Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Devět decentních střípků

Jiří Mazánek Leden - 5 - 2017Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Devět decentních střípků

Bruno Sanfilippo: Piano Textures 4
(CD, ad21music, ad118, 2016)

Bruno Sanfilippo: Piano Textures 4

CD, ad21music, ad118, 2016
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

 

Bruno Sanfilippo nás opět potěšil krásnou hudbou, která hladí duší. Tento klasicky vzdělaný pianista a skladatel, který absolvoval na konzervatoři v Buenos Aires, žije od roku 2000 v Barceloně a tam též tvoří.

Zkoumal hranice minimalistických konceptů pro piano a elektroakustickou hudbu dobrých 20 let a jeho tvorba jej zařadila mezi takové tradiční umělce, jakými jsou Harold Budd, Tim Story a Brian Eno, kteří kombinovali pomalé melodie pro piano s elektronickými plochami.

Většinou jde o sólové projekty, ale mohli jsme se setkat s neméně povedenou spoluprací s Mathiasem Grassowem na albu Cromo &  Piano Drones.

Aby mohl vyjadřovat a nahrávat jen to, co chce, založil si Sanfilippo vlastní label ad21music. Na něm začal od roku 2007 vydávat své sólové Piano Textures.

Pokračování →

Jak nahoře, tak i dole

Jiří Mazánek Prosinec - 30 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jak nahoře, tak i dole

Ian Boddy: As Above So Below
(DiN51, CD, DiN, 2016)

Ian Boddy: As Above So Below

DiN51, CD, DiN, 2016
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

 

Na svém nejnovějším albu se britský hudebník Ian Boddy zřejmě inspiroval Smaragdovou deskou Herma Trismegista, jak tomu napovídá název As Above So Below, v překladu Jak nahoře, tak i dole. Samozřejmě se tím míní stejné uspořádání makrokosmu nahoře a mikrokosmu lidského těla dole. Jinak ale obsah nijak nepřibližuje a nevysvětluje. Ten sám není ani příliš dlouhý, jen šest skladeb a 39 minut.

Jak víme, tak Ian Boddy se zabývá elektronickou hudbou již od roku 1983, kdy byla ve Velké Británii v počátcích a on se podílel na jejím rozvoji. Velmi ho inspirovala německá kapela Tangerine Dream, ostatně jako mnohé další a hlavně analogová elektronická zařízení, jimž zůstal věrný. Ta umožňují hudebníkovi zasahovat aktivně do hry, takže není naprogramovaná a tím ji činit vřelejší a osobnější. Právě z těchto důvodů si v roce 1999 zakládá vlastní label DiN Records, na němž vedle sebe a spolupráce s jinými vydává též další takto zaměřené hudebníky.

Pokračování →

Živý, syn Bdícího

San Prosinec - 25 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Živý, syn Bdícího

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce
(Academia, Praha 2016)

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce

192 stran, Academia, Praha 2016, vydání první, vázaná, cena 250 Kč
ISBN 978-80-200-2577-7

 

🎄 Jedním ze čtyř pozemských elementů je vzduch, hawa‘. Chavvah, חָוָה, je „život“ nebo „živoucí“, Živa, „životodárce“ či „životodárný“, odtud první žena, matka všeho živoucího (Gn 3,20; 4,1), Eὔα, manželka Adamova. Další zamyšlení se týká právě jeho, neboť ′adam značí „nejsoucí“ (n. neprojevené bytí), Eὔα mu tedy co věno přinesla „život“ nebo „jsoucno“. Eὔ znamená také „dobrý“, v tomto smyslu můžeme číst i výrok: „A viděl Bůh světlo, že bylo dobré“ (Gn 1,4). Hospodin viděl projevené světlo a věděl, že je to Čiré dobro (al-chajr al-mahd), neboť to byl život.

A hawáss (pl.) jsou smysly dělící se na vnitřní, hawáss bátina, a vnější, hawáss záhira. Všimněme si, co k tomu „vnějšímu“ a „vnitřnímu“ praví Henry Corbin ve spojitosti s Ibn ‛Arabím:

„Pojem wilájat lze jen těžko přeložit jedním slovem, je odvozen z arabského kořene w-l-j, který naznačuje blízkost (odtud walí – přítel, druh, oblíbenec; v množném čísle awlijá‘, jako ve slovech Awlijá‘ Alláh – Přátelé Boha. … V kontextu šíi pak wilája označuje vnitřní, duchovní ekvivalent proroctví. Stejně jako existuje u svatého textu bátin (srv. dále), skrytý význam, esoterický protějšek exoterického doslovného čtení (záhir), tak existuje coby protějšek stavu proroctví (nubúwa) stav vnitřní náklonnosti k Bohu (wilája).“

Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

To už vede přímo k rozlišování duchů, jak uvádí Averroes: „Jsou lidé, ke kterým promlouvá doslovný význam Písma, záhir, a pak jsou ti, kteří jsou schopni pochopit jeho skrytý význam, bátin, a je mu jasné, že kdybychom odhalili těm prvním to, co jen ti druzí mohou pochopit, vyvolalo by to psychózy a sociální katastrofy.“[1] A ty všechny, jež pozorujeme v současném světě, jsou právě výsledkem profanace posvátných textů a poznání a jejich bezhlavého předávání davu, a to skrze nejrůznější současná média jakožto zavádění (zatím) nezpracovatelných obrazů. Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

Pokračování →

Temné bratrstvo

M. M. M. Prosinec - 22 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Temné bratrstvo

H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času
Volvox Globator, Praha 2016

H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času

540 stran, Edice Bibliotheca Cthulhiana sv. 0, Volvox Globator, Praha 2016, vydání první, vázané, 549 Kč
Překlad Jindřich Veselý. Ilustrace John Coulthart
ISBN 978-80-7511-323-8

 

🎄 John D. Haefele ve své obsáhlé faktografické knize A Look Behind the Derleth Mythos: Origins of the „Cthulhu Mythos“ (jehož titul evokuje starší studii Lin Cartera Lovecraft: A Look Behind the „Cthulhu Mythos“ o „historii rozšíření tzv. mýtu Cthulhu“), před nedávnem znovu vydané,[1] přibližuje soukromou korespondenci mezi H. P. Lovecraftem a Augustem Derlethem z let 1926-37 jako zjevně oboustrannou a poznamenává, že i když se to někomu může jevit jako rouhání, bude obtížné vyvrátit Derlethův vliv na Lovecrafta.

Aby však bylo možné jej v úplnosti pochopit, je třeba se znovu ponořit ke kořenům Derlethovy mytologie. Genese jeho nejranějších povídek řadících se k mýtu, a filosofie, o niž se opírají, vychází z hrstky Lovecraftových povídek, které si prošel počínaje Voláním Cthulhu, Hrůzou v Dunwichi a Šepotem v temnotách. Derleth následně připravil koncept tří povídek, pravděpodobně ještě dříve než si přečetl V horách šílenství, protože v nich ještě nenalézáme základní kosmický inventář, později převzatý z Lovecraftovy novely.

S. T. Joshi rovněž připomíná, že »Lovecraft přečetl mnohé z těchto povídek a shovívavě je komentoval v dopise Derlethovi těmito slovy: „Líbí se mi, jak se ostatní chopili mých božstev, jako je Azathoth & Nyarlathotep – & já na oplátku zase využiji Tsathoggua od Klarkash-Tona [Clark Ashton Smith], tvého mnicha Clithana, & Brana od [Roberta E.] Howarda.”[3]«

Pokračování →

Pouť k Huse aneb Vandrem ku světlu

San Prosinec - 2 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pouť k Huse aneb Vandrem ku světlu
M. C. Escher: Relativita

M. C. Escher: Relativita

David Bowie hraje ve filmu Labyrint [1] Jaretha, krále skřítků, do jehož říše, divočiny, zavítá dívka jménem Sára, a samotný pohádkový příběh jest v jádru řadou magických instrukcí k přechodovému rituálu do dospělosti. Jméno krále skřítků lze odvodit od Hareth, tj. „les“, s výslovností Cheret. „J“ a „H“ je přitom zástupné, jak vidíme na příkladu jmen „Josa“ nebo „Hosa“.

Labyrint představuje místo, které sex a smrt obývají společně s troufalou nenuceností. Není to sice úplně stejné, jako když Červená Karkulka vkročí do lesa plného nástrah a zabloudí v něm až ke své Nemesis – vlkovi, obě postavy ale nevinně a ladným způsobem vykročí v soumrak svého dětství a do náručí příšer. Příběh je konstruován tak, že jde o přechod z pohádkového světa do „skutečného,“ avšak jeho „normálnost“ brzo vezme za své, jak je Sára vtahována do víru fantasií jak rozkošných, tak i temných – její pouť labyrintem je víceúrovňová a jednotlivá patra si vzájemně odporují; nelze se v nich chovat analogicky – v každém musí kreativně zápasit o své bytí.

Tento zápas se zcela symbolicky odehrává v nesmírném a snad i nekonečném domě, jak jej vidíme na slavné litografii s názvem Relativita od nizozemského umělce Mauritse Cornelise Eschera, která byla poprvé otištěna v prosinci 1953. Zobrazuje paradoxní svět, ve kterém neplatí normální zákony gravitace. Vyobrazená architektonická struktura se zdá být centrem idylické komunity, kde se většina obyvatel věnuje svým obvyklým činnostem. Struktura má mnoho oken, průchodů a schodišť, a každé z nich mohou používat osoby náležející ke zcela rozličným gravitačním polím.

