Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Diáře Aleistera Crowleyho

(1914-1920)

Další úryvek z Crowleyho deníků přibližuje okolnosti výkladu jedné z nejdůležitějších pasáží Knihy Thothovy věnované povaze důkazu k přesunutí pís­mene Cade z karty Hvězda na kartu s názvem Císař. Podrobněji je tu rozložen i výklad magického Slova Nového Aeonu AbraHadAbra, které ještě pozdě­ji mění z ABRA-LA-ŠT-AL-ABRA jen na LA-ŠT-AL. Další komentáře k tomuto lze najít v knize Magie v teorii a praxi. V neposlední řadě se tu Crowley dále zabývá mýtoetymologií a hledá kabalistické souvislosti me­zi písmeny a božskými principy, které vysvětlují na­konec i thelémskou trojici Knihy Zákona: totiž Nuit, Hadita a Ra-Hoor-Khuita.

*

An XVI ☉ v 27° Π, ☽ v 1° ♌

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

*

Crowley v Tunisu

18. června 1920, ♀.

22:36. Začal jsem psát nový manuskript knihy. Můj magický diář byl teď v posledních týdnech veleplodný; zdá se mi, že to, co jsem našel, je výlučný modus mého zasvěceneckého výrazu. Nepíši normální eseje o určité věci, nebo nějaké texty pravidelně plánovaných in­strukcí. Nejspíše to odpovídá mému napětí a exaltova­nému stavu, urputnému pohybu, za který je odpověď na mé rozluštění všech symbolů. Připadá mi to, jako by tohle vehementní dosahování, tahle rozkoš zakoušená z rychlosti pohybu po Cestě – ‚Vzhůru do aethyru, ó můj Bože! Můj Bože!’¹ – byla sprintem po cílové ro­vince na konci tohoto prazvláštního závodu. Nevím, jestli si mám říkat Ipsissimus, a ani na tom nezáleží. Je­diné, co cítím, je že jsem měl dosti ‚osobního nasazení’ po celou věčnost životů, a že tenhle slunovrat bude znamenat iniciaci nového proudu, pravděpodobně úzce praktického významu.

Nazítří bude vycházet nový měsíc na západě, nad Cherbourgem, a tahle Diana má ke mně promluvit hla­sem, o němž je řeč v [Liber] VII, 111:36, jak mi to zjevilo orákulum. První řeč vypadá jako Radost a Láska; druhá jako zatroubení k útoku. Nesnažím se o tom dozvědět více. (P.S. Vyšlo to perfektně; jenže se to týkalo jiné fy­zické osoby.)

Co se týče mých osobních vztahů, slunce a luna (kte­ré vypadají jako symboly se zvláštním vztahem ke kaž­dému z nás, a jež podle mého úsudku a podle svědectví jistého poselství jí byly zprostředkovány ještě předtím, než mně poznala), pak zde odkazuji na CCXX, 1:16 – vždyť je to An XVI!² – ve světle hrozivého očeká­vání našeho tělesného setkání jsem se zeptal orákula na radu. Nechci ani Lásku, ani přelud Lásky, která by si žádala oběť; netoužím ani po fantomu falešného puri­tánství, který by mě měl chodit strašit. Vzal jsem si na pomoc CCXX, 1:54 – „Ať se nezmění ani tvar jediného písmene; protože hle! ani ty, ó proroku, nepronikneš všechna mystéria v něm ukrytá.“ (Ale slyšel jsem rovněž, že bych se měl zabývat třemi slovy.) To zname­ná: ona má poklady, jež pro tebe nejsou viditelné; nechť se stane tvou absolutní milenkou. Druhé slovo: [Liber] LXV, V:56, „A hle! než luna třikráte dorostla, byl z něho had Uraeus, a jedový zub mu na­rostl a jeho sémě navěky věkův.“ Což znamená: (do ‘tří měsíců’, nebo třemi magickými polibky, které zlomí kouzla?) dostanu od ní celou sílu.

