V začátku gnostické mše Aleistera Crowleyho je kongregace v souladu s gnostickým krédem:
„Věřím v jediného tajemného a nevyslovitelného BOHA; a v jedinou hvězdu ve společenství hvězd, z jejichž ohně jsme byli stvořeni a do nějž se všichni navrátíme; a v jediného Otce života, Tajemství všech Tajemství, v Jeho jméno CHAOS, jediného viceregenta Slunce na naší Zemi; a v jediný Vzduch, vyživovatele všech, kteří dýchají.
A věřím v jedinou Zemi, Matku náš všech, a v jedinou Dělohu, z níž se zrodili všichni lidé a v níž opět všichni spočinou, mystérium mystérií, v jejím jméně BABALON.
A věřím v Hada a Lva, mystérium mystérií, v jeho jméně BAFOMET.
A věřím v jedinou gnostickou a katolickou církev světla, života, lásky a svobody, Slovo, jehož Zákon jest THELÉMA.
A věřím ve společenství Svatých.
A nakolik se v nás denně krmě a nápoj transmutují v duchovní substanci, věřím v zázrak mše.
A vyznávám jediný křest moudrosti, jímž jest dokonán zázrak vtělení.
A vyznávám, že můj život je jeden, individuální a věčný, jenž byl, jest a bude.
AUMGN, AUMGN, AUMGN.“
Toto thelémské vyznání víry v esoterickou povahu tvoření se dotýká zajímavého pojmu, jímž je CHAOS. Co obyčejní lidé chápou jako „nepořádek“ – cokoliv od domácí špíny po výbuch násilí – musí v tomto esoterickém kontextu jistě znamenat něco jiného.
Pán, Chaos, Babalon, Bafomet, Theléma. Co se skrývá za specifickým pořadím těchto klíčových slov? Jestliže, vedeni entusiastickou spekulací, přeložíme tyto pojmy jako duchovní vůle (PÁN), jiskérka (CHAOS), ohnivá ejakulace (BABALON), plodná půda (BAFOMET) a výsledek (THELÉMA), nevidíme už jenom specifickou magickou formuli, nýbrž také jedno všeobecného stvoření. Uvidíme rovněž , že existuje zvláštní a zajímavé prolnutí prastvořitelské formule JHVH, nám tak drahé a tak často užívané Crowleym – totiž když navrhneme Pána coby Jod a Thelému coby božskou sumu všech kreativních částí, Jod He Vau He.
Tradičně pohlavně orientované zacházení s tímto slovem by nám dalo: Pán (Jod), Chaos (He), Bafomet (Vau), Babalon (konečné He), Theléma (Jod He Vau He)… Je tato změna platná pro aeon Horův tak, jako například změna „Cade není Hvězda“ (ve vztahu k Thothově tarotu)?
Crowley zmiňuje Chaos na několika místech ve Vizi a Hlasu a souvisejících komentářích. „Chaos je tu Jod Tetragrammatonu, jeho dcerou konečné He,“ je jedna z významných vět, podobně jako „Mystérium Chaosu je nad chápáním každého kromě Mistrů chrámu. Lze jenom naznačit, že je to v jednom formule ženské Trojnosti Všeotce.“
Z tohoto pohledu je Pán v řadě postrčen kupředu, což bychom mohli číst takto: Chaos-Jod, Babalon-He, Bafomet-Vau, Theléma-He, Pán-Jod He Vau He. Možná je to smysluplnější z tradičního thelémského pohledu.
Jestliže však spekulujeme dále a zahrneme také triádu stupňů OTO jako „narážku“ (vzmeme-li v úvahu povahu a obsah těchto stupňů), můžeme schematicky považovat tuto „novou“ formuli, jak je navržena v gnostickém krédu a při použití Pána jako startovní čáry, za následující:
PÁN = pozemský člověk (0°-P.I.) = Jod = Otec, král, patriarcha, rozsévač semen, prazdroj.
