Labyrintem pražského tajemna

29
Pavel Růt: Labyrintem pražského tajemna. Průvodce pražského chodce (Argo, Praha 2013)
Pavel Růt: Labyrintem pražského tajemna
(Argo, Praha 2013)

Pavel Růt: Labyrintem pražského tajemna. Průvodce pražského chodce

424 stran, Argo, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 348 Kč
ISBN 978-80-257-1060-9

*

Výtvarník, grafik a ilustrátor Pavel Růt se narodil v roce 1967 v Praze. Je neodmyslitelnou postavou a doyenem české grafické kultury. Ještě za předchozího režimu, v roce 1988, byl vydavatelem časopisu Pevnost. Je mimo jiné autorem ilustrací i grafické úpravy všech knih Miloše Urbana, včetně bibliofilských vydání.

„Pavel Růt zásadním způsobem ovlivňuje, z velké míry vytváří vizuální podobu knih vydaných pražským nakladatelstvím Argo, ale pracuje i pro další nakladatele. Vystavuje samostatně i skupinově, zabývá se designem, realizuje projekty v interiérech, je například autorem výtvarného řešení interiéru Café baru Řehoře Samsy v Praze.“

Pražskému milieu se oddává soustavně: nejprve Pražské tajemno (Volvox Globator, Praha 1993 a 1995), a nyní Labyrintem pražského tajemna (Argo, Praha 2013), třebaže narativní povahu místa občas je třeba občas uvolnit nějakou zacílenou evokací, povolat genia loci, aby odhalil „vztah mezi konkrétním místem a příběhem.“ Jinak však je lhostejné, jak říká, „zda příběh, v tomto případě nejčastěji pověst, má skutečný základ, či zda se jedná o iracionální informaci. Právě tato vyprávění místa dotvářejí.“ Proti racionálnímu náboji, živenému bouřlivým stavebním vývojem při vzniku Velké Prahy v době obrozeneckého nadšení, stojí „všudypřítomná pohádková alternativa k běžnému dni.“ A právě tato kniha „je pokusem o průvodce pro poutníka – pražského (mimo)chodce hledajícího záchytné body onoho tajemného a nedefinovatelného, co se skrývá pod fasádou času.“

Jako Louis Charpentier spirálou boha Luga, tak i Pavel Růt putuje Prahou ve směru spirály zleva doprava, což čtenář ocení zejména při procházkách nikoliv v představivosti. Sám rozděluje svého průvodce do čtyř částí:

  1. Zkratkovitý přepis pověstí a příběhů.
  2. Údaje o osobnostech, jejichž osud dotváří romantickou a tajemnou podobu Prahy.
  3. Domovní znamení, sochy, atd., které tvoří nedílnou součást atmosféry Prahy.
  4. Obrazová doprovod, zejména pohlednice Prahy z přelomu 19. a 20. století.

Neklade si za cíl hledat nějaké souvislosti, spíše jde o výčtový seznam příběhů spojených s konkrétními místy.

Spokojený autor a polygrafický dělník v jednom, Pavel Růt
Spokojený autor a polygrafický dělník v jednom, Pavel Růt

První oddíl jest věnován Vltavě. A hned se dovídáme pozoruhodnou pověst hodnou říše Aharti, že pod vyšehradskou skalou má palác vojvoda vodníků Země české. Palác je z křišťálu a v jeho sálech se tísní duše utopených. Za dob kněžny Libuše vycházel mezi lid, ale neškodil.

Když starým Podskalím v noci procházel se vodník, všichni psi se rozštěkali. Při měsíčku v úplňku vyjíždí pražský vodník ve vozíku taženém spřežením devíti černých koček. Tuto se zřejmě inspiroval Josef Lada, když se v pohádkové knížce Bubáci a hastrmani (SNDK, Praha 1961) starý hastrman Brčál rozhodne navštívit Mulisáka a zapřáhne do starého vozíku čtyři černé vyparáděné kočky.

Druhý oddíl nese název Malá Strana. Na Velkopřevorském náměstí zaujme Buquoyský palác, v němž se odehrává část děje Arbesova romaneta Poslední dnové lidstva. Podobně na Malostranském náměstí v kostele sv. Mikuláše se odehrává děj Svatý Xaverius od téhož autora a v domě U Zlaté váhy žil v letech 1915-1955 C. Merhaut, historik a autor Malostranských pověstí, o kousek dál pak bydlel jejich ilustrátor Cyril Bouda.

Pražský hrad, Hradčany, Pohořelec a Strahovský klášter jsou předmětem třetího oddílu. Ve Zlaté uličce v hradební zdi stojí dům U Poslední lucerny, který lze spatřit za některých nocí. Podle staré tradice je v něm ukryt práh (Praha!) mezi viditelným a neviditelným světem – základní kámen města. Autor neuvedl, že tuto pověst zapsal Gustav Meyrink, srv. např. Mystérium pražského (mimo)chodce:

»Naprosto neproniknutelná tma halí původ legendy o zdi u poslední lucerny (ve Zlaté uličce), kde se za mlhy nečekaně zjevuje vysoký dům, který mohou spatřit pouze »nedělňátka« – ti, kdož se narodili ve sluneční neděli. D. Ž. Bor připomíná „pro řadu zvláštních souvislostí symbolický motiv »lucerny«, objevující se v Bílém dominikánovi, sdružený s postavou Bartoloměje, svobodného pána z Jöcherů, který je čestným, úředně oprávněným rozsvěcovačem luceren. Jöcher je „ten, který jest zapřažen do jha“, skrytě hebrejská písmena alef lámed. D. Ž. Bor pak podnikl další výzkum: „Když jsem v Bódhi dharmě našel zmínku, že »před dávnou dobou zde byl Buddha, jenž se nazýval Dípankara, čili rozsvěcovač lucerny«, pokusil jsem se tohoto Buddhu uvést do souvislosti s mnichy z Allahábádu a s řádem Sat Bhaiů, ale nic z toho mě neuspokojilo. Potom jsem si vzpomněl, že v závěrečné kapitole Golema převozník Čamrda tvrdí, že Pernath stále žije a bydlí na Hradčanech, tam, »kde nemůže bydlet žádný žijící člověk: vedle zdi u poslední lucerny.“ A starý loutkář Zwakh vypravuje: „Kdo tam přijde ve dne, spatří jen velký šedivý balvan, za nímž je příkrý sráz dolů do Jeleního příkopu. Pod tímto kamenem, vypráví se, leží ohromný poklad. Ten kámen tam položil řád »Asijských bratří«, kteří prý založili Prahu, jako základdomu, který bude jednou při zániku světa obývat člověk – přesněji řečeno hermafrodit –, stvoření, jež je sloučením muže a ženy.“«

Pražské jezulátko
Pražské jezulátko

Ve čtvrtém oddílu navštívíme Petřín a Újezd. Chrám Panny Marie Vítězné skví se pověstnou soškou Pražského Jezulátka, o němž sepsal krásnou legendu Jiří Karásek ze Lvovic.

Pátý oddíl vás provede Vyšehradem a Podskalím až po Emauzy. V místech, kde stojí dům č. p. 321, začínal prý háj bohyně Morany, a od toho později vznikl název Na Moráni.

Nové Město najdete v oddílu šestém. Na Zderaze míval č. 7 dům, kde žil jeden z českých obrozenců a horlivých sběratelů slovanských básní a pověstí Josef Jiří Kolár (viz např. Pekla zplozenci).

Magickou sedmičku nese oddíl pro Staré Město Pražské. V domě č. p. 14, zvaném U Čapků, bydlíval český král Jiří z Poděbrad. Podle pověsti v tomto domě hostil po nějaký čas kouzelníka Líla, který mu předpověděl budoucnost českého státu. V domě U Tří červených lvů bydlel poslední pražský alchymista Kryštof Bergner. A Kozí ulice, jakož i Kozí plácek byla navštěvována ohnivým přízrakem kozlů táhnoucích vůz. Mizí vždy v židovském ghettu.

Osmice patří Josefovu, a starý Josefov už dnes neexistuje, byl zbourán z hygienických důvodů. Na jeho místě je tedy sice nová moderní čtvrť, avšak pod ní probíhají temné okulturní žíly vzduté tepem věků. Zde se zrodil Golem, ten, který neustále roste. V domě U Bílého křížku bydlel Zikmund Winter, autor Pražských obrázků, různých sbírek bájí, pohádek a historických povídek.

Závěr patří devítce pojednávající o ostatních částech Prahy. Ku věčné paměti vzpomeňme, že v Slavíčkově ulici žil grafik a ilustrátor František Kobliha, který patřil mezi nejmystičtější autory své doby.

V letohrádku Kinských se odehrává Arbesovo romaneto Newtonův mozek. Autora možná inspirovala pověst, jejíž děj se zde odehrává. Vypráví se o magickém odrazu v zrcadle, které za novoluní ukazovalo budoucnost. Rozmlátila ho služebná ve chvíli, kdy v něm uviděla svého milého mrtvého. Nad Mlynářkou v domě č. p. 1528 bydlel spisovatel Emil Vachek. Do okolí domu umístil příběhy svého detektiva Klubíčka. V domě č. p. 19 Podlipného ulice zemřel Karel Hlaváček, nejvýznamnější básník české dekadence a mystiky.

*

Nové, doplněné a rozšířené vydání průvodce po pražských pověstech a legendách, pomnících a tajemných místech, s novým obrazovým doprovodem, z pera předního pražského výtvarníka a sběratele umění skýtá mnohou radost a byla by škoda neviděti dychtivých čtenářů bloumat Prahou s knihou v náručí.

Pokud se za příhodného povětří rozhodnete vydat po stopách této libé okulturní cestopisné kuchařky, což mnohokráte doporučujeme, pak neopomeňte na Vysočanské soixante-neuf uctivě požádat Flejšnerku o nějaký hodně prastarý kuchařský recept. Ten se totiž vždycky může hodit.

Dobrou pouť!

*

Přestože vidím dobře, váhal jsem trochu nad velikostí fontu pro Úvod na str. 5. Jiných výhrad jsem neměl, snad že by pan autor mohl za čas pár stránek ještě přihodit.

*

© San
© okultura, xiMMxiv

Uložit

Uložit

Uložit