Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Mystérium pražského (mimo)chodce

San Květen - 6 - 2014

→ Vílová hranice: cesta tam a zase zpátky

John Coulthart: Bílí lidé

John Coulthart: Bílí lidé

Ve slavné novele velšského spisovatele Arthura Machena Bílí lidé se »vypráví o hoře, kde se před dávnými věky bílí lidé scházeli v noci a hrávali nejrůznější podivné hry a dělali zvláštní věci. Ti lidé tam chodili vždycky v létě, když bylo veliké vedro. Zpočátku byla všude tma, potom tam byly stromy a tma byla ještě větší, a lidé přicházeli jeden po druhém ze všech směrů. Přicházeli po tajné stezce, kterou nikdo jiný neznal, dvě osoby hlídaly bránu a každý, kdo přišel, musel udělat velice zvláštní znamení, které mi chůva ukázala, jak nejlépe dovedla, ale řekla, že mi ho nemůže ukázat správně. Tak tam přišli všichni, a když vešel poslední, tak už tam žádná brána nebyla, a tak se tam nikdo jiný nemohl dostat, i kdyby věděl, že tam něco je. Když jsem seděla na kameni uprostřed kamenného valu a rozhlédla se dolů kolem sebe, viděla jsem všechny ty úžasné kruhy a kruhy uvnitř kruhů, seděla jsem bez hnutí, až se začaly kolem mne otáčet, a každý kámen začal tančit, zdálo se, že se otáčí v obrovském víru, bylo mi, jako bych byla uprostřed všech hvězd a slyšela je svištět prostorem. Tak jsem slezla dolů mezi balvany a tančila jsem s nimi a zpívala podivné písně. Šla jsem pořád dál a dál, až jsem přišla k tajnému lesu, o kterém nesmím psát, a vstoupila jsem do něj cestou, kterou jsem objevila. Když jsem došla asi do poloviny, otočila jsem se dokola a připravila se. Uvázala jsem si šátek pevně kolem očí a přesvědčila se, že nemůžu vidět naprosto nic, ani větévku, ani kousek lístku, ani světlo oblohy, byl to starý červený hedvábný šátek se žlutými vzory, který jsem si dvakrát otočila kolem hlavy tak, abych nemohla nic vidět. Potom jsem začala postupovat, krok za krokem, velmi pomalu. Mé srdce tlouklo čím dál rychleji, náhle jsem nemohla polknout, chtělo se mi vykřiknout, ale stiskla jsem zuby a šla dál. Větve se mi chytaly do vlasů a velké trny mě drásaly, ale šla jsem dál až na konec stezky. Tam jsem se zastavila, předklonila se a napřáhla ruce. Šla jsem dokola poprvé a tápala jsem kolem sebe rukama a – příběh byl naprosto pravdivý a já si přála, aby byly smazány ty roky, co jsem musela čekat, abych byla šťastná na věky věků.«[1]

Jinaké překročení vílové hranice bylo zaznamenáno v bájném vyprávění[2] sedláka Josefa Khuna z Bělé nedaleko městečka Pecka.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Snivý potápěč v temnotách

San Prosinec - 29 - 2012
H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930 (Plus, Praha 2012)

H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930
(Plus, Praha 2012)

H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu 2. Příběhy a novely z let 1927-1930

Sebrané spisy svazek III, 322 stran, Plus, Praha 2012, vydání první, vázané, cena 299 Kč
Ilustrace František Štorm
ISBN 978-80-259-0115-1

*

Ve čtvrtém svazku spisů Howarda Phillipse Lovecrafta, 2. dílu s podnázvem Volání Cthulhu a podtitulem Příběhy a novely z let 1927-1930, dočítáme závěr rozsáhlé novely Případ Charlese Dextera Warda.

Krátká povídka Barva z kosmu byla napsána v březnu 1927, poprvé vyšla v Amazing Stories (září 1927), a třebaže patří k nejznámějším povídkám HPL, při svém vydání příliš pozornosti nepřitáhla a na sci-fi časopisy nadobro zanevřel, ačkoliv – jak případně poznamenává editor českého vydání – svým dalším dílem pokračoval ve sbližování žánrů hororu a science fiction.

