Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Dělej, co ty chceš

San Srpen - 26 - 2010

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

484 stran, St. Martin’s Griffin, New York 2002, vydání první, brožované, cena $17.95
ISBN 9780312252434

*

„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.“

Cara soror et frater,

*

Lawrence Sutin je profesorem na universitě v Hamlinu a má doktorát na harvardské universitě. Mezi jeho předchozí díla se řadí Divine Invasions: A Life of Philips K. Dick, Jack and Rochelle: A Holocaust Story of Love and Resistance a A Postcard Memoir.

Výzkum a psaní této biografie mu zabralo více než deset let (1989-99). Vydatné pomoci se mu dostávalo skrze přátelství a podporu frátera Superior O.T.O., jímž je v současnosti Hymenaeus Beta. On byl rovněž prvním čtenářem rozsáhlého rukopisu, který čítal kolem 1800 stran, a pomáhal mu jej redigovat až do konečné podoby, kterou má možnost nyní posoudit už čtenář. Mohou se mu zde tedy, je-li pozorný, odhalit materiály, které v předchozích (také: auto-) biografiích zařazeny nebyly, protože ležely v archivech, ať už z jakéhokoliv důvodu.

V úvodu se zpovídá: „Zatímco Hymenaeus Beta je religionista a já stojím zcela mimo a jsem skeptik co se týče thelémské víry, jeho kritika mého textu byla vždy respektována a sloužila hledání pravdy mezi fakty. Nicméně jsme se neshodli v četných bodech ohledně interpretace Crowleyho života a mé názory, jež tu můžete číst, by neměly být pokládány za jeho.“

→ Zlatý úsvit

Kniha má klasických 11 kapitol – číslo, které by Bestii potěšilo. V úvodu se dočtete o magické tradici, v níž se navrhuje, aby se zuřící boj mezi Ježíšem a Satanem (na chvilku) odložil stranou, to aby bylo byla pochopena pravá podstata mága. Bohužel přetrvává populární obraz Crowleyho coby neřestného satanisty, který si užíval drog a zvráceného sexu, aby oživil slabounkou šarádu své rouhavé magie; inspiroval prý nepravosti vrcholící rituálními únosy a vraždami, které řídily kulty, jež vrhly Ameriku do nekonečné krize. Crowley však vnímal satanismus jako „okázalý, lacině honosný, vyšperkovaný a pompézní sport, který není hoden jeho času a umu“. Crowley se ovšem stal předlohou mnoha literárních postav už od dob gotického románu; jen namátkou Mág W. Somerseta Maughama (1906), jemuž přisoudil jeho „zlovolná kouzla“; další spisovatelé fikce modelovali své ničemy podle Bestie: James Branch Cabell, Dion Fortune, Christopher Isherwood, M. R. James, Anthony Powell, H. R. Wakefield, Dennis Wheatley, Colin Wilson a Robert Anton Wilson (v Iluminátech). Britský dramatik Snoo Wilson napsal hit, který běžel v Londýně řadu let, s názvem Bestie. Pronikl také do novodobé popkultury, když se poprvé objevil na přední straně alba Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967), s oholenou hlavou a pronikavýma očima, jedna z jeho nejikonografičtějších podob, která vydržela ve světě rockové hudby v různých obdobách a odstínech až do dneška, ovlivnil texty Rolling Stones, Led Zeppelin, Davida Bowieho, Darryla Halla, Stinga, Ozzy Osborna, The Clash, The Cure a v neposlední řadě ze současné kvetoucí scény apokalyptického neofolku pak Current 93 (kde se mísí navíc ještě vliv Crowleyho žáka, Kennetha Granta), nehledě na záplavu méně známých kapel z oblasti hardcore, punku a industriálu.

Pokračování →

Chtít vzít nebe útokem…

San Červenec - 1 - 2010

Jozef Karika: Zóny stínu (Vodnář, Praha 2005)

Jozef Karika: Zóny stínu

404 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2005, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86226-57-3

*

Kniha Zóny stínu sumarizuje výsledky několikaleté magické praxe Josefa Kariky s odvrácenou stranou Stromu, zbavené staroaeonských dogmat, iluzí a morálních imperativů.

Fráter Eirixion dodává, že „názory zde prezentované jsou místy značně kontroverzní.“ Právě v tom ale spatřuji další velký přínos této knihy, neboť záměrné boří i ty nejobecněji přijímané konstrukty magického myšlení a ukazuje tak, že v Novém Aeonu musí myslet každý jen a jen sám za sebe.