Pokračování →

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil SAN

*

Kniha Zákona předpokládá vědomý a „božskou prozřetelností“ nasměrovaný běh duchovní evoluce. Předpokládá existenci tělesa zasvěcených, kteří se zaslíbili hlídce pro blaho lidstva a svoji moudrost sdělují kousek po kousku člověku v míře odpovídající jeho schopnostem ji přijmout. Zasvěcenec si je dobře vědom toho, že jeho instrukce může být zlovolně desinterpretována nepoctivci a hlupci; a není všemohoucí, musí si nechat líbit překroucení svých výzev a pouček. To vše je součástí hry. Liber I vel Magi říká mágovi (tamtéž definovanému jako zasvěcenec pověřený úkolem sdělit lidstvu novou pravdu), co může očekávat…

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, III:1
Slovní hříčka se znělou a neznělou souhláskou s-t a z-d má hluboký kabalistický smysl podobně jako hadí s-s-s a včelí b-z-z. První značí nestvořené (nebeské) a druhé stvořené (pozemské). Stojí za to si všimnout samotné funkce a pohybu jazyka při artikulaci těchto protikladných souhlásek. Samotné slovo „reward“ nedává představu o tom, zda-li je míněno jako odměna za projev moci a vůle nebo jako odplata za nemoc a zvůli. Jde o Pána s dvojitou holí, která může být jednomu zlověstnou symbolikou hrozící baštonády a druhému královským žezlem. „Re“ znamená „znovu“ nebo „opět“ (lat.) a „ward“ jako sloveso „hlídat“, „chránit“, „hájit“, „krýt se“. Vzhledem k tomu, že Horus je bůh v podobě sokola, stojí za to vzít v úvahu i samotné sloveso „reward“, jež v lovecké hantýrce znamená „dát psům nebo sokolům vnitřnosti nebo droby skolené zvěře“. – San.

Abrahadabra znamená doslova „slovo Velikého zřece“. Jeho číslo je 418 a je připisováno Ra-Hoor-Khuitovi. V prvním verši písmeno Jod (tj. „i“) v „Khuit“ chybí, neboť čistá vize přichází jenom tehdy, když kněz leží a spí, což znamená, že kněžka má navrch (v magickém spánku), protože Khu-t samotný je sběrnicí obrazů invokovaných Velikým zřecem. Set nebo „Had“ je srdce, nebo esence, slova Abrahadabra. Jde o 146. verš Knihy jakožto celku. 146 je číslem BBA QMA, „První brány“ a podle řecké kabaly také slova Panagia, což je epiteton panny. Je to rovněž číslo SVP (Srovnej „sup“ s odkazem na Maat! – San.), „zničit“, „přivodit konec“, z egyptského seft, „přiložit meč (k)“. Nezapomeňme, že tyto poznámky se nesou v duchu III. kapitoly Ra-Hoor-Khuita, v níž vystupuje jako „bůh války a pomsty“. (K. Grant, ibid.)
Všimni, že Ra-Hoor = Reš-Alef-He-Vau-Vau-Reš = 418. Crowley dodává, že „reward“ znamená „znovu střežit“; slovo Abrahadabra se pak považuje za hradbu před pevností Boží. Proč je zde jeho jméno vyslovováno Khut? Viděli jsme, že „st“ je běžným, chvályzasluhujícím označením Boha. Ra je Slunce, Hoor válečníkem Martem; kdo je Khu? Ten je magickým egem hvězdy. Bez Jodu nebo ioty, v podobě Khu-t, se dostáváme k lidskému pojetí; vložení tohoto písmene vede k transmutaci v Božství. Proto když je Ra Hoor Khut odměněn nebo opětovně chráněn magickým slovem Aeonu, stává se Bohem. Tak je tomu i v následujícím verši.

Úplný výklad slova Abrahadabra a čísla 418 viz dodatek „Gematrie“ umístěný za komentáři. – San.