Západně od Arkhamu se nacházela „spálená pláň“ vypadající jako „obrovská skvrna vyleptaná kyselinou“ probouzející za „podivných dnů … podivnou tíseň“. Všechno to začalo, když spadl povětroň, v jehož mase se zdála být uzavřená „velká barevná bublina“, přičemž samotného výrazu „barva“ použili badatelé jen jako příměru. V době sklizně pak byly „stromy obsypány neobvykle velkými, nádherně vybarvenými plody … když ale začal sklízet, čekalo ho těžké zklamání. Ovoce vypadalo skvostně, ale nebylo k jídlu“, pro „odpornou nahořklou příchuť“ zanechávající „nepříjemný, svíravý pocit na jazyku“. Půda byla otrávena meteoritem. Všude vládla nepopsatelná „barva.“ „Až na zelenou trávu a listoví nezůstalo nikde nic přirozeně zbarvené, všude převažovaly palčivé odstíny jakési chorobné základní barvy, jež nemá nikde na Zemi obdoby,“ později se však „chorobné změny objevily (i) na trávě a na listí … zeleň dál ztrácela barvu a byla stále křehčí a lámavější.“ Plíživé mutace prosakovaly v celém stvoření Božím a ona posvátná všední normalita tento prokletý kout nadobro opustila, neboť „ta barva… spaluje… vysaje ze všeho život… vypálí tě to… nemůžeš tomu uniknout,“ svěřoval Nahum před smrtí Ammimu, o nějž se pak „otřel lepkavý mlžný cár.“

Pokračování →

Architekti hrůzy

John Coulthart Březen - 5 - 2011

J. K. Potter: Pan Lovecraft (1979)

→ I

Rok 1920: spisovatel spočívá ve svém křesle, je noc, venku za okny spí staré město, na prázdnou stránku se line měsíční světlo. Sedí a čeká na příval slov. Jakmile se dostaví, zapíše je, často cítí beznaděj a marné snažení, jemuž se odevzdaně poddává. S neočekávaným návalem navracející se choroby popohání nedostatek uznání jeho ambice. Když ho předčasně sklátí nemoc a smrt vítězí, umírá s přesvědčením, že vyhynul, s jistotou, že jeho slova se ztratí spolu s posledním vydechnutím.

Jenže slova přežívají. Zachycena z éteru nového století, jeho citlivá inteligence z nich pro tuto chvíli stvořila mytologii, ztvárnila síly, které jeho současníci jenom matně – jestli vůbec – tušili. Mytologie těchto nezměrných, neosobních, a přesto ovladatelných sil visela ve vzduchu přicházejícího věku, mytologie konspirace pozdvižené na úroveň metafysiky, mytologie tyranie a změn, paranoie a holokaustu.

→ II

Tímto spisovatelem je Franz Kafka. Když v roce 1924 zemřel, H. P. Lovecraft nebyl znám mimo stránky časopisu Weird Tales, v nichž už byla otištěna hrstka jeho příběhů, třebaže nikoliv těch, jež ho později proslavily. (Volání Cthulhu přišlo až v roce 1926.) Je nepravděpodobné, že by Lovecraft znal Kafkovo dílo, bez ohledu na první překlady z 30. let XX. století, přesto je tu však jistá podobnost, nejen v působivém líčení hrůzy a odcizení, jež jeden líčil sporým a neafektovaným stylem, zatímco druhý barokním argotem šestákových plátků, nýbrž i proto, jak oba zachytili ducha své doby a tohoto světa, který pak čtenáři začali považovat za vizionářství.

Pokračování →

Kubistický Cthulhu

John Coulthart Únor - 27 - 2011

John Coulthart: Kubistický Cthulhu

No, možná, že tomu tak není, ale tato formulace mi přišla na mysl před pár dny, takže jsem si pomyslel, že bych se mohl pokusit udělat si pár skečů a uvidí se, co z toho povstane. Z jednoho výkladu v povídce Volání Cthulhu je patrné, že Lovecraft měl v úmyslu, aby své ohavnosti vypodobnil právě takto, co se popisu R’lyehu týče:

Aniž věděl cokoli o futurismu, Johansenovi se podařilo dosáhnout něčeho podobného, když vyprávěl o městě; místo aby popisoval nějaké konkrétní stavby či budovy, lpěl na obecných vjemech širokých úhlů a povrchu kamenů – povrchů příliš velikých, aby patřily čemukoli správnému a náležitému této zemi, navíc znesvěcených hroznými obrazy a hieroglyfy. Zmiňuji se o jeho slovech týkajících se úhlů, neboť to souvisí s tím, co mi Wilcox vyprávěl o svých děsivých snech. Říkal, že geometrie onoho snového místa, jež viděl, je abnormální, ne-eukleidovská a ohavně vzdálená všem sférám a dimenzím, jaké máme my. Nyní cítil nevzdělaný námořník totéž, když hleděl na hroznou realitu.
– H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu

Jakákoliv cizí monstrozita může být dokonce ještě strašnější, když nepřipomíná nic organického nebo alespoň vzdáleně pozemského. Tradičnější pojetí Zplozenců z hvězd (srv. »… poznámku, kterou starý Castro utrousil před Legrassem v souvislosti s původními Velkými: „Přišli z hvězd a přinesli s sebou Své obrazy.“«), mých kreseb Velkých Starých, lze nalézt zde.

Dílo Huntera Stablera: lámen Zlatého úsvitu

M. M. M. Prosinec - 25 - 2010

Magick Kruller Alefbet Lamen of the Golden Dawn (27"x35")

Ve fejetonech Johna Coultharta jsem objevil pozoruhodné dílo, jež lidé z dobrého důvodu zahrnují superlativy, zvláště mají-li popsat ručně vystřihovaná nebo vyřezávaná díla z papíru Huntera Stablera. Má něco přes třicet let, absolvoval College of Art na institutu v Marylandu, kde získal bakalářskou hodnost v oboru malby (podzim 1999 – jaro 2003), dále navštěvoval universitu v Pennsylvánii (podzim 2004 – jaro 2006), kde získal magisterskou hodnost výtvarných umění v oboru malby.

Jeho díla byla publikována v těchto tiskovinách: First Look Magazine (Issue No. 87 July-September 2009), DIF Magazine (October 2009), Philadelphia Weekly (Philadelphia’s Next Hot Artist, 2007), Strangers in the Nest (Poems by Anselm Berrigan and images by Hunter Stabler, 20 pages, hardcover, flutter binding, 12” x 7”, Letterpress printed Edition of 40, New Lights Press Co-published with the Dolphin Press at the Maryland Institute College of Art, Baltimore, 2002).

Přes své mládí je nositelem již řady ocenění a cen, které začal sbírat hned po absolvování. Skupinových výstav se začal účastnit už za studií, dále pak to byly samostatné výstavy po celých Spojených státech.

Pokračování →

Lovecraft: studie v černobílé

M. M. M. Prosinec - 2 - 2010

Lovecraft: Black & White

John Coulthart nás na svých stránkách v žurnalistické sekci »feuilleton« zpravuje o knižní novince Lovecraft: Black & White, vydané v Itálii nakladatelstvím Dagon Press, v níž najdete černobílé ilustrace zakládající se na díle tohoto mistra z Providence. Vedle méně známých umělců, jako třeba Rotundo, Enoch, Frau, Olivares, Gabos, Palumbo, tu naleznete i ilustraci Johna Coultharta Azathoth z roku 1999.

Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) je v hrůzostrašné literatuře symbolem přechodu od staré okultní prózy k moderněji pojatému horroru. Ono sebeuvědomění si vlastní existence, k němuž Lovecraft osobně napomohl, znamenalo pro hrůzostrašný žánr definitivní oproštění od závazků ke čtenářům obecné literatury a uspíšilo jeho krystalizaci jakožto svébytného literárního žánru, a nikoliv nevýznamné kategorie na knižním trhu. Nelze opomenout fakt, že nejprodávanější autor na světě, Stephen King, tvoří převážně právě v oblasti hororu a že to byla sbírka Lovecraftových povídek, objevená v zaprášené bedně na půdě, která mladého Kinga uvedla do soumračných krajin hrůzostrašné literatury.

„Všechny mé povídky,“ napsal H. P. Lovecraft, „ať už spolu mají, nebo nemají souvislost, jsou založeny na základním mýtu, podle něhož byl tento svět kdysi obydlen jinou rasou, která při experimentech s černou magií přišla o svůj domov a byla odtud vyhoštěna, ale žije dál kdesi Venku, vždy připravena převzít Zemi zpět do svého vlastnictví.“

Ačkoliv se Lovecraft hluboce zajímal o okultní vědy, jeho vlastní pohled na svět byl veskrze racionální. To se však v jeho pojetí nevylučovalo s pocity mrazení v zádech, neboť kosmické rozměry a netečnost vesmíru i nesouměřitelnost lidského poznání s hlubinami Neznáma nabízely tomuto autorovi bohatou látku ke tkaní příběhů. Možná to byl tento „kosmický“ aspekt jeho próz, který nejvíce zapůsobil na čtenáře a který Lovecrafta řadí nad jeho souputníky na poli hrůzy.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b