A jak říká sám autor: Zóny stínu jsou černým diamantem s naprostým prázdnem uvnitř a zůstává na čtenáři, jak s jejich propastí naloží.

V kabalistické teurgii se promlouvá o jedné „ztracené“ rabínské představě: neznámý kabalista, který patřil k extatické škole, napsal toto: „Učenci vyložili tajemství jména Ehje ašer Ehje tak, že Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi řekl: ‚Mojžíši, buď se mnou a já budu s tebou.‘

K tomu uvedli důkaz z Písma ‚Hospodin je ti stínem po pravici.‘ Jedná se o duchovní mechanismus – který je demonstrován na verši ze Žalmů – a jehož rozborem se zaobíral také sv. Tomáš Akvinský, když se ptá, jakým způsobem bude možné ve stavu blaženosti Boha nahlížet. Tomáš ukazuje, že Boha nelze nahlížet jako jiné věci skrze jeho obraz. Při nahlížení jakékoliv věci totiž platí, že obraz (species), skrze nějž je věc nahlížena (quo), je podobou nahlížené věci samé (quod). Vidět Boha jako jiné věci skrze jeho bytnost by pak znamenalo mít jeho obraz, skrze který je Bůh nahlížen. Avšak Boží bytnost je jeho bytí. Mít jeho obraz by znamenalo mít ho i s existencí. Jestliže má intelekt nahlížet Boží bytnost, pak musí mít obojí, tedy quo a quod najednou. Musí tedy v poznání participovat na Boží bytnosti. Takové poznání je možné mít právě a pouze u Boha, u něhož je jeho pravda jeho bytím.

Toto je třeba mít po celou dobu čtení knihy Zóny stínu na paměti. Reakce Boha nezahrnuje nic osobního, poněvadž božský intelekt se s lidským intelektem sjednocuje v téže chvíli, kdy se člověk – po mentální stránce – spojuje s Bohem. Motiv stínu dává vyniknout opětovnému výskytu jména Ehje: ruka a stín odpovídají dvěma výskytům slova ehje, a zároveň lidské i božské dimenzi. Na logice tohoto textu je překvapující, že lidskou dimenzi symbolizuje ruka, na jejíž pohyb automaticky reaguje stín – božské.

Tento překvapivý závěr nám nabízí sjednocení zdánlivě mimo Strom života stojících temných klifotických světů, ačkoliv není nyní předmětem našeho zkoumání, nakolik jsou samy o sobě vyživovány Božím bytím nebo jsou toliko pouhým analogickým přehmatem, jenž u konce věku zkruší tyto světy a ony nebudou již více, arci, více nebudou.

Pokračování →

Tři aeony a ty příští…

Dionysos Thriambos Květen - 24 - 2010

Užití precese rovnodennosti jakožto delimitujících faktorů aeonů jeví výhodu přizpůsobení původnímu symbolismu rituálu Zlatého úsvitu. V každém případě je třeba mít na paměti, že formule starého aeonu je jenom zvláštním případkem nového. Zatímco novější design má širší a obecnější použití, staré vzorce budou pořád ještě uplatňovány za omezených původních podmínek a mohou nabídnout příhodnější „páku“ pro jisté, nyní už rutinní druhy prací. Analogicky lze vnímat nahrazení staroaeonské formule novější jako obdobu nahrazení Newtonovy klasické mechaniky relativistickou fyzikou Einsteina.

*

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Aby historicky situoval své zjevení Knihy Zákona, navrhnul Crowley vývoj aeonů, neboli periody odlišných duchovních ekonomií či „formulí.“ Nehledě na gnostické pojmenování „eon,“ byla Crowleyho základní idea téměř jistě ovlivněna tehdejší křesťanskou naukou o udílení dobra a zla a zvěstování úmyslu božského zjevení fundamentalistickým hnutím Plymouthských bratří, k nimž náleželi Crowleyho rodiče. Nauka o udílení dobra a zla se od té doby stala velmi populární zvláště mezi americkými evangelíky. Jistě jak Crowleyho aeony a nauka o udílení dobra a zla zakladatele Plymouthských bratří Johna Nelsona Darbyho sdílely základní intelektuální infrastrukturu se západní historií věků pojmenovaných podle hlavních kovů v té době zpracovávaných, a byly do nich zapojeny i hinduistické jugy, a dokonce různé manvantary a kalpy theosofické meta-historie.

