Snová pole

4
Oöphoi & Paul Vnuk Jr.: Dreamfields
(CD, ERA 2067-2, Nextera, 2011)

Oöphoi & Paul Vnuk Jr.: Dreamfields (CD)

ERA 2067-2, Nextera, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Italského hudebníka Gianluigiho Gasparettiho, který užívá pseudonym Oöphoi, dobře známe z mnoha nahrávek, protože jich dost vydalo české vydavatelství Nextera. Vždy jde o hudbu hlubokou, zaměřenou na duchovně založené posluchače, kde každé album nabízí možnost pomocí zvukových vibrací pracovat s podvědomím i vědomím. Často Oöphoi též spolupracuje s dalšími hudebníky, jeho velikým přítelem byl nedávno zemřelý Klaus Wiese, a stále je Mathias Grassow.

Na tomto CD, které bychom snad mohli do češtiny přeložit jako Snová pole, se již podruhé spojil s americkým hráčem na syntetizátory a perkuse, pocházejícím ze Slovenska, Paulem Vnukem Jr.

Je zajímavé, že jejich první album Distance To Zero z roku 2005, které bylo velmi úspěšné, má vlastně společný původ s tímto druhým. Vnuk tenkrát zaslal Gasparettimu některé své elektronické základy a smyčky, které nahrál při improvizacích ve svém studiu. Oöphoi k nim přidal své představy a tak si tyto nahrávky přepracovávali, až za nějakou dobu vzniklo výše zmíněné CD.

V roce 2009 napadlo Vnuka tyto základy zcela jinak přemixovat a začal si s nimi tedy hrát a nastalo opět na tři roky posílání si s Gasparettim, a výsledkem je toto nové album. Vedle elektronických zařízení obou hudebníků Vnuk využil též jemných chřestidel a Oöphoi tibetských mís, křišťálových i kovových perkusí, basové flétny i jiných nástrojů vlastní výroby. Objevují se místy i vokály obou hráčů a Luny.

Na CD dlouhém kolem 70 minut jsou čtyři skladby. Každá nese název pole podle jedné světové strany, s vlastním podnázvem. Všechny jsou velmi pomalé, nerytmické, perkuse jsou využity jak k dokreslení celkového zvuku, tak k vytváření a udržování rytmu.

Nejdelší je první skladba Severní pole, ale řekl bych, že ještě více práce si dali hudebníci s těmi dalšími, protože jsou jakoby nějak příbuzného základu. Tím je jakási hluboká, zvuková bublina, která pomalu nadechuje a vydechuje. Kolem ní se vznášejí různé jemné zvuky jako poletující drobné mušky. Vše se pomalu „plazí dopředu“, těžko to nějak vyjádřit slovy. Vůbec to však neznamená, že by se sobě skladby nějak podobaly, navíc se postupně jejich délka zkracuje, u poslední na víc než polovinu první. Působí velmi tajemně, odosobněně, ale vtahují vás při poslechu dovnitř svým klidem a neuspěchaností.

Paul Vnuk jr. se sice vyjádřil, že toto album bude skvělou ukázkou dark ambientu, ale na mě zase tak temně nepůsobí, naopak lze při něm dosáhnout hlubokého spočinutí.

*

© okultura MMXII
© Jiří Mazánek

Uložit