Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

William Blake: Starý dnů (1794)

ALHIM (Elohim) je exoterní slovo, které znamená bohové.¹ Jde o množné číslo mužského rodu z podstatného jména rodu ženského, jeho povaha je však principiálně ženská.² Je to dokonalý hieroglyf čísla 5. Prostudujte si Poznámku ke Genesis ³ (Equinox I, (2)).

Podobně jako v tetragrammatonu jsou zde zastoupeny všechny elementy, jenom ten vývoj od jednoho k těm druhým zde nenajdeme. Jsou totiž seskupeny v jediné množině – nespoutané, sympatizující spolu pouze silou své divoké a bouřlivé, přesto však elastické a neodolatelné energie. Ústředním písmenem je He – písmeno dechu – a to představuje ducha. První písmeno Alef je obvyklým písmenem vzduchu a poslední Mem tvoří slovo Am – tj. matku, v jejíž děloze je počat vesmír. Avšak Jod není obvyklým písmenem ohně. Teprve to, že stojí vedle písmene He posvěcuje tento oheň na Jod tetragrammatonu. Podobně je tomu s písmenem Lamed pro zemi, kde bychom spíše očekávali Tau – aby se zdůraznil vliv Venuše, která vládne znamení Vah.

ALHIM proto představuje spíše světící formuli než-li formuli úplného ceremoniálu. Je to dech požehnání ještě tak plodný, že může vdechnout život hlíně a zplodit světlo v temnotách.

Při svěcení zbraní je Alef vířivou silou hromu, bleskem, jenž planul oblohou od východu až na západ. Je to dar ovládání hromu Diova či Indrova, bohů vzduchu. Lamed je bodec na pohánění býků, popohánějící síla, a je to zároveň i rovnováha představující pravdu a lásku mágovu. Je to milující péče, kterou věnuje zdokonalování svých nástrojů a vyvážení oné hrozné síly, která iniciuje ceremoniál.⁴

Jod je kreativní energie – plodivá síla, a nadto představuje Jod osamělost a ticho poustevnictví, do něhož se mág uchýlil. Mem je písmenem vody a jde o Mem ve finální podobě, jehož dlouhé a silné čáry naznačují moře v klidu, a nikoliv o to obvyklé Mem (vyskytující se na začátku a uprostřed slova), jehož hieroglyf vypadá jako vlna.⁵ A potom, v centru všeho, se rodí Duch, který kombinuje mírnost beránka s rohy berana a to je písmeno Bakcha nebo „Krista“.⁶

Jakmile si mág stvoří svůj nástroj, poskytne mu skutečnou rovnováhu a nabije ho blesky své vůle, má se pak tato zbraň odložit, aby byla v klidu; a v tomto tichu se dostaví pravé posvěcení. Pokračování →

Tato formule¹ má ten nejvšeobecnější rozměr, protože se pod ní skrývá vše, jenže v magickém ceremoniálu je vzhledem k malému pochopení využívána jen zřídka.

V jednom smyslu přichází vrchol této formule ještě před formulací Jodu. Přitom Jod je nejbožštějším aspektem této síly – ostatní písmena jsou jen krystalizací téže věci. Je třeba pochopit, že zde mluvíme o celém ceremoniálu uvažovaném jako jednota, nikoliv jen o oné formuli, při níž je Jod invokovaným bohem, He archandělem a tak dále. Abychom porozuměli ceremoniálu skrytému v této formuli, musíme se na jednotlivé funkce čtyř zbraní zaměřit podrobněji, než jsme až dosud učinili.

