I přecházeli do té země a zase zpět po světelných mostech…

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci.
→

O hadu edenském a plameni nebeském

Jednou z autorit v popisu „plamene Hospodinova“ je bezesporu Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, stejně jako Had Genese Stanislava de Guaity.
→

Liber Tvrris vel Domvs Dei sub figvra XVI

Instrukce ku dosažení přímým zničením myšlenek, kterak povstávají v mysli.
→

Filosof skrze oheň

Nejvyšším cílem alchymisty je dosáhnout andělského kamene, jenž umožňuje zjevování Andělů a dodává moc rozmlouvat s nimi prostřednictvím Snů a Zjevení, a nedovoluje Zlému Duchu přiblížit se k místu, v němž ke komunikaci dochází.
→

Cestou svatého Jakuba

„Příroda je obnovována ohněm.“ Rabelais popisuje Pantagruela jako toho, kdo všechno porušuje (altére tout), což musíme chápat v obou významech tohoto výrazu, který ve francouzštině znamená jak „změnit přirozenost“ něčeho, tak také „vyvolat žízeň“. Cílem velkého putování Gargantuova syna bude objevení Božské Lahvice Bacbuc, jež je určena k tomu, aby napojila ty, kteří žízní po vědě.
→

Amrita

Amrita je sbírkou mnoha „začátků“ Aleistera Crowleyho a představuje metodu obnovování mládí a energie - což je ústředním tajemstvím života. Crowley si byl vědom toho, že jeho zneužití - pramenící z malé obeznámenosti a nevědomosti - by mohlo zdiskreditovat toto magické arciumění, které vyžaduje náležitou přípravu a koncentraci, a proto jsou jeho slova střežena. Jako ten, kdo prohlašoval, že „Mystérium je nepřítelem pravdy,“ však také věděl, že „tajné vědění má naprosto odpovídající strážce.“
→

Alchymické laboratoře

»Tolik jsem si přál zjevit vám v tomto pojednání kámen starých, nakolik je mi to dovoleno, abyste i vy mohli dojít poznání onoho největšího z pozemských...
→

Ripleyho svitek

„Ripley si osvojil alegorický přístup k alchymii a jeho nejdůležitějšími spisy jsou jeho veršované Alchymické komentáře, v nichž popisuje alchymický proces ve dvanácti scénách nebo 'branách', a zejména jeho emblematický Ripleyho svitek.“
→

Alchymie

Moc umělými prostředky vyrábět zlato a stříbro. Učení rosikruciánů.
→

Mumiální léčba

Sympatie a antipatie rostlin mají vrcholný význam pro třetí léčebnou metodu, která se nazývá sympateticko-mumiální.
→

Rybička zdrželík v našem filosofickém moři

Přelom 16. a 17. století patří v dějinách alchymie k neobvyklým obdobím. Na jedné straně přetrvává zájem o tradiční středověkou alchymii a je rozvíjen systém iatrochemické filosofie Paracelsovy, na druhé straně se však objevuje rovněž nový proud emblematické alchymie a manifesty rosenkruciánů vyzývají k všeobecné reformaci v duchu hermetismu. Alchymistům a jejich mecenášům již nestačí autorita starých filosofů, chtějí empirické důkazy pravdivosti svého Umění. A tak se objevují adepti, kteří předvádějí transmutaci obecných kovů ve zlato. Zvláště je přitahuje otevřená atmosféra pražského dvora císaře Rudolfa II. a dvorů německých knížat, jež ten pražský ovlivňuje. Mezi tři v té době nejproslulejší údajné držitele Kamene filosofů, jejichž osudy zůstávají i nadále nejasné a vzájemně podivně propletené, patří Angličan Edward Kelley (1555-1597), Skot Alexander Seton (*1606) a Polák Michał Sędzivój (1566-1636).
→

Zasáhnout cíl se zavázanýma očima

Popis „Velkého díla“, jak se s ním lze setkat v alchymických spisech nejrůznějších století a nejrůznějších kulturních oblastí, vykazuje přes pestrou rozmanitost obrazů jisté neměnné základní rysy, které nelze empiricky vysvětlit. Z křesťanského hlediska představovala alchymie jakési přirozené zrcadlo zjevených pravd. Kámen mudrců, který je s to přeměnit neušlechtilé kovy ve stříbro zlato, je věrný obraz Krista a jeho vznik z „nepálícího ohně“ síry a „stálé vody“ rtuti se podobá zrození Krista-Emanuela. Alchymie se přizpůsobením křesťanské víře duchovně obohatila, zatímco křesťanství v alchymii našlo cestu, která mohla vést od pozorování přírody až k opravdové gnosi. Titus Burckhardt se v knize Alchymie - Tradiční věda o kosmu a duši pokusil přiblížit začínajícímu učedníkovi jistá tajemství Díla, nakolik tovaryšům pak poskytnul mnohé sladké kousky k mysli mlsání.
→

O nebeské geometrii

„Rabi Amoraj seděl a vysvětloval: Jaký je význam verše (1Kr 8,27): „Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout?“ Jsme vedeni k poznání, že Požehnaný Svatý má 72 jmen. „Nebesa“ a „nebesa nebes“ naznačují tři úrovně, jimi jsou: Osa (druhý obratel krční), Sféra a Srdce. Každá z nich obsahuje 24 jmen. Tito tři králové jsou zmiňováni i v Sefer Jecira 6,1-2. Osou je král universa, Sférou král roku a Srdcem král duší.
→

Opus alchymicum I

Počátky alchymie ve starověku a středověká subkultura. Taoistická alchymie waj-tan. Alchymický underground. Alchymisté rozvíjeli zvláštní druh symbolické chemie, psychochemii, zaměřenou na zlatodějství prostřednictvím mystické iluminace. Do svých výzkumů, podporovaných syntézami různých halucinogenních drog, přibrali řadu rituálů a symbolů, nauk a postupů, které byly s nejvyšší obezřetností ukrývány až do XVII. století - kdy začal úpadek alchymie. V tomto vícedílném portrétu naznačíme hlavní rysy a pozadí samotné thaumaturgické práce, její symboliku, civilizační proudy a postavy v nich se pohybující.
→

Alchymie

Moc umělými prostředky vyrábět zlato a stříbro. Učení rosikruciánů.
→

O stvoření

Počátek je duchovní povahy. Čím dokonalejší je universum, tím jednodušší je jeho bytí a rozmanitější jeho části. Určovat nebe skrze zemi. Tak to nové bude lepší než to předchozí. Stvoření je poskytnutí bytí. Poznání je jako bdění – žít je jako spaní. Bytí je domněnka, poznávání je vědění.
→

O čísle

Příroda nikdy nezačíná to, co nemůže dokončit. „Více lidí jsou účastí na ideji jeden člověk,“ říkají mudrci. Co je první, je nejhodnotnější a je to závazné. A co se odvozuje, je závislé, méně bohaté. To, co může mít každý, už není úrovní závislou, nýbrž božskou, kde vše je jedno.
→

Hermetické aspekty našich pohádek

Smyslem mé přednášky je poukázat na některé souvislosti mezi hermetismem a poetickým světem lidových pověstí a pohádek.
→

Liber LV

Traktát o magicko-mystické cestě jazykem alchymie.
→