neměli bychom být tím, čím jsme – všichni jsme zamýšleni být něčím lepším. Ale R. E. H. i já jsme byli zasazeni do zkažené půdy, poskvrněné duše zkažené barvou z kosmu.

Tom Fletcher je autorem novel The Leaping (úžasná a inovativní směsice hororu, lidového vyprávění a vzrušujícího realismu), The Thing on the Shore (postava Artemis Black pochází z příběhu The Leaping) a The Ravenglass Eye („Oko“ je mocný nástroj, který umožňuje Edie zahlédnout jiné světy a podivné události – tedy něco jako „‚sklo z Lengu‘, které by ‚mohlo pocházet z Hyád‘“ v povídkách Okno v podkroví, nebo Ten, kdo číhá na prahu, kterou August Derleth odvodil z Lovecraftova fragmentu v próze Rozetové okno), často jsou jeho povídky zařazovány do sbírek, včetně Slape, kterou Mark Morris umístil do Spectral Book of Horror Stories.

Výhled (View) Toma Fletchera je jakousi tokátou na krátkou povídku HPL Podivný dům vysoko v mlze, kterou slyšíme v makléřově větě: „Tato nemovitost nabízí to nejlepší z obou světů.“ Ovšem to zlověstné přichází s dalším jeho vyjádřením: „… začínáme vidět počátek rozšiřování…“, neboť to zní jako geometrická magie staré čarodějnice Kezie Masonové otevírající dveře do jiných dimenzí, bránu do neurčitých krajů za třemi rozměry (Sny v čarodějnickém domě), nebo je i v povídce Peabodyho dědictví. Samotný makléř v posledku otevírá dveře („Rádi tyhle dveře zamykáme.“) do sklepa, který nadobro a „naprosto změní pocity“ Cheri a Neila.

Caitlín R. Kiernanovou známe již z prvního svazku Černých křídel Cthulhu, do něhož přispěla povídkou Pickmanova modelka (1929). Nyní napsala poetickou reinterpretaci Lovecraftova Psa (The Hound), jejž on sám pojal jako temnější oslavu Psa baskervillského pod názvem Psova vyvolená (Houndwife), zvláště pak uvážíme-li slova „každou noc se přes větrné vřesoviště nesl ten démonický štěkot, vždy hlasitější a hlasitější.

„Amulet zvláštní a exotické práce… podivně stylizovaná postava nahrbeného okřídleného psa nebo sfingy s polopsím obličejem… vyřezaná starobylým orientálním způsobem z kousku zeleného nefritu“ je oním magickým momentem, který uvede věci do pohybu, jak nás o tom zpravil HPL, „věc, na kterou v zapovězeném Necronomiconu naráží šílený Abdul Alhazred; příšerný symbol duše kultu požíračů mrtvol z nedostupného Lengu,“ který ona uvádí jako plošinu „Y’Pawfrm e’din Leng“ a „o tom psovi je zmínka v Al Azifu,“ je to i drakům podobný sirruš(u) nebo mušhuššu. Kromě toho tu zaznívají další odkazy: mj. na Přízrak temnoty – „V chrámu církve Hvězdné moudrosti procházím plameny, jež mi stravují duši, a zaujímám místo na oltáři.“

Tři povídky mění zaběhnutý řád Lovecraftovy klíčové novely Volání Cthulhu, jde o Jasona C. Eckhardta, Briana Evensona a Jonathana Thomase, s nímž jsme se setkali již v prvním svazku Černých křídel Cthulhu, a to v Přízraku z Providence.

