O vzdělávání dětí

25

Mají pak-li thelémští dítka?
Vědí-li, kterak rozumět řeči jejich?
Umějí-li nadchnout dušinku jejich?
O pěstování jich nezbednosti, čtveráctví a šprýmovnosti, jak hojně zkošatit strom ratolestí svých v tomto, a nadto o jiných zázracích prubování života.
Ku porozumění zázraku dětství kopa štulců od nezbedného filosofa, na hlavy duté a nezapálené.
– San.

*

Rajtování s koníkem

I

Každé dítě musí rozvíjet svou vlastní individualitu a vůli, a nehledět na cizí ideály.
V opatství Thelémy na Cefalù se u nich založení a originalita porovnávají v rozličných prostředích.
Střetávají se s takovými problémy jako je plavání, šplhání, domácí práce a je na nich, jak se s nimi vyrovnají po svém.
Jejich podvědomí je ovlivňováno čtením mistrovských literárních děl, jež infiltrují jejich myšlení bez selektivního stresu a nevyžadují vědomé chápání.
Nemají se učit nic jiného, než myslet po svém.
S dítětem se má zacházet jako s odpovědnou a nezávislou bytostí, je třeba ho povzbuzovat v samostatném jednání a touze po sebeuplatnění.

*

II

Vzdělání pomáhá duši v sebevyjádření. Každé dítě by se mělo seznámit se všemi možnými problémy a umožnit mu zaznamenávat si své reakce; mělo by se postavit tváří v tvář všem eventualitám, dokud každou úspěšně nepřekoná.
Jeho mysl nesmí být ovlivňována, je třeba mu jenom nabízet všechny druhy výživy. Jeho vrozené vlastnosti si dokážou vybrat vhodný pokrm podle své povahy.
Respektujte jeho individualitu! Předestřete mu veškerý život, ať jej zkoumá a zdržte se komentářů.
Pravda učí pochopení, svoboda rozvíjí vůli, zkušenost propůjčuje vynalézavost, nezávislost inspiruje sebedůvěru. Tím je úspěch zaručený.

*

III

Každé dítě je bohem svého vlastního vesmíru. Vzdělání mu umožňuje ho ovládat.
Netřeba ho učit ničemu jinému, než jak vládnout svému prostředí. Pravda je první podmínkou; veškerá fakta musí vnímat vědecky.
Kuráž, to za druhé; se všemi skutečnostmi se musí umět poprat.
Organizace, to za třetí; musí pojmout všechny dojmy a předpisy.
Musí mu být dovoleno mít absolutní vládu nad svými reakcemi, avšak případný sklon k sebeklamu je zapotřebí vypálit jako ránu neustálou konfrontací s odpuzující skutečností.
Musí vědět vše bez zastírání, odvážit se beze strachu, chtít nedílně a vznešeně mlčet.

*

IV

Vzdělání činí jednotlivce způsobilým pro střet s prostředím.
Od nevinného dětství je třeba je seznamovat se skutečností nezředěnou vysvětlováním.
Ať myslí a jednají po svém; ať je zasvěcuje jejich vlastní vrozená integrita!
Umožněte jim seznámit se se všemi mystérii života a překonat všechny jeho nástrahy.
Jedinými nepřáteli budiž jim padělek a strach.
Ať jsou svědky porodu, svatby, úmrtí; ať naslouchají poezii, filosofii, historii; přimějte je vnímat, leč neurčujte, jaký to má mít výraz.
Seznamte je s útesy, mořem, zvířaty, v tom ať si najdou svoji vlastní formulku dosahování. Bez ustání je tlačte k pravdě a starejte se toliko o to, aby jim bylo všechno srozumitelné; věřte jim, že s ní budou umět nakládat.

*

Radost maličkých

V

Nechte děti, ať se učí jedno od druhého. Ti, kdož cvičí děti normám, je kazí a dělají z nich mrzáky. Cizí ideály ponoukají k příživnickým úchylkám.
Každé dítě je sfingou; žádný nezná tajemství jeho než ono samotinké; troufáme si snad předpokládat nevědomost u zasvěcující Isis?
Ať sfinga dumá nad svým tajemstvím, dokud nepřijde její hodina; člověk může jenom napomáhat tak, že ji nechá rozjímat o své existenci. Ať shlédne všechny věci na zemi i na nebi.
Střežte ji v nedotknutelnosti; posilujte ji za sebou následujícími půtkami. Ať je vševědoucí, všemohoucí, zdokonalená svojí vlastní ctností soužit svému účelu – individuálnímu, nezávislému, zasvěcenému – sobě!

*

VI

Učitelé typu Prokrústa1, domnívající se, že jsou „měřítkem lidství“, kazí úmyslně děti ideály.
Zahradníci nikdy nepřizpůsobují vlčí máky bramborám; dávají každé rostlině výživu podle jejích potřeb, aby vynikli svými zvláštními vlastnostmi.
Každé základní vzdělání by se mělo přizpůsobit jedinci; každá mysl má svoje vlastní zvláštnosti. Proč nevložit těla chlapců do tvárných forem „dokonalosti“?
Každý tlak vyvinutý na tvárný materiál zhoubný, zmaří jeho pravé sklony a pokazí jeho proporce. Monstrózní růst kompenzuje konstrikce.
Vzdělání musí mysl zvyknout na setkání se všemi možnostmi; vykládání, posouzení a reagování je takové, jak jej vyžaduje potřeba individua.

