Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Někde v lese

San Červen - 26 - 2016
Jan Pohunek: Stíny mezi stromy: Extravilán v současných pověstech (Národní muzeum, Praha 2015)

Jan Pohunek: Stíny mezi stromy: Extravilán v současných pověstech
(Národní muzeum, Praha 2015)

Jan Pohunek: Stíny mezi stromy: Extravilán v současných pověstech

196 stran, Národní muzeum, Praha 2015, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7036-450-5

 

Národní muzeum vydalo knihu Jana Pohunka Stíny mezi stromy: Extravilán v současných pověstech. Před nedávnem jsme se seznámili s knihou Katalog českých démonologických pověstí Jana Luffera (Academia, Praha 2014), který v tomto ohledu po dlouhém hiátu předložil svůj pohled na katalogizaci českých démonologických pověstí, jehož ostatně Jan Pohunek (*1981) – pražský etnolog a folklorista dlouhodobě se zabývající především současným folklorem, dějinami trampingu a dalšími tématy se vztahem k regionální mikrohistorii Čech – v úvodu hned několikrát cituje (str. 15n, 41 aj.).

Autor se věnuje současným pověstem na základě terénního výzkumu provedeného v letech 2008 až 2015, jejichž děj je situován do mimoměstského prostředí, a dalším příbuzným žánrům, např. osobním vzpomínkám na údajná setkání s nadpřirozenými jevy.

V obsáhlé úvodní studii Pověsti a jejich motivy najdeme další podkapitoly: Historizující interpretace a události odlišné od skutečnosti, Nezvyklé mundánní vlastnosti místa, Paranormální vlastnosti místa, Zvláštní pocity a další smyslové a mimosmyslové fenomény, Nadpřirozené a nezvyklé entity, Poklady a další skryté objekty, Lidští protagonisté s vlastním úhlem pohledu. Dále se autor zabývá Prostředím, zejména Hradními zříceninami, dále je to Podzemí, Lesy, a Vodní plochy. Následuje pohled na Tradiční a současný folklor, zamyšlení nad Dědictvím romantického obratu, rozvinuté do rovin Romantického vnímání přírody a pověstí, Turistiky, se zastavením u Trampských a tábornických pověstí. V závěru se věnuje Extravilánu a současné pověsti, za nímž už následuje vlastní Katalog motivů (str. 80-96), rozvinutý následně do ústředního Katalogu podání (str. 97-151).

Pokračování →

Očarování a odčarování

San Prosinec - 25 - 2014
Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí (Academia, Praha 2014)

Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí
(Academia, Praha 2014)

Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí

240 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožovaná, cena 295 Kč
ISBN 978-80-200-2383-4

*

Našim čtenářům nebudiž jméno Jana Luffera neznámé. Před pěti lety mu vyšla kniha japonských lidových pohádek a pověstí Strašidelný chrám v horách (Argo, Praha 2009). Přítomnou knihou však potěší srdce každého milovníka okultury, neboť vidíme, že se tu etabluje nová osobnost věnující se mýtům, lidovým pohádkám a pověstem.

V kapitole České a slovenské katalogy lidových vyprávění (str. 24) uvádí historický přehled projektu katalogizace pověstí, kde na předním místě stojí trojsvazkový Soupis českých pohádek Václava Tilleho z let 1929-1937. Je zřejmé, že na poli folkloristiky neroste kvítí každý rok, takže teprve roku 2006 po tomto hiátu navázal Jaroslav Otčenášek na katalog českých pohádek a shromáždil téměř úplný korpus našich publikovaných i rukopisných pohádek, ale tiskem vydal jen stručnou pracovní verzi pod názvem Antropologie narativity – problematika české pohádky (Etnologický ústav AV ČR, Praha 2012). V roce 2010 mu vyšel výbor erotických pohádek a legend či žertovných historek pocházejících z území dnešního Bulharska a Makedonie s názvem Jak muži přišli ke svému údu – Bulharský erotikon (dybbuk).

Pokračování →

O zácloně duchů

San Září - 12 - 2014
Logos 1/2 2013. Sborník pro esoterní chápání života a kultury (Trigon, Praha 2014)

Logos 1/2 2013. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
(Trigon, Praha 2014)

Logos 1/2 2013. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

128 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2014, brožované
ISSN 0862-7606-2013

*

Autorem bakteriofágního objektu na obálce je Vladimír Kokolia. Zavíjení, odvíjení a stavba neseného poselství. Příznačně je hlavním tématem tohoto čísla sborníku Logos posvátná geometrie a její otisk v našem světě.

