Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Užití precese rovnodennosti jakožto delimitujících faktorů aeonů jeví výhodu přizpůsobení původnímu symbolismu rituálu Zlatého úsvitu. V každém případě je třeba mít na paměti, že formule starého aeonu je jenom zvláštním případkem nového. Zatímco novější design má širší a obecnější použití, staré vzorce budou pořád ještě uplatňovány za omezených původních podmínek a mohou nabídnout příhodnější „páku“ pro jisté, nyní už rutinní druhy prací. Analogicky lze vnímat nahrazení staroaeonské formule novější jako obdobu nahrazení Newtonovy klasické mechaniky relativistickou fyzikou Einsteina.

*

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Aby historicky situoval své zjevení Knihy Zákona, navrhnul Crowley vývoj aeonů, neboli periody odlišných duchovních ekonomií či „formulí.“ Nehledě na gnostické pojmenování „eon,“ byla Crowleyho základní idea téměř jistě ovlivněna tehdejší křesťanskou naukou o udílení dobra a zla a zvěstování úmyslu božského zjevení fundamentalistickým hnutím Plymouthských bratří, k nimž náleželi Crowleyho rodiče. Nauka o udílení dobra a zla se od té doby stala velmi populární zvláště mezi americkými evangelíky. Jistě jak Crowleyho aeony a nauka o udílení dobra a zla zakladatele Plymouthských bratří Johna Nelsona Darbyho sdílely základní intelektuální infrastrukturu se západní historií věků pojmenovaných podle hlavních kovů v té době zpracovávaných, a byly do nich zapojeny i hinduistické jugy, a dokonce různé manvantary a kalpy theosofické meta-historie.

Crowley podává v četných textech nárys těchto tří základních aeonů. V pojednání „Historická koncepce, na níž se zakládá Kniha Zákona“ (pátá část „O přijetí Knihy Zákona“ v jeho Zpovědích, a nedávno vydaný jako apendix ke knize Magick), předkládá následující shrnutí:

Abych zrekapituloval historickou bázi Knihy Zákona, dovolte mi říci, že evoluce (v rozsahu lidské paměti) naznačuje tří zásadní fáze: (1) uctívání Matky, neustále plodící svojí vlastní mocí; (2) uctívání Syna, obrozujícího se mocí své dobrovolné smrti a vzkříšením; (3) uctívání Korunovaného a vítězícího dítěte (aeon vyhlášený Aiwassem a obsažený v jeho Slovu Theléma).¹

Osiris

Tím, že charakterizoval druhý nebo Osiridův aeon jako aeon „Syna,“ se tento výklad odlišuje od něčeho, co Crowley schválil v pojednání Manifesto of the E.G.C. od W. B. Crowa:

»Svět vstoupil (březen 1904) do Nového aeonu, do věku Korunovaného a vítězícího dítěte. Nadvláda Matky (aeon Isis) a Otce (aeon Osirida) jsou minulostí. Mnoho lidí nenaplnilo zcela tyto formule, a tak jsou pro ně v omezené míře stále ještě platné; Mistři však rozhodli, že nastal čas k udílení svátosti aeonu Horova těm, kdož jsou schopni to pochopit.«

Ambivalentnost Otec-Syn Osiridova aeonu je zajímavá sama o sobě, není však podstatná pro naši diskusi. Pozdější a lépe známé vylíčení, jež se týká Otce, se promítlo do úvodu vydání Knihy Zákona péčí O.T.O. z roku 1938 e.v., v němž čteme následující:

[Kniha Zákona] vysvětluje, že jisté nesmírné „hvězdy“ (nebo agregáty zkušeností) lze popsat jako bohy. Jeden z nich byl právě ustaven do úřadu a dohlíží na osudy této planety po dobu 2000 let. V historii lidstva, pokud to víme přesně, jsou tři takoví bohové: Isis, matka, když vznikl vesmír jako mléko, které z ní vytrysklo; toto období se vyznačuje matriarchátem.