Crowley podává v četných textech nárys těchto tří základních aeonů. V pojednání „Historická koncepce, na níž se zakládá Kniha Zákona“ (pátá část „O přijetí Knihy Zákona“ v jeho Zpovědích, a nedávno vydaný jako apendix ke knize Magick), předkládá následující shrnutí:

Abych zrekapituloval historickou bázi Knihy Zákona, dovolte mi říci, že evoluce (v rozsahu lidské paměti) naznačuje tří zásadní fáze: (1) uctívání Matky, neustále plodící svojí vlastní mocí; (2) uctívání Syna, obrozujícího se mocí své dobrovolné smrti a vzkříšením; (3) uctívání Korunovaného a vítězícího dítěte (aeon vyhlášený Aiwassem a obsažený v jeho Slovu Theléma).1

Osiris

Tím, že charakterizoval druhý nebo Osiridův aeon jako aeon „Syna,“ se tento výklad odlišuje od něčeho, co Crowley schválil v pojednání Manifesto of the E.G.C. od W. B. Crowa:

»Svět vstoupil (březen 1904) do Nového aeonu, do věku Korunovaného a vítězícího dítěte. Nadvláda Matky (aeon Isis) a Otce (aeon Osirida) jsou minulostí. Mnoho lidí nenaplnilo zcela tyto formule, a tak jsou pro ně v omezené míře stále ještě platné; Mistři však rozhodli, že nastal čas k udílení svátosti aeonu Horova těm, kdož jsou schopni to pochopit.«

Ambivalentnost Otec-Syn Osiridova aeonu je zajímavá sama o sobě, není však podstatná pro naši diskusi. Pozdější a lépe známé vylíčení, jež se týká Otce, se promítlo do úvodu vydání Knihy Zákona péčí O.T.O. z roku 1938 e.v., v němž čteme následující:

[Kniha Zákona] vysvětluje, že jisté nesmírné „hvězdy“ (nebo agregáty zkušeností) lze popsat jako bohy. Jeden z nich byl právě ustaven do úřadu a dohlíží na osudy této planety po dobu 2000 let. V historii lidstva, pokud to víme přesně, jsou tři takoví bohové: Isis, matka, když vznikl vesmír jako mléko, které z ní vytrysklo; toto období se vyznačuje matriarchátem.

Pak, 500 př. n. l., přichází Osiris, otec, kdy byl vesmír vnímán jako katastrofa, láska, smrt, vzkříšení, jako metoda, která navozuje zkušenost; to koresponduje s patriarchátem.

Nyní je to Horus, dítě, jehož přispěním začneme vnímat události jako souvislý růst podílející se svými prvky na obou těchto metodách, a žádné okolnosti jej nepřeruší. Současná perioda zahrnuje rozpoznání individua coby jednotky společnosti (viz Ortega y Gasset: Vzpoura mas).

A tento výčet, jakkoliv je absurdní co do pojmů empirické historie, je „ortodoxní“ prezentací předmětu thelémského textu. Vzápětí je následován takovými výklady jako je Basic Magick [Základní magie] Jacka Parsonse (publikován v Freedom is a Two-edged Sword), kapitolou Evolution of Magical Formulae [Evoluce magických formulí] v knize Magick of Thelema [Magie Thelémy] Lona DuQuette, a The Angel and the Aeon [Anděl a aeon] v knize Aleister Crowley and the Hidden God (Aleister Crowley a Skrytý bůh) Kennetha Granta. Pokračování →

Liber Babalon

Jack Parsons Květen - 5 - 2010

4. leden – 4. březen 1946 e. v.

ÚVOD

Atu XI: Chtíč (Babalon na Bestii)

Tato kniha obsahuje záznamy o magickém experimentu, který se vztahuje k invokaci elementála, odtud se bohyně nebo síla nazývá BABALON a všechno, co z toho vzešlo. Dodatek obsahuje i některé podrobnosti o této metodě, jež jsou zveřejněny vůbec poprvé. Obsah bude srozumitelným všem, kdož jsou připraveni to pochopit a trocha studia a úsilí by to měla umožnit i těm, kteří touží porozumět. Zbytek to bude bezpochyby vykládat v souladu se svými zálibami.

Poznámka k filosofii v pozadí. Současný věk je pod vlivem síly magickou terminologií nazývané Horus. Tato síla se vztahuje k ohni, Marsu a slunci, což znamená moc, násilí a energii. Vztahuje se též k dítěti, jež jest neviňátkem (tj. nediferencované). Jeho zjevení si lze povšimnout při zániku starých institucí a idejí, objevem a rozvolněním nových energií a trendem silových vlád, válkami, homosexualitou, infantilismem a schizofrenií.

