Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Martin Booth: Magický život Aleistera Crowleyho (Talpress, Praha 2004)

Martin Booth: Magický život Aleistera Crowleyho

462 stran, Talpress, Praha 2004, přeložil Zdeněk Milata, vydání první, vázané, cena 299 Kč
ISBN 80-7197-234-7

*

Vážným zájemcům o magii ho jistě není třeba představovat. Autor v této své knize čtenáře dosti podrobně seznamuje s Therionovým životem od kolébky až ke hrobu. Dočteme se zde o Crowleyho dětství, o jeho horolezeckých výkonech a sexuálních výstřednostech, jakož i o četných dalších podrobnostech z mágova pohnutého a dramatického života. Pouze jedna věc jaksi zůstala stranou: Crowleyho magie.

Pokud jsou Crowleyho magické výkony vůbec zmiňovány, pak autor buď zcela otevřeně tvrdí nebo aspoň mezi řádky naznačuje, že šlo pouze o halucinace vyvolané užíváním drog. Booth tímto způsobem degradoval Crowleyho na excentrického dobrodruha a narkomana. Autor sice zřejmě dost pečlivě vybral z různých archivů různá zajímavá fakta, jenže co je to platné, když celkový obraz, který čtenáři předkládá, zůstal žalostně neúplný: chybí totiž to podstatné. Crowley je zajímavý hlavně tím, že byl magikem. Škrtneme-li jeho magické usilování, stane se Crowley jen okrajovou kuriózní postavou. Takový pohled je však více než zavádějící: je hluboce nepravdivý.

Zajímavé je, že Booth na několika místech své knihy napadá Johna Symondse, autora nejslavnějšího Crowleyho životopisu The Great Beast, jehož obviňuje z neobjektivního přístupu a ze zaujatosti vůči Crowleymu, potažmo i z dalších věcí. Symondsova kniha je přitom obecně uznávána za nejlepší a „kanonizovaný“ Crowleyho životopis. Symonds, který na rozdíl od Bootha magii rozumí, věnoval samozřejmě patřičnou pozornost i okultní stránce věci, takže jeho prezentace Crowleyho života je jak fundovanější, tak i – v důsledku své komplexnosti – pravdivější. V čem by měla spočívat Symondsova zaujatost, jsem rovněž nepochopil. Patrně se jedná o nějaké zahraniční spory, do nichž našinec nevidí. Mohu pouze konstatovat, že pokud jde o Crowleyho životopis, měli u nás vydat knihu Symondsovu namísto díla Boothova. Nakladatel prostě, podle mého názoru, šlápnul vedle.

Pokračování →

Magick Kruller Alefbet Lamen of the Golden Dawn (27"x35")

Ve fejetonech Johna Coultharta jsem objevil pozoruhodné dílo, jež lidé z dobrého důvodu zahrnují superlativy, zvláště mají-li popsat ručně vystřihovaná nebo vyřezávaná díla z papíru Huntera Stablera. Má něco přes třicet let, absolvoval College of Art na institutu v Marylandu, kde získal bakalářskou hodnost v oboru malby (podzim 1999 – jaro 2003), dále navštěvoval universitu v Pennsylvánii (podzim 2004 – jaro 2006), kde získal magisterskou hodnost výtvarných umění v oboru malby.

Jeho díla byla publikována v těchto tiskovinách: First Look Magazine (Issue No. 87 July-September 2009), DIF Magazine (October 2009), Philadelphia Weekly (Philadelphia’s Next Hot Artist, 2007), Strangers in the Nest (Poems by Anselm Berrigan and images by Hunter Stabler, 20 pages, hardcover, flutter binding, 12” x 7”, Letterpress printed Edition of 40, New Lights Press Co-published with the Dolphin Press at the Maryland Institute College of Art, Baltimore, 2002).

Přes své mládí je nositelem již řady ocenění a cen, které začal sbírat hned po absolvování. Skupinových výstav se začal účastnit už za studií, dále pak to byly samostatné výstavy po celých Spojených státech.

Pokračování →

The Road

Film The Road dokázal, že The Road Warrior vypadá jako utopie. Příběh je založen na novele Cormaca McCarthyho a režíroval jej John Hillcoat. Ve filmu The Road hraje Viggo Mortensen otce a Kodi McPhee jeho malého syna – oba bojují o přežití, když se dostanou v Americe na “pobřeží” zpustošené nějakou ekologickou apokalypsou.

Tato událost zjevně vyhladila všechna zvířata a rostliny, nějak však minula lidské bytosti, jež jsou ponechány, aby živořily ze zásob konzervovaných potravin, a když ty dojdou, začne se objevovat kanibalismus. Nejde už o groteskní předpoklad nějakého průměrného zombie filmu, nýbrž o domýšlivost a neskromnost rádoby uměleckého filmu, kde režisérův styl z něj udělá hloupost.

