Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Patrik Linhart: Horrory roků (Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků
(Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků

368 stran, Paper Jam, Hradec Králové 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87688-43-4

 

Výbor 11 esejů, 17 kritik, 1 kalendářní glosy spolu s úvodem k músopedii chronologicky uspořádaných literárních a výtvarných počinů přes dvacet století včetně 16 s rozmyslem zvolených ilustrací představuje nová kniha Patrika Linharta, jehož předchozí, rozsahem stejně imperiální dílo Vyprávění nočních hubeňourů, počaté v radosti z tvorby, jsme uvedli našim čtenářům již před dvěma lety.[1]

Úvodu vévodí okulturní esej Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl předznamenávající autorův zámysl, s nímž se jal po boku Noren spřádat předivo svých myšlenek. Mrtvá krajina Leona Spillaerta jenom podtrhuje jeho v úvodu vykřičené obvinění, „že jsme svět připravili o veškerou magii.“

Neplatí to však v jeho případě, neboť o vlastní iniciaci se postaral sám s horlivostí Panurga, který na příkaz Lahvice BACBUC vypil všechny knihy v dosahu svého magického kruhu a stal se učeným až po játra znaje jako bohové vše dobré a zlé z pera „Huysmanse, Maupassanta, Machena, Meyrinka, Stokera, Blackwooda, Jakuba Böhma i Swedenborga, Papuse, Eliphase Léviho, Lasenice a Junga.“

Pokračování →

O oné Věci

San Červen - 30 - 2016
Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury (Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
(Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

128 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-87908-13-6

 

Sborník Logos 2015 se představuje tematickými studiemi dějin francouzského hermetismu a jeho vlivem na vznik českých zednářských, theosofických a okultně-magických lóží.

Úvod patří životopisnému medailonku Dane Rudhyara od Pavla Turnovského, na nějž navazuje rozsáhlá studie nestora českého hermetického faktografa Milana Nakonečného o Francouzském hermetismu na přelomu 19. a 20. století, v níž byly pojednány i osoby nikoliv galského původu, jako A. E. Waite, Karl Kellner, Theodor Reuss, Aleister Crowley (špatně skloňovaný) a další, všimli jsme si však, že byl vynechán přímý předchůdce francouzského magického obrození – Fabre d’Olivet, okcitánský učenec, literát, básník, skladatel a mystifikátor, jehož biblická a filosofická hermeneutika ovlivnila mnohé okultisty, jako např. Eliphase Léviho, Gerarda Encausse a Édouarda Schurého.

Tomáš Jan Hoyer se v článku Vyvolení kněží vesmíru a theurgický martinismus zabýval organizační činností Martinéze de Pasqually, který ovlivnil Františka Kabeláka, zejména jeho práci Magia divina.

Od téhož autora pochází Pojednání o reintegraci bytostí Martinéze de Pasqually, jehož studie upomenou na učení Jacoba Böhmeho; poprvé si můžeme přečíst jeho apokryfní pojetí Kainovy vraždy Ábela.

Pokračování →

O opravdových, skutečných lidech

San Srpen - 30 - 2015
Carl Gustav Jung: Odpověď na Jóba (Vyšehrad, Praha 2015)

Carl Gustav Jung: Odpověď na Jóba
(Vyšehrad, Praha 2015)

Carl Gustav Jung: Odpověď na Jóba

144 stran, Vyšehrad, Praha 2015, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7429-550-8

 

Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nezkoumá text jako racionální teolog, ale pojímá jej v rovině osobní, na níž ke slovu přichází vlastní subjektivní pocity čtenáře.

Na podkladě Knihy Jób se tehdy již slavný analytický psycholog snažil vypořádat se základními náboženskými otázkami, hledal odpověď na problém lidského utrpení, zkoumal vývoj naší představy o samotném Bohu: Jahve je Jungovi symbolem nevědomí, dobrem i zlem, Bohem milováníhodným i strašlivým. I když podle Junga jsou Bůh a nevědomí hraniční, dále nedefinovatelné pojmy, jejichž vztah nelze s úplností vyčerpat, zřejmé je přinejmenším to, že obraz Boha nelze oddělit od jednoho z obsahu nevědomí, totiž od archetypu bytostného Já (Selbst).

Odpověď na Jóba vychází v kvalitním českém překladu Karla Plocka již podruhé; prvně byl součástí IV. svazku výboru z díla C. G. Junga pod názvem Obraz člověka a obraz Boha (nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2006).

