Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Živý, syn Bdícího

San Prosinec - 25 - 2016

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce
(Academia, Praha 2016)

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce

192 stran, Academia, Praha 2016, vydání první, vázaná, cena 250 Kč
ISBN 978-80-200-2577-7

 

🎄 Jedním ze čtyř pozemských elementů je vzduch, hawa‘. Chavvah, חָוָה, je „život“ nebo „živoucí“, Živa, „životodárce“ či „životodárný“, odtud první žena, matka všeho živoucího (Gn 3,20; 4,1), Eὔα, manželka Adamova. Další zamyšlení se týká právě jeho, neboť ′adam značí „nejsoucí“ (n. neprojevené bytí), Eὔα mu tedy co věno přinesla „život“ nebo „jsoucno“. Eὔ znamená také „dobrý“, v tomto smyslu můžeme číst i výrok: „A viděl Bůh světlo, že bylo dobré“ (Gn 1,4). Hospodin viděl projevené světlo a věděl, že je to Čiré dobro (al-chajr al-mahd), neboť to byl život.

A hawáss (pl.) jsou smysly dělící se na vnitřní, hawáss bátina, a vnější, hawáss záhira. Všimněme si, co k tomu „vnějšímu“ a „vnitřnímu“ praví Henry Corbin ve spojitosti s Ibn ‛Arabím:

„Pojem wilájat lze jen těžko přeložit jedním slovem, je odvozen z arabského kořene w-l-j, který naznačuje blízkost (odtud walí – přítel, druh, oblíbenec; v množném čísle awlijá‘, jako ve slovech Awlijá‘ Alláh – Přátelé Boha. … V kontextu šíi pak wilája označuje vnitřní, duchovní ekvivalent proroctví. Stejně jako existuje u svatého textu bátin (srv. dále), skrytý význam, esoterický protějšek exoterického doslovného čtení (záhir), tak existuje coby protějšek stavu proroctví (nubúwa) stav vnitřní náklonnosti k Bohu (wilája).“

Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

To už vede přímo k rozlišování duchů, jak uvádí Averroes: „Jsou lidé, ke kterým promlouvá doslovný význam Písma, záhir, a pak jsou ti, kteří jsou schopni pochopit jeho skrytý význam, bátin, a je mu jasné, že kdybychom odhalili těm prvním to, co jen ti druzí mohou pochopit, vyvolalo by to psychózy a sociální katastrofy.“[1] A ty všechny, jež pozorujeme v současném světě, jsou právě výsledkem profanace posvátných textů a poznání a jejich bezhlavého předávání davu, a to skrze nejrůznější současná média jakožto zavádění (zatím) nezpracovatelných obrazů. Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

Pokračování →

Jakub Deml: Mystické překlady (792 stran, Academia, Praha 2014)

Jakub Deml: Mystické překlady
(792 stran, Academia, Praha 2014)

Jakub Deml: Mystické překlady

792 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, vázaná s přebalem, cena 575 Kč
ISBN 978-80-200-2446-6

 

Závěrečné slovo Martina C. Putny ke svazku Mystické překlady představuje rozsáhlou studii (str. 603-632) o dějinách a kulturních kontextech Demlova překládání a je místem, kde by samotné čtení těchto textů mělo počnout.

Dozvíme se tu, že Demlovou poslední veřejně vydanou knihou jest překlad spisu Roberta Bellarmina O vystupování mysli k Bohu (1948). Dochovaly se však v různém stupni rozpracovanosti překlady z děl autorů, jimž se věnoval již dříve – Hildegarda, Bernard z Clairvaux, barokní hagiograf Ribadeneira, Albert Veliký, Gertruda z Helfty.

Deml rozumí pod „mystikou“ výhradně „velkou mystiku“, tedy specifický dar nadpřirozených zážitků, sdělovaný výjimečným osobnostem – v zásadě pouze světcům – cestou výjimečné Boží milosti. „Mystik“, to je Hildegarda či Ruysbroeck, nikdo „menší“. Deml v tom sdílí mentalitu svého symbolistického okolí, pěstujícího kult výjimečných osobností. Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Přeložené texty natolik volně prokládal vlastními komentáři, že lze mluvit nejen o „překladech mystiků“, ale i o „mystických překladech“.

Třebaže ho otec v jedenácti letech, roku 1889, poslal na „wechsl“ do německé rodiny ve Wulzeshofenu u Laa v Rakousku, kde se naučil německy a poněmčil se tam, přesto posléze vládne českým jazykem nadmíru výborně. Tato citlivost se projevila např. u výtečně zčeštěného názvu souboru apokalypticko-moralistických vidění Hildegardy z Bingenu Scivias na Cestyvěz.

Většinou jde o texty teoretické, výkladové. Z díla Mistra Eckharta je přeložen „pouhý“ suchý seznam teologických tezí, jak je sestavila dobová církevní autorita, a to s úmyslem jejich odsouzení; že byly teze právě i s nadpisem „zavržené“ takto souhrnně publikovány ve Staré Říši, svědčí o ambivalentním, vpravdě moderním a subjektivním pojetí toho, co je ortodoxie: vždy se halasně hlásit k tomu, co hlásají papežové – a se zjevnou zálibou se zaobírat tím, čím papežové zakazují se zaobírat.

K úplnosti tohoto díla patří dále ediční poznámka, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce obálek původních vydání.

Pokračování →

Očarování a odčarování

San Prosinec - 25 - 2014
Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí (Academia, Praha 2014)

Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí
(Academia, Praha 2014)

Jan Luffer: Katalog českých démonologických pověstí

240 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožovaná, cena 295 Kč
ISBN 978-80-200-2383-4

*

Našim čtenářům nebudiž jméno Jana Luffera neznámé. Před pěti lety mu vyšla kniha japonských lidových pohádek a pověstí Strašidelný chrám v horách (Argo, Praha 2009). Přítomnou knihou však potěší srdce každého milovníka okultury, neboť vidíme, že se tu etabluje nová osobnost věnující se mýtům, lidovým pohádkám a pověstem.

V kapitole České a slovenské katalogy lidových vyprávění (str. 24) uvádí historický přehled projektu katalogizace pověstí, kde na předním místě stojí trojsvazkový Soupis českých pohádek Václava Tilleho z let 1929-1937. Je zřejmé, že na poli folkloristiky neroste kvítí každý rok, takže teprve roku 2006 po tomto hiátu navázal Jaroslav Otčenášek na katalog českých pohádek a shromáždil téměř úplný korpus našich publikovaných i rukopisných pohádek, ale tiskem vydal jen stručnou pracovní verzi pod názvem Antropologie narativity – problematika české pohádky (Etnologický ústav AV ČR, Praha 2012). V roce 2010 mu vyšel výbor erotických pohádek a legend či žertovných historek pocházejících z území dnešního Bulharska a Makedonie s názvem Jak muži přišli ke svému údu – Bulharský erotikon (dybbuk).

Pokračování →

Umění ustavičného proměňování

San Říjen - 20 - 2014
Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. Poesie. Dopisy (Academia, Praha 2013)

Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. Poesie. Dopisy
(Academia, Praha 2013)

Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. Poesie. Dopisy

310 stran, Academia, Praha 2013, vydání první, vázané s přebalem, cena 385 Kč
ISBN 978-80-200-2204-2

*

„Dejž nebe, aby čtenář, osmělený a v té chvíli sveřepý jako to, co čte, našel bez bloudění strmou a drsnou cestu truchlivými bahnisky těchto chmurných stránek plných jedu.“

Comte de Lautréamont, vlastním jménem Isidore Lucien Ducasse, (*4. dubna 1846, Montevideo, Uruguay) vydal Zpěvy Maldororovy vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie.

Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci.

Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců.