Pokračování →

Čertovo kopyto

San Listopad - 25 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čertovo kopyto
Robert Erwin Howard: Černý kámen (Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen
(Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen

246 stran, Laser-books, Praha 2016, vydání první, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-7193-403-5

 

V srpnu roku 1930 napsal Howard dopis do redakce Weird Tales a pochválil aktuální znovuotištění povídky H. P. Lovecrafta Krysy ve zdech a rozpovídal se o poměrně obskurních odkazech na galskou mytologii, která v ní byla zapojena. Vydavatel Farnsworth Wright přeposlal dopis Lovecraftovi, který Howardovi napsal vřelý dopis a brzy nato tito dva veteráni Weird Tales spolu zapředli čilou korespondenci, která trvala po zbytek krátkého Howardova života. Následkem toho se Howard rychle stal členem Lovecraftova kruhu, skupiny spisovatelů a přátel spojených napříč velmi rozsáhlou korespondencí H. P. Lovecrafta, díky němuž se stal místem setkání stejně smýšlejících přátel a povzbuzoval je, aby si vyměňovali povídky, navzájem využívali smyšlené zápletky, děje, předměty, osoby atd., a pomáhali si, aby uspěli u vydavatelů časopisů s fantastickou tématikou.

Howard dostal přezdívku „Two-Gun Bob“ kvůli svým dlouhým výkladům Lovecraftovi o historii svého oblíbeného jihozápadu, a v průběhu pozdějších let přispěl řadou významných prvků do hrůzostrašných povídek Lovecraftova mýtu Cthulhu – počínaje Černým kamenem přispěl svou trochou do mlýna příběhy jako The Cairn on the Headland, Děti noci a Aššurbanipalův plamen. Dopisoval si i s dalšími spisovateli z okruhu Weird Tale, mj. to byl i Clark Ashton Smith, August Derleth a E. Hoffmann Price.

Pokračování →

Hlas člověka Bubera

San Listopad - 20 - 2016Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hlas člověka Bubera
Martin Buber: Extatická vyznání. Mystická svědectví různých dob a národů (Vyšehrad, Praha 2016)

Martin Buber: Extatická vyznání. Mystická svědectví různých dob a národů
(Vyšehrad, Praha 2016)

Martin Buber: Extatická vyznání. Mystická svědectví různých dob a národů

192 stran, Vyšehrad, Praha 2016, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7429-646-8

 

Vyšehrad se soustavně věnuje dílu Martina Bubera (1878–1965), naposledy jsme recenzovali Úvahy o chasidismu (O bráně k činům), a Martinem Žemlou redigovaný svazek s názvem Extatická vyznání vyšel péčí samotného autora poprvé roku 1909. Obsahuje mystické výpovědi o niterných setkáních s Bohem a ve své době byl významným nakladatelským počinem pro svoji touhu vyslovit nevyslovitelné a nejhlubší tajemství své duše.

V jistých aspektech Buber předjímá studii Vladimíra Vondráčka a Františka Holuba[1], pokud jde např. o Annu Vetterovou, když se zajímá, „jak tato žena promlouvá z nouze své blaženosti. Nevím, co je šílenství; vím však, že jsem zde proto, abych naslouchal hlasům lidí.“

Je zde Plótinos, Valentina označuje za „skrytého démona z počátku letopočtu,“ Symeon, Boží přítel a pěvec z Byzance, pasačka Alpais, divoká selská dívka Armelle a další. Nezařadil však do své knihy rozjímání „všechny nesubjektivní promluvy o extázi“, a tak chybějí Filón, Proklos, Kabasilas, Victorinus, Ruysbroeck i Jan od Kříže, Joachim da Fiore, Hadewijch, vizionářský topograf Swedenborg, indická a gnostická díla, jakož i „bohatý materiál slovanských sekt“, a naopak zařadil „několik vyznání anonymních, jež se vzpírají zkoumání“ – jako Zpěv o holém bytí a vize neznámého Vznešeného chlapce. Mistr Eckhart v Kázání 28 o Marii (vita contemplativa) a Martě (vita activa) praví: »Nuže, vraťme se teď k našim úvahám, jak milá Marta a s ní všichni přátelé Boží se starají „o věci“, ale „neulpívají na nich“. A přitom je konání v časnosti stejně vznešené jako obcování s Bohem, neboť nás přiblíží Bohu stejně jak tomu nejvyššímu, čehož se nám může dostati – kromě zření Boha v Jeho holém bytí. Proto Kristus říká: „Staráš se o věci, ale neulpíváš na nich,“ a tím má na mysli to, že se Marta kvůli svým nižším silám trápila a ty jí stály v cestě, neboť jí nebylo dáno těšit se sladkostí Ducha. Starala se o věci, avšak neulpívala na nich, neulpívala…«

Pozoruhodné jest i to, že třebaže Buber uvodil svůj text citátem z díla Mistra Eckharta – paradoxně „má na mysli to, co je bezeslovné“, a přesto zkoumá vox humana –, nezařadil od něj nic.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b