AL, III:2
„Division hither homeward“; co do výkladu vůbec nejobtížnější věta! Takové zvláštní sečlánkování má dozajista nějaký hluboký význam. „Homeward“ musí znamenat „směrem k domu“ mluvčího. „Spelling“ je zaklínání, ale i hláskování a je pro Ra-Hoor-Khuita charakteristické, že vyžaduje nikoliv slova, ale činy (viz The Paris Working). „All is not aught“ jest zrušením všech předešlých zákonů při korunovaci krále. Vytrhne minulost jako býlí. Tato věta je mimořádně blízko tomu, aby byla chápána jako šifra nebo hieroglyf velkého klíče k této Knize. „All“ (Al) vše není nic (La). Al je La: chce se tím totiž říci, že fáze universa X a O jsou totožné. – A.C.

Stéla zjevení

AL, III:10
Stéla zjevení viz ilustrace vpravo. – San.
Chrám: byl založen jako osmiúhelník; jeho délka je dvojnásobkem jeho šířky; vchody jsou na všech čtyřech stranách chrámu; obrovská zrcadla pokrývají šest z osmi zdí (zrcadla nejsou na východě a na západě nebo ve východní polovině jižní a severní strany). Je tam oltář; a dva obelisky; nad oltářem lampa; a další vybavení. Qibla je směr, k němuž se muslim při modlitbě obrací (původně jím byl Jeruzalém), a (od r. 2 hidžry) jím je Mekka (přesněji řečeno Ka’ba). – A.C.

Polosloup (cippus) nebo stéla je jedním z významů slova CIVN (156), a to je číslo Šarlatové ženy. Je to ovšem i Sion, jehož základ se odvozuje od egyptského slova senn, „nalézt“, „postavit“ „založit“, „vztyčit“, jako když se mluví o pamětním kamenu nebo stéle. Sen-hru je název čtrnáctého epiphi, vyvrcholení čtrnáctého dne ze čtrnáctidenního jasného období, který se rovná letnímu slunovratu, kdy se „oko“ otevře dokořán a završí se rok. Stéla je tedy stručným zápisem hvězdných kal. Jde o Kámen CTHLH, nebo Cthulhu, jenž se nazývá IXAXAAR (333), z něhož září Hvězda Šestky (nebo sexu), Šedesátikámen. Ve starověku byla mystéria sexu zahalena do pozemsky erotického symbolismu, který utajoval pohlavní styk s kosmickými bytostmi, pohlavní styk zásadně mimozemský a nepozemský. (K. Grant, ibid.)

AL, III:12-15
Ve starém komentáři Aleistera Crowleyho stojí: „To, co jsem dříve chápal úplně špatně, je nyní strašlivě jasné. Patnáctý verš, závěr naprosto nemožný, došel svého ospravedlnění.“ Nový komentář: „To se naplnilo 1. května 1906, čteme-li tyto verše v souvislosti s 43. veršem. Tragédie byla rovněž součástí mého zasvěcení, jak se o tom píše v Temple of Solomon the King. Je to ještě tak plné hořkosti, že se nemohu přimět k tomu, abych o tom psal.“ – A.C.

Popis této události viz Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1992, str. 42. – San.

„Dobytek, malý i velký“ se vztahuje k dvojité lunaci lidské samice, kterou Egypťané symbolizovali jako červenou krávu zasvěcenou Hathor. Je-li „kráva“ obětována po tomto „dítěti“, pak se magická vůle vtělí do masa a krve a zkonkretizuje se. Následuje další příkaz: „Ale ne teď“. Tato tři slova tvoří verš 13, 13 jest číslem ženského lunárního cyklu. Tato implikace je zřejmá. Patřičná doba, správný nebo „rituální“ čas bude Bestii a Šarlatové ženě, Rudé krávě, oznámen. Dostane se jim však varování, že „z toho budete smutní“, protože rituál přinese nejenom naplnění slibů, ale budou muset podstoupit i prokletí, což je třeba očekávat v souvislosti s rituálem Zóny lila. (K. Grant, ibid.) Pokračování →

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil San

*

Stéla zjevení (zadní strana)