Pak, 500 př. n. l., přichází Osiris, otec, kdy byl vesmír vnímán jako katastrofa, láska, smrt, vzkříšení, jako metoda, která navozuje zkušenost; to koresponduje s patriarchátem.

Nyní je to Horus, dítě, jehož přispěním začneme vnímat události jako souvislý růst podílející se svými prvky na obou těchto metodách, a žádné okolnosti jej nepřeruší. Současná perioda zahrnuje rozpoznání individua coby jednotky společnosti (viz Ortega y Gasset: Vzpoura mas).

A tento výčet, jakkoliv je absurdní co do pojmů empirické historie, je „ortodoxní“ prezentací předmětu thelémského textu. Vzápětí je následován takovými výklady jako je Basic Magick [Základní magie] Jacka Parsonse (publikován v Freedom is a Two-edged Sword), kapitolou Evolution of Magical Formulae [Evoluce magických formulí] v knize Magick of Thelema [Magie Thelémy] Lona DuQuette, a The Angel and the Aeon [Anděl a aeon] v knize Aleister Crowley and the Hidden God (Aleister Crowley a Skrytý bůh) Kennetha Granta.

Crowley napsal v roce 1920 pojednání Extenuation of the Book of the Law [Zestručnění Knihy Zákona] (vyšlo jako „Nový komentář“ v knize The Law is for All [Zákon je pro všechny], kterou editoval Israel Regardie), kde se svěřuje se zmínkou o čtvrtém aeonu, který se zakládá na prorockém verši z Liber Legis III:34. Crowley píše:

Hrumachis je slunce úsvitu; symbolizuje tudíž každý nový běh událostí. Ta s „dvojitou holí“ je „Thmaist v duální podobě coby Thmais a Thmait,“ od níž Řekové odvozovali svoji Thémis, bohyni Spravedlnosti. Student se odkazuje na The Equinox, roč. I., č. 2, str. 244-261. Thmaist je Hegemon, který nese žezlo ve tvaru mitry, jako Jošua v královském stupni svobodného zednářství. Je třetím hodnostářem v rituálu neofyta řádu G .^.. D .^.. následujícího Hóra, podobně jako Horus následuje Osirida. Může převzít „trůn a úřad“ Vládce chrámu, až se bude „rovnodennost Hóra“ blížit ke konci (str. 289).

Známou egyptskou formou bohyně Spravedlnosti, která je charakteristická pro čtvrtý aeon, je Maat. A byl to aeon Maaty neboli „MA-ION“, který Crowleyho student fráter Achad (Charles Stansfeld Jones) později obhajoval jako předčasně nastupující po aeonu Hórově. Kenneth Grant a jeho škola později přispěla ke zmatení tím, že naznačili, že Maat byla „dceřinným“ doplňkem syna Hóra, a hlásali ideu „dvojitého proudu“, v němž obě tyto božské formy ve stejné době žijí.

Pravděpodobně nejzajímavějším a následným výplodem této premisy byla maatská magie Nemy, s její vlastní inspirační Liber Pennae Penumbra a nezávislým tělesem s magickou technikou.

Maat v poloze kes (posvátné gesto pokleknutí na jedno koleno) s rozepjatými křídly (principy božskosti a esence pravdy, spravedlnosti, řádu, odplaty, harmonie, rovnováhy, synergie, fúze a hudby) nad vchodem do posvátného chrámu v Kmt

Kenneth Grant rovněž navrhnul tři prehistorické aeony, Prázdna, Chaosu a Země, jež mohly předcházet aeonu Isis. Nema, píšící pro The Cincinnati Journal of Ceremonial Magick (č. VII) shrnula všechny tři pod jediný „Bezejmenný aeon,“ charakterizovaný egyptským bohem Bes. V dodatku ho označila za „Bezeslovný aeon“, který přijde po dvojitém aeonu Hóra a Maaty, takže Harpokratés jako mlčení by mohl dokončit tento cyklus. Proto celá řada, jak ji navrhnula Nema, zní: Bes → Isis → Osiris → Horus → Maat → Harpokratés.

