Lingua sancta: auctaque forma fuga est

8
Logos 2014. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
Logos 2014. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

Logos ½ 2014. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

128 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2014, brožované, cena 199 Kč
ISSN 0862-7606-2014

 

Hlavním tématem sborníku Logos 2014 je jazyk a řeč v roli lingua sancta, posvátného jazyka.

Na obálce je dřevěný polychromovaný reliéf Eduarda Ovčáčka nazvaný J. S. Bach, Fuga.

I my pojmeme prohlídku sborníku jako fugu – it. útěk, únik – přemítaje o Slovu unikajícím neznámému Nepříteli a skrytému v Těle. Budeme sledovat, jak se v naší fuze důsledně dodržuje rovnost všech protihlasů.

Úvodníkem jest Zlatá díra – Pokus o nahlédnutí role lidské řeči Jena Krásy.

„Řeč není jen zvuk, řeč je i představa. … My v řeči žijeme.“

Etymologické rozklady i přímý odkaz na dílo D. Ž. Bora nejlépe vystihuje autorovo směřování. Zaujala ho i řeč přírody, DNA, znakový systém genomu se dvěma dvojicemi (A-T a C-G), každá z těchto je složena z navzájem komplementárních dvojic – to je kontrapunktická skladba přírody.

Už Douglas R. Hofstadter ve své podivuhodné knize Godel Escher Bach. Existenciální gordická balada. Metaforická fuga o mysli a strojích v duchu Lewise Carrolla (Argo/Dokořán, Praha 2012), komentuje podobnosti mezi geny a hudbou v šestnácté kapitole Autoref a autorep, v podkapitole Ribozomy a magnetofony takto:

„Představme si mRNA jako dlouhý kus magnetofonového pásku a ribozom jako magnetofon. Když pásek prochází snímací hlavou magnetofonu, dochází ke čtení a převodu na hudbu nebo jiné zvuky. Magnetické záznamy jsou tedy »předkládány« na tóny. Podobně při průchodu »pásku« mRNA »čtecí hlavou« ribozomu vznikají »tóny« v podobě aminokyselin – a »hudební skladby«, které z »tónů« vznikají, jsou proteiny“ (str. 539).

O pár stránek dále, v podkapitole Úrovně struktury a smyslu u proteinů a hudby, pokračuje v tomto duchu dále:

„Hudba není pouhá lineární řada not. Naše mysl vnímá hudební skladbu na mnohem vyšší úrovni. Shlukujeme noty do frází, fráze do melodií, melodie do vět a věty do celých skladeb. Podobně proteiny dávají smysl jen tehdy, když působí v celých skupinách. Přestože již samotná primární struktura nese veškerou informaci potřebnou k vytvoření struktury terciární, »cítí« se nedostatečnou, protože k realizaci jejího potenciálu dochází až poté, co terciární struktura skutečně fyzicky vznikne.“

Mluvíme tu o hudbě, o Slovu, o DNA, o stvoření, o vtělení – o čem všem vlastně?

Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis
Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis

Po této duchovní rozcvičce přicházíme k článku Romana Kořana Adam Ha-Medaber – Člověk mluvící. Bůh stvořil člověka podle obrazu Božího, přičemž „obraz“, celem, „představuje specifickou formu, samotnou podstatu věci, a tou je u člověka rozum, intelekt. Z tohoto pohledu se tedy Bohu nepodobáme tělesným vzhledem, ale přijatým intelektem.“

Závěr krásného rozhovoru Stavby svírá prázdný prostor…, který vedl s Ladislavem Moučkou Ladislav Puršl v minulém čísle (Logos 2013, str. 4-13), se zabývá především dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho.

Ústředním článkem sborníku je rozsáhlé (str. 14-35) zamyšlení Ladislava Moučky O umění stavěti ve jménu Božím, v němž geometricky rozjímá o chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, o kompozičním řešení věnce pěti kaplí od Matyáše z Arrasu. Jestli někdo pochyboval o tom, že řeč matematiky a její souputnice geometrie může mít arkánní charakter, bude mít příležitost se zde do ní hluboce ponořit.