Vydavatel Larry Roberts neustále odvádí úžasnou práci. Jeho nakladatelství Arcane Wisdom Press založilo novou edici Modern Mythos Library, v níž spolu s S.T. Joshim osvědčují to, co S.T. Joshi na svém blogu popisuje jako vydávání „zásadních a významných současných děl mýtu Cthulhu od předních autorů.“ K dnešnímu datu jsou to dvě silné knihy; Cthulhu Cult Ricka Dakana a The Color Over Occam právě Jonathana Thomase. Ten se nám představuje s povídkou Král Kočičího močálu (King of Cat Swamp). Castro, pro tentokrát na opačné straně přízračné barikády, v ní svým hostitelům vypráví o močále, který se rozkládal kolem jejich domu ještě před pouhými sto lety a své jméno dostal kvůli tomu, „že se do něj utíkaly schovávat kočky rybářů a chytaly v něm myši a brouky,“ a které se pro „lidi z močálu“ staly vhodnými oběťmi „pro ony vznešené, všemocné mocnosti lačnící po zbožňování,“ třebaže daleko „větší potěšení těmto mocnostem přinášela krev živých lidí, kterou jim poskytovali rybáři, když z nich opilost činila snadné terče…“

Nick Mamatas je americký autor (řeckého původu) horroru, science fiction a fantasy povídek, a také editorem přeložených japonských science fiction novel pro Haikasoru. Jeho povídkám se dostalo řady ocenění, mj. byl několikrát nominován na cenu Brama Stokera, jmenujme hlavně povídku Kámoš, který sbíral Lovecrafta (The Dude Who Collected Lovecraft), kterou napsal společně s Timem Prattem (nominace v březnu 2009 za nejlepší krátkou povídku) a, jak uvádí medailonek, „prožil určitou dobu i ve strašidelném, starobylém Brattleboro ve státě Vermont,“ kde určitě shromáždil řadu reálií, jakož i historek, z nichž čerpá povídka Mrtvá média (Dead Media), kterými autor nemyslel ani zaniklé noviny, či strašící duchy, nýbrž zastaralý Wilmarthův váleček se zvukovými nahrávkami „orálního folkloru“ (srv. Ten, kdo šeptá ve tmě) který je uvozen poznámkou typu: „Liší se takzvaná Černá koza z Lesů od Shub-Nigguratha?“, takže už tušíme, kam se bude děj ubírat.

HPLGeniální, promyšlené a podrobné rozvedení Šepotu v temnotách. Když začne safírový hrot vydávat svědectví o „hysterickém a zlověstném bzučení,“ zavede je následné pátrání až do míst, „kde buď není vůbec nic důležitýho, nebo je tam něco tak příšernýho, že se odtamtud… Nikdo! Nikdy! Nevrátil!“ Doufáme hlavně, že se čtenář navrátí, aby mohl pokračovat…

Richard Gavin je autorem mnoha vyhlášených horrorů a okultních povídek, jako jsou sbírky Charnel Wine, Omens, Primeval Wood, At Fear’s Altar – pojmenována podle jeho blogu Na oltáři strachuz roku 2012 vyšla u Hippocampus Press, a fanoušci HPL si určitě užijí některé z otevřeně lovecraftovských povídek v ní obsažených, jako např. Faint Baying from Afar, což je jeho pokračování Psa (The Hound), a dále povídka The Unbound, která představuje zamyšlení či meditaci nad povídkou Nepojmenovatelné.

Odvrženec (The Abject) je spojen s legendou „z časů ještě před příchodem paleoindiánů, že Stvořitel, který dal vzniknout tomuto světu, před ním ukul tisíc jiných planet. Vůči světům, které vytvořil, však byl zcela lhostejný a z rozmaru je ničil. Nicméně pokaždé, když nějaký nový svět vytvořil, vyslal na něj čtyři mimozemské bytosti zvané Strážci, aby dohlíželi na tamější formy života, zatímco on se sám přesunul jinam, aby pokračoval v tvoření.“ No a jeden z nich už toho začal mít plné zuby a chtěl, aby lidé začali vzhlížet ke hvězdám namísto hledění do země, a tak porušil pravidla a slétl na Zemi a začal lidem vysílat zvláštní sny, vize cizích světů a příšerných měst, jež Stvořitel v průběhu věků zpustošil. Lidé se ze snů nic nedělali, ale jeden (rozuměj: HPL) jimi začal být naprosto posedlý, a tenhle chlapík narazil na Strážce, který mu nabídl, že ho naučí velice zvláštním věcem: jak překonávat hradbu spánku a jak promlouvat s mrtvými dušemi ve všech zničených městech, která jsou pohřbena všude možně ve vesmíru.