Ovšem pokrokem takových návrhů pro nepojmenované nebo nevyslovené mezery před Isis a po Maatě se zdají ignorovat původní základnu následností aeonů, jak je definoval Crowley, to, co nazval jako Rovnodennost bohů. Text, na nějž odkazujeme, se nachází v The Equinox, a citace výše o Thmaist je výkladem rituálu neofyta ve Zlatém úsvitu. A je jasné z četných spisů, že Crowley vnímal precesi aeonů jako vedle sebe jdoucí postup hodnostářů mezi rituálními pozicemi chrámu Neofyta, což vysvětlil v Ceremoniálu rovnodennosti Zlatého úsvitu. Crowley zahrnul celou stavbu tohoto rituálu rovnodennosti do Genesis Libri AL ve své knize The Equinox of the Gods [Rovnodennost bohů].
Ceremoniálu rovnodennosti měl tři základní funkce, které byly paralelní makrokosmické Rovnodennost bohů:

1. Řada základních invokací, připomínajících mystickou eucharistii čtyř elementů ze závěrečného zasvěcovacího rituálu do stupně Neofyta. Účelem těchto invokací bylo potvrdit a demonstrovat trvání základní magické formule (tzn. Tetragrammatonu) z jednoho běhu do druhého, nehledě na změnu hesla a na změnu hodnostářů. Analogická změna kontextu neměnné formule IAO z jedné Velké rovnodennosti k další je ilustrována v 5. kapitole Magick in Theory and Practice [Magie v teorii a praxi].
2. Zrušení starého hesla a zavedení nového pro příští šestiměsíční periodu. Tento zvyk se odvozoval od kontinentálního svobodného zednářství, kde byly svátky sv. Jana (zhruba kolem slunovratu) příležitostí pro zavedení nového hesla. Crowley píše na různých místech ohledně „Slova aeonu,“ různými směry prezentovaného jako ABRAHADABRA v „Liber Samekh“ a jinde jako MACHAŠANA, v 27. aethyru The Vision and the Voice [Vize a Hlas], nebo dokonce jako celý text Knihy Zákona. (Co se týče posledního, viz Magick, str. 218: „Ten anděl napsal na lamen Slovo aeonu. Kniha Zákona je to, co bylo na něm napsáno.“)
3. Rotace nebo postup hodnostářů chrámu podle jejich hodností. Odpovídajícím aspektem Velké rovnodennosti je následnost božských forem.

Osobnosti chrámu Neofyta ve Zlatém úsvitu jsou uvedeny podle hodností v následující tabulce:

V dodatku k těmto božským formám spojovaným s aktuálními lidskými hodnostáři tu byly „neviditelné úřady,“ jaké drží např. elementální cherubové (synové Hóra), triáda zla (Apofraš, Satan-Týfón a Beš), a Harpokratés. Ti se však nepodílejí na rotaci hodnostářských pozic. Podle Crowleyho jsou již obsahem Hóra, jak to napsal v knize The Equinox of the Gods [Rovnodennost bohů]:

Toto dítě Horus je dvojče, dva v jednom. Horus a Harpokratés jsou jedno a jsou jedno rovněž i se Setem nebo Apofisem, záhubcem Osiridovým. Je to zánik principu smrti, že se narodili (str. 134).

První trojice „viditelných úřadů“ rovněž nebyla součástí rotace hodnostářských pozic. Místo toho byli vládci, představiteli vnitřního řádu chrámu Neofyta. Proto jsou jejich relativní pozice v této souslednosti ambivalentní.

