(CD, Projekt, PRO00270, 2012)
Alio Die: Deconsecrated And Pure
CD, Projekt, PRO00270, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
Máme tu nejnovější album Deconsecrated And Pure italského skladatele a hráče z Milána Stefana Mussa, který již léta používá pseudonym Alio Die. Komponoval od počátků své tvorby v roce 1989 hudbu hlubší povahy a spjatou s přírodou. Časem si založil vlastní label Hic Sunt Leones a jal se zkoumat zvukové možnosti kombinace akustických nástrojů s elektronikou. Ta nikdy nepřesáhla možnosti tradičních nástrojů a vždy tu byla snaha překročit individualitu člověka a jít hlouběji k věcem mystickým, neznámým a tajemným.
Většina alb se tedy vyznačuje spíše meditativností a klidem. Akustické nástroje, mezi něž patří např. citery, flétny, exotické nástroje z Východu, kovové i skleněné mísy i vlastní, nepojmenovatelné nástroje, jsou nahrávány většinou ve smyčkách, které se často s echem opakují, vrství se na sebe a jsou doplňovány samply přírodních zvuků nebo sborů.
Toto vše propojuje různě využitá elektronika, která jako by prostupovala mezi vrstvami akustických zvuků a dotvářela tak jakousi upředenou síť. V tomto duchu jsme mohli Alio Die se spoluhráčem slyšet na živém koncertě v Praze, v kostele sv. Šimona a Judy v roce 2009 a na CD Music Infinity Meets Virtues.
Také toto album se nese v podobném duchu. Má zvláštní název Deconsecrated And Pure – v překladu „odsvěcený a čistý“, a tak trochu středověký ráz.
Ten je dán již velmi pěkně výtvarně vyvedeným obalem a pak též využitím samplů renesanční hudby Claudia Meruly, v podání Paola Tognona a souborů Quoniam Ensemble di Dulciane a De Labyrintha ensemble della Rinascenza.
Na albu dlouhém kolem 65 minut je pět skladeb, s nejdelší závěrečnou De-altared (18:10). První, čeho si lze všimnout, je to, že nejsou použity žádné perkusivní nástroje a rytmus je vytvářen jen tím, jak se vrství jednotlivé zvuky a taktem. Další zajímavostí je, že zvuková stěna je stále plná, nejsou žádné pauzy, skladby pozvolna do sebe přecházejí.
V plynoucím proudu hudby je jakýsi houpavý rytmus, který se udržuje po celou dobu. Stejně tak není nijak zvlášť využíváno zesilování a zeslabování zvuku, spíše jen na začátku a konci skladeb, jinak je prostor stále stejně plný a stejně hlasitý. První Layers Of Faith (15:42) a třetí Peel Away This Mortal Coil (9:21) skladba se udržují spíše v úrovni vyšších tónů, druhá Obliterated Alcove (12:08) a čtvrtá Cerulean Facade (10:08) hlubších. Stejným kompozičním přístupem jsou skladby trochu podobné, i když pátá vybočuje, a je v nich postupný vývoj právě k té poslední. Ta má spíše hlavní melodii, kolem níž jemně krouží další doplňující. Teprve v její poslední třetině se vše opět spojuje do jedné zvukové stěny, která pomalu odplývá.
Toto album vznikalo dva roky a jistě na něm největší práci dalo míchání všech zvuků, aby vytvořily představu autora a emotivní působení díla. To se, myslím, povedlo, i když o mystické houbce působení má jistě každý, kdo má nějaké zkušenosti, vlastní představu.
