Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Chizr

Směr vyprávění ukáže nám šipka Pfeillova:

„Půjdu na poušť… a obléknu se v divoký mech.“ Tak se „stanu závěrečnou tečkou a nezůstanu věčně pouhou čárkou.“ A starý žid mu odpovídá: „Ani netušíte, že v knihách života stojí něco jiného, než co je tam tištěno? Vy byste se měl nazývati »Grün« a ne já.“ „Otec říkával často, že brzy nastane doba, kdy budou lidstvu odňaty poslední podpory, a duchovní smršť smete vše, co ruce kdy vytvořily. Pouze ti jsou obrněni proti zániku, kteří dovedou v sobě spatřiti kovově zelenou tvář předka, pračlověka, jenž neochutná smrti.“ „Ten však, na něhož čekáte, nepřijde jako král, dokud se čas nenaplní; dříve musí jeho předchůdce býti ve vás, jako nový člověk, aby připravil království. A přece bude jich mnoho s novýma očima a ušima, aby se neřeklo opětně o lidech: mají uši, a neslyší, mají oči a nevidí…“[1]

„Vynořil se mi v paměti obraz… pocházel prý od neznámého mistra a představoval Ahasvera: měl obličej olivově bronzové barvy, neuvěřitelně strašný, černou pásku kolem čela, oči bez bělma a bez zorniček. … Věčný Žid nazývá se: Chidher, to jest: »zelený«.“ „Obličej zjevu byl zahalen, pouze čelo bylo obnaženo, a na něm hořel zeleně zářící kříž.“

Jan Křtitel jako nový člověk v úsobí předchůdce připravuje cestu zelené moci, vzkříšení do království Božího. Podobně v roce 1889 připravoval cestu symbolismu Paul Gaugain svým Zeleným Kristem (Le Christ vert), jehož uviděl novýma očima, které spolu s plátnem předal lidstvu. Na posledních řádcích Zelené tváře čteme:

„Hauberrