O kreativitě Chaosem a rozpoznávání metamožností

9

Tento článek kmenového autora Revue HORUS přináší některé nové myšlenky na téma magických vztahů mezi Chaosem & Řádem, mezi Nuit – jakožto nekonečnem možností – a Chaosem – jakožto jejich zásobárnou v podobě metamožností -, a dále Haditem a Ra-Hoor-Khuitem, kteří je dovádějí k uvědomění a aktualizaci. Nebýt napaden ideou, však jako idea napadat! Ne nápad dostat, nýbrž jako nápad stát!

→ Chaos & nové paradigma

Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen harmonii a určitý „smysl“?

Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou. Magická formulace kreativity Chaosem jeví obtížnost nejvyššího řádu. Kterak odít do slov to, co slovo „slovo“ nezná? A znamená to, že Logos tam přijíti nemůže?

Vidíme-li změnu, je to už strukturovaná změna, definovaná. Dokonce i sledování procesu změny znamená jen hledět svému Stvořiteli pod ruce. Ale my mu přece chceme vidět do kuchyně, pod pokličku! Chceme vidět jeho postupy, koření a přísady, ale nade vše pak jeho „recepty k vaření“!

Ex-hibice se nadřazuje in-hibici.

Integruj! Nebudeš-li integrovat, budeš sám integrován!

*

→ O kreativitě Chaosem a rozpoznávání metamožností

Postulát: Chaos neznamená chaotické jednání, ve zmatku probíhající události nebo ne-řád věcí. Chaos je dar Stvořitele člověku, jímž ho chce postavit sobě naroveň.

Přechod lidstva prostřednictvím svých nejvyspělejších jedinců do fáze uvědomování úlohy Chaosu svědčí o jeho dospívání a přebírání odpovědnosti za sebe sama. Doposud nám byly ideje rozdávány, předávány, udělovány, vtiskovány – byli jsme pasivními přijímači a svět idejí nám byl nepřístupný. Museli jsme čekat na inspiraci a předvídání se odehrávalo pouze formou intuice. Kde je a jak vstoupit do tohoto a-priorního světa, který je in-(priorní)? Jde o odklon od pasivní inspirace, o převzetí aktivní role Stvořitele, k níž jsme byli povoláni. Svět se stal natolik složitým, že rozumovým poznáváním již nemůže být obsažen. O „rozumu v koncích“ (H. G. Wells) bylo také již cosi řečeno, a přesto je informační exploze teprve na samém počátku své hvězdné dráhy.

Rozpoznávání řádu (stvořeného) a Chaosu (metamožností) je základní zbraní, poznávacím nástrojem a stvořitelskou holí Mága. Sám stoje na obou březích opírá se o ztuhlé, stvořené a strukturované axis mundi, kde umírá a potvrzuje, vnímá a snaží se porozumět, ukotvuje a předává – a je vtahován do struktur nad bytím (Nejde o v pravém slova smyslu „struktury“; ty zde doposud nemají ani toto jméno.). Jak tedy může být něco v Chaosu, být Otcem bytí, a přitom se musíme vzdát představ dokonce i na semeno či zárodek, neboť u nich je již vše zformováno?

Magická formulace kreativity Chaosem jeví obtížnost nejvyššího řádu. Kterak odít do slov to, co slovo „slovo“ nezná? A znamená to, že Logos tam přijíti nemůže?

Vidíme-li změnu, je to už strukturovaná změna, hotová. Dokonce i sledování procesu změny znamená jen hledět Stvořiteli pod ruce. Ale my mu přece chceme vidět do kuchyně, pod pokličku! Chceme vidět jeho postupy, koření a přísady, ale nade vše pak jeho „recepty k vaření“!

To, co není, je. To, co zde dosud není, je v Chaosu jako metamožnost. I o slovesu „je“ však mám pochybnost, a tak z gramatického pohledu je lépe mluvit o „může-být“. Možnost jest přece Nuit, kde je tedy metamožnost?
Možná může-být, že metamožnost není to, nýbrž On. Zosobníme-li Chaos, máme Choronzona. Chaos je Abyss. A mág musí projíti Abyssem, než je na něj vložena pečeť královská.