Nejprve tu máme Nuit a Hadita reprezentujících pozitivní a negativní elektron, ženský a mužský princip I-ťingu. Jinými slovy, hmotu a pohyb. Hadit je středem neohraničené sféry, a tudíž každý bod v ní je rovnocenný. Každá manifestace je následkem kombinace Nuit a Hadita, každý zvláštní případek Hadita, tak říkajíc, naplněním sebe sama prostřednictvím různých možností, které představuje Nuit. Hadit je tedy srdcem každé hvězdy. „Každý muž a každá žena je hvězda.“

Proto každý z nás je nějakým přírůstkem manifestací seskupených kolem téhož středu; identického, totiž v podstatných rysech. Každá hvězda se liší od jiné svojí pozicí, takže neustále vznikají nové permutace. Takový systém má tu výhodu, že prezentuje fakta velmi přesně. Je obtížné pochopit to napoprvé čistě intelektuálním pochodem a obecně je obtížné to vysvětlit lidem čistě intelektuálními pojmy, neboť tato koncepce spočívá na transfinitní geometrii. Poněvadž však byla tato Kniha napsána, dotčené matematické koncepce, jež byly v tu dobu mimo záběr oficiálních matematiků, formuloval Cantor a jeho škola. Zdá se mi být zarážejícím svědectvím o Aiwassovi, že se měl vyslovit k systému, jenž zahrnuje matematiku, která byla v té době ještě nepochopitelná každé živé duši, který se však stal v průběhu pár let hlavním klíčem nových sejfů.

Z antropocentrického hlediska kosmogonie Knihy Zákona zase usmiřuje protikladné filosofické školy idealismu a realismu; a předkládá fakta ze života. Prostě tu je objektivní universum složené z bezpočtu nekonečných sfér obklopujících bezpočet center; přesto jsou rovnocenné, každé lidské universum je vlastním stvořením člověka, jsou to následky souhry různých aspektů onoho druhu jednoty, která mu nabízí různé možnosti. Každé lidské universum je proto unikátním výběrem možností.

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, II:1
Srovnej verš I, 1. Jako je Had, kořen Hadita, zjevením Nuit, tak je Nu, kořen Nuit, úkrytem Hadita. Nu skrývá Hada, protože On je v nekonečnu všude a Ona ho ze stejného důvodu zjevuje. Každé individuální zjevuje celek; a celek skrývá každé individuální. Duše interpretuje universum; a universum zahaluje duši. Příroda dochází pochopení sebe sama prsotřednictvím sebeuvědomění svých jednotlivců; a toto vědomí ztrácí svoji schopnost bytovat odděleně tím, že se v Ní rozpustí. – A.C.

AL, II:2
Nuit je nekonečné rozprostranění; Hadit, nekonečné stažení. Khabs je domem Hadita právě tak, jako je Nuit domem Khu, a Khabs jest v Khu. Khabs – „hvězda“ – je jednotkou Nuit, a proto samotnou Nuit. – A.C.

AL, II:3
Panurgos a jeho druzi rozloučivše se s velekněžkou Bacbuc obdrželi její ponaučení o vitriolu a dobrá slova na cestu: „Jděte, přátelé, pod ochranou oné duchovní sféry, jejíž střed je všude a obvod nikde, kterou nazýváme Bohem: a přijdouce do svého světa, přineste svědectví, že pod zemí jsou veliké poklady a věci podivuhodné.“
Francois Rabelais: Gargantua a Pantagruel. Melantrich, Praha 1953, kap. XLVII., str. 330-331. – San.

AL, II:5
„Rituály starých dob“ už nejsou vhodné nosiče. Poznání nemůže „jít správným směrem“, dokud nebudou přizpůsobeny formuli Nového Aeonu. – A.C.

AL, II:6
Následuje, že jako Hadit nemůže být nikdy poznán, tak neexistuje smrt. Smrt individua je jeho probuzením k neosobní nesmrtelnosti Hadita. Vztahuje se to méně k fyzické smrti než k přechodu Abyssu; viz Liber 418, 14. aethyr. Člověk může dosáhnout uvědomění v tom smyslu, že je jen zvláštním „plodem“ souhry Hadita s Nuit; vlastní osobnost je potom nahlížena jako nechutná. – A.C.

