Psychedélie: Mysl zjevující projekt

34
Robert E. L. Masters a Jean Houstonová: Druhy psychedelické zkušenosti – Klasický průvodce účinky LSD na lidskou psychiku

Robert E. L. Masters a Jean Houstonová: Druhy psychedelické zkušenosti – Klasický průvodce účinky LSD na lidskou psychiku

413 stran, nakladatelství DharmaGaia/Maťa, Praha 2004, vydání první, vázané, cena 398 Kč
ISBN 80-86685-18-7

*

Psychoterapeut Robert Masters a religionistka Jean Houstonová jsou dobře známí průkopníci moderního výzkumu vědomí a oba patřili k zakladatelům Hnutí lidského potenciálu. Společně dále napsali Mind Games: The Guide to Inner Space. Robert Masters napsal vedle recenzované knihy celou řadu dalších. V prosinci roku 2002 mu vydalo americké nakladatelství White Cloud Press knihu Bohyně Sechmet: Psycho-spirituální cvičení pro pátou cestu (Goddess Sekhmet: Psycho-spiritual Exercises of the Fifth Way) a pozornost si zaslouží i Eros and Evil. Jean Houstonová je také autorkou knih A Passion for the Possible, Godseed a A Mythic Life. Známý je rovněž jejich společný projekt Foundation for Mind Research.

V té době ještě nebyla žádná takzvaná válka proti drogám a práci s psychedeliky obklopovala velice vzrušená a často nadšená atmosféra, zejména pokud šlo o LSD-25. Na tisících stranách vědeckých časopisů byly tištěny psychoterapeutické a jiné práce o LSD. Ačkoli se proti Timothymu Learymu a několika dalším samozvaným mesiášům již zvedala jistá opozice, byl postoj široké veřejnosti ohledně důležitosti psychedelického výzkumu přinejmenším otevřený. Válka proti drogám však tuto myšlenkovou otevřenost téměř zničila a práci s psychedeliky dokonce kriminalizovala.

Bohyně Sechmet: Psycho-spirituální cvičení pro pátou cestu

V polovině 60. let se ve Spojených státech institucionalizovala prohibice na užívání psychedelických drog, nejen kvůli alarmujícímu požívání mezi hippies, intelektuály, beatniky, studenty na kolejích a podobně, ale také mezi vědci a odborníky na mentální zdravovědu. Zákaz prakticky veškerého výzkumu byl mezinárodními smlouvami vnucen zbytku světa a bez pochyb tomu napomohl nenápadný tlak CIA a dalších amerických vládních agentur. LSD a ostatní psychedelické drogy byly klasifikovány jako substance v „Soupisu č. 1“, jež nemají žádnou lékařskou hodnotu nebo jiné doložené použití.

Naštěstí se jí toto úplně nepodařilo a mnozí souhlasí s námi, že LSD a některé podobné látky skýtají originální přístup k různorodým duševním pochodům a lidskému nevědomí se všemi jeho bohatými představami a jinými poklady. Celá řada odborníků se shoduje na tom, že to zahrnuje otevření bran kolektivního nevědomí a takových dimenzí, k nimž mají obvykle přístup jen ti, kteří toho dosahují pomocí hluboké, horlivé a dlouhotrvající psychofyzické nebo psychospirituální disciplíny.

Krátce po zveřejnění Druhů jsme v jednom nedělním výtisku New York Times s potěšením zjistili, že nám věnovali celou první stránku knižních recenzí – což téměř zaručovalo další recenze knihy a základní okruh zájemců. V této první recenzi jeden psychiatr, který s výzkumem LSD příliš nesympatizoval, o knize prohlásil, že „nabízí naprosto nový systém psychopatologie“. Knihu převážně chválil jako seriózní a důležitou studii, ale většinou se omezoval na hodnocení, že psychedelická zkušenost je patologická. Tento názor, jenž zastávala většina psychiatrů, kteří pracovali s LSD poprvé, už v té době mnozí opustili. Označení psychotomimetický (podobný psychóze) z velké míry nahradil termín psychedelický (mysl zjevující), který navrhl významný britský psychiatr Humpry Osmond po spolupráci s Aldousem Huxleym jako termín, který by se mohl široce přijímat, a přitom nebyl spojován s negativními významy.

Psychedelické umění

Nato se opravdu v různých publikacích, včetně vědeckých, a v mnoha zemích objevily příznivé a obsáhlé ohlasy na Druhy psychedelické zkušenosti. Tato kniha se stala nejen dobře známou, ale díky těmto recenzím prošlo dveřmi našeho newyorského bytu také mnoho rozličných zajímavých návštěvníků. Patřili k nim psychoterapeuti, vědci z nejrůznějších oborů, filosofové, teologové, psychiatři, další lékaři a psychologové, mistři jógy a tibetští lamové, zenoví buddhisté i súfijové, antropologové a autoři a umělci, kteří příležitostně nabízeli finanční zajištění nového výzkumu. Bylo zřejmé, že zájem o psychedelika je celosvětový a stojí za ním zástup výjimečně inteligentních a učených lidí z mnoha povolání a zájmových oblastí. Mezi umělci se pak zrodilo i celé hnutí, které jsme nakonec popsali v jiné naší knize Psychedelic Art (Psychedelické umění).