„Vozataj chariotu vece hlubokým, povzneseným hlasem, svatou bázeň vdechujícím, podobným obrovskému a vzdálenému zvonu: Nechť se ten dívá na pohár, jehož krev je v něm smíšena, neboť víno poháru je krev svatých. Nejvyšší pocta Šarlatové Ženě, Babylon Matce Ohavností, která jede na Bestii, neboť prolila jejich krev v každém koutě světa, a ejhle! – smísila ji v poháru svého smilství.
Hlas rce: Viz skvělost Pána, jehož chodidla jsou vložena na toho, který odpouští hřích. Viz šesteronásobnou Hvězdu, která plápolá v Hrobce, pečeť manželství velikého Bílého Krále a jeho černého otroka. Tak jsem patřil na Kámen a zřel šesteronásobnou Hvězdu: celý æthyr je jak hnědožluté mraky, podobný plameni pece.
Pod jeho nohama je Království a na jeho hlavě Koruna. On je duch a hmota; on je mír a moc; v něm je Chaos a Noc a Pan, a na nich BABALON, jeho konkubína, která mu udělala nápoj z krve svatých, kterou sesbírala do svého zlatého poháru; on, zplozen pannou, tuto nyní defloruje. A to je to, co je psáno: Malkut bude vyzdvižen a dosazen na trůn Biny. A toto je kámen filosofů, který je položen jako pečeť na Hrob tetragrammatonu, a elixír života, který je destilován z krve svatých, a červený pudr, který je semlet z kostí Choronzona.“1

I Stvořitel může vložit do Stvoření něco, co náš omezený rozum považuje za arytmii v majestátním plynutí jeho metafysického rytmu.

11. æthyr, zvaný IKH, jehož průvodcem je vůdce andělů ve stříbrném brnění, dává zakoušet pocit napětí a anticipace. Je to příchod k okraji Abyssu a pohled na Svaté Město. Je to „oslňující vědomí“ (sechel mecuchcach). Nazývá se tak proto, že je esencí Závoje (Abyssu), který je zřízen v tomto uspořádání systému. Naznačuje souvztažnost Cest (netivot), jimiž se člověk může postavit před Příčinu Příčin.

Průvodcem aethyru ZAX je arcidémon CHORONZON:

„… Neboť Choronzon je jakoby kůra nebo exkrement těchto tří cest, a proto je jeho hlava pozdvižena k Daatu, a proto jej také Černé Bratrstvo oslovuje jako dítě Moudrosti a Poznání, kteréž jest jen bastardem svastiky. A tohle je to, co jest psáno ve svaté kabale ohledně vodního víru či leviatana, a Velikého kamene.“2

Se vstupem do primární atmosféry Chaosu se objevuje pocit zmatku (Chaos) a nedostatek souvislostí. Magický zákon analogie zde nefunguje. Řetěz příčin a následků jsme zanechali ve světě utvářeném, v časoprostoru, v bytí.

Nepřekročitelný kruh. Přichází veliký vnější Abyss.

„Leč ten, který porozumí, musí pokračovat dál až do nejzevnějšího Abyssu a tam musí rozmlouvat s tím, který je položen nad čtyřrohou hrůzou, s Princem Zla, dokonce s Choronzonem, mocným ďáblem, který obývá nejzevnější Abyss.“3

Čím větší míra Chaosu, tím vyšší počet možností, tím větší je tělo Nuit. Jestliže rostoucí tělo Choronzona rozmnožuje děti Nuit, pak musí být Nuit a Choronzon v nějakém vzájemném vztahu… Ze snoubení Nuit a Choronzona vznikají uvědomované, a později prožívané možnosti-skutečnosti-zážitky-uvědomění-předání-aktualizace.

Čekáme na formulaci chaotické matematiky, která bude řešit přechod Chaosu v bytí, poskytne masám nástroje k ovládání reality, a tak změní postoj lidstva k vesmíru i k sobě.

Mág je bytost, která nepatří do žádného skupenství: časoprostoru, bytí, Chaosu nebo čehokoliv jiného. Položí-li si totiž limitu, přestává být schopen postřehnout nové možnosti, dnes už můžeme říkat – metamožnosti.

Jeho rozlišovací schopnost je zrozena Pádem, nejnižší se tak mohlo stát lůžkem nejvyššího. On není osobou, je tím, který stojí za řadou jevů, příčin a následků, rozvazuje a svazuje. Nerozděluje na obecné a konkrétní, vidí podstatné a chápe se bezpodstatného. Sahá do Chaosu a chytá rybu bytí. Má to znamenat, že Chaos je ne-bytí? Takové ne-bytí je jenom protikladem bytí; ale ani to v Chaosu není! Chaos může-být „místo“, kde se střetává Vůle a metamožnost. „Chtít“ se chaotizuje na „být“. Sloveso „chaotizovat“ označuje proces, v němž Chaos přestává být metamožností, něčím, co ještě nikdy nebylo ve smyslu „kategorie“ ani myšleno, „označeno jménem“, „vysloveno“. Nesnadný obraz… – paralelou může-být Adam, který ještě nenechal před sebou defilovat zvířata (kategorie) a nedal jim „jména“, nebo ještě dále: sám nebyl. Jaký jsem „byl“, když jsem ještě „nebyl“?