AL, II:7
„Náprava kola“: je to jiný způsob, jak říci, že On je srdcem věcí. – A.C.
„Nehybný střed“ a „oltář v magickém kruhu neboli lóže“. (K. Grant, Hecate‘s Fountain.)

„Otce a Matku Kamene symbolizují Slunce a Luna v horních trojúhelnících po straně centrální kružnice. Slunce je anima, Luna spiritus. Duše a duch se vznášejí nad tělem dole, představeným jako kostka, otesaný kámen, kubus, symbol trůnu bohyně Kybelé, Černé Matky bohů; pět hvězd okolo [srovnej pět barev dále!] značí pět planet – obecných kovů.“ D. Ž. Bor: Napříč říší královského umění. Trigon, Praha 1995, str. 49 a obr. 40. Kostka je corpus. – San.

AL, II:8
On je symbolizován Harpokratem, korunovaným dítětem na lotosu, jehož stín se nazývá ticho. A přesto je toto ticho aktem uctívání; nikoliv němá zatvrzelost nebes vůči člověku, nýbrž nejvyšší rituál, ticho vrcholného orgasmu (hriliu), utišení všech hlasů v naprosté rozkoši.
Harpokratés je také mužíčkem-duší, tajným jástvím každého člověka, hadem se lví hlavou. Tak Hadit poznává Nuit prostřednictvím svého „příchodu“ nebo „láskou“. Je proto špatné uctívat Hadita; člověk má být Hadit a uctívat Ji. (A. C.)

AL, II:15
Já jsem dokonalá, jsouc Nic (31 Alef-Lamed nebo 61 Nun-Jod-Alef). Bláznům jsem číslicí devět (IX Poustevník Panna a Merkur). Pro spravedlivé jsem osmičkou, VIII Spravedlnost (Vyrovnání) Váhy Maat Lamed, a jedničkou v osmě, Alef. Která je živoucí, neboť vskutku nižádnou jsem, Lamed-Alef. Císařovna Dalet III, a Král He (později Cade – San.) IV, ke mně nepatří. III. + IV. = VII. Viz dodatek Gematrie. – A.C.

On (Hadit) je hermetickým semenem, které je symbolizováno IX. stupněm O.T.O. 217 jest číslem Setovým a vydělíme-li jej číslem šakti (jakožto kněžkou, nebo číslem 7, BABALON), obdržíme 31. To je klíč k AL, z čehož lze vyvodit, že Set odemyká mystéria Maaty a že tunely Setovy mohou být skrytými cestami, jak vstoupit do Jejího aeonu. 217 jest rovněž i číslem TBVR, „výšiny“ (the height) nebo „vrcholku“. Ukazuje se, že height je Eight (osmička) a jednička v osmě, a tak Set je výšinou (the height), vrcholkem nebo uskutečněním své Matky, bohyně Sedmi hvězd. (K. Grant, ibid.) Pokračování →

Nur Nichts ist.

„Jenom nic existuje“.
- Compte de Chevalerie

*

Therion

Jsou tři hlavní teorie universa: dualismus, monismus a nihilismus. V populární příručce tohoto druhu nelze začít diskutovat o jejich relativních přednostech. Je možné si je prostudovat v Erdmannově Historii filosofie a podobných pojednáních.
Všechny docházejí usmíření a sjednocují se v teorii, kterou nyní vyložíme. Základy této harmonie jsou vyloženy v Crowleyho Berašitu – a na něj bychom tu měli poukázat.
Nekonečný prostor se nazývá bohyně NUIT, zatímco nekonečně malý a atomický, a přesto ještě všudypřítomný, bod se nazývá HADIT.¹

Ti dva nejsou projeveni. Spojení těchto nekonečností se nazývá RA-HOOR-KHUIT,² jednota, která zahrnuje a stojí v popředí všech věcí.³

(Za jistých podmínek, jaké nastaly na jaře roku 1904, e.v., se také projevuje jeho zvláštní podstata.) Toto hluboce mystické pojetí se opírá os aktuální duchovní prožitek, avšak trénovaná mysl⁴ může přemítat o této ideji metodou logické kontradikce, která končí důvodem transcendujícím sebe sama. Čtenář by vzít v potaz tituly The Soldier & the Hunchback a Konx Om Pax.