CHAOS = Milenci (V°-VII°) = He = Matka, královna, Ta, do níž je semeno vyséváno, právě oplodněná děloha.
BABALON = Poustevník (VIII°-X°) (Odkaz na vztah mezi Poustevníkem a Babalon se nachází v Liber AL, II:24: „…neboť ke svým přátelům čítám i ty, kdož jsou poustevníci. Nemysli teď, že je najdeš v lesích nebo na horách; však na ložích z purpuru, jak je laskají nádherné ženské bestie mohutných údů s ohněm a světlem v očích a záplavou rusých vlasů; tam je naleznete.“ = Vau = Syn, nové sémě, aktivní vůle ke sjednocení.
BAFOMET = XI° = bisexuál, multisexuál nebo pansexuál, androgynství jako v Léviho grafické interpretaci templářského Bafometa = konečné He = Dcera, nová plodnost, on/ona, který/á svádí a přitahuje novým způsobem.
THELÉMA = XII° (počet lunárních cyklů na cyklus pozemsko-sluneční) = Abrahadabra, manifestace, výsledek spojení, magické dítě = Jod He Vau He = Bůh, totalita, numinózní esence, naplnění individuace.
CHAOS se vztahuje v krédu k Otci života a jako jediný viceregent Slunce, jemuž je velmi snadné rozumět. Jak je Theléma filosofií a náboženstvím, jež definuje samo sebe jakožto „solárně-falické“, CHAOS musí být logicky Falus, pokud je CHAOS viceregentem Slunce a Otcem života. Zcela samozřejmé.
CHAOS náleží k energii Milenců a k mateřsky prvnímu He. Chaos je předem nutný pro praktičtější filosofii a poznání Poustevníka. ,,Jakmile se nový Syn uvolní z vazby na Matku, okamžitě se začne poohlížet po novém spojení (což je samo o sobě chaotické puzení). Toto iniciační pohyb Vau nepřestane, dokud nebude konečné He nalezeno a nezačne nový cyklus.
Zajímavým aspektem je zde Crowleyho zrušení očekávaných principů založených na pohlaví. Kde by většina lidí pravděpodobně považovala Bafometa za „Bestii“ na pozici Vau, novorozeného Syna, namísto toho vidíme Bafometa jako „jedničku“ v sexuálním (v protikladu k hetero-, homo-, bi- anebo asexuálnímu) principu. Léviho androgynní Bafomet je přiléhavý obraz pro konečné He, jehož se tu dotýkáme – Toho, co není samo o sobě ženské (nebo mužské), ale jednoduše adept užívající energie CHAOTICKÉHO spojení pro nové kreativní cykly.
Z této perspektivy lze BABALON tak málo odlišit od ženy, jako lze BAFOMETA odlišit od muže. Na pohlaví založené předchozí pojmy nebo interpretace velmi častou matou vhled. Vhled ohledně BABALON by zde měl být takový, že „ona“ je vitální energie, která vzrušuje a transcenduje, cosi, co povzbuzuje a umožňuje CHAOTICKÉ spojení. Crowleyho adaptace tohoto v jeho osobním výkladu Knihy Zákona – Šarlatová žena, atd. – vyrůstá z jeho vlastní psýchy a magického porozumění. Silný extrovertní muž mající potřebu dostat silnou extrovertní ženu je doslova a opravdu „trefným vylíčením“. Ale jako princip vzrušení a transcendence musí BABALON vzít v úvahu protikladnou energii a adaptovat ji, aby dosáhla maximální přitažlivosti a transcendentálního rozvolnění polárně založeného obcování.