Nebuďte zmateni slovy o Chaosu, je to Duch Svatý a všechny chaos-rituály jsou jen novými hábity na těle Posvátné Magie.

Běh událostí a víření věcí má být Mágovi úrovněmi Kola, má vědět, na které loukoti se daná událost právě zavěšuje, zdali je to Sfinx (Slovo-hádanka, libido), Týfón (opadnutí erekce) či Hermanubis (vulva-zrození). Na tomto zhodnocení faktů závisí další správné posouzení vývoje situace a postřehnutí, zda dochází – v grafickém smyslu – k zaostřování okrajů, směrů události, ke konkrétnímu a harmonickému zakreslení, nebo zda již dochází k rozostřování a rozpliznutí smyček, a následně pak k novotvarům.

Novotvary jsou již strukturované možnosti, kterým bytí přiřkne roli. Tato magická koncepce universa logicky završuje nevyčerpatelnost a „nekonečnost možností“ na těle Nuit, neboť z Chaosu stále proudí do uprázdněných uzlů sítě ony kardinální body, jimiž Hadit rozšiřuje vědomí a Ra-Hoor-Khuit napíná svaly při velkých dobrodružstvích.

Nová projekce vnitřku na vnějšek vede k syntetickému poznání vývoje Díla, k pochopení o začátku velkého dobrodružství, koncepce a magické orientace.

V tarotu vše těsně souvisí s Černým a Bílým trumfem: zatímco vlk je kupodivu sbratřen s havranem a oba přinášejí ohraničení, konkretizaci a zánik, je beránek symbolem rozprostranění, abstrakce a vývoje v zájmu znovuzrozování a znovustvořování.

Posuzujeme, rozdělujeme – tedy odejdi do tmy, jsi-li oslněn!
Mžouráš-li, stáhni rolety!
Tápáš-li v šeru, přistup do světla!
Ohňostrůjci, světlometi! – tady je světelný pokrm pro vaše oči!
Měli jsme tu – neofyta.
Teď přichází fotofyt!
Světložrout, gargantuovský nenasyta, před nímž se třesou světelné koláčky!

Proces vyžaduje dovednou a cvičenou imaginaci, která jej vizualizuje. Vzniklé obrazy musí být spoutány! Zakreslovat obrazce se nedoporučuje, může snadno dojít k indukci a spuštění běhu téže události znovu (viz problematika evokací z magických pečetí). To jest fyzika Nového æonu, která odmítá řešení téže události již osvědčeným způsobem, a v tomto smyslu tedy cele odchází od pokusů všeho druhu, které staroæonská magie podstoupila. Tehdy bylo možné, a pro nevyvinutou imaginaci dokonce žádoucí, aby pro zesílení vůle byly všechny úkony ritualizovány.

Změna = stabilita.

Každá změna je nenávratná a vznikají jen novotvary-události, proto je pohyb Mága na Cestě přímočarým pohybem, jakkoliv může být linie zakřivena. To je i novoæonská námitka proti nesmyslnému dělení na magii černou a bílou, neboť energie je jen příliš silná nebo příliš slabá a světlo může být osudné pro krtka nebo noční můru, avšak slunečnici jest majákem! Máme snad jediné posuzovat s hlínou na očích?!

Láskou vojevůdců je lítá řež a milenkami jejich děla.

A tak AGAPE Mága je řezání světla do očí a THELÉMA jeho nůž, jímž řeže oponu.

Přechod z dimenze přímky do jiné se jeví jako modus; na to nemá být brán zřetel.

Spirála je podobna zrcadlu – mohlo by se stát, dokonce nutkavě připomínat, že již jistá daná zkušenost byla prožita; Mág se však nachází na vyšší hladině.

Lidstvo přestává být dítětem. Sladký věk nezodpovědnosti je tatam. Nastupují jinošská léta, kdy se objevují nikdy neřešené problémy a konfrontace s odlišným viděním světa.

*

Poznámky:

1 Aleister Crowley: The Vision & The Voice with Commentary and Other Papers The Collected Diaries Of Aleister Crowley 1909-1914 e.v. (Vize a Hlas). Samuel Weiser, Inc., York Beach 1998 e.v.
2 Ibid.
3
Ibid.

*

© HORUS, IV-MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!

Uložit