Terraformování

10
Steve Roach & Loren Nerell: Terraform
(SOL 143 CD, Soleilmoon Recordings, 2006)

Steve Roach & Loren Nerell: Terraform (CD)

SOL 143 CD, Soleilmoon Recordings, 2006
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*

Terraform je první album dlouholetých přátel Steve Roache a Lorena Nerella. Oba skladatelé se setkali v LA v roce 1981, v počátcích elektronické hudby. Byla to doba, kdy podobně uvažující hudebníci chápali význam nastupujících technologií v lokálních klubech a při vystoupeních a vyměňovali si poznatky a učili se jeden od druhého. Po letech přátelství a příležitostné hudební spolupráce se oba rozhodli sejít se na pohodovém sezení, aby zjistili, co by mohli vydestilovat ze směsi společných talentů a individuálních stylů ku společnému cíli.

Terraform vzniklo ze vzájemné touhy stvořit organické, surrealistické a hluboce ambientní prostředí poklidné vlhké zvukové plochy. V labyrintu studiových technik a audio-terraformování vznikly působivé textury a proměnlivé nálady, dlouhý nepřerušovaný tok zdánlivě zpomalující běh času pomocí surrealistických dark ambientních zvukových forem, jež se nacházejí v díle Roache. Nerell přidal jiskřivou směsici svých mutovaných indonéských zvukových zdrojů a pečeť zvuku, která definuje jeho předešlé nahrávky pro Amplexus, Side Effects a Soleilmoon.

Loren Nerell studoval hudbu gamelanu po 25 let. Během této doby nashromáždil obrovské množství polních nahrávek, z nichž mnohé použil ve svých nahrávkách.

Posluchači po prvních dojmech přirovnali toto album k zásadní nahrávce Briana Ena, On Land.

Album z tohoto roku má čtyři skladby o celkové délce opět kolem 74 minuty. Také námět je opět přírodní či ekologický, zabývá se jakýmsi vyjádřením zemních, půdních či skalních forem a tvarů, ale nejde mu o vnější projevy, jako spíše o podstatu tohoto živlu, o čemž podle mne svědčí poslední skladba alba Paraterra. Ale nepředbíhejme.

Na tomto CD se Roach spojil s dalším významným ambientním hráčem Lorenem Nerellem. Ten se ve svém hudebním vývoji dlouho zabýval studiem indonéského gamelanu – což je orchestr o různém počtu nástrojů, který se skládá z množství metalofonů a gongů, na něž se hraje dřevěnými kladívky (gamely). Rytmus udává hráč na dvoublanný buben, případně se objevují ještě flétna suling, housličky rebáb nebo i zpěv a tanec. Nerell se jednak sám učil hrát a dále natočil velké množství terénních nahrávek. Zvuk gamelanu pak vlastním způsobem elektronicky zpracovává a zakomponovává do dalších elektronických součástí skladeb, takže ani nemusíte zjistit, že bylo užito tohoto původního materiálu.

Toto CD působí dost temně, k čemuž přispívá spíše Roach, Nerell se v komunikaci s ním jeví více tím „světlým“. První skladba se vyznačuje od počátku jakýmsi bubláním a v pozadí se pomalu pohybující temnou melodií. Velmi brzo také nastupuje zvuk cikád, který je skoro nepřetržitě na celém CD. Toto se vyvíjí pomalým, neznatelným pohybem do asi desáté minuty, kdy bublání trochu slábne, kolem čtrnácté minuty rozeznáte slabě v pozadí velmi nahalený zvuk gamelanu. To vše zůstává do konce skladby, která přechází do druhé temným bručivým zvukem a objevují se křišťálové znějící zvuky jakoby tříštěného skla, ale mnohem intenzivnější je temný zvuk jako motor. Již ve třetí minutě se velmi výrazně rozezní silně nahalené gamelany, ty posléze „bojují“ s temným zvukem, aby nakonec skladbu spolu s cikádami prosvětlily.

Do této pěkné ambientní pasáže se začne Roach více zapojovat až po desáté minutě blížícím se a vzdalujícím se zvukem majícím svou barvou blízko zvonům gamelanu. Obě složky se svou hlasitostí do konce skoro patnáctiminutové skladby vyrovnávají. Na přechodu do třetí, skoro půlhodinové skladby se objevují zvuky jakoby lámané a padající skály, cikády se opět zesilují a přesunují v kanálech reprosoustav. Také se vrací bublání z první skladby. To tentokrát nedoprovází jen temný, táhlý zvuk v pozadí, ale též vyšší, třpytivý v popředí. Převahy nabývají světlé zvuky a vše se velmi zklidňuje. Toto spočinutí a prolínání trvá celou skladbu, jen po dvacáté minutě se více zesilují obě táhlé melodie a bublání se chvílemi jaksi rozmlžuje do melodie třetí.

Nakonec vše mizí ve velmi vzdáleném gamelanu a přechází do poslední skladby. Ta začíná přibližující se, nekonkrétní melodií s cikádami. Do této rotující melodie se přidávají v páté minutě hluboké zvuky gongů gamelanu s pomlkami. Nádherná, vznešená, meditační pasáž, chvílemi zní jen cikády, gongy a ticho. Teprve v desáté minutě se znatelněji přidává Roach hlubokým syntezátorovým zvukem, ale gamelan se rozeznívá jak všechny zvony kostelů ve stověžaté Praze. V této velebnosti končí posledním, hlubokým zvukem gongu agongu a cikádami celé album.

Digipakový obal CD, jaký je užíván pro DVD, je doplněn třemi pohlednicovými fotografiemi struktury skal od Briana Parnhama (srovnejte jeho album, které mu masteroval opět Steve Roach a na několika skladbách ho i doprovodil a vytvořil ambientní prostředí).

© Jiří Mazánek
© okultura, MMVI

*

Uložit