Jednota přesahuje vědomí. Je nade vším rozdělením. Otec myšlenky – Slovo – se nazývá Chaos – dyáda. Číslo tři – Matka – se nazývá Babalon. Ve spojení s tím by si měl čtenář prostudovat The Temple of Solomon the King v Equinoxu I (5), a Liber 418.

Tato první triáda je esenciálně jednotou, transcendující do jisté míry rozum. Pochopení této trojnosti je věcí duchovní zkušenosti. Všichni skuteční bohové se připisují této trojici.⁵

Nevýslovná propast ji dělí od všech projevů rozumu nebo nižších schopností člověka. Při všeobsáhlé analýze rozumu shledáme, že se celý ztotožňuje s touto propastí. A přesto je tato propast korunou ducha. Všechny čistě intelektuální vlastnosti spočívají právě zde. Tento abys nemá žádné číslo, neboť vše v něm jest zmatení.

Pod tímto abysem se nacházejí morální vlastnosti člověka, jichž je šest. Tu nejvyšší symbolizuje číslo čtyři. Její přirozenost je otcovská⁶; atributy její mravní hodnoty jsou milost a úcta.

Číslo pět je jeho protiváhou. Atributy pětky jsou energie a spravedlnost. Čtyřka a pětka jsou zase sloučeny a sladěny v čísle šest, jehož podstatou je krása a harmonie, smrtelnost a nesmrtelnost.

V čísle sedm znovu převažuje ženský rys, je to však maskulinní typ ženství, Amazonka, které v čísle osm vyvažuje zženštilé mužství.

Kabalistický strom sefirot

Číslem devět se blížíme ke konci ryze mentálních vlastností. Dochází u ní ke ztotožnění změny se stabilitou.
Přívěškem tohoto šestinásobného systému je číslo deset⁷, jež v sobě obsahuje celou hmotu v oné podobě, jak ji poznáváme prostřednictvím smyslů.

Je vyloučeno vysvětlit zde zevrubně tuto koncepci; proto nemůže být dostatečně jasně pochopeno, že tady jde o klasifikaci universa a že tu neexistuje nic, co by v něm nebylo obsaženo.

Článek o kabale v Equinoxu I, (5), je to nejlepší, co bylo kdy o tomto předmětu napsáno. Je třeba hlubokého studia a v souvislosti s tím se zabývat i kabalistickými schématy v číslech 2 a 3 v článku: The Temple of Solomon the King.

Takový je hrubý a základní nárys tohoto systému. Pokračování →

Tento článek kmenového autora Revue HORUS přináší některé nové myšlenky na téma magických vztahů mezi Chaosem & Řádem, mezi Nuit – jakožto nekonečnem možností – a Chaosem – jakožto jejich zásobárnou v podobě metamožností -, a dále Haditem a Ra-Hoor-Khuitem, kteří je dovádějí k uvědomění a aktualizaci. Nebýt napaden ideou, však jako idea napadat! Ne nápad dostat, nýbrž jako nápad stát!

→ Chaos & nové paradigma

Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen harmonii a určitý „smysl“?

Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou. Magická formulace kreativity Chaosem jeví obtížnost nejvyššího řádu. Kterak odít do slov to, co slovo „slovo“ nezná? A znamená to, že Logos tam přijíti nemůže?

Vidíme-li změnu, je to už strukturovaná změna, definovaná. Dokonce i sledování procesu změny znamená jen hledět svému Stvořiteli pod ruce. Ale my mu přece chceme vidět do kuchyně, pod pokličku! Chceme vidět jeho postupy, koření a přísady, ale nade vše pak jeho „recepty k vaření“!

Ex-hibice se nadřazuje in-hibici.

Integruj! Nebudeš-li integrovat, budeš sám integrován!

*

→ O kreativitě Chaosem a rozpoznávání metamožností

Postulát: Chaos neznamená chaotické jednání, ve zmatku probíhající události nebo ne-řád věcí. Chaos je dar Stvořitele člověku, jímž ho chce postavit sobě naroveň.