Vznikem Jodu dochází k formulaci této první stvořitelské síly, to jest onoho otce, jemuž se říká „sám sebou počatý“ a o němž se praví: „Tys utvořil svého Otce a obtěžkal Matku svoji.“ Přidání tohoto He k Jod je svatbou Otce s velkou a rovnocennou Matkou, která je reflexí Nuit, stejně jako on Hadita. Plodem jejich spojení je syn Vau, jenž je jejich dědicem. Konečně se také objevuje dcera He. Ta je jak dvojčetem Vau, tak i jeho dcerou.²

Jeho posláním je ji vykoupit ji tak, že se stane jeho nevěstou; následkem toho je dosazena na trůn své matky a jenom ona dokáže svým mladistvým objetím znovu probudit kmeta Otce Všehomíra. Těmito složitými rodinnými vztahy³ je symbolizován celý běh universa. Vidíme, že tento vrchol je (přece jenom) až na konci. Jde o druhou polovinu této formule, jež symbolizuje Veliké dílo, které jsme se zavázali dokončit. Jeho prvním stupněm je dosažení poznání a rozmluvy se Svatým andělem strážcem, jenž uskutečňuje adept Vnitřního řádu.

To, jak tito snoubenci-dvojčata znovu vstupují do dělohy matky, jest ono zasvěcení, o němž se píše v Liber 418 a jímž se dosahuje přijetí do Nejvnitřnějšího řádu A .^.. A .^..

O posledním kroku nám není dovoleno mluvit.

Teď už lépe pochopíme, že vymyslet praktický magický ceremoniál, který by korespondoval v tomto vznešeném smyslu s tetragrammatonem, je obtížné, ne-li nemožné. Při takovém ceremoniálu by jenom samotné purifikační rituály trvaly několik inkarnací.

Je tedy třeba se vrátit ke zjednodušenému pohledu na tetragrammaton a zapamatovat si jenom to, že konečné He je trůnem ducha, tedy Šin pentagramu.

Jod představuje rychlou a násilnou kreativní energii; za ním následuje klidnější a reflexivnější, nicméně právě tak mohutný proud vůle, neodolatelná síla široké řeky. Tento stav mysli následuje rozšířené vědomí, které proniká celým vesmírem a nakonec dojde ke krystalizaci, kdy se objevuje lesk vnitřního světla. Takové proměny původní vůle můžeme pozorovat v průběhu invokací, pokud jsou patřičně vykonány.

Zvláštní nebezpečí každé z nich jsou zřejmá – u té první jde o plácnutí do vody – rána do prázdna; u té druhé o upadnutí do snění nebo stavění vzdušných zámků, a pokud jde o třetí, o ztrátu koncentrace. Chybný krok v kterémkoliv z těchto bodů vyústí v nesprávné provedení čtvrtého nebo k němu nedojde vůbec.

Ve výrazu, který je použit v XV. kapitole: „Rozohni se“ atd., je popsáno pouze první stádium; pokud však právě tohle proběhne patřičným způsobem, to další už musí následovat jakoby z nutnosti. Tolik pokud jde o to, co je napsáno o formuli tetragrammatonu.

*

Poznámky:

¹ Jod He Vau He, Nevyslovitelné jméno (Jehova) Hebrejců. Tato čtyři písmena se vztahují ke čtyřem „živlům“ v tomto pořadí: oheň, voda, vzduch, země.
² Pro zasvěcence je zde ukryto ještě další, daleko hlubší mystérium.
³ Formule tetragrammatonu, jak je běžně chápána, končí nástupem dcery, což je tedy opravdu degradace.

*

Aleister Crowley: Magie v teorii a praxi. 3. kapitola.
© okultura, MMII

Než začneme podrobně mluvit o magických formulích, bude vhodné si všimnout toho, že většina rituálů představuje komplex a obsahuje mnoho formulí, které je třeba sladit v jedinou.

Magické zbraně

První z nich je formule hole. Ve sféře tohoto principu, který chce mág invokovat, vystupuje po strmé přímce bod za bodem a potom sestupuje; nebo jinak: začíná nahoře, jde přímo dolů, invokuje prvního boha této sféry vroucnou prosebnou modlitbou,¹ aby se uráčil poslat příslušného archanděla. On pak naléhá na archanděla, aby vyslal anděla nebo anděle této sféry jemu na pomoc; zaklíná tohoto anděla nebo anděle, aby seslali inteligenci, jíž se to dotýká a tuto inteligenci bude zaklínat s úctou, aby ducha donutila k poslušnosti a zjevil se. Tomuto duchu on dává příkazy.