Pokračování →

Něco, co někde chybí

San Prosinec - 28 - 2014
Jana Richterová: Zahrada. Lovec (Kruh, Heřmanovice 2014)

Jana Richterová: Zahrada. Lovec
(Kruh, Heřmanovice 2014)

Jana Richterová: Zahrada. Lovec

302 stran, nakladatelství Kruh, Heřmanovice 2014, vydání první, brožované
ISBN 978-80-905628-4-4

*

Před čtvrt rokem jsme se poprvé pohroužili do rujné Sféry Zahrady, kterou jsme postřehli jako dělohu, v níž se rodí naše budoucnost.

Dostalo se nám druhého dílu Zahrady s dynamickým názvem Lovec, který evokuje jeho protistranu: kořist. Předznamenáním prologu jest benegesseritská litanie proti strachu: „Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení.“

Tedy: strach kořisti z Lovce. Lov. Hon. Halali! A trofej.

Mám sám pro sebe jakési nejasné tušení, že to všechno je toliko první úroveň příběhu – ona zjevná stránka, za jejímiž kulisami hrají Hráči v druhém sledu svoji vlastní Hru. Je však ještě třetí pláň, do níž někdy nahlédne některý ze zasvěcených Hráčů, nebo náhodou i někdo další.

Se znalostí Duny, na kterou se primárně odkazuje, dere se tu do vědomí obskurní a enigmatický závěr ze svazku Kapitula: Duna Franka Herberta (Baronet, Praha 1999, str. 459), v němž se poprvé a naposled objeví dvojice Marty a Daniela, dvou Zahradníků par excellence, o nichž máte dojem, že jsou Loutkaři a Sběratelé – nápadně podobní Poutníkům bratrů Strugackých v knize Vlny ztišují vítr. Pohádka o Trojce (Svoboda, Praha 1989; srv. O Velkém Předělu) –, kteří „sbírají persony,“ o sobě pak mluví takto: »Chtěla jsem si z něj vystřelit, kdyby se zeptal, kdo jsme. Na to se ptají vždycky. Řekla bych mu: „A koho jsi čekal? Boha všemohoucího s rozevlátým plnovousem?“«

Pokračování →

Mystérium pražského (mimo)chodce

San Květen - 6 - 2014

→ Vílová hranice: cesta tam a zase zpátky

John Coulthart: Bílí lidé

John Coulthart: Bílí lidé

Ve slavné novele velšského spisovatele Arthura Machena Bílí lidé se »vypráví o hoře, kde se před dávnými věky bílí lidé scházeli v noci a hrávali nejrůznější podivné hry a dělali zvláštní věci. Ti lidé tam chodili vždycky v létě, když bylo veliké vedro. Zpočátku byla všude tma, potom tam byly stromy a tma byla ještě větší, a lidé přicházeli jeden po druhém ze všech směrů. Přicházeli po tajné stezce, kterou nikdo jiný neznal, dvě osoby hlídaly bránu a každý, kdo přišel, musel udělat velice zvláštní znamení, které mi chůva ukázala, jak nejlépe dovedla, ale řekla, že mi ho nemůže ukázat správně. Tak tam přišli všichni, a když vešel poslední, tak už tam žádná brána nebyla, a tak se tam nikdo jiný nemohl dostat, i kdyby věděl, že tam něco je. Když jsem seděla na kameni uprostřed kamenného valu a rozhlédla se dolů kolem sebe, viděla jsem všechny ty úžasné kruhy a kruhy uvnitř kruhů, seděla jsem bez hnutí, až se začaly kolem mne otáčet, a každý kámen začal tančit, zdálo se, že se otáčí v obrovském víru, bylo mi, jako bych byla uprostřed všech hvězd a slyšela je svištět prostorem. Tak jsem slezla dolů mezi balvany a tančila jsem s nimi a zpívala podivné písně. Šla jsem pořád dál a dál, až jsem přišla k tajnému lesu, o kterém nesmím psát, a vstoupila jsem do něj cestou, kterou jsem objevila. Když jsem došla asi do poloviny, otočila jsem se dokola a připravila se. Uvázala jsem si šátek pevně kolem očí a přesvědčila se, že nemůžu vidět naprosto nic, ani větévku, ani kousek lístku, ani světlo oblohy, byl to starý červený hedvábný šátek se žlutými vzory, který jsem si dvakrát otočila kolem hlavy tak, abych nemohla nic vidět. Potom jsem začala postupovat, krok za krokem, velmi pomalu. Mé srdce tlouklo čím dál rychleji, náhle jsem nemohla polknout, chtělo se mi vykřiknout, ale stiskla jsem zuby a šla dál. Větve se mi chytaly do vlasů a velké trny mě drásaly, ale šla jsem dál až na konec stezky. Tam jsem se zastavila, předklonila se a napřáhla ruce. Šla jsem dokola poprvé a tápala jsem kolem sebe rukama a – příběh byl naprosto pravdivý a já si přála, aby byly smazány ty roky, co jsem musela čekat, abych byla šťastná na věky věků.«[1]

Jinaké překročení vílové hranice bylo zaznamenáno v bájném vyprávění[2] sedláka Josefa Khuna z Bělé nedaleko městečka Pecka.