Vkrádá-li se Snové putování k neznámému Kadathu Randolpha Cartera už do vašich snů, riskujete-li „průchod tou pekelnou věží Koth s jejími kyklopskými schody, jež vedou do Zakletého lesa,“ a víte-li, „že bohové Země opustili své trůny, aby je opřádal pavouk, a svou říši přenechali těm Druhým, aby jí kralovali po temném způsobu Druhých,“ pak již jste – stejně jako on – srozuměni s tím, že „mocnosti zvenčí by vás rády uvrhly do chaosu a hrůzy…“, neboť jste „příčinou jejich zneklidnění, (protože) vědí, že vámi jedinými mohou být bohové posláni zpět do svého světa.“ Jenže „když bylo Randolphu Carterovi třicet, ztratil klíč od brány snů,“ střezte tedy jako oko v hlavě ten svůj!

Kosmický indiferentismus, který je jádrem Lovecraftovy fikce, nejrůznějšími způsoby pojednávají právě John Langan, Melanie Tem, Tom Fletcher, Darrell Schweitzer a Richard Gavin.

Povídka Jiřiny (Dahlias) Melanie Temové se ocitla mezi nejlepšími povídkami ToC: The Year’s Best Dark Fantasy and Horror: 2013. Zemřela ještě před vydáním české mutace ČkC2, 9. února 2015. Při četbě její povídky se člověk neubrání pocitu, že právě tyto jiřiny se staly pohřební kyticí: „Ve skutečnosti jí právě v mozku praskla zesláblá cévka, už dlouho se nalévající bez vědomí své hostitelky…“

Johna Langana zaujaly teprve nedávno objevené monumentální kamenné stavby Göbekli Tepe, nově objevená planeta sluneční soustavy, snad Sitchinova Nibiru, a planetka Sedna natolik, že je vtělil do svého příběhu Rozkvět (Bloom): „Dvanáctitisícová doba oběhu se shoduje se stavbou Göbekli Tepe: postaveného před zaséváním, nebo v reakci na něj?“ „Ty křivky na kamenech – napadlo někdy někoho, že by je srovnal s oběžnou drahou Sedny?“ Orchidaceae deus – „Jitřní vzduch prostoupilo pleskání, práskání kožnatých křídel.“

Jason C. Eckhardt je předním ilustrátorem děl HPL, oblíbenými umělci jsou Howard Pyle a Arhtur Rackham. Jeho díla naleznete v knihách od Dell Magazines a Hippocampus Press. Je podepsán pod knihami a projekty jako jsou The Complete Masks of Nyarlathotep (Call of Cthulhu Role Playing Game Series, společně s Larrym Ditillio) a Horror’s Heart (Call of Cthulhu Roleplaying, s Sheldonem Gillettem), Lovecraft Chronicles (s Peterem H. Cannonem).

Cthulhu
Cthulhu

Zásadním dějovým momentem jeho povídky A moře vydalo své mrtvé (And the Sea Gave Up the Dead) je zpráva o objevu lodních deníků britského přírodovědce Margatea Townshenda, jitřících mysl historiků vedoucích „letitou debatu o tom, proč Cook při ústupu od antarktického plujícího ledu v lednu 1774 provedl na 47° jižní šířky nečekaný obrat, aby se vydal na svou slavnou cestu na 71° 10‘ jižní šířky…“ 6. ledna 1774 totiž Townshend do svého deníku poznamenal, že námořníci jsou neklidní kvůli podivnosti olihní majících namísto obvyklých ploutví velká křídla blanitého vzezření nikoliv nepodobných křídlům netopejřím, nemluvě o výrazu očí jednoho exempláře, o němž poznamenali, „že je nás s to uhranouti,“ a „to, co se vynořilo, se může opět zanořit, a to, co se zanořilo, může se opět vynořit.“

Podle našeho názoru jde o nejlepší povídku tohoto výboru pro úchvatné & zlověstné podtóny vetkané do přediva letopisů páně Townshendova z ruky písaře Eckhardta.