Uvidíme, že tady jde spíše o evokační než invokační formulku a v případě té druhé, ačkoliv jde zjevně o totéž, by se mělo přemýšlet trochu jinak, poněvadž spadá pod jinou formuli, totiž tetragrammatonu. Esence oné síly, kterou invokujeme, je jediná, ale „Bůh“ představuje zárodek nebo počátek této síly, kdežto „archanděl“ její rozvoj a tak dále, až se dostaneme k „duchu“ a stojíme u konce této síly v plné její dokonalosti.

Formule poháru není pro evokace tak vhodná a magická hierarchie se tady neprojevuje úplně stejným způsobem; jelikož pohár je spíše pasivní než aktivní, není vhodné, aby ji mág používal pro cokoliv, co není to nejvyšší. V praxi to následně neznamená nic míň než modlitbu, a tou modlitbou je myšlena „modlitba ticha.“²

Formule meče se rovněž nehodí pro žádný z obou účelů, neboť je v povaze meče kritizovat, ničit, rozptylovat; a všechny magické ceremoniály vedou ke koncentraci. Meč se tudíž bude principiálně objevovat u ceremoniálu, který je mu bližší, a to u zapuzování.

Formule pantáklu také nemá zvláštního užitku; protože pantákl je netečný. Zkrátka, formule hole je jediná, kterou, jde-li o nás, opravdu potřebujeme.³

A tak k tomu, aby byla invokována jakákoliv bytost, mají mágové, jak podotýká Hermés Trismegistos, tři metody.

Nejdříve, pro ty obyčejné, je tu prosebná modlitba. I v ní se nepřikrášlená objektivnost této teorie pokládá za účinnou.

Máme boha jménem A, jemuž B předkládá svoji naléhavou prosbu. Zrovna jako když si chlapec řekne otci o kapesné.

Druhá metoda už je trochu rafinovanější, nakolik se mág snaží sjednotit s přirozeností boha a sám se během ceremoniálu dostává na jistou vyšší úroveň; ovšem pouze třetí metoda je hodna našeho zájmu.

Spočívá ve skutečném ztotožnění mága s bohem. Všimněte si, že k tomu, aby tak učinil dokonale, musí dosáhnout stavu samádhi; a samotný tento fakt stačí k tomu, abychom nezvratně spojovali magii s mysticismem. Pokračování →

Svatým Městem, Nebeským Jeruzalémem, není nic jiného než 32 æthyrů aneb 32 Bran Moudrosti. Ona obrovská hloubka nevědomí je koridorem vedoucím ke Kolébce Korunovaného a vítězícího Dítěte a na této cestě přicházíme do kontaktu se Svatým Andělem Strážcem a mluvíme s Ním v samotě duše. Každý pohyb zde ve světle je zaznamenáván tam dole, v temnotách. Abych se dopustil paradoxu, řeknu, že jsou to ‚temnoty nejjasnější‘.

Mávnutí nahoře, bouře dole. Mávnutí dole, bouře nahoře.

Podobné zakoušel i Otokar Březina, který to vypsal v eseji Tajemné v umění ¹:

„Dle hloubky otázek měřte výšku duše, neboť dle nich měří se vnitřní bohatství odpovědí. Jenom nejmenší část otázek přeložena byla v duších minulých a přítomných do řečí slov. Nejzávažnější a nejhlubší ukryta je v symbolech bolesti a tušení světelných záplav, v symbolech síly a lehkosti, jejichž sladkost rozpaluje nekonečnou žízeň, v symbolech tajemného oddechu věcí, jichž proměny odpovídají evolucím naší vnitřní pravdy, v symbolech předtuch, lásky a nejistoty za soumraků plných nebezpečenství, ale i plných hvězd a největší nejistoty zraků: roztržitých přílišným sáláním vnitřního světla. Ve všech těchto otázkách duše je sama. V tom spočívá jedno z největších tajemství života a onen smutek mlčení, který černými stíny se věsí na poslední slova příliš upřímných. V každém objetí myšlenky a ramen chví se nervosní křeč tonoucího, jenž marně se zachytává tonoucího v tajemných vlnách. Život duše je cesta, kde nepředvídané události čekají ve všech stínech a kde mlčení mluví jedinou společnou řečí všech světů a kde samoty mají tisíce zraků. Ale každý krok její splňuje vyšší tajemná očekávání a nejistoty její mají hluboký význam. Její náhody jsou náhodami jen pro její nedokonalé poznání. Nejsou náhodami. V každé duši je zrak, který se dívá dovnitř, obrácen k neviditelné noci, fascinován jediným pohledem, z něhož se lijí světla všech minulých i budoucích hvězd. Příšerně slavné zkušenosti tohoto zraku neuvědomují se v duši po čas života na zemi v celé smrtelné nádheře svého bohatství. Tímto zrakem jsme spřízněni v jediné bratrstvo vidoucích a zasvěcených.“

•

Pokračování →

Užití precese rovnodennosti jakožto delimitujících faktorů aeonů jeví výhodu přizpůsobení původnímu symbolismu rituálu Zlatého úsvitu. V každém případě je třeba mít na paměti, že formule starého aeonu je jenom zvláštním případkem nového. Zatímco novější design má širší a obecnější použití, staré vzorce budou pořád ještě uplatňovány za omezených původních podmínek a mohou nabídnout příhodnější „páku“ pro jisté, nyní už rutinní druhy prací. Analogicky lze vnímat nahrazení staroaeonské formule novější jako obdobu nahrazení Newtonovy klasické mechaniky relativistickou fyzikou Einsteina.

*

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Aby historicky situoval své zjevení Knihy Zákona, navrhnul Crowley vývoj aeonů, neboli periody odlišných duchovních ekonomií či „formulí.“ Nehledě na gnostické pojmenování „eon,“ byla Crowleyho základní idea téměř jistě ovlivněna tehdejší křesťanskou naukou o udílení dobra a zla a zvěstování úmyslu božského zjevení fundamentalistickým hnutím Plymouthských bratří, k nimž náleželi Crowleyho rodiče. Nauka o udílení dobra a zla se od té doby stala velmi populární zvláště mezi americkými evangelíky. Jistě jak Crowleyho aeony a nauka o udílení dobra a zla zakladatele Plymouthských bratří Johna Nelsona Darbyho sdílely základní intelektuální infrastrukturu se západní historií věků pojmenovaných podle hlavních kovů v té době zpracovávaných, a byly do nich zapojeny i hinduistické jugy, a dokonce různé manvantary a kalpy theosofické meta-historie.

Crowley podává v četných textech nárys těchto tří základních aeonů. V pojednání „Historická koncepce, na níž se zakládá Kniha Zákona“ (pátá část „O přijetí Knihy Zákona“ v jeho Zpovědích, a nedávno vydaný jako apendix ke knize Magick), předkládá následující shrnutí:

Abych zrekapituloval historickou bázi Knihy Zákona, dovolte mi říci, že evoluce (v rozsahu lidské paměti) naznačuje tří zásadní fáze: (1) uctívání Matky, neustále plodící svojí vlastní mocí; (2) uctívání Syna, obrozujícího se mocí své dobrovolné smrti a vzkříšením; (3) uctívání Korunovaného a vítězícího dítěte (aeon vyhlášený Aiwassem a obsažený v jeho Slovu Theléma).¹

Osiris

Tím, že charakterizoval druhý nebo Osiridův aeon jako aeon „Syna,“ se tento výklad odlišuje od něčeho, co Crowley schválil v pojednání Manifesto of the E.G.C. od W. B. Crowa:

»Svět vstoupil (březen 1904) do Nového aeonu, do věku Korunovaného a vítězícího dítěte. Nadvláda Matky (aeon Isis) a Otce (aeon Osirida) jsou minulostí. Mnoho lidí nenaplnilo zcela tyto formule, a tak jsou pro ně v omezené míře stále ještě platné; Mistři však rozhodli, že nastal čas k udílení svátosti aeonu Horova těm, kdož jsou schopni to pochopit.«