Mohli bychom říci, že tato změna zřejmého pořadí má jistou spojitost aeonem Hóra. Kdybychom ponechali v platnosti tradiční koncept JHVH, byla by BABALON konečným He, novou plodností a to „ona“ není – „ona je“ ta energie, která k ní navádí. Ani Bafomet si tu nehledá „svoje“ místo snadno na pozici syna, Vau. Bafomet nemá zapotřebí vyvíjet aktivní snahu – Bafomet je přijímající nádoba, do níž vchází síla a substance a transmutuje ji v alchymické zlato, THELÉMU. Možná právě tuto myšlenku může zesílit Crowleyho volba řádového jména coby X° (čestného, administrativního) a XI° (praktického, tajného) – BAFOMET. Crowleyho pečeť jako BAFOMETA, velmistra OTO, byla odvozena od obrazu v knize Richarda Payne Knighta (on sám svatořečený gnostickou mší) „Pojednání o uctívání Priapa“ – viceregenta Slunce, pokud zde kdy nějaký byl! Ale Crowley, jak se domnívám, se nikdy neidentifikoval s Priapem natolik, jak to učinil v případě uctívače Priapa (viz jeho vlastní díla k XI°, atd.).
Je rovněž zajímavé si všimnout, že Crowley po dlouhou dobu žil s poznámkou, že BAPHOMET by se měl správně vyslovovat a R na konci. Ve styku s entitou nazývanou „Čaroděj“ mu to bylo potvrzeno a správné vyslovování se ustálilo na: BAFVMIThR. To ho vedlo k významu „Otec Mithra“ a mnohým spekulacím o pojmech, jež užívali templáři. Jejich vyhlášený idol Bafomet byl možná jen groteskní a volnou podobou figury uctívání, jak vyhlašovali křesťanští kritici, zdá se však, že šlo o smísení principů Pana a Mithry, v obou případech pozůstatek ze slavných dnů říše římské a ještě mnohem dávnějších.
Jak to zapadá do našeho schematického pohledu na gnostické krédo coby formuli? Když se podíváme na pozici BAFOMETA v konečném He, což je dcera, nová plodnost, dává to perfektní smysl. Od indického slunečně božský aspekt Mitry (a aspektem u následovníků [princezny] Savitri a [boha slunce] Súrji), přes perského Mithru (bůh obchodu, cestování), po grandiosního římského Mithru, nevidíme nic jiného než obvyklé, v čase nazpět běžící uctívání slunce za účelem regenerace, nové plodnosti.
V katolicismu přetrvává Mithra v mitře, pokrývce hlavy hodnostářů v podobě penisu. Ačkoliv je nepravděpodobné, že to hodnostáři, jichž se to týká, neustále uchovávají vědomě, neměl by člověk možná podceňovat esoterické vědomí římskokatolické církve. A ačkoliv to vede ke strašlivé bídě mnoha katolíků, církevní pohled na antikoncepci může být dobře spojen s esoterickými teoriemi. Nebo snad rub (nebo bych měl říct „líc“?) – na masturbaci se pohlíží zvysoka a pohlavní styk za jiným účelem než kvůli plození dětí, tzn. s antikoncepcí, je postižen církevní klatbou, kvůli kreativnímu a CHAOTICKÉMU potenciálu inherentnímu v síle tvoření.
Co se týče aspektu BABALON ve Vau, zdá se být rovněž velmi přiléhavý. Děvka Babylon byla pokušitelka a rozněcovala v mužích oheň, vzrušovala. Bylo to v kultuře, která se pokoušela zkrotit veletoky Eufrat a Tigris, aby bylo možné žít a obnovovat ve spojení se střídáním ročních období. Předchůdcem CHAOSU byla v babylonských mýtech Tiamat, která kralovala mořím CHAOSU společně se svými ďábelskými přáteli s dračími hlavami. Rozpůlena ve dví Mardukem, udatným představitelem bohů, bylo dovoleno Tiamat započít nové stvoření a řád, neboť její dvě poloviny vytvořily nebe a vodstva, základ to obdělávání země. A znovu vidíme sílu BABALON umístěnou ve Vau coby aktivní sílu, provokující a přitahující spojení, oheň vykřesaný z jiskry semenem CHAOSU, toužícím po úrodné půdě ve spojení s konečným He, BAFOMETEM, jímž se má pročistit a zjevit THELÉMA.