Úvodníkem je nekrolog Ivo Purše Tradice jako naděje za René Alleauem, jehož otisky v hermetickém díle a vlastní spagyrické dílně toto vzpomínání zaznamenává. Je symptomatické, že místo vybrané k realizaci Díla bylo nakonec využito pro jadernou elektrárnu a proti ní vystoupili tři lidé: tamní zámecký pán, jediný místní komunista a – dodejme – jediný místní alchymista. Jaké ingredience se v tom tyglíku sešly, přec řízené atomové reakci nezabránily…

Ladislav Puršl vedl krásný rozhovor s Ladislavem Moučkou, který se ukázal být psychogeografickou poutí vlastní vnitřní krajinou, příznačně uvozenou zvolenou myšlenkou: „Těžko budu odhadovat, co je za kopcem, když neznám krajinu pod nohama.“

Za ním logicky následuje vlastní článek Ladislava Moučky o Světle ohně smlouvy, který je počat coby Berešit a rozvíjí některé nastíněné myšlenky z jeho knihy Nachaš – had Mojžíšovy knihy Genesis.

V šlépějích nad jeho prací medituje Jindřich Veselý O stromu života.

Pokračování →

Labyrintem míst klatých

San Leden - 22 - 2012

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí (Eminent, Praha 2011)

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí

1008 stran, Eminent, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-247-3561-0

*

Český surrealista Martin Stejskal je vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) znám rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Hvězda, Volvox Globator 1994; Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině, Paseka 2001), jež představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a to svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav, kterou se obrací k řadě svých duchovních otců (Fulcanelli, Bernard Roger, Eugene Canseliet, Louis Charpentier, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel.

V roce 1991 mu vyšla v nakladatelství Paseka kniha Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Ta veskrze originálně a poprvé systematicky zmapovala tajemné kouty naší vlasti, přičemž slovenskou část tehdy zpracoval Albert Marenčin.

Nového a podstatně rozšířeného vydání se dočkala přesně po dvaceti letech v nakladatelství Eminent, a to pod názvem Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí. Autor se v úvodu zmiňuje o řadě pokračovatelů, kteří dílo citovali, stejně jako o sběratelích a editorech (mj. Bazal, Fibich, Havlic, Koudelková, Polášek, Puchmajer, Řeháček, Tříška), z jejichž kolekce čerpal. Během onoho času rovněž došlo k vydání překladů krajových německých pověstí, jež v minulosti citelně chyběly. Zmiňuje také pár chyb, jež byly z prvního vydání opraveny a uvedeny na správnou míru.

Pokračování →

Na cestách za Krasopaní…

San Červenec - 14 - 2010

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou - Zrcadlo hermetismu v české krajině (nakladatelství Paseka, Praha 2001)

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou. Zrcadlo hermetismu v české krajině

176 stran, nakladatelství Paseka, Praha 2001, vydání první, vázané, cena 219 Kč
ISBN 80-7185-374-7

*

Český surrealista Martin Stejskal, známý vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa, Paseka 1991; Hvězda, Volvox Globator 1994), kterou představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a sice svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav.

Nezůstane však jen u toho: odvážně předkládá v knize Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině vlastní zážitky z cest nejen do krajin své duše, nýbrž i těch reálných, při nichž hledá všelidské kořeny. A tak se jeho magický svět prolíná se světem lidí a hranice mizejí. Může pak docházet k synchronicitě až nečekané, jako při cestě autem za Fulcanelliho katedrálami do Francie a v pitoreskních nástrahách nevědomí při pokusech proniknout do Španělska.

Líčení zážitků je zároveň alchymickým výkladem, neboť autor vnímá životní tok jako jediný opus, v němž není nahodilostí a jednotlivostí, ale mocí svého královského umění to vše sceluje do oné říše, jejíž gravitace otáčí vše k sobě a přitahuje jako Magnetová hora. Občas máte zvláštní pocit, že se navrátil vypravěčský duch Meyrinkův, jindy vám před očima probíhají útržky děje filmu Devátá brána, jemuž se najednou dostává nového rozměru pochopení: I tak to může být.

A to je také vnitřním pokladem této knihy, který má pozorný čtenář nalézt: Proměna sebe prostřednictvím proměny jiného. Umění má býti předáno, a jenom tak je ospravedlněno a naplněno vlastní dílo.

Rozcestí: kudy kam?