André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu. Později napsal:

Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického…“

Pokračování →

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

Vznešenost neviditelné moci

San Březen - 2 - 2014
Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho (Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho
(Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho

590 stran, Academia, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 555 Kč
ISBN 978-80-200-2304-9

*

John Dee (*13. července 1527, Londýn – †1608 nebo 1609, Mortlake) si začal své deníky vést pravděpodobně před rokem 1577, kdy oslavil padesáté narozeniny a byl jako matematik, astronom, astrolog, zeměpisec, kartograf, chemik, alchymista a cestovatel, a rádce Alžběty I. na vrcholu své pozoruhodné kariéry. A ta nebyla v žádném případě jednoduchá.

Dee navštěvoval od roku 1535 školu Chelmsfordu, poté od listopadu 1542 do roku 1546 St. John’s College v Cambridge. Zde záhy rozpoznali jeho nadání a stal se zakládajícím členem Trinity College, kde mu důmyslné jevištní efekty během produkce Aristofanovy hry Mír vynesly reputaci mága a tato pověst s ním šla už po celý jeho život. Koncem 40. a začátkem 50. let 16. století cestoval po Evropě, studoval v Louvain (1548) a Bruselu a v Paříži poslouchal přednášky o Euklidovi. Studoval společně s Gemmou Frisiem a stal se blízkým přítelem kartografa Gerarda Mercatora, který se vrátil do Anglie s významným souborem matematických a astronomických přístrojů. V roce 1552 potkal v Londýně Gerolama Cardana: během tohoto vztahu zkoumali možnost perpetua mobile stejně jako ovlivnění drahokamu takovým způsobem, aby nabyl magických vlastností. I proto už za studií v Cambridge čelil obviněním z čarodějných praktik.

Dee se obzvláště zajímal o ty obory, jež podle něj podléhaly moci čísel, a k nim patřila architektura, optika, astronomie a navigace. Právě navigaci se věnoval ve své knize General and Rare Memorials pertayning to the Perfect Arte of Navigation, v němž postuloval mj. i propagandistické cíle Britského impéria (termín poprvé použil právě Dee). Jenže brzo se však mělo všechno změnit. Na přelomu 70. a 80. let 16. století zažil řadu neúspechů, které v budoucnu poznamenaly jeho pověst. Frobisherovi se nepodařilo najít severozápadní cestu a náhle se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten financovat vydání jeho zbývajících tří svazků věnovaných navigaci. A od té doby John Dee už nikdy žádnou jinou knihu nevydal.

Pokračování →

O mechanickém věku

San Červenec - 19 - 2013
Člověk a stroj v kultuře 19. století (Academia, Praha 2013)

Člověk a stroj v kultuře 19. století
(Academia, Praha 2013)

Člověk a stroj v kultuře 19. století

344 stran, Academia, Praha 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-200-2232-5

*

Sborník Člověk a stroj v kultuře 19. století přináší tři desítky příspěvků z 32. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století, které se každoročně pořádá v Plzni. Badatelé z oboru hospodářských dějin, dějin vědy i výtvarného umění, literární historikové, muzikologové, historikové filmu i fotografie ukazují, jak vypadal svět „mechanického věku“ předtím, než ho objevila avantgarda 20. století.

Knihu uvozuje případně citát z díla Ralpha Waldo Emersona: „Strojnictví naší doby podobá se balonu, jenž uletěl i s větroplavcem.“

„Mašiny nad mašiny! / všude všady mašiny, / Na ulici vymetené, / Mašiny jsou nalezené, / I pro noční líhání / Páni mají mašiny“, vizionářské verše jarmareční „Písně o zbouření pro tiskařské mašiny“, vydané v Praze v revolučním roce 1848.

V Koránu existuje zajímavý verš: „Uctíváš to, co jsi stvořil vlastníma rukama? Allah tebe stvořil, i to, co činíš a co vyrábíš. Allah je stvořitelem každého dělníka a každého nástroje, který (dělník) vyrobí.“

Wolfhart Pannenberg píše: „On se stává pánem světa světem umělým, jejž rozšiřuje mezi sebou a svým okolím.“

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b