Všechny tyto aspekty mohou a měly by být aplikovány v našem denním osobním životě. CHAOS je konečná inspirace a zdroj všech stvořených věcí. Dokonce i v židovsko-křesťanské Genesis je zjevné, že vody CHAOSU existovaly dokonce ještě předtím, než Bůh stvořil universum. CHAOS je tudíž nejzazší prima materia jako každá lidská bytost. Ztotožnění se semenem a pohlavním vzrušením pro spojení všeho druhu by mělo být vůdčí hvězdou ve všech individuačních procesech.
Dobrovolný či nedobrovolný půst a deprivace podněcuje touhu nebo stejným způsobem rozněcuje jiskérku, původní pohyb směřující k naplnění. Neustálý stav touhy za spojením s dělohou je trvalou jiskérkou, trvalým CHAOSEM, který umožňuje nové stvoření, nový řád a nové magické dítě, novou projevenou Thelému.
Každá věc a každý čin plodí další.
Všechny věci i činy by měly povzbuzovat odvážný pohyb, touhu a ztotožnění se semenem. Přijetí ideje a substance se rovná ztotožnění, rovná se tvorbě semene jdoucího od oddělené jednotky k strávenému obsahu.
Jenom hrstka umělců zplodila „zčistajasna“ ideu podobnou této. Samozřejmě existují k mystice a filosofii inklinující individua, která začnou najednou klást sokratovská vejce – ideje. Ale většina lidí, myslím si, vědomě či nevědomě probouzejí a vyvolávají ideje, když se dotýkají materiálu, o němž je tu řeč. V literatuře by se mohla formulace zakládat na slovní hříčce. Při malování může idea obrazu nebo nějaké skupiny skvrn či barevné kombinace povstat, když se štětec právě dotýká plátna. Pro tyto je zvnitřnění a styk s mediem předpokladem úspěšné „operace“. Sexuální analogie je zřejmá. Velmi málo mužů nebo žen dokáže dosáhnout orgasmu jednoduše jenom tím, že myslí na něco vzrušujícího. Většina z nás potřebuje dotek a mazlení – pohyb – rozdmýchat jiskérku, CHAOS, který vede k uvolňujícímu ohni.
Tento toužebný moment, ať už jde o orgasmus nebo jiné druhy vyprazdňující stavy těla a mysli, je chvílí pravdy a početí. Sperma doráží domů. Mystik dochází prozření. Mág stvořuje magické dítě – a programování své vlastní bytosti se stane magnetem synchronicity za vytouženým.
Lidská mysl se pokouší porozumět těmto úkonům a povstávajícím otázkám. Můžeme v současnosti vizuálně sledovat početí člověka mikroskopickými kamerami, které to promítají na veliké videoobrazovky, podobně jako produkty průmyslu zaměřené na vzdělávání nebo psychedelické vizuální obrazce. Rozumíme však opravdu více? Sledujeme překrásnou příčinu a výslednou situaci, jež nám neříká nic o tom, co se stalo. Věda nám umožnila nahlédnout do čehosi, co staří učenci/mágové znali už dávno předtím: slunce je teplo a světlo, a takové jsou hvězdy. Jejich vůle je hořet, nic víc. Pakliže tuto znalost prohloubíme a vztáhneme ji na naši sféru, na tuto specifickou planetu, nalezneme rozvinutý systém, který se sám přizpůsobuje nejsilnější, nejpalčivější a nejjasnější věci, kterou známe – slunce.