Po dvou trýznivých hodinách burácení větru, deště, olověných nebes, deprese, plácání o sebevraždě, sebevraždě, a ještě jednou o sebevraždě, hladovění, léčkách, zemětřesení, padajících stromech, nedůvěře, nelidskému jednání člověka proti člověku, a kde se potulují gangy kanibalů — prostě jedna zpropadená věc za druhou — dochází deus ex machina ke šťastnému konci.

Původní apokalyptický předpoklad je najednou revidován. Dozvíme se, že ne všechna zvířata jsou mrtvá a ne všichni lidé padli na úroveň kanibalismu. Krátce, jde o happy end, k němuž dojde za cenu proměny zbývajícího filmového příběhu v emocionální švindl. Kdyby býval tento film zůstal věrný původnímu předpokladu, tak by závěrečná věta zněla: “No děcka, tak to vypadá, že už máme zase v meníčku maso.”

Pokračování →

Louis Charpentier: Obři aneb Mysterium počátků

Louis Charpentier: Obři aneb Mysterium počátků

228 stran, Argo, Praha 2009, vydání první, vázané, cena 269 Kč
ISBN 978-80-257-0143-0

*

Kdo stavěl monumentální megalitické stavby a proč? Žili na zemi obři nebo jde jen o skrytý význam pro velikány ducha? Odkud přišli druidové a co s tím vším má společného posvátná geometrie? To jsou jen některé z otázek, které si klade francouzský spisovatel, badatel a mystik Louis Charpentier v knize Obři aneb Mysterium počátků. Stejně jako ve svých ostatních dílech, i tentokrát pátrá po tajemstvích, která provázejí lidský rod už od počátku věků. Po proudu času se s ním vydáváme na cestu z doby kamenné až do časů mocných Keltů a zjišťujeme, že se dějiny nemusely ani zdaleka odvíjet tak, jak nás to učili ve škole.

Vlasta Marek napsal v roce 1997 v 0. čísle časopisu BARAKA v recenzi na knihu Louise Charpentiera Mystérium katedrály v Chartres (Půdorys, Praha 1995) toto:

„Budiž chvála váhavcům a těm, kteří nesouhlasí s davem. Kteří trvají na svém ‚tušení.‘ Kteří neposlechli volání doby a neodevzdali své nadšení, svou imaginaci a intuici na špalek vědeckého paradigmatu.“

V případě Charpentiera to platí dvojnásob.

Pokračování →

Vladislav Zadrobílek (*14. listopadu 1932 – †11. prosince 2010)

Drahý příteli, měsíční bratře,

vešel jsi dne jedenáctého měsíce prasince – snad by se ti líbilo i prastaré hruden -, dne orámovaného číslem magické expanze, bránou zvíci tvé lichosti – neb jak věříme, že sudý do království nebeského nevkročí – do věčného bdění, abys byl v přítomnosti tváře Boží, z níž ses nikdy příliš nevzdálil.

Trochu se mi to zadrhlo za hrdlo, když jsem byl o tvém průchodu branou zpraven, a přemýšlel jsem, co jsem v ten den všechno dělal. Pamatuji si, jak jsme se potkali poprvé a rozmlouvali o našem přibývání světla.

V následujících letech jsem se zájmem sledoval, co se rodilo ve tvé nakladatelské dílně, jíž jsi vyměřil jméno trojúhelné, a vnímal celé tvé předcházející (s)tvoření z dob méně nakloněných tvému talentu co daru našeho nebeského Otce. Občas jsem zíral, co z tebe vypadlo.

Po H. R. Z. jsi byl mým (byť nikdy nevyřknutým) druhým mentorem a stále si připomínám úchvatné myšlenky a zjevení z tvé Abecedy stvoření (1993), jež nám připomněla mýtoetymologickou logogenesi, komentáře k alchymickým traktátům z knižnice, která těžko najde obdobu napříč celým světem, sledovali jsme tě – po boku Gustava Meyrinka – na cestě k nadsmyslnu (Bdělost, toť vše!, 2003); vešli jsme ku obraně Umění do Alchymické tvrze (1992), a v ní sledovali záhadné výjevy ze Zrcadla alchymie (1994). Přivedl jsi k sobě duchy a obcoval s nimi: Karel Nepraš, Michael Rittstein, Vladimír Kokolia, Ladislav Klíma, Josef Váchal, Vladimír Boudník, Vítězslav Nezval, Pierre de Lasenic a další nejmenované, přesto nezapomenuté. Kam až (jsi) došel, to(s) tam našel! Občas na prahu vznešena (1997), dnes už však daleko za ním.