Martin Stejskal se obrací k řadě svých duchovních otců (již zmíněný Fulcanelli, Bernard Roger, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel, projevuje však dnes již bohužel dosti vzácnou sečtělost, z níž prýští jeho obrazotvornost. Můžeme tak např. narazit na zmínku o poměrně vzácné práci A. Fuxe (O tajné mluvě v mythech a při obřadech hellenských), při výkladech uplatňuje své znalosti heraldiky a znovu oživuje nepříliš udržovaný směr mytologický, jenž pojednává o astralogemách (viz např. Dr. A. Czubrynski: Slovanské mythy dynastické jako astralogemy. Sfinx, Praha 1925).

V kapitole Magie Šumavy však ku škodě čtenářů zůstává pramen informací utajen (J. Voráčková v knize Světýlka na Křemelné zpracovala pověrečná vyprávění R. Předotové, M. Krňanské, A. Sleisové, F. Kortuse, R. Voldřicha, M. Wastlové, L. Voldřichové, R. Blaschkové) a kapitola Za Divým mužem z Thiersu zůstala interpretačně nedotažena obsahujíc pouze historii lokality a popis domu.

Na mnohých místech je však básníkem v próze, který světské dojmy transmutuje ve vzácné kovy: jména měst nabývají barev Díla, katedrály ční z krajiny jako olbřímí vybělené kosti zapomenutých tvůrců a každý krok zapadá do mozaiky magického obrazu.

Jít s ním znamená nacházet svoji orientaci a vytyčovat svůj vlastní prostor. Tato kniha nás zve na nevšední pouť. Pokuste se toto pozvání nepominout…

*

© San
© okultura, MMI

Vystoupiv a vstoupiv

Jaromír Typlt Květen - 14 - 2010

Jaromír Typlt ve své hermetické studii ukazuje, že právě čas je ústředním tématem výjevů, které se Máchovi ukázaly v jeho „strašném snu“. Prostřednictvím praobrazů, archetypů, ke kterým obrátila pozornost jungovská hlubinná psychologie, se dá Máchovu snu porozumět mnohem přesněji.

Čtenáři, zaujatí tvorbou Martina Stejskala, by měli věnovat tomuto eseji svou pozornost.

*

→ Předběžný náčrt esoterického čtení Máchovy Pouti krkonošské

František Kobliha: Máj (List VI, 1911)

Povšimni si nejprve změněné výškové úrovně mezi Snem, ze kterého Mácha převzal ústřední výjevy Pouti krkonošské, a vlastní prózou: ve Snu se mluví o vysokém vrchu, který stojí „uprostřed roviny rozlehlé“, v Pouti krkonošské je náhle celý děj posunut do krkonošských hor a místo osamělého vrchu zde uprostřed nich stojí vrcholek Sněžky. Hora byla zvýšena o pohoří. Tento posun, zvlášť jde-li o posun původně nevědomé látky, vnímej skrze všechny hlubinné vazby, které se jím mění.

Ve Snu byl Máchovi dán naprosto jednoznačný protiklad hory a roviny, který zakládá tajemnost hory, její ojedinělost v krajině. Kontrast je ve Snu připomínán i opakovaným shlížením dolů, „na dolem ležící, rozkošnou, květoucí krajinu“; tato krajina žije úrodný, prosluněný život, protože tíživá tajemství přenechala hoře. Hora pak v sobě soustřeďuje tajemství v té samé míře, v jaké soustřeďuje a završuje okolí. Tajemství ale horu otevírá. Proto bývá hora v pověstech velmi často dutá, skrývá jeskyně a šachty, aby se dalo vstoupit do jejího nitra. Těží se z jejích hlubin: „horo, horo, otevři se!“ Slovo hora, praslovansky „gora“, kdysi znamenalo nejen „zalesněný vrch“, ale také důl. Odtud slova jako horník, hornina (stejně jako v němčině Bergwerk, Bergmann). Tak kněžna Libuše v pověstech ukazuje na vrchy a hory a oznamuje vladykům, jaké kovy obsahují: „Vrch vidím Krupnatý a v jeho hloubi / olova, cínu kalný lesk.“ (Jirásek: Libušina proroctví) Každá tajemná hora v sobě tedy podivuhodně spájí výšku a hloubku.

