Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O vášnivém hledání Moudrosti na Západě

Ivan O. Štampach Srpen - 22 - 2014
Christopher Bamford: Nekončící stezky Sofie. O vášnivém hledání moudrosti na Západě (Malvern, Praha 2012)

Christopher Bamford: Nekončící stezky Sofie. O vášnivém hledání moudrosti na Západě
(Malvern, Praha 2012)

Christopher Bamford: Nekončící stezky Sofie.
O vášnivém hledání moudrosti na Západě

326 stran, Malvern, Praha 2012, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87580-15-8

*

S tímto podtitulem vydalo nakladatelství Malvern (Jakub Hlaváček) knihu amerického autora Christophera Bamforda Nekončící stezky Sofie. Celou knihou prochází zanedbané, většinově zapomenuté téma Sofie, Moudrosti, která je božská i lidská, která je duší světa. Která je v člověku něčím daleko podstatnějším pro život, než je chytrost, informovanost, natrénovanost nebo dovednost.

Pro mne tato kniha byla mohutným povzbuzením a podnětem pro obnovu praktického duchovního života, už když jsem ji před nějakými šesti či sedmi lety četl v originálu. Doporučil jsem její vydání v češtině a jsem rád, že se to podařilo. Knihu přeložil do pěkné češtiny a se znalostí látky básník a terapeut Adam Borzič.

Bamfordův spis vyjadřuje zajímavý pohyb v současné západní společnosti. Rozumí se u těch z nás, kteří k ní patříme a nevystačíme si s fungováním v ekonomických a politických strukturách. Kteří nechceme být dobře namazanými kolečky v sociálním mechanismu a jsme každý svůj. Jsou to podněty ne pro nějakou snivou (pseudo)mystiku, nýbrž pro aktivní život. Je to silná opora pro dílo a pro občanské aktivity.

Pokračování →

Uchopitelnost hermetismu v religionistice

Ivan O. Štampach Duben - 14 - 2014
A. Vierling: Chymická svatba

A. Vierling: Chymická svatba

V univerzitních studijních programech religionistiky stojí téma hermetismu navzdory nemalému počtu jeho příznivců a přes vliv hermetismu na kulturu zcela na okraji. Stále ještě se pozornost věnuje jednotlivým náboženstvím, jako jsou hinduismus, buddhismus nebo křesťanství. Přitom je prokazatelné, že např. hinduismus je konstrukt koloniální doktríny a že náboženský život Indie (resp. indického kulturního okruhu) nemá pevná kritéria příslušnosti k hinduismu. Jeho hypotetické hranice jsou pružné a prostupné. Hermetismus se nejevil jako jedno z náboženství, které by mohlo stát vedle ostatních a na které by bylo možno aplikovat zavedená schémata.

Starověký hermetismus se zkoumá v souvislosti s antickou kulturou a tento směr bádání a výuky je i u nás zastoupen. Důstojně jej reprezentuje především Radek Chlup. Novověký hermetismus se sporadicky objevuje v posledních desetiletích jako univerzitní studijní program, obvykle zarámován do akademicky vhodné souvislosti, např. jako historie hermetismu. Příležitostně bývá zpochybňována možnost religionisticky se jím zabývat. Činí to např. brněnský religionista David Zbíral ve studii o metodologických problémech studia západního esoterismu, v němž vychází z eurocentrického, koloniálního pojetí náboženství a hermetismus tomuto klišé neodpovídá; přesto však v jiných studiích se postavami a hnutími řazenými k tomuto okruhu zabývá.

Pokračování →

Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla (Trigon, Praha 2013)

Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla
(Trigon, Praha 2013)

Fulcanelli: Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla
Třetí rozmnožené vydání s třemi předmluvami Eugèna Canselieta, F. C. H., se čtyřiceti devíti fotografiemi Pierre Jahana a frontispisem Juliena Champagne.
220 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2013, vydání druhé, opravené, vázané, cena neuvedena
ISBN 978-80-86159-90-4

*

Nakladatelství Trigon po delší době doplnilo zející niku na knižním trhu v oblasti alchymické literatury novým a opraveným vydáním Fulcanelliho Tajemství katedrál.

Tentokráte začneme netradičně v knize odzadu (str. 215), a to proto, že tam najdeme zajímavou ediční poznámku o historických překladech v Čechách za První republiky i za totality. Kniha se záhy po vydání v roce 1926 dostala mezi české hermetiky – majících ještě v té době s Francií vřelé vztahy –, kde vzbudila velký ohlas.

Stejně jako nebylo pro Eugèna Canselieta snadné uvodit toto dílo předmluvou, není ani jednoduché pojednat o knize samotné, neboť každá citace a myšlenka jsou jenom střípkem z celostního stromu hermetické Filosofie. Upozorněme tedy na ně našeho čtenáře v pár jeho větách: „Neříkám to proto, abych oslňoval, ale proto, že mě o tom ujistil před více než deseti lety sám autor, že klíč k nejvyššímu arkánu je dán jedním z obrazů, které zdobí knihu. Spočívá prostě v jedné barvě, která se umělci zjevuje od započetí díla.“

Pokračování →

Labyrintem míst klatých

San Leden - 22 - 2012

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí (Eminent, Praha 2011)

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí

1008 stran, Eminent, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-247-3561-0

*

Český surrealista Martin Stejskal je vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) znám rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Hvězda, Volvox Globator 1994; Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině, Paseka 2001), jež představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a to svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav, kterou se obrací k řadě svých duchovních otců (Fulcanelli, Bernard Roger, Eugene Canseliet, Louis Charpentier, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel.

V roce 1991 mu vyšla v nakladatelství Paseka kniha Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Ta veskrze originálně a poprvé systematicky zmapovala tajemné kouty naší vlasti, přičemž slovenskou část tehdy zpracoval Albert Marenčin.

Nového a podstatně rozšířeného vydání se dočkala přesně po dvaceti letech v nakladatelství Eminent, a to pod názvem Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí. Autor se v úvodu zmiňuje o řadě pokračovatelů, kteří dílo citovali, stejně jako o sběratelích a editorech (mj. Bazal, Fibich, Havlic, Koudelková, Polášek, Puchmajer, Řeháček, Tříška), z jejichž kolekce čerpal. Během onoho času rovněž došlo k vydání překladů krajových německých pověstí, jež v minulosti citelně chyběly. Zmiňuje také pár chyb, jež byly z prvního vydání opraveny a uvedeny na správnou míru.

Pokračování →

Na cestách za Krasopaní…

San Červenec - 14 - 2010

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou - Zrcadlo hermetismu v české krajině (nakladatelství Paseka, Praha 2001)

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou. Zrcadlo hermetismu v české krajině

176 stran, nakladatelství Paseka, Praha 2001, vydání první, vázané, cena 219 Kč
ISBN 80-7185-374-7

*

Český surrealista Martin Stejskal, známý vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa, Paseka 1991; Hvězda, Volvox Globator 1994), kterou představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a sice svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav.

Nezůstane však jen u toho: odvážně předkládá v knize Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině vlastní zážitky z cest nejen do krajin své duše, nýbrž i těch reálných, při nichž hledá všelidské kořeny. A tak se jeho magický svět prolíná se světem lidí a hranice mizejí. Může pak docházet k synchronicitě až nečekané, jako při cestě autem za Fulcanelliho katedrálami do Francie a v pitoreskních nástrahách nevědomí při pokusech proniknout do Španělska.

Líčení zážitků je zároveň alchymickým výkladem, neboť autor vnímá životní tok jako jediný opus, v němž není nahodilostí a jednotlivostí, ale mocí svého královského umění to vše sceluje do oné říše, jejíž gravitace otáčí vše k sobě a přitahuje jako Magnetová hora. Občas máte zvláštní pocit, že se navrátil vypravěčský duch Meyrinkův, jindy vám před očima probíhají útržky děje filmu Devátá brána, jemuž se najednou dostává nového rozměru pochopení: I tak to může být.

A to je také vnitřním pokladem této knihy, který má pozorný čtenář nalézt: Proměna sebe prostřednictvím proměny jiného. Umění má býti předáno, a jenom tak je ospravedlněno a naplněno vlastní dílo.

Rozcestí: kudy kam?

Martin Stejskal se obrací k řadě svých duchovních otců (již zmíněný Fulcanelli, Bernard Roger, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel, projevuje však dnes již bohužel dosti vzácnou sečtělost, z níž prýští jeho obrazotvornost. Můžeme tak např. narazit na zmínku o poměrně vzácné práci A. Fuxe (O tajné mluvě v mythech a při obřadech hellenských), při výkladech uplatňuje své znalosti heraldiky a znovu oživuje nepříliš udržovaný směr mytologický, jenž pojednává o astralogemách (viz např. Dr. A. Czubrynski: Slovanské mythy dynastické jako astralogemy. Sfinx, Praha 1925).

V kapitole Magie Šumavy však ku škodě čtenářů zůstává pramen informací utajen (J. Voráčková v knize Světýlka na Křemelné zpracovala pověrečná vyprávění R. Předotové, M. Krňanské, A. Sleisové, F. Kortuse, R. Voldřicha, M. Wastlové, L. Voldřichové, R. Blaschkové) a kapitola Za Divým mužem z Thiersu zůstala interpretačně nedotažena obsahujíc pouze historii lokality a popis domu.

Na mnohých místech je však básníkem v próze, který světské dojmy transmutuje ve vzácné kovy: jména měst nabývají barev Díla, katedrály ční z krajiny jako olbřímí vybělené kosti zapomenutých tvůrců a každý krok zapadá do mozaiky magického obrazu.

Jít s ním znamená nacházet svoji orientaci a vytyčovat svůj vlastní prostor. Tato kniha nás zve na nevšední pouť. Pokuste se toto pozvání nepominout…

*

© San
© okultura, MMI

Zdeněk Neubauer, Jakub Hlaváček: Slabikář hermetické symboliky & čítanka tarotu

Zdeněk Neubauer, Jakub Hlaváček: Slabikář hermetické symboliky & čítanka tarotu

*

316 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2003, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86702-01-4

*

Kniha, kterou bychom si sami přáli napsat. Může být pro dychtivé a moudralačné studenty tarotu a hermetismu lepšího doporučení?