Věřím, že tvé tělo jest prosto batek a jsi čist, připraven k průchodu do dalších síní. Váha z péřové koruny bohyně Maat se jistě ani nezachvěla, Thoth nestačil zapisovat, Anúp ti poklepával na rameno a Velká požíračka přijala blahosklonně z tvé levice pamlsek. Dorůstající luna se ti stala bárkou Raovou a svých 78 jar jsi vyložil jako tarotové listy ve své poslední divinaci.

Po stříbrné stezce kráčíme za tebou vstříc zlatému králi,

Měsíční bratrstvo ☾ .^..

*

Přečtěte si:

Vznik odtud

Donald Tyson: The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe

Donald Tyson: The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe

Llewellyn, Trade Paperback, 336 pages
ISBN 9780738722849

*

Okultní učenec Donald Tyson není neznám ani českému čtenářstvu. Vedle „okult-popíku,“ jakým bylo Věštění pro začátečníky (Beta, 2004), pak ve stejném roce přišel Tetragrammaton (Volvox Globator, 2004) a letos Zasvěcení do henochiánské magie (Grada, 2010). Ve světě H. P. Lovecrafta však není žádným nováčkem. V řadě Necronomicon Series tu byla kniha věnovaná domnělému autorovi Necronomiconu, šílenému Arabu jménem Alhazred: Author of the Necronomicon, dalším svazkem pak Necronomicon: The Wanderings of Alhazred, nato Grimoire of the Necronomicon, a v tomto roce (2010) magická příručka The 13 Gates of the Necronomicon: A Workbook of Magic (vše Llewellyn). Nyní se odhodlal zcela bez příkras probádat nezměrné a strašlivé hlubiny kosmických vizí a hororový snový svět H. P. Lovecrafta v knize The Dream World of H. P. Lovecraft: His Life, His Demons, His Universe (Llewellyn 2010), a také podivný život tohoto podivínského snílka, který vytvořil Necronomicon a mýtus Cthulhu.

Lovecraft vyjádřil opovržení vůči magii a náboženství, a většina jeho životopisců pominula mystickou stránku jeho povahy. Dotčená kniha This napravuje tuto křivdu a nerovnováhu. Najdete v ní obnažené kořeny Lovecraftových mimořádných kosmických vizí. Zkoumá zdroje tohoto snového světa s ohledem na mýtické Staré, vedle praktických esoterních vývodů ve smyslu Lovecraftovy jedinečné mytologie. Člověk se vždy nachází v zásadním konfliktu se sebou samým, ale Lovecraft žil stále na pokraji šílenství či sebevraždy. Tyson znovu odhaluje Lovecrafta, jaký doopravdy byl — snílek, astrální poutník a prorok nového věku.

Pokračování →

Lovecraft: Black & White

John Coulthart nás na svých stránkách v žurnalistické sekci »feuilleton« zpravuje o knižní novince Lovecraft: Black & White, vydané v Itálii nakladatelstvím Dagon Press, v níž najdete černobílé ilustrace zakládající se na díle tohoto mistra z Providence. Vedle méně známých umělců, jako třeba Rotundo, Enoch, Frau, Olivares, Gabos, Palumbo, tu naleznete i ilustraci Johna Coultharta Azathoth z roku 1999.

Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) je v hrůzostrašné literatuře symbolem přechodu od staré okultní prózy k moderněji pojatému horroru. Ono sebeuvědomění si vlastní existence, k němuž Lovecraft osobně napomohl, znamenalo pro hrůzostrašný žánr definitivní oproštění od závazků ke čtenářům obecné literatury a uspíšilo jeho krystalizaci jakožto svébytného literárního žánru, a nikoliv nevýznamné kategorie na knižním trhu. Nelze opomenout fakt, že nejprodávanější autor na světě, Stephen King, tvoří převážně právě v oblasti hororu a že to byla sbírka Lovecraftových povídek, objevená v zaprášené bedně na půdě, která mladého Kinga uvedla do soumračných krajin hrůzostrašné literatury.

„Všechny mé povídky,“ napsal H. P. Lovecraft, „ať už spolu mají, nebo nemají souvislost, jsou založeny na základním mýtu, podle něhož byl tento svět kdysi obydlen jinou rasou, která při experimentech s černou magií přišla o svůj domov a byla odtud vyhoštěna, ale žije dál kdesi Venku, vždy připravena převzít Zemi zpět do svého vlastnictví.“

Ačkoliv se Lovecraft hluboce zajímal o okultní vědy, jeho vlastní pohled na svět byl veskrze racionální. To se však v jeho pojetí nevylučovalo s pocity mrazení v zádech, neboť kosmické rozměry a netečnost vesmíru i nesouměřitelnost lidského poznání s hlubinami Neznáma nabízely tomuto autorovi bohatou látku ke tkaní příběhů. Možná to byl tento „kosmický“ aspekt jeho próz, který nejvíce zapůsobil na čtenáře a který Lovecrafta řadí nad jeho souputníky na poli hrůzy.

Pokračování →