Na této planetě není jediná věc, která by nebyla ochotná se přizpůsobit vůli slunce. Vyjma člověka, stvoření se schopností rozumět mnohému, leč v tom samém okamžiku je to to nejslepější ze všech stvoření. Mnoho lidí žije v harmonii s přírodou jako takovou, ovšem jenom hrstka žije v harmonii jak s vnější, tak i vnitřní přírodou. Není rozdílu mezi vnitřním a vnějším a to je pro lidi pravděpodobně nejtěžší věc k pochopení. Přizpůsobujeme naše životní podmínky, abychom přežili pravidelné výrony sluneční energie. Stvořili jsme společnosti a organismy a systémy a dosáhli jsme toho CHAOTICKOU fází inovace a vývoje. Avšak řád stvořených věcí nezůstal v pořádku zrovna moc dlouho, jak se zdá. Chybný výklad slova CHAOS, totiž slovem „nepořádek“, zcela viditelně zavládl na globální úrovni.
Není to vůle lidské bytosti sama o sobě zničit sebe nebo jiné druhy. Je to prostě to, že řada lidí postrádá porozumění sobě samým. Frustrace na malé úrovni, znásobená miliardami, stvoří obrovskou frustraci na úrovni daleko nedozírnější a je velmi obtížné – někdo by řekl téměř nemožné – působit proti ní bez patřičného duchovního a psychologického vhledu. Jak to přijde, že neumíme pohnout, jako slunce, tlakovými silami, které reflektují tvůrčí esenci? Jak to přijde, že nepoužíváme moudrost tohoto planetárního organismu pro nás samotné? Je mnoho možných odpovědí na tyto složité otázky, jedno pochopení však září nadmíru jasně: lidská mysl není synchronizována se všezahrnující sluneční myslí. Přehnaná lidská pýcha a sebedůvěra vychází pravděpodobně z toho, co psychologové možná nazvou komplexem kosmické inferiority, a nabírá strašlivé rozměry v pokusech prohlašovat, že všechno je v pořádku, pod kontrolou a „v lajně“.
Rozbití atomu se žádným způsobem nedotýká podstaty a ani o ní nedává žádnou lekci. Prostě to jenom člověka vystavuje většímu přívalu otázek. Co se nachází na ještě miniaturnějších úrovních? Co je za hvězdnou oblohou, hvězdami a galaxiemi? Každá odpověď vede k mnoha dalším otázkám. Věda nebyla schopná pochopit, že všechno je prostě v pohybu, v kosmických silách přitažlivosti a odpudivosti. To je srdce všech věcí, ať už jde o ty materiální, duchovní nebo intelektuální. CHAOS je proto iniciátorem samozřejmého systému, který nepotřebuje žádné vysvětlování. Je to systém, v němž všechno je navrženo tak, aby to chodilo, pohybovalo se nějakým směrem. CHAOS je základem harmonie (pohyb „správným“ směrem) a disharmonie (pohyb „špatným“ směrem).
Sexuální meditace a praxe je úhelným kamenem lidského vývoje. Rozdružování energie uvolněné sexuálním spojením u fyzického početí nikterak nekazí nebo nerozpouští její moc. Pohyb a objekt by měly být totéž, ovšem na jiné úrovni. Zejména stvořovat, být v kontaktu s CHAOSEM. Volně přeloženo to může být popsáno jako aktivní úsilí o spojení s protikladem, proces, jejž Crowley považoval za požadavek své „Hórovy magie“.
Vědcům to trvalo tisíce let, než si uvědomili a vyjádřili se v tom smyslu, že tento fenomén uvolňuje energii, což vědomí milenci věděli už od úsvitu muže a ženy. Aktivní úsilí nacházet se uprostřed sjednocujících sil znamená být tak blízko CHAOSU, jak je to jenom možné. Pokud se člověk snaží sjednotit na všech úrovních existence a vědomí a nasměruje tuto energii ze sjednocení žádoucím směrem, přiblížil se tak těsně, jak je pro něj možné, „porozumění“ sluneční síle. Ale opět, to porozumění není pro samotného člověka tou nejnezbytnější věcí ze všeho. Tou je pohyb. Tam a zpět, tam a zpět… A znovu tam a zpět. Sol Invictus!
Nebo to všechno byl jenom živý sen…?
*
Napsáno exkluzivně pro Revue HORUS.