Don Webb (1960) je americkým spisovatelem science fiction a mystery, stejně jako i autorem řady knih o okultní filosofii Stezky levé ruky. Dříve byl veleknězem Chrámu Setova. Už podle titulů knih je zřejmé, že je pilným učedníkem velekněze Ejč-Pí-El: Through Dark Angles: Works Inspired by H. P. Lovecraft, When They Came, vedle literatury faktu, resp. okultních spisů jako The Seven Faces of Darkness, Uncle Setnakt’s Essential Guide to the Left Hand Path, Mysteries of the Temple of Set: Inner Teachings of the Left Hand Path, Aleister Crowley: The Fire and the Force, Overthrowing Old Gods: Aleister Crowley and the Book of the Law.

Don Webb nás ve svém Konkurzu (Casting Call) nenápadně postrčí k samoobslužnému bufetu, když nám nabídne popis obálky „jedinečného časopisu“ Weird Tales, na němž „byl výjev z Egypta: snědý muž s chlapcem přechází jakýsi skalní výchoz směrem ke Sfinze s pyramidami v pozadí“ jako ilustrace k povídce čísla: Uvězněn s faraony od Houdiniho (HPL ji pro něj napsal jako najatý autor). A labužnický chod pokračuje „Lovecraftovým opoznámkovaným výtiskem Chambersova Krále ve žlutém.“ A následují další tvůrci i postavy mýtu Cthulhu – Frank Belknap Long, Nyarlathotep-Metzli, a znovu poznámky od HPL: „De Castro: jsou-li hvězdy v náležitém seskupení, zkontrolovat zaměření monumentů v Tullanu.“ Hlavním hrdinou jest tu ghúl; pozoruhodné je, že nepožírají toliko maso, ale i vzpomínky zesnulých!  Jsou zde i jiné náznaky, to když dojde na zaříkání zpěvu číslo 93: „Otče červů!“ UFO. Měsíc byl kdysi roven slunci. Potom mu Slunce hodilo do tváře zajíce. Útok ghúlú. Natáčení filmu Chladný vzduch. Konkurz na ghúly pro adaptaci Pickmanova modelu. Tak to chodí v Hollyweirdu.

S. T. Joshi povídku Darrella Schweitzera, s mnohomluvným názvem Král na klíček, Skleněná královna a Muž se stovkou nožů (The Clockwork King, the Queen of Glass, and the Man with the Hundred Knives), uvádí jako „trhlinu v samé struktuře vesmíru, neoddělitelné směsici fantasy a hororu.“ Darrell Charles Schweitzer (1952) je americký spisovatel, editor a kritik v žánru spekulativní fikce. Zaměřuje se především na temnou fantasy a horror, třebaže občas provede výpad i na pole science fiction a čisté fantasy. Schweitzer je rovněž plodným literárním kritikem a editorem sbírek esejů o různých spisovatelích jím preferovaných žánrů, zmíníme alespoň knihy o lordu Dunsanym a HPL. Devatenáct let spoluvydával časopis Weird Tales.

Co se stane s Wagnerem bez Fausta? Provede úspěšně evokaci čehosi, co pak s pleskáním a škrabáním přišlo zpoza dveří, čerň, živoucí, téměř hmotná tma.

Nicholas Royle (1963) je anglický spisovatel. Publikoval už přes sto krátkých povídek. Za povídku Night Shift Sister získal cenu Augusta Derletha. Redigoval několik antologií, z nichž byly nejúspěšnější dvě antologie horroru Darklands a Darklands 2. Je rovněž autorem čtyř fantasy románů: Conterparts, Saxophone Dreams, The Matter of the Heart a The Director’s Cut. Ten druhý (The Other Man) zahraje díky Nicholasu Royleovi fascinující riff na strunu existenciálního horroru, na níž napnul HPL svého Vyděděnce, kdysi žijícího ve verších Johna Keatse: „Té noci hradní pán měl těžké sny a jeho hostům do rána se zdálo o rakvích, strašidlech a umrlcích…“ Neradno se dívati do zrcadla či na svůj odraz v zorničkách toho druhého.