Zatímco Isis se musí posunout na třetí pozici, aby přímo předcházela Osirida, pořadí ostatních dvou lze vystavět podle esoterických záznamů třetí operace v knize The Paris Working [Pařížské dílo]. Crowley invokoval „Herma jako sílu“ a měl vizi, ve které vyhlásil o Hermovi či Thothově, že „je prvním ze všech aeonů.“

Výsledek korelujícího postupu hodnostářů z chrámu Neofyta Zlatého úsvitu k precesi rovnodennosti ve větším chrámu Země ilustruje následující tabulka:

Užití precese rovnodennosti jakožto delimitujících faktorů aeonů jeví výhodu přizpůsobení původnímu symbolismu rituálu Zlatého úsvitu. Klade otázku mnohým (pokud ne vyloženě směšným) Crowleyho tvrzením týkajících se charakteristik aeonů; člověka byste těžko donutili věřit, že matriarchát je počátečním organizačním principem lidské společnosti v době zhruba 1000 př. n. l. Jistou míru flexibility lze jistě pochopit, poněvadž „orbit“ pohybu rovnodennosti k určitému znamení je veliký.

V každém případě je třeba mít na paměti, že formule starého aeonu je jenom zvláštním případkem nového. Zatímco novější design má širší a obecnější použití, staré vzorce budou pořád ještě uplatňovány za omezených původních podmínek a mohou nabídnout příhodnější „páku“ pro jisté, nyní už rutinní druhy prací. Analogicky lze vnímat nahrazení staroaeonské formule novější jako obdobu nahrazení Newtonovy klasické mechaniky relativistickou fyzikou Einsteina.

Pakliže se tu příliš hazarduje s doktrinářskou odvahou, uvádíme tu některé původní náčrty toho, jak se božská podstata mohla vyvíjet v průběhu precese rovnodenností:

Aeon Thothův. Tento aeon zavádí ideu božství. Princip posvátného je charakterizován Blíženci, dvojčaty. Úkon zobrazování, ať už se tak děje řečí nebo obrazem, je základem svatosti. Člověk stvořuje boha podle vlastního obrazu anebo vice versa. Idololatrie je kodifikací tohoto impulsu. Přívažek Střelce odráží magii lučištníka, čin vykonaný na určitou vzdálenost byl umožněn rozvojem písma a symbolů.

Aeon Nefthys. Koncept posvátného býka je falický v nejobecnějším smyslu. Svatost se udržuje plodivou silou lidstva a podřízené druhy byly námi domestikovány. Proto se tu vyskytují také divoké kulty plodnosti a sexuality. Podzimní rovnodennost ve Štíru je narážkou na magii rostlinných psychofarmak.

Aeon Isis. Během tohoto období se zrodil Zákon, tělo a krev se staly médiem posvátného, jež se uchytilo především zvířecí obětí. Magie se projevuje ve znamení Vah prostřednictvím vzniku písma svatého a s ní související známé historie.

Aeon Osirida. Nauka o Rybách „vykonávané zástupcem smírné oběti“ je kardinální v tomto aeonu smrti Zákona. Magie je používána k tomu, aby byla cestou k ryzosti a odvrácením od záležitostí světských.

Aeon Hóra. Zákon je vzkříšen v podobě, jež se soustředí na nesouměřitelnost každého jednotlivce. „Každý muž a každá žena je hvězda.“ Sperma lva-hada je emblémem nové magie promítající se genetického kódu člověka.
Tento esej je ukončen na samém pokraji spekulací o obsahu budoucích aeonů. Jistě se nám dostává sdostatku „nebezpečí a potíží“ v naší současné duchovní konstelaci! Ať se lidstvo (nebo cokoliv, co nad námi zvítězí) jednoho dne probojuje vítězně ku pravdě a spravedlnosti.

Láska je zákon, láska pod vůlí.

*

Poznámky:

¹ Aleister Crowley: Magick, str. 703.

Translation © San, MMIV
© okultura, MMX