Pokračování →

První magické obrození

Knihu Zákona, Liber AL vel Legis, sepsal Aleister Crowley v Káhiře ve třech po sobě jdoucích dnech, a to 8.-10. dubna 1904. Nadiktovala mu ji netělesná entita jménem „Aiwass“, kterou později označil za svého osobního Svatého anděla strážce. Kniha se stala ústředním posvátným textem Thelémy. Crowley v ní vyhlásil příchod nové fáze duchovního vývoje lidstva známé jako „Horův aeon“.

HPL

HPL

Howardu Phillipsu Lovecraftovi bylo v té době 14 let. O deset let později se z jeho dopisu zaslaného časopisu All-Story ze 7. března 1914 dovídáme: „Přečetl jsem všechna čísla vašeho časopisu od jeho založení v lednu roku 1905,“ což znamená, že musel strávit pozoruhodné množství příběhů z nejranějšího období šestákové pulp fiction. Sám k tomu o pár let později dodává:

„Od roku 1913 jsem si vytvořil trestuhodný návyk vybírat si laciné časopisy, jako byl třeba měsíčník The Argosy, abych odvedl svoji mysl od fádnosti naší reality.“

Co přesně ho na těchto časopisech fascinovalo? V roce 1905 už byly jeho zájmy pevně vyhraněné a zaměstnávaly jeho pozornost na celý život: starožitnosti, chemie, astronomie, klasická literatura, poesie 18. století, a samozřejmě výstřední fantastické příběhy. V žádném případě však nepřečetl veškerou běžně dostupnou fantastickou literaturu, jež byla v tu dobu napsána, a tak objevil některé významné spisovatele této branže z konce devatenáctého a začátku dvacátého století poměrně pozdě. V osmi objevil Poea a to nasměrovalo jeho tvůrčí energii k fantastickým příběhům, jenže Ambrose Bierce a lorda Dunsanyho objevil teprve až v roce 1919, Arthura Machena 1923, Algernona Blackwooda a M. R. Jamese 1924 a Roberta W. Chamberse 1927.

Pokračování →

Elixír života (I)

Aleister Crowley Únor - 1 - 2011

Třebaže jsem byl do 33° a posledního stupně svobodného zednářství přijat už velice dávno, v roce 1900, nepojal jsem žádného podezření až do léta roku 1912. Mluvím o své víře, že za lehkovážností a žoviálností naší nejvyšší instituce leží ve skutečnosti tajemství nevýslovné a zázračné, schopné ovládat síly Přírody, a učinit z lidí nejen bratry, nýbrž učinit je božskými. Ale v době, o níž mluvím, za mnou přišel muž, jeden z těch mysteriózních mistrů esoterického svobodného zednářství, kteří jsou jeho očima a mozkem, a kdož existují v jeho samém středu – nepoznaní často ani jeho uznávanými vůdci. Tento muž sledoval mou okultní kariéru již několik let, a nyní mě považoval za hodného podílet se na velkých tajemstvích.

Postupně mě s nimi seznamoval, a od té doby je můj život oddaný hlavně jejich studiu a praxi.

Říkám praxi, protože jejich předmětem není pouhé intelektuální naplnění. Naopak, znalosti o hlavním tajemství bych klidně mohl sdělit třemi slovy, pokud by mi v tom nebránily stejnou měrou přísaha a vlastní zdravý rozum. Praktické užívání tohoto tajemství vyžaduje práci, inteligenci, a – něco více!

V mém vlastním případě, nestačily dva a půl roku zkoumání podle tohoto návodu k tomu učinit mě dokonalým, jen stát se ochotným vsadit asi tři ku jedné, že bych v jakékoliv dané práci uspěl.

V manifestu nejtajnějšího řádu, jehož hlavou je můj mistr, se píše: „V jeho nitru (řádu) spočívají velká tajemství; jeho mozek vyřešil všechny problémy filosofie a života.“

„Vlastní tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“

„Nadto vlastní tajemství schopné realizovat odvěký sen celého světa o lidském bratrství.“

Právě v tomto kritickém bodu se jeho adepti zabývají poslední výše zmíněnou prací. Zamýšlejí přiložit ruku k dílu při rekonstrukci Starého světa, a znemožnit další podobnou katastrofu jakou je současná válka. Zároveň vítají válku, neboť jim poskytla jejich příležitost.

Ale právě teď je mým úmyslem mluvit spíše o elixíru života.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b