Steve Rasnic Tem (1950) je americký autor, jehož krátké povídky bývají srovnávány s díly Franze Kafky, Dino Buzzatiho, Raye Bradburyho a Raymonda Carvera, na dílo HPL navázal novelou In the Lovecraft Museum. Čekání v motelu Na křižovatce (Waiting at the Crossroads Motel) vyvolává v některých nenápadných větách nepříjemné představy: „Walker si všiml, že na písku spočívají dvě kapky dceřiny krve. Kopl do nich a ony odcupitaly.“

Brian Evenson (1966) je americký akademik a spisovatel jak literární a populární fikce, které se často dostává přídomků „literární minimalismus,“ čerpá však inspiraci i z horroru, detektivní fikce, science fiction a kontinentální filosofie, často používá černý humor a jeho postavy, když narazí na své hranice, bojují s následky svého poznání. Wilcoxův odkaz (The Wilcox Remainder) upozorňuje na sochu, která se chce množit. Mluví se tu, jako když psi vrčí, a nepodobá se to žádnému lidskému slovu. Jistý pacient jej obdaruje soškou, načež se vypravěč ve snu propadne do cizího města, na jehož zdech a úhlech bylo něco nepatřičného. Zde objeví zkroucený basreliéf, vyobrazující ohavnou bytost ne nepodobnou hliněné sošce, kterou ukradl v léčebně, s chapadly místo hlavy, které se pak pokouší mnohokráte – a neúspěšně – zbavit. Nakonec ji daruje své tetě, která ji dychtivě přijala a jala se vyluzovat „podivné štěkavé a ječivé zvuky vyznačující se prazvláštní nezemskou kadencí, jako by promlouvala jazykem, který nemá pronášet lidské hrdlo.“

Již zmíněný Rick Dakan je dlouholetý lovecraftovský fanatik i profesionální spisovatel. Makabrósní The Cthulhu Cult: A Novel of Obsession je brilantní a oslňující novelou prodchnutou lovecraftovskou hrůzou.

S. T. Joshi o něm říká, že „každý, kdo se alespoň trochu zajímá o dílo H. P. Lovecrafta, shledá Cthulhu Cult nezbytným čtivem.“ Usouvztažněná bezobsažnost (Correlated Discontents) představuje Lovecraftova revenanta, který je nad svého mistra a novou povídku, kterou právě píše, „by sám Lovecraft nedokázal rozeznat“ od svého originálu.

Donald Tyson: The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe
Donald Tyson: The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe

Donald Tyson (1954) je kanadský autor beletrie (The Lovecraft Coven) i děl v duchu západní esoterní tradice. Napsal řadu knih spadajících do oblasti mýtu Cthulhu: Necronomicon: The Wanderings of Alhazred, Grimoire of the Necronomicon, The 13 Gates of the Necronomicon, jakož i biografii HPL s názvem The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe.

Prázdná tvář (The Skinless Face) je archeologický horror, v němž poznáváme některé nápady z Lovecraftových nejpůsobivějších povídek, vzkříšené Donaldem Tysonem. Znovu je tu připomínáno Göbekli Tepe, podobně dokonale zahrabané jako černá kamenná socha, kterou v poušti Gobi nalezli archeologové. „Z linií její primitivní formy čišela surová síla. Měla humanoidní rysy, ale úplně lidská nebyla… jakýsi vodní živočich… s náznaky plovacích blan mezi nesmírně dlouhými prsty.“ Děj povídky opravdu nabírá postupně velký spád zcela nečekaným způsobem… Další skvost této sbírky.

Jason V Brock (1970) je americký autor, umělec, editor a filmař. Jeho poesie, krátké povídky, faktografické články, úvody a eseje byly publikovány online v mezinárodním měřítku, v knihách a četných horrorech, science fiction, fantasy a v tištěných časopisech (Fangoria, Dark Discoveries, Calliope, Comic-Con International’s Souvenir Book, the Weird Fiction Review, American Rationalist) a četných antologiích (Butcher Knives and Body Counts, Like Water for Quarks, Animal Magnetism).