*

VII

Většina lidí úmyslně zavádí děti na scestí nedoloženým tvrzením, že je třeba je chránit. Jediná falešnost zamotá celý koncept; mozek, překvapen, brzy najde důkaz konfliktu. Nesoulad mezi pozorovanými fakty a učením pobouří jeho poctivost.
Děti nedůvěřují vesmíru; inteligence revoltuje; roky palčivé nejistoty jsou odplatou za původní podvod. Děti jsou také vedeny k tomu, aby zkreslovaly, propracovávaly, popíraly nebo zapomínaly skutečnosti; mají zakázáno se s nimi střetnout.
Nosí špatné zbraně, utkávají se s neznámým nebo svedeným nepřítelem.
Příroda obrací zrádce; nedůvěřují sami sobě; podobně jako Gilbertův falešný hráč v kulečníku hrají „na nepravém plátně s pokroucenými tágy a eliptickými kulečníkovými koulemi.“2

*

Předmět hry

VIII

V opatství Thelémy na Cefalù jsou na tom děti jako dospělí. Realita je jejich právo; pozorují bez vášně a jednají odpovědně. Je to zařízeno tak, aby se samy vymotaly z postupně přicházejících nepředvídaných událostí. Cvičí, plavou, šplhají, hrají hry, zkoumají město nebo krajinu úplně samy; naslouchají léty prověřeným slovům. V návaznosti na to používají svoji mysl, nikdy to není z donucení.
Učí se hledat pravdu, odvaze, laskavosti a nezávislosti; promýšlet si svoji vlastní věc, respektovat práva druhých a neschvalovat zasahování.
Akurátním chápáním skutečností a adekvátním jednáním, namísto křiku, lpění, pocitům odporu a „víře z povinnosti,“ zvládají sebe a své okolí.

*

IX

Mladý mozek skladuje smyslové dojmy bez nutnosti je posuzovat. Vyšší mentální dovednosti se vyvíjejí postupně.
Je zločinem nutit k růstu, zvláště děje-li se tak dogmaticky. Reflexe, třídění, koordinace jsou nástroje rostoucí mysli pro to, jak zacházet s hromaděním detailů. Vzdělání by prostě mělo poskytovat fakta všeho druhu, ať už jsou pochopitelná či nikoliv. Vyhýbat se komentářům, vysvětlování, morálním soudům; dětská mysl musí zvládnout svůj materiál sama.
Pravdě je třeba vyučovat jako podmínce správných vztahů, odvaze jakožto podmínce pro správnou reakci.
Jednotlivec rovnocenný svému prostředí se rozvíjí v dokonalosti. Děti takto vzdělávané jsou absolutně samy sebou, uzpůsobeny chápat a jednat v samostatném vývoji.

*

X

„Pravda učí pochopení, svoboda rozvíjí vůli, zkušenost propůjčuje vynalézavost, nezávislost inspiruje sebedůvěru.“

Evoluce vyžaduje mimořádné individuality, přizpůsobené spíše svému prostředí než svým spolubližním. Druh prosperuje tím, že napodobuje úspěšné excentriky.
Prostřednost a samozvaná morálka ochraňuje neschopné, avšak brání pokroku, zbavuje odvahy přizpůsobovat se a rase zaručuje naprostou zkázu.
Vzdělávací standardy, ideály „dobrého a špatného“, konvence, kréda, kodexy, to vše vede ke stagnaci lidstva. Dodávejte mysli originálním jednotlivcům.
Mějte se na pozoru učinit závěrník oblouku čtyřrohým, nebo aby se tyčil nad hromadou odpadků!
Prostřednost chtěla, aby se Keats stal drogistou, Gauguin bankéřem, Clive úředníkem a Mohammed poháněčem velbloudů.3

Přírodě je třeba vznešenosti.
Živorodost ospravedlňuje rozmanitost.
Prvotřídnost si zajišťuje pokrok.
Převaha zaručuje přežití.
Abnormálnost zamezuje zakrňování.
Vychovávejte pro Behemotha!

*

Nechte maličkých přijíti ke mně

XI

Každé dítě je úplné.
Neodvažujte se ho jednostranně směrovat nebo zavazovat k něčemu!
Hrajte se semínkem poctivou hru, aby mohlo vzejít!
Ve zralosti jeho mysl
Zdokonalí své vlastní plody,
Dopřejte mu sebeurčení a vlastní záměry!

Odvážili byste se překroutit tuto poddajnost
Pro svůj rozmar či teorie?
Kdo tě zapřísahal, bys zhodnotil
Zázraky skryté tvým zrakům?
Všetečko, nemehlo! Zaručuje snad
Tvá domněnka divy moudrých?

Nech ho, ať pozná a posoudí věci,
Popasuje se s nimi, překlene
S jistotou propast – A Země k tomu zpívá:
„Pakliže víš a chceš, můžeš!“

*

Poznámky:

1 Prokrústés byl mýtický Řek, který pocestným uřezával nebo natahoval údy podle délky svého lože.
2 Gilbert a Sullivan: The Mikado, or The Town of Titipu (1885).
3 John Keats (1795-1821) byl jedním z Crowleyho oblíbených básníků. Malíře Paula Gauguina (1848-1903) učinil Crowley gnostickým světcem. Baron Robert Clive of Plassey (1725-1774) ustavil britskou koloniální nadvládu v Indii. Mohammed (570-632), prorok a zakladatel islámu, byl původně poháněčem velbloudů.

Pieter Brueghel: Dětské hry (1560)

*

Translation © San
© okultura, MMV

Uložit