Ambivalentnost Otec-Syn Osiridova aeonu je zajímavá sama o sobě, není však podstatná pro naši diskusi. Pozdější a lépe známé vylíčení, jež se týká Otce, se promítlo do úvodu vydání Knihy Zákona péčí O.T.O. z roku 1938 e.v., v němž čteme následující:

[Kniha Zákona] vysvětluje, že jisté nesmírné „hvězdy“ (nebo agregáty zkušeností) lze popsat jako bohy. Jeden z nich byl právě ustaven do úřadu a dohlíží na osudy této planety po dobu 2000 let. V historii lidstva, pokud to víme přesně, jsou tři takoví bohové: Isis, matka, když vznikl vesmír jako mléko, které z ní vytrysklo; toto období se vyznačuje matriarchátem.

Pak, 500 př. n. l., přichází Osiris, otec, kdy byl vesmír vnímán jako katastrofa, láska, smrt, vzkříšení, jako metoda, která navozuje zkušenost; to koresponduje s patriarchátem.

Nyní je to Horus, dítě, jehož přispěním začneme vnímat události jako souvislý růst podílející se svými prvky na obou těchto metodách, a žádné okolnosti jej nepřeruší. Současná perioda zahrnuje rozpoznání individua coby jednotky společnosti (viz Ortega y Gasset: Vzpoura mas).

A tento výčet, jakkoliv je absurdní co do pojmů empirické historie, je „ortodoxní“ prezentací předmětu thelémského textu. Vzápětí je následován takovými výklady jako je Basic Magick [Základní magie] Jacka Parsonse (publikován v Freedom is a Two-edged Sword), kapitolou Evolution of Magical Formulae [Evoluce magických formulí] v knize Magick of Thelema [Magie Thelémy] Lona DuQuette, a The Angel and the Aeon [Anděl a aeon] v knize Aleister Crowley and the Hidden God (Aleister Crowley a Skrytý bůh) Kennetha Granta. Pokračování →

„A zase přichází anděl a …bere mě stranou do malé komůrky v jedné z devíti věží. Tato komnata je vybavena mapami mnoha mystických měst. Je tam stůl, a zvláštní lampa, která vyzařuje světlo a vystupují z ní čtyři sloupy vířivých prstenců kouře vydávajícího světlo.

A ukazuje na mapu æthyrů, jež jsou seřazeny jako plamenný Meč, takže třicet æthyrů přechází v deset Sefirot. A těch prvních devět je nekonečně svatých“.

- Aleister Crowley, Vize a Hlas, 9. æthyr.

*

Motto:

Vědět nic!
Všechny cesty k nevinnosti jsou zákonné.
Ryzí bláznovství je klíčem k zasvěcení.
Ticho se vkrádá do vytržení.
Nebuď ani muž, ani žena, ale dva v jednom.
Buď tichý, dítě ve vejci z blankytu, neboť ty máš růst, abys nosil kopí a grál!
Putuj sám a zpívej!
V paláci krále jeho dcera očekává tě.

- Aleister Crowley, Kniha Thothova.

*

Úvod do teorie tarotu předpokládá v začátku seznámení s mapou nevědomí, resp. celého Světa člověka, tedy v nebeském smyslu zahrnující nebeské i profánní okruhy.

Ačkoliv není nutné při orientaci zacházet s kabalistickými sférami ani s æthyry, přesto jejich znalost může napomoci při tvorbě nevědomých obrazů, které poplynou v průběhu díla z nevědomí.
S tímto vědomím nechť se každý srdnatě vydá tím neznámým směrem, jako H. P. Lovecraft ve Snovém putování k neznámému Kadathu vypráví o námořním přístavu Baharna, odkud vyplouvaly koráby k mnohým podivným a úžasným cílům.

Vítr vašim plachtám!