Historie jednoho dopisu (The History of a Letter) seznamuje čtenáře s někým, kdo je mu důvěrně známý, a ten našel u starožitníka artefakt, jemuž podobného na Zemi není, z předmětu vytékala lepkavá červená tekutina, a v otázce po jeho původu se mu dostalo této odpovědi: „Pochází to ze včerejška a zítřka. Dostalo se to ke mně už dávno ve snu…“ Po jisté době hledá starožitnictví znovu, lidé mu však tvrdí, že „tam kdysi býval – ale před více než sto lety,“ a tak se jeho zápisky mají nakonec stát jakýmsi klíčem ke snění, k němuž vlivem moci artefaktu bezděčně dospěl…

Chet Williamson (1948) je autorem více než dvacítky knih a přes 100 krátkých povídek, které vyšly v časopisech Esquire, The New Yorker, Playboy a mnoha dalších plátcích a antologiích. Je mu blízký Robert Bloch, jemuž věnoval knihu Robert Bloch’s Psycho: Sanitarium. Vyvolený (Appointed) činí odkaz právě na Lovecraftovu povídku Přízrak temnoty, kterou hned v úvodu připsal Robertu Blochovi, a Wesley Cranford hrál v roce 1963 postavu jménem Robert Blake v nízkorozpočtovém filmu na motivy této povídky. Při setkání s fanoušky se zaujetím sleduje postavu ve žluté masce, žlutém plášti přepásaném rudou šerpou, která následně po přistoupení k jeho stolku z ničeho nic záhadně zmizí. „Přiveď nazpět Staré, jsi vyvolený.“

A pak kouzelná mantra otevírající bránu: „Yog-Sothoth… Iä! Iä…“ Rameno mu jemně, láskyplně sevřely ty útlé, pavoučí, nestvůrné prsty Krále ve žluté, a tlukot srdce se závratně zrychloval, až ho svaly a kosti nebyly schopny déle snášet. Dostalo se mu však nového těla – na příští fancon se dostavil Blake Dexter (tj. krypticky „ten na pravé straně se nacházející“, tedy nikoliv na nesprávném místě) doprovázený někým ve žluté kápi…

Již během listování v obsahu mi padl zrak na český název povídky Ricka Dakana Usouvztažněná bezobsažnost (Correlated Discontents). Docela dobře chápu obtíže, s nimiž se občas překladatel musí vypořádat, pakliže právě nemá možnost konzultovat problém s autorem; možná však pro tentokrát nemusel sáhnout po novotvaru, nýbrž spokojit se s téměř statistickým překladem – třebas Korelace nespokojenosti. Milan Žáček se vydal směrem k abstraktním, poněkud nadneseným a snad i vtipným pojmům, ale s ohledem na prostředí, v němž se děj odehrává – testovací laboratoř, interpunkce, intonace, syntax, biologická zpětná vazba, superpočítače IBM, jazykové procesory, kontextuální jazyková analýza atd. – prostě všechno je to „vědecká hantýrka“, k níž by se hodilo cokoliv z této oblasti, leč zvolený titul jest bohužel poněkud nesouvztažně bezobsažný.

Psova vyvolená (Caitlín R. Kiernanová: Houndwife) – opravdu? Strávil jsem nějakou chvíli v pravidlech českého pravopisu, abych si ujasnil přivlastňovací přídavné jméno od slova „pes“, a dozvěděl se, že posesivní »se odvozují pouze od „živých“ entit – v mužském rodě reprezentují jména životná, v ženském rodě se „živost“ řídí empiricky a od jmen středního rodu se posesiva nevytvářejí. V běžné mluvě se navíc posesiva odvozená od jmen zvířat obvykle nahrazují deskriptivy (psí bouda, dračí doupě) a posesiva se užívají pouze tehdy, pokud má mluvčí na mysli konkrétního jedince (psova bouda, drakovo doupě).«

Psova vyvolená“ tedy možné jest, ale přiznávám bez mučení, že tento tvar vidím poprvé v životě a v obou uvedených příkladech je frekventovanější spojení psí bouda, dračí doupě. Nadto bych asi uvažoval o překladu houndwife jako „chrtice“, neb „chrtit“ znamená k něčemu (za každou cenu) „co nejrychleji dospět“; heraldicky platí, že „chrtice vyjadřuje věrnost“ (něčemu). Čemu asi?

Těšíme se na šumění dalších svazků Černých křídel.

© San, ivMMxvi
© okultura.cz

Uložit