Zdeněk Neubauer se ve svém článku Jména jmen zamýšlí nad účinkem jména a „slovy programovacího jazyka, které nápadně připomínají tzv. magické formule, tajemná (boží, andělská či ďábelská) jména, jimiž mágové, čarodějové a kabalisté konali tzv. evokace, tj. adresně nazývali-volali, přivolávali, zvali a vyzývali nebeské mocnosti…, aby vyvolali žádoucí očekávaný účinek.“

„Jméno není ani pojem ani označení, ale název v silném slova smyslu volání – srv. »ako sa to volá?« nebo »přišel jako na zavolanou«.“

Tomáš Vondrovic našel ztracenou korekturu Credo před Nikajským koncilem.

Lukáš Loužecký probádal Posvátnou řeč jazyka a těla podle J.-B. Kerninga, s níž se důvěrně seznámil Gustav Meyrink. To, co jej zajímá, „je ono pozvedání padlého člověka nazpět k Bohu, dosažení původní důstojnosti člověka, stručně řečeno: reintegrace.“

Předložil rovněž i historický dokument o zasvěcení Gustava Meyrinka do Martinistického řádu a založení lóže „U Modré hvězdy“. GM v buřince je pozoruhodná fotografie. Doplňuje ho dopis Adolfa barona Leonhardiho o zasvěcení XMR/13 = Gustav Meyer.

Petr Kalač prošel archivy a vynesl na světlo Boží informace o Hvězdě záhrobní, prvním českém okultním časopise pro spiritismus a vědy příbuzné, který vyšel v prvním čísle 15 listopadu 1894.

Spolu s Damiánem Smolkou také sesbírali dosud neznámá fakta o Bratrstvu Bílé Lóže, Českých Iluminátech, Neznámých Samaritánech, rosekruciánech a martinistech.

Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis
Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis

Zoroastrova proroctví jsou přepisem dosud nepublikovaného rukopisu Petra Klímy-Touška a Karla Kiesewettera.

Hýkaví čtyřnožci byli v tomto čísle na pořadu dne. Nejprve je to Jindřich Veselý se svým článkem O meziříčí a o slově oslově, jsoucí zlomky a troskami jednoho z legie nedokončených eschatologických traktátů, a druhým „íá!“ pak Sanův Odpůrce aneb O poznání oslice Bilámovy.

Ondřej Lesák nás zasvětil do chymické řeči Periodické tabulky prvků – opomenuté podoby jazyka posvátné geometrie a došel až k planetárním korespondencím kovů.

I samotná nakladatelka, Zuzana Zadrobílková, smočila pero a vešla mezi Krakonoše a lyžníky přiblížením korespondence mezi Josefem Alešem-Lyžcem a jeho synem Josefem Váchalem v článku Máš-li rád ďábly a ďábelníky, bav se s nimi barvou a rydlem!

Patří k němu i Dopis Josefu Váchalovi psaný ve dnech 1.-4. 10. 1911 Josefem Alešem-Lyžcem. Otto Štemberka a kol. připravili Zprávu o Vlaších Christiana Gottlieba Lehmanna z roku 1764.

Setkání s Rafałem T. Prinkem – Andreas Orthelius a jeho komentář k Sendivogiovi – není pro v alchymii zběhlé čtenáře první. V roce 2004 vyšel svazek 6 alchymistické knižnice Trigonu: Michael Sendivogius a jeho následníci, v němž byly traktáty Rafała T. Prinkeho i Michaela Sendivogia (viz Rybička zdrželík v našem filosofickém moři). Doplňkem pak jest samotný Ortheliův Komentář k Sendivogiovu spisu Novum lumen chymicum.

Obvyklé logoidní recenze najdete od strany 123.

Celé číslo provázely básně Tomáše Vondrovice.

A závěrečné pozdravení vám dají 4 andělé z díla O cherubech a serafech, vepsaných do kříže, a jejich významu, jehož autorem jest Rabanus Maurus a které obsahuje 28 tzv. mřížkových básní (carmina cancellata), jejichž osu tvoří kříž (srv. O slávě sv. Kříže). Do každé je vkreslena figura, jejíž kontura dává vlastní autonomní text, a jsou takto modlitbou i cvičením, neboť skrývají numerickou symboliku, kterou básník „stvořil“ osobitý „univerzální jazyk“, spojující číslo, obraz a slovo do jednoho celku. Svaté křížovky.

Abychom s Vejmluvou a Janem Blažejem promlouvali lingua sancta, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.

*

© San
© okultura iiiMMxv

Uložit

Uložit