Přechod lidstva prostřednictvím svých nejvyspělejších jedinců do fáze uvědomování úlohy Chaosu svědčí o jeho dospívání a přebírání odpovědnosti za sebe sama. Doposud nám byly ideje rozdávány, předávány, udělovány, vtiskovány – byli jsme pasivními přijímači a svět idejí nám byl nepřístupný. Museli jsme čekat na inspiraci a předvídání se odehrávalo pouze formou intuice. Kde je a jak vstoupit do tohoto a-priorního světa, který je in-(priorní)? Jde o odklon od pasivní inspirace, o převzetí aktivní role Stvořitele, k níž jsme byli povoláni. Svět se stal natolik složitým, že rozumovým poznáváním již nemůže být obsažen. O „rozumu v koncích“ (H. G. Wells) bylo také již cosi řečeno, a přesto je informační exploze teprve na samém počátku své hvězdné dráhy.

Rozpoznávání řádu (stvořeného) a Chaosu (metamožností) je základní zbraní, poznávacím nástrojem a stvořitelskou holí Mága. Sám stoje na obou březích opírá se o ztuhlé, stvořené a strukturované axis mundi, kde umírá a potvrzuje, vnímá a snaží se porozumět, ukotvuje a předává – a je vtahován do struktur nad bytím (Nejde o v pravém slova smyslu „struktury“; ty zde doposud nemají ani toto jméno.). Jak tedy může být něco v Chaosu, být Otcem bytí, a přitom se musíme vzdát představ dokonce i na semeno či zárodek, neboť u nich je již vše zformováno? Pokračování →

Po sedmileté odmlce od vydání posledního tištěného sborníku Revue HORUS (1995) jsme se rozhodli shromáždit články z let 2002-2004 od nejrůznějších autorů na téma CHAOS & NOVÉ PARADIGMA.
Vlivem „okolnosti nekonečné & neznámé“ postupně docházelo při uveřejňování k chaotickým časovým posunům. Nuit budiž za to velebena!
Možná právě podoba a téma prvního virtuálního čísla nejlépe vystihuje posun, který mezitím nastal.
Nevylučujeme, že v budoucnosti vybrané články nespatří světlo světa i na papíře, takto se nám však dostává možnosti reagovat bez odkladu na okulturní jevy, které vytváříme a ony utvářejí nás. V tomto oboustranném rození doufáme pozorovat přítomnost toho Třetího.

*

Velectěný poklopče & sukýnko,

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Jak minulé světelné roky, tak i nyní házíme ti diamantovou spršku do očí, aby ti v nich zajiskřilo a kříslo o něco, co tě jme až do morku kostí.
Bude to hodně tvrdé, by to bolelo a čarokrásné, by to nepustilo.
Musíš přivtělovat!
Obcuj s Nuit na Jejím převelikém těle, pojídej dítka Její, po nichž ruka tvoje chňapne, v možnostech se utápěje vědomí si rozšiřuj Hadita velebíce a činorodý buď jako Ra-Hoor-Khuit!
Lidé!
Pojďte do apriorního světa!
Odkloňte se od pasivní inspirace!
Prověřte si, co vás motivuje!
Nalezněte svoji pravou vůli!
Rozuzlete svoji psýchu!
Pozorujte realitu!
Buďte hotovi změnit své paradigma!
Ne proto, že je to právě aktuální, ale proto, že se máte obávat pevných struktur!
Co je protikladem změny paradigmatu? – Zatvrzelý dogmatismus!
Následujte tyto kořeny až po kreativní Chaos, až k místu jejich stvoření, pak kořeny uvolněte – teprve tehdy už pro vás nebudou na Cestě žádné karmické výmoly a jiné neznámé léčky.
Zdá se nesmyslné chtít oloupat třetí suknici cibule dříve, než se oloupe svrchní vrstva a po ní druhá.
Začněte od začátku! Začněte od první sukénky; arci, začněte už od první sukýnky.

Láska je zákon, láska pod vůlí.

*

© HORUS, MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!