„Vystoupiv nahoru a vstoupiv v klášter“: jedinou větou, těsným navázáním pohybu vzhůru a dovnitř, Mácha v zápisu snu přesně vystihl toto různosměrné sepětí. Klášter na vrcholu hory je vlastně oním místem vstupu do jejího nitra. Rozlehlá síň, kde se mniši vyvazují z plynutí času a stojí ztuhlí bez života po celý rok kromě jediného dne, je jakousi obdobou tajuplných jeskyň, zejících v nitru hory a otevírajících se jen jedinkrát v roce. Totéž sepětí výšky a hloubky je ale promítnuto i do archetypu, který bývá s horou tradičně spojován: do archetypu Saturna. Tak například Jan Kefer charakterizuje astrologické působení Saturna slovy: „Saturn je principem prohloubení bytí, souhrnem sil, které zkouškami a osudem ženou jej k vyššímu vývoji“ (Praktická astrologie, zdůraznil TJF). Saturn, původně římský bůh setby a rolnictví, který přijal i rysy starořeckého boha Krona, bývá ztělesňován postavou dlouhovousého šedivého starce a vnímán jako zosobněný čas. To dává saturnskému archetypu přísnost, neoblomnost a tíživost, jimiž se projevuje v nevědomí.

Pokračování →

Hermetické aspekty našich pohádek

Martin Stejskal Duben - 22 - 2010

Smyslem mé přednášky je poukázat na některé souvislosti mezi hermetismem a poetickým světem lidových pověstí a pohádek. V úvodu parafrázuji některé myšlenky francouzského hermetika Bernarda Rogera.

Mýty, pohádky a pověsti tvoří společný fond dávné paměti lidstva. Všude ve světě existovaly instituce, jejichž role byla určena k předávání těchto bájí. Jejich témata jsou omezená, i když se liší variacemi, které lze přičíst různosti etnik, klimatu a času. Tato vyprávění starců byla vskutku spolehlivým prostředkem, jak neporušeně předávat jisté skryté pravdy řetězcem generací, k uším těch, kdož ve všech dobách dovedli nepředpojatě naslouchat.

Tohle učení, svého druhu, tak mohlo být předáváno všemi jazyky a jeho základem je jistá universální řeč přírody, společná všem. Tento Hlas Přírody je přitom třeba vnímat nezprostředkovaně, vlastníma ušima a očima, i svou vnitřní mentální průmětnou. Dnes je to o to těžší, že jsme vystaveni čím dál tím více se rozšiřujícímu zhoubnému návyku přijímat informace o realitě zprostředkovaně, pomocí nejrůznějších médií, především televizní obrazovkou. Také je třeba se znovu naučit rozpomínat. Nejen na své vlastní dětství, ale také na to, co lze nazvat obecnou pamětí člověka.

Stálost v prostoru a čase, se kterou se u bájí shledáváme, je nemyslitelná bez existence úzkého vztahu mezi jejich obsahem a základy lidské přirozenosti. Základní témata těchto vyprávění, sledovaná v různých dobách a místech, odrážejí hluboké motivace lidského údělu, jeho chápání světa a jeho naděje. Jejich vznik patrně souvisí s proměnami mentální struktury člověka a zasahují až ke zrodům lidské inteligence. V praktickém plánu tato transformace mentální struktury zřejmě korespondovala s ovládnutím ohně a technologií kovů. Zdá se proto pravděpodobné, že za těchto podmínek se témata tradičních lidových vyprávění zrodila ze stejného pramene jako alchymistické praktiky, což by byl jeden z možných výkladů, proč hrdinové, obrazy a činy těchto pohádek jsou tak často zaměnitelné s osobami, obrazy a činy alchymistického dramatu.

Pohádky a pověsti (jako ostatně všechny mýty) se nám představují ve dvojím aspektu. Z jedné strany to bývá lákavé vyprávění, vybavené dobrou vnitřní soudržností, z něhož kvalita jazyka a rozjitřené cítění vytvořily během tisíciletí prvky nauky o životním chování. Z druhé strany v nich ale vidíme podivné konstelace hrdinů, míst, okolností a příhod, jejichž charakter, který byl současně zvláštní i přesvědčivý, vybízel ty nejzvídavější jedince k hledání skutečností, skrytých za enigmem fikcí. A byl to patrně také první krok k jiné nauce, v níž byli pobízeni k využití maxima poetických schopností imaginárna.

To je také hlavní důvod, proč se domníváme, že je možno se svěřit rezonanci, kterou tyto obrazy bájí vyvolávají v hlubinách naší citovosti, že jsou tam schopny vzbudit dávnější paměť než v sobě přenáší naše individuální existence. „V lesích této paměti žijí mluvící zvířata, nemocní králové hledající lék, spící, očarované nebo uvězněné princezny, monstra a draci hlídající pohádková tajemství, zavírající nebo otvírající se skály anebo nedosažitelné hory“ (B. Roger).

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b