Domů ALCHYMIE Strana 3

ALCHYMIE

Proměna mrtvého, nečistého, bezcenného a nemocného v živé, činorodé, neocenitelné a thaumaturgické.

Rybička zdrželík v našem filosofickém moři

Přelom 16. a 17. století patří v dějinách alchymie k neobvyklým obdobím. Na jedné straně přetrvává zájem o tradiční středověkou alchymii a je rozvíjen systém iatrochemické filosofie Paracelsovy, na druhé straně se však objevuje rovněž nový proud emblematické alchymie a manifesty rosenkruciánů vyzývají k všeobecné reformaci v duchu hermetismu. Alchymistům a jejich mecenášům již nestačí autorita starých filosofů, chtějí empirické důkazy pravdivosti svého Umění. A tak se objevují adepti, kteří předvádějí transmutaci obecných kovů ve zlato. Zvláště je přitahuje otevřená atmosféra pražského dvora císaře Rudolfa II. a dvorů německých knížat, jež ten pražský ovlivňuje. Mezi tři v té době nejproslulejší údajné držitele Kamene filosofů, jejichž osudy zůstávají i nadále nejasné a vzájemně podivně propletené, patří Angličan Edward Kelley (1555-1597), Skot Alexander Seton (*1606) a Polák Michał Sędzivój (1566-1636).

Zasáhnout cíl se zavázanýma očima

Popis „Velkého díla“, jak se s ním lze setkat v alchymických spisech nejrůznějších století a nejrůznějších kulturních oblastí, vykazuje přes pestrou rozmanitost obrazů jisté neměnné základní rysy, které nelze empiricky vysvětlit. Z křesťanského hlediska představovala alchymie jakési přirozené zrcadlo zjevených pravd. Kámen mudrců, který je s to přeměnit neušlechtilé kovy ve stříbro zlato, je věrný obraz Krista a jeho vznik z „nepálícího ohně“ síry a „stálé vody“ rtuti se podobá zrození Krista-Emanuela. Alchymie se přizpůsobením křesťanské víře duchovně obohatila, zatímco křesťanství v alchymii našlo cestu, která mohla vést od pozorování přírody až k opravdové gnosi. Titus Burckhardt se v knize Alchymie - Tradiční věda o kosmu a duši pokusil přiblížit začínajícímu učedníkovi jistá tajemství Díla, nakolik tovaryšům pak poskytnul mnohé sladké kousky k mysli mlsání.

O nebeské geometrii

„Rabi Amoraj seděl a vysvětloval: Jaký je význam verše (1Kr 8,27): „Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout?“ Jsme vedeni k poznání, že Požehnaný Svatý má 72 jmen. „Nebesa“ a „nebesa nebes“ naznačují tři úrovně, jimi jsou: Osa (druhý obratel krční), Sféra a Srdce. Každá z nich obsahuje 24 jmen. Tito tři králové jsou zmiňováni i v Sefer Jecira 6,1-2. Osou je král universa, Sférou král roku a Srdcem král duší.

Opus alchymicum I

Počátky alchymie ve starověku a středověká subkultura. Taoistická alchymie waj-tan. Alchymický underground. Alchymisté rozvíjeli zvláštní druh symbolické chemie, psychochemii, zaměřenou na zlatodějství prostřednictvím mystické iluminace. Do svých výzkumů, podporovaných syntézami různých halucinogenních drog, přibrali řadu rituálů a symbolů, nauk a postupů, které byly s nejvyšší obezřetností ukrývány až do XVII. století - kdy začal úpadek alchymie. V tomto vícedílném portrétu naznačíme hlavní rysy a pozadí samotné thaumaturgické práce, její symboliku, civilizační proudy a postavy v nich se pohybující.

Alchymie

Moc umělými prostředky vyrábět zlato a stříbro. Učení rosikruciánů.

O stvoření

Počátek je duchovní povahy. Čím dokonalejší je universum, tím jednodušší je jeho bytí a rozmanitější jeho části. Určovat nebe skrze zemi. Tak to nové bude lepší než to předchozí. Stvoření je poskytnutí bytí. Poznání je jako bdění – žít je jako spaní. Bytí je domněnka, poznávání je vědění.

O čísle

Příroda nikdy nezačíná to, co nemůže dokončit. „Více lidí jsou účastí na ideji jeden člověk,“ říkají mudrci. Co je první, je nejhodnotnější a je to závazné. A co se odvozuje, je závislé, méně bohaté. To, co může mít každý, už není úrovní závislou, nýbrž božskou, kde vše je jedno.

Hermetické aspekty našich pohádek

Smyslem mé přednášky je poukázat na některé souvislosti mezi hermetismem a poetickým světem lidových pověstí a pohádek.

Liber LV

Traktát o magicko-mystické cestě jazykem alchymie.

Nejčtenější

Novinky