Autoři nám sdělují: „Milý čtenáři, slabikář, který držíš v ruce, má za sebou dlouhou dobu zrání a vznikání…“

A tak tomu opravdu jest: píší se dnes různé knihy, málo jich ovšem dýchá takovým prožitkem a samostatně nabytými poznatky jako je tato.

Potěší, když narazíte na dílo, jež vás uvádí do souvislostí a nepředkládá toliko informace. Navíc, jak jsme již uvedli shora, má svůj vnitřní život, takže sice není definitivní, leč může (jako člověk) žít dál a proměňovat se. Sympatickým je i přiznání o fundamentu, z něhož autoři vycházeli, a sice z Wirthova tarotu, který je v něm znatelný. Návdavkem jsou ovšem četná rozvinutí náhledů a náhlých zjevení – pokud jde o spojení kabaly a tarotu – jež jsou zaznamenána v původní síle sdělení prostřednictvím imaginace i „křehkostí svého povstávání“.

Do vínku se mu tak dostalo schopnosti vyjít do širého světa a zažívat s vámi interakce, což je určitě výsadním přáním jeho rodičů, jimž netřeba se báti potratu nebo dementního děcka. Vtipně podotýkají etymologii slova „archetyp“, což původně znamená „formu pro ražbu“. Nu ovšem, jsa poučeni četbou Duny páně Franka Herberta a funkcí Vtiskovatelek, jakož i poněkud antikvárnějším dílkem Liber de causis, můžeme dokázat podle svých vlastních stop a otisků dospět až k původnímu obrazu raznice, jejímž dunivým dopadnutím se náš milý Bůh uráčil nás vyrazit směrem do existence. Pokračování →

*

Chceme předeslat, že následující obavy nevycházejí z našeho přesvědčení, nýbrž jsou převzaty ze starých tradic – starých jako Anglie sama.

Bílá byla prastarou barvou oběti.

Je to velmi stará, z nejdávnější minulosti převzatá představa, že „bílá“ barva, která – vzato v mystickém a okultním smyslu, je co do svého původu ženská – je občas co do svých účinků neblahá, a že tato barva, abychom podali určitý příklad jejího zlověstného charakteru, nepřináší anglickému královskému rodu štěstí – každopádně pro anglického krále nebo královnu osobně, nakolik se toto tvrzení může jevit jako zvláštní. Nevíme, zda tento neblahý účinek zlověstné bílé barvy se má také obecně vztahovat na celý národ. Domníváme se, že se soustřeďuje na prince nebo panovníka Anglie a na bezprostřední příslušníky jeho rodiny. Rovněž jméno John, které pochází ze starého ženského kořene Iona, se považuje za nešťastné pro krále jak v Anglii, tak i ve Francii. Zdá se, že důvod toho všeho není nikde udán. Také původ proroctví o strašlivém charakteru bílé barvy pro Anglii je neznámý. Ale má se za to, že pochází přinejmenším z časů Merlina.

Poprava krále Karla I. před Whitehall

Thomas de Quincey, který uvádí poznámku o proroctví stran „Bílého krále,“ praví o králi Karlu I., že předzvěst o zlém osudu tohoto „Bílého krále“ se v tomto případě vyplnila proto, že byl náhodou při své korunovaci bíle oblečen. A později si lidé vzpomněli na to, že bílá byla prastarou barvou oběti. Samo o sobě už to bylo jako osudové znamení dosti strašné. De Quincey praví vlastními slovy: „Když měl být král Karel I. korunován, vyšlo najevo, že následkem zanedbání nestačily všechny londýnské zásoby k tomu, aby byl dodán potřebný purpurový samet pro královskou róbu a k výzdobě trůnu. Požádat Janov o dodávku bylo už příliš pozdě; a následkem tohoto náhodného nedostatku došlo k tomu, že král byl ke korunovační slavnosti oděn do bílého sametu a nikoliv, jak bývalo stálým obyčejem, do šatů rudých nebo purpurových.“

Jako dřívější příklad této podivuhodné pověry přichází na mysl historka oné neblahé královské Bílé lodi. Jmenovala se tak loď, na kterou se nalodil při svém návratu z Normandie do Anglie princ Vilém, syn krále Jindřicha I., určený dědic, se svojí sestrou, hraběnkou z Perthu a s četnou společností mladých šlechticů. Mohlo by se zdát, že bylo dosti nešťastných příběhů krále Karla I., které byly v oné době malomyslnosti monarchie přijímány jako naplnění (a vyrušení) onoho zlověstného proroctví. Existují však důvody k domněnce, že ani v našich dnech tato hrozba ještě úplně nepominula. Osudnost „bílé“ barvy pro anglické království dosáhla jistotně svého vrcholu, aspoň to tak vypadá, při popravě krále Karla I., jenž byl na popravu přiveden před svůj vlastní palác „Whitehall“, kde opět nacházíme „bílou“ ve spojení s královstvím a tragickými událostmi. Whitehall je královský „bílý“ palác v Anglii. Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b