*

Mapa æthyrů

Mapa æthyrů

Magie Henochova o 30 æthyrech neboli Sférách Ducha říká, že jsou umístěny za tímto, nebo mimo náš fyzický svět. Oproti Hlídkám ve Čtvercích jsou æthyry seřazeny od čísla 30, TEX, nejnižšího a nejmateriálnějšího æthyru, až po číslo 1, LIL, nejvyšší a nejduchovnější. Je třeba zde podotknout, že slova „vysoko“ a „nízko“ nelze brát doslova, ale obrazně. Těchto 30 æthyrů lze srovnat se Sefirotem (10 číselností) a Cestami tarotu (22 písmen hebrejské abecedy) na kabalistickém Stromu Života, ale jediná přesná souvztažnost je mezi desátým æthyrem, ZAX, což je abys, a umístěním jedenácté sefiry, Daat. Podobně jako kabalistický Strom Života, slouží æthyry jako mocná magická struktura pro jemné kosmické pláně a podpláně, které jsou pro náš fyzický zrak neviditelné, jsou však nicméně skutečné. (Diagramy v tomto článku mohou sloužit jako hrubá cestovní mapa po těchto regionech každému, kdo se tam rozhodne vstoupit.)

Každý region má atmosféru, která udává základní tón a obsahuje síly, inteligentní a ne-inteligentní, které jsou pro každý region charakteristické.

Právě tak jako budeme uvádět jednotlivé æthyry za sebou až k nejvnitřnějšímu, tak k nim přiložíme jednotlivé Cesty Moudrosti, jež jsou obrazem různých stavů vědomí. Tato představa pochází pravděpodobně z gaonského období (7.-10.stol. n.l.) a obsahují ji četné kabalistické texty [Pardes Rimonim 12, Šošan Sodot 33b, Pelija 48a, Pri Jicchak (Varšava, 1884), část 2, 28a.]. Tyto stavy se rovněž vztahují k dvaatřiceti jménům Božím, jež se objevují v první kapitole Genesis. Pokračování →

Cara Soror,

Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.

Díky! Mám ti podat celou záležitost kolem sexu několika vhodně volenými slovy? Mám si myslet, že si chceš ode mne půjčit peníze? Takové odporné pochlebování představuje tu méně schůdnou a nepřímou cestu.

Ve skutečností není tvůj návrh až tak urážlivý, jak by snad mohl napoprvé znít; neboť co se angličtiny týče, není tu téměř vůbec co číst. 98.138 procent z ní je to, co Frances Ridley Ravergal obvykle nazýval „nesmysly, žvasty, kecy, blbinami a humbukem.“

A. Deveria: série litografií 'Diabolico Foutro Manie' (1835)

Ale právě nedávno jsem vydal pro upřímné encykliku s atraktivním názvem Artemis Iota, a navrhuji, abychom ji citovali doslova a vyhnuli se tak nepříjemnostem, a to proto, že poskytuje seznam prakticky všech klasiků, které by sis měla přečíst. Je v ní rovněž zahrnuta informace a rada pro „začátečníky“, s patřičným odkazem na pozitivní příkazy, jež uvádí Kniha Zákona.

Přesto vzhledem k účelu těchto dopisů bych rád vyložil celou věc stručně. A jako obvykle Strom života nabízí vhodné nástroje k utřídění.

1. Na její fyzikální stránku aplikujme fyziologické zákony. „Nedělejte alotria s cirkulárkou!“, jak by se to pokusil vyložit John Wesley, ačkoliv pochybuji, že by tak učinil.
2. ‚Morální stránka‘. Podobně jako v případě voltáže cisoidy tu žádná není. Starejte se o svoje vlastní věci! – to je jediné a zcela dostačující pravidlo. Je irelevantní a nemravné zatahovat ji do sociálních, ekonomických, náboženských a dalších podobných aspektů.
3. Magická stránka.

Sex je, ať už přímo a nepřímo, nejmocnější zbraní ve výzbroji Mága; a právě proto, že tu neexistuje žádný morální průvodce, je také nepopsatelně nebezpečná.

Pokračování →