Tato síla je naprosto slepá, je závislá na mužích a ženách, jejichž prostřednictvím se manifestuje a kteří ji vedou.

Obvykle dnes takové vedení končí katastrofou.

Katastrofický trend má své kořeny v nedostatečném pochopení naší vlastní povahy. Skryté chtíče, obavy a nenávist povstávající ze zhroucení sexuální touhy, která se skrývá v přirozenosti všech lidí západní civilizace, se vydaly směrem k sebevraždě a vraždění.

Tuto bezvýchodnou situaci zachránilo vtělení jiného druhu síly, která se nazývá BABALON. Podstata této síly se vztahuje k lásce, porozumění a dionýské svobodě, a je nutným protějškem či souvisí úzce s manifestací Hóra.

Naznačuje se, že ona síla je v současné době inkarnována v nějaké žijící ženě následkem popsané magické operace. Co je ovšem monohem podstatnější, jest náznak, že tato síla je vtělena do všech mužů a žen a je jenom třeba ji invokovat, aby se duch osvobodil od pozůstatků starého aeonu, a namířit tuto slepou Hórovu sílu do konstruktivních kanálů porozumění a lásky. Metody takové invokace jsou popsány v textu.

Pozadí týkající se tohoto materiálu lze dohledat v Knize Zákona a v Komentářích k ní, a v dalších spisech Aleistera Crowleyho; rovněž v četných magických, antropologických, psychologických a filosofických textech. Všechny jsou nezbytné k pochopení a využití tohoto materiálu.

Ještě jedna věc. Mělo by se pamatovat na to, že veškerá lidská činnost poté, co jsou nasyceny základní životní potřeby, pocházejí z potřeby milovat nebo být milován. Je proto zcela doslova pravdivé, že v porozumění (tj. v tom, co zahrnuje všechny kategorie lásky) se skrývá veškerá moc. Uchopení tohoto principu bipolarity by měl všechno vyjasnit.

Tímto hrubým a rudimentárním filosofickým pojednáním tedy končím a předkládám Knihu Babalon:

* Pokračování →

Liber LXXVII – OZ

Aleister Crowley Duben - 28 - 2010

„Zákon je pro všechny.“ AL, I:34

„Jednoduchost byla klíčem k vítězství všech ideologických válek“, píše Jack Parsons, „a dnes ji magie nemá. Přitom je to kostra Práv člověka a tvoří obal všech základních děl literatury. Avšak pravé tělo se tu ještě nikdy neukázalo.“

A právě takový člověk je arcimágem, který ovládá vril. Člověk rozvinutý do konečného stupně – jak tento postup a proměnu popisuje např. i Arthur Machen ve své knize Veliký bůh Pan – je falem, jímž protéká magická energie, magický proud.

„Toto je zákon silných: to je náš zákon a radost světa“. – AL, II:21

„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon“. – AL, I:40

„Ty nemáš žádné právo než konat svoji vůli. Tak čiň, a nikdo další nechť neřekne ne“. – AL, I:42-43

„Každý muž a každá žena je hvězda“. – AL, I:3

Není jiného boha než člověka.

1. Člověk má právo žít podle svého vlastního zákona –
žít takovým způsobem, jaká jest jeho vůle:
pracovat tak, jaká jest jeho vůle:
hrát si tak, jaká jest jeho vůle:
spočinout tak, jaká jest jeho vůle:
zemřít kdy a jak chce.

2. Člověk má právo jíst to, co jest jeho vůle:
pít podle své vůle:
přebývat tam, kde chce:
křížem krážem cestovat, jak chce.

3. Člověk má právo myslet si, co chce:
mluvit to, co jeho vůle jest:
psát to, co jeho vůle jest:
kreslit, malovat, rýt, leptat, modelovat, stavět to, co chce:
oblékat se, jak chce.

4. Člověk má právo milovat to, co chce:
„syťte se dle libosti a vůle láskou tak, jak chcete, kdy, kde a s kým chcete!“ – AL, I:51

5. Člověk má právo zabít ty, kdož by chtěli těmto právům odporovat.
„otroci budou sloužit“. – AL, II:58

„Láska je zákon, láska pod vůlí“. – AL, I:57

*

*

*

*

*

*

*

Poprvé vyšlo © Revue HORUS – Thelémské texty pro Nový Æon, 1995 e. v.
Okultura e-© MMII

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b