Až se konečně stane, že psychedelický výzkum bude povolen a bude moci realizovat svůj potenciál, tato svoboda bude muset zahrnout také dohodu, že se za žádných okolností nesmí stát monopolem psychiatrů. Psychologové, filosofové, teologové, antropologové, umělci, vědci, inženýři – ti všichni musí mít možnost přispět k rozšiřování poznání, které se bude dále rozvíjet. Pokud uvážíme rozsah a různorodost psychedelické zkušenosti – a nic lidského jí skutečně není cizí – pak musí být předmětem mezioborového zkoumání, pokud se nemá zbortit a zakrnět.

Nedávno se výzkum rozšířil o další látky, které proměňují vědomí, včetně „empatogenu“ MDMA (tedy „extáze“), který je již svým terapeutickým potenciálem dosti známý. Ještě než zvítězil reflex „zakázat všechny drogy“, projevil se MDMA jako nejúčinnější nástroj, který byl kdy dosažitelný pro „párovou terapii“. Nyní již dokážeme vyvinout jiné látky, jež mohou přesněji odpovídat nejrůznějším druhům problémů, ale přesto by i tyto byly v současném ovzduší zakázány – „kriminalizovány“.

→ Řešení problémů a tvůrčí proces

Psychedelika nabízejí prostředky k získání nových tvůrčích vhledů do jakýchkoli problémů a existuje dostatek důkazů, že psychedelická zkušenost v mnoha lidech rovněž podněcuje tvůrčí procesy. Možnosti řešení různých problémů a/nebo jejich nového pochopení pomocí psychedelik by pravděpodobně mohly zvýšit tvořivost a produktivitu jakékoli kultury nebo malé skupiny, v níž by se bezpečné a obratné užívání podporovalo.

Jeden z nejzajímavějších případů je citován na straně 248 pod názvem Přechod – a proměna, muž S-4 (LSD, 100 mikrogramů). Ve stavu hluboké souvztažnosti s psychedelickým prožitkem dokázal prožívat negativní city způsobem, jímž by to nikdy dřív nedokázal. V prožitku cítil celistvost, jako by opravdu vstoupil do mytického rámce světa, který zničil vlastním magickým úkonem.

Nejprve prožije „babiččinu smrt“, kterou zabije magickým úkonem, když srazí panence hlavu. Následují obřady plodnosti, obřady dospívání, obřad zasvěcení v bojovníka, obřad bez určení účelu; vidí venku na poli lidi, jak trhají Spasitele na kusy a pojídají jeho maso. Poté se sám v něj proměňuje. Obecně se tento muž na konci sezení cítil posílený, mužnější, klidnější, ucelenější a měl vyšší sebeúctu.

Samotným vrcholem knihy je osmá kapitola, Psyché a symbol. Stav vyvolaný psychedeliky oplývá mytologickými představami. Mytické vzory, se kterými se často setkáváme v psychedelickém stavu, spadají do následujících širokých oblastí:

  • Mýty o dítěti-hrdinovi
  • Mýty o stvoření
  • Mýty o věčném návratu (koloběh přírody)
  • Mýty o ráji a prvním hříchu Adama a Evy
  • Hrdinské mýty
  • Mýty o bohyních
  • Mýty o krvesmilstvu a otcovraždě (Oidipus, Elektra atd.)
  • Mýty o polaritě (světlo a tma, řád a chaos)
  • Mýty o androgynií bytosti (spojení mužství-ženství)
  • Mýty o svaté pouti (Sv. grál)
  • Prométheovsky-faustovské mýty
  • Mýty o taškářovi (Blázen, Honza v zeleném atd.)

Tento jev představuje základní zapojení do mocného tvůrčího vesmírného dramatu, z nějž osoba vychází s pocitem, že byla vykoupena, proměněna a – jak někteří lidé uvádějí – „přetvořena“.

Mati Klarwein: A Grain Of Sand (olej na lepence), 1965

Psychedélie je mysl zjevující projekt – byl zastaven nebo jen dobře skryt? První výsledky přinesly tak převratné objevy v psychospirituálním vývoji jedinců, že masový výskyt by proměnil dosud dobře ovládatelné jednotky ve svobodně jednající bytosti sdružené vnitřním poznáním v novou společnost. Něco takového není (dosud) žádoucí a jde to proti snahám učinit z člověka toliko konzumenta. Od politiky přes životní potřeby až po snění.

Už jenom studiem těchto případů může člověk sám uvolnit některé závory bránící sebepoznání. Na uvolnění jiných závor si budeme muset ještě nějakou dobu počkat, než se administrativa dostane do rukou vzdělanců, nikoliv byrokratů, kteří řeší společenské problémy sekundárně, tj. zákazy. Poskytnutí životního naplnění každému jedinci je ovšem tak složitým úkolem, že musí začínat již výchovou v rodinách, nyní destruovaných nízkým vzděláním, malým rozhledem, ubohou sebekázní, absencí hladu po idejích a nedostatkem představivosti, živené toliko televizí a novodobě počítačovými hrami. Tento výčet nemá být mravokárným pokusem zavést sociální utopii a předělat společnost „podle obrazu svého“, nýbrž přivést člověka k vlastnímu zápasu o dennodenní „přetváření“, o postupnou transcendenci v duchu „každého dne sám sebe stále nově chtít“.

Číst tuto knihu znamená vést boj o vnitřní svobodu.

*

© LvcSan
© okultura 2005

Uložit