Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Gershom Scholem: O mystické podobě Božství
(Malvern, Praha 2011)

Gershom Scholem: O mystické podobě Božství

304 stran, Malvern, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-86702-97-1

*

Vedle stěžejního díla Počátky kabaly podrobně analyzujícího původ a raná stadia vývoje kabaly se nám dostává do rukou významná část autorových přednášek pro společnost Eranos, které zazněly v Asconě v letech 1952-1961. Zhruba o 15 let později byly publikovány v hebrejském překladu Josefa Ben-Šloma jako součást knihy Pirkej jesod be-havanat ha-kabala u-semalejha („Základy chápání kabaly a jejích symbolů“, Jeruzalém 1977, čímž navazuje na podobně nazvané dílo Gershoma Scholema Kabala a její symbolika, neboť první část knihy tvoří přednášky, které vyšly právě v této knize).

V první kapitole se pojednává hlavní téma knihy – ši’ur koma, mystická podoba Božství. Opírá se o čtvrté z Desatera přikázání (Ex 20,4): „Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.“ Jakékoli vyjadřování se o Bohu může použít pouze obrazy ze stvořeného světa, neboť jiné nemá. Přes propast transcendence, kterou přemosťuje zjevení, sahá pouze hlas Boží, žádná jiná forma. Teofanií je slyšení hlasu, považováno za nejduchovnější smyslové vnímání. Nicméně však stále smyslové. Boha je zřejmě možno vidět, avšak má to svá jasně vymezená omezení: „“Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal“ (Ex 33,20). Mojžíš může spatřit „hřbet Boží,“ nikoliv však „tvář Jeho“ (Ex 33,23).

Pokračování →

Liber Stellae Rubeae

svb figvra LXVI

Publikace v třídě A.

Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A .^..

Tajný rituál Apepův, srdce IAO-OAI, předaný V.V.V.V.V., by jej užil v jisté záležitosti Liber Legis a zaznamenal pod číslicí LXVI.

1. Apep prohlašuje Asara bohem.

2. Vznešené panny nechť ho s jásotem vzývají, synu Noci!

3. Tuto jest kniha nejtajnějšího uctívání rubínové hvězdy. Nikomu se nedostane do rukou vyjma těch, kteří jsou nestoudní slovem i skutkem.

4. Nikdo toto dílo nepochopí — je příliš delikátní pro syny lidské.

5. Jestliže bude kvůli tobě prolita krev rubínové hvězdy; jestliže jsi měl po celý lunární měsíc účast na vzývání svým Jod a Pé, pak můžeš přijímat tuto nejsvětější svátost.

6. Jeden poučí druhého bez ohledu na to, co si o tom myslí lidé.

7. Ve středu černého kamene vztyčíš pořádný oltář.

8. V hlavě oltáře bude zlato a dvě poctivé podobizny Mistra.

9. Uprostřed pak pohár čerstvě nalitého vína.

10. V patě pak hvězdný rubín.

11. Oltář bude nepokrytý.

12. Nejprve rituál Planoucí hvězdy.

13. Pak rituál pečeti.

Pokračování →

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník., autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

Je to už déle než 15 let, co v České republice začala působit skupina lidí ustavená v tělese 1. Česko-Slovenského chrámu Církve Satanovy a věnovat se osobitému duchovnímu úsilí. Článek představuje určitou výpovědní hodnotu a zkušenost připomínající tu, již popisuje jiný dokument, a sice Magii nebo život!

Je to i „oficiální dokument“ templu vysvětlující, proč se sáhlo k přísnému vymezení vůči různým skupinám i jednotlivcům. Jeho jádro dlouhodobě uvnitř navzájem spolupracuje a uchovává již řadu magických a okulturních zkušeností. Nyní, po jistých událostech, dochází k uzavření templu.

*

I když se mi to nepíše právě lehce, musel jsem díky událostem uplynulých měsíců zcela zásadně přehodnotit svůj pohled na takzvané „adepty magie,“ působící v České republice. Tento článek patrně vyvolá vlnu diskusí a nepochybuji o tom, že jeho obsahem mnohé popudím. Přesto si myslím, že dlužím za sebe i za náš Chrám vysvětlení, proč se tak radikálně změnilo mé chování a naše vystupování při styku s veřejností.

Jako mladý a začínající student okultních nauk jsem si naivně myslel, že lidé zabývající se touto vznešenou činností, musí být na vysoké mentální i psychické úrovni, o jejich charakteru ani nemluvím. Realita, jak jsem záhy zjistil, je pochopitelně od této představy na kilometry vzdálená. Přesto jsem se vždy u ostatních lidí snažil vidět především to dobré a ke své velké škodě přehlížel a bagatelizoval to špatné a to i tehdy, když tyto nedostatky zjevně převládaly.

Nyní vím, že jsem byl v minulosti ke svému okolí málo kritický a až příliš tolerantní. Dobře jsem si byl vědom svých vlastních nedostatků, a protože mi není příjemné, když mi je někdo předhazuje, snažil jsem se nadměrně nekritizovat své okolí, abych se snad někoho zbytečně nedotkl. Dnes je mi jasné, že to byla velká chyba. Vůbec jsem si takovéto lidi neměl pouštět tak blízko k tělu a dovolit jim, aby vstupovali do mého soukromí. Rovněž má neustálá snaha vystupovat na veřejnosti co možná nejlíp nebyla vždy na místě. Bál jsem se, že by má přirozenost a upřímnost mohla vrhat špatné světlo na náš Chrám a tak jsem raději s těmito „adepty“ jednal v rukavičkách.

Ještě před pár lety jsem se naivně domníval, že spolu tito lidé i přes své nedostatky mohou napříč okultní scénou vzájemně spolupracovat a být jeden druhému přínosem. Já sám jsem se o tuto spolupráci s některými z nich pokoušel a zkraje jsem nabyl dokonce dojmu, že možná je. Jak se ale s odstupem času ukázalo, až na pár výjimek se tato spolupráce stává pouze slepou uličkou, co odvádí mou pozornost od nastoupené cesty.

Pokračování →

Talisman

V cestě talismanu¹ lze sledovat dvojí pohyb: krátkodobý a dlouhodobý.

Talismany dlouhodobé jsou obecného významu a mohou být dokonce nesmrtelné. Hodí se je využívat pro ty nejsvětější účely. Naproti tomu krátkodobé se tvoří pro jednostranný účel a po jeho dosažení se mají zničit, nejlépe ohněm, aby nedošlo jejich zneužitím ke zvrácení dosaženého výsledku.

Protože tento svatý předmět po dobu operace představuje samotného nositele, je třeba jej ochránit před profanací, oslabením vlivu a dalšími nehodami s tím vědomím, že nevhodný zásah do této magické struktury může přivodit jeho nositeli dokonce i šílenství a smrt. Proto se doporučuje zacházet s ním nanejvýš opatrně. Jeho nejtěsnější kontakt s magikem napovídá více o energii, která jej má živit. Je jí každý výron astrálního světla ve všech podobách. Světit předmět může i více osob, avšak znalých věci a účelu.

Je dobré vědět, že předměty, co jsou všem na očích, právě proto přestávají být viditelné, takže např. spisovatel si zvolí za talisman svůj nejobyčejnější atribut – bez obav, že by tento byl kdy spatřen ve své svaté podobě; přesto mu můžeme vymezit jistá jiná tabu – řekněme na dotyk.

A kterak navodit kontakt mezi nositelem a exteriorizovaným prvkem magikovy struktury?

Víme již, že poháněči silou je astrální světlo, nyní však musíme předmět, budoucí talisman, nabít tímto světlem – zasvětit, tzn. učinit svatým.² Mohou-li totiž matematické rovnice v sobě podržet imaginaci zkoušeného modelu, existují také „jiné rovnice“ na úrovni vyšší. Například geomantické obrazce nejsou ničím jiným než psychickou elektronikou; slovo, krev, vlasy, nehet, pot, semeno, výměšky atd., vlastně tedy vše, co proudí z otvorů člověka, je prolnuto jeho vnitřními – fyzickými a psychickými – pochody. Posíleny neustálým oživováním obrazivosti, jsou i tyto emanace zasaženy magikovou jednokolejnou orientací na nabíjecí obřad, jenž zde může nabýt strašlivé síly. O představě rozměru vložené energie nemůže být ani řeči. Ze starověku i z dochované literatury jsou známy případy, že styk profánních s těmito předměty pro ně skončil tragický, kdežto povolaný byl často králem nejen podle své koruny.

Pokračování →

William Blake: Starý dnů (1794)

ALHIM (Elohim) je exoterní slovo, které znamená bohové.¹ Jde o množné číslo mužského rodu z podstatného jména rodu ženského, jeho povaha je však principiálně ženská.² Je to dokonalý hieroglyf čísla 5. Prostudujte si Poznámku ke Genesis ³ (Equinox I, (2)).

Podobně jako v tetragrammatonu jsou zde zastoupeny všechny elementy, jenom ten vývoj od jednoho k těm druhým zde nenajdeme. Jsou totiž seskupeny v jediné množině – nespoutané, sympatizující spolu pouze silou své divoké a bouřlivé, přesto však elastické a neodolatelné energie. Ústředním písmenem je He – písmeno dechu – a to představuje ducha. První písmeno Alef je obvyklým písmenem vzduchu a poslední Mem tvoří slovo Am – tj. matku, v jejíž děloze je počat vesmír. Avšak Jod není obvyklým písmenem ohně. Teprve to, že stojí vedle písmene He posvěcuje tento oheň na Jod tetragrammatonu. Podobně je tomu s písmenem Lamed pro zemi, kde bychom spíše očekávali Tau – aby se zdůraznil vliv Venuše, která vládne znamení Vah.

ALHIM proto představuje spíše světící formuli než-li formuli úplného ceremoniálu. Je to dech požehnání ještě tak plodný, že může vdechnout život hlíně a zplodit světlo v temnotách.

Při svěcení zbraní je Alef vířivou silou hromu, bleskem, jenž planul oblohou od východu až na západ. Je to dar ovládání hromu Diova či Indrova, bohů vzduchu. Lamed je bodec na pohánění býků, popohánějící síla, a je to zároveň i rovnováha představující pravdu a lásku mágovu. Je to milující péče, kterou věnuje zdokonalování svých nástrojů a vyvážení oné hrozné síly, která iniciuje ceremoniál.⁴

Jod je kreativní energie – plodivá síla, a nadto představuje Jod osamělost a ticho poustevnictví, do něhož se mág uchýlil. Mem je písmenem vody a jde o Mem ve finální podobě, jehož dlouhé a silné čáry naznačují moře v klidu, a nikoliv o to obvyklé Mem (vyskytující se na začátku a uprostřed slova), jehož hieroglyf vypadá jako vlna.⁵ A potom, v centru všeho, se rodí Duch, který kombinuje mírnost beránka s rohy berana a to je písmeno Bakcha nebo „Krista“.⁶

Jakmile si mág stvoří svůj nástroj, poskytne mu skutečnou rovnováhu a nabije ho blesky své vůle, má se pak tato zbraň odložit, aby byla v klidu; a v tomto tichu se dostaví pravé posvěcení. Pokračování →

Tato formule¹ má ten nejvšeobecnější rozměr, protože se pod ní skrývá vše, jenže v magickém ceremoniálu je vzhledem k malému pochopení využívána jen zřídka.

V jednom smyslu přichází vrchol této formule ještě před formulací Jodu. Přitom Jod je nejbožštějším aspektem této síly – ostatní písmena jsou jen krystalizací téže věci. Je třeba pochopit, že zde mluvíme o celém ceremoniálu uvažovaném jako jednota, nikoliv jen o oné formuli, při níž je Jod invokovaným bohem, He archandělem a tak dále. Abychom porozuměli ceremoniálu skrytému v této formuli, musíme se na jednotlivé funkce čtyř zbraní zaměřit podrobněji, než jsme až dosud učinili.

Vznikem Jodu dochází k formulaci této první stvořitelské síly, to jest onoho otce, jemuž se říká „sám sebou počatý“ a o němž se praví: „Tys utvořil svého Otce a obtěžkal Matku svoji.“ Přidání tohoto He k Jod je svatbou Otce s velkou a rovnocennou Matkou, která je reflexí Nuit, stejně jako on Hadita. Plodem jejich spojení je syn Vau, jenž je jejich dědicem. Konečně se také objevuje dcera He. Ta je jak dvojčetem Vau, tak i jeho dcerou.²

Jeho posláním je ji vykoupit ji tak, že se stane jeho nevěstou; následkem toho je dosazena na trůn své matky a jenom ona dokáže svým mladistvým objetím znovu probudit kmeta Otce Všehomíra. Těmito složitými rodinnými vztahy³ je symbolizován celý běh universa. Vidíme, že tento vrchol je (přece jenom) až na konci. Jde o druhou polovinu této formule, jež symbolizuje Veliké dílo, které jsme se zavázali dokončit. Jeho prvním stupněm je dosažení poznání a rozmluvy se Svatým andělem strážcem, jenž uskutečňuje adept Vnitřního řádu.

To, jak tito snoubenci-dvojčata znovu vstupují do dělohy matky, jest ono zasvěcení, o němž se píše v Liber 418 a jímž se dosahuje přijetí do Nejvnitřnějšího řádu A .^.. A .^..

O posledním kroku nám není dovoleno mluvit.

Teď už lépe pochopíme, že vymyslet praktický magický ceremoniál, který by korespondoval v tomto vznešeném smyslu s tetragrammatonem, je obtížné, ne-li nemožné. Při takovém ceremoniálu by jenom samotné purifikační rituály trvaly několik inkarnací.

Je tedy třeba se vrátit ke zjednodušenému pohledu na tetragrammaton a zapamatovat si jenom to, že konečné He je trůnem ducha, tedy Šin pentagramu.

Jod představuje rychlou a násilnou kreativní energii; za ním následuje klidnější a reflexivnější, nicméně právě tak mohutný proud vůle, neodolatelná síla široké řeky. Tento stav mysli následuje rozšířené vědomí, které proniká celým vesmírem a nakonec dojde ke krystalizaci, kdy se objevuje lesk vnitřního světla. Takové proměny původní vůle můžeme pozorovat v průběhu invokací, pokud jsou patřičně vykonány.

Zvláštní nebezpečí každé z nich jsou zřejmá – u té první jde o plácnutí do vody – rána do prázdna; u té druhé o upadnutí do snění nebo stavění vzdušných zámků, a pokud jde o třetí, o ztrátu koncentrace. Chybný krok v kterémkoliv z těchto bodů vyústí v nesprávné provedení čtvrtého nebo k němu nedojde vůbec.

Ve výrazu, který je použit v XV. kapitole: „Rozohni se“ atd., je popsáno pouze první stádium; pokud však právě tohle proběhne patřičným způsobem, to další už musí následovat jakoby z nutnosti. Tolik pokud jde o to, co je napsáno o formuli tetragrammatonu.

*

Poznámky:

¹ Jod He Vau He, Nevyslovitelné jméno (Jehova) Hebrejců. Tato čtyři písmena se vztahují ke čtyřem „živlům“ v tomto pořadí: oheň, voda, vzduch, země.
² Pro zasvěcence je zde ukryto ještě další, daleko hlubší mystérium.
³ Formule tetragrammatonu, jak je běžně chápána, končí nástupem dcery, což je tedy opravdu degradace.

*

Aleister Crowley: Magie v teorii a praxi. 3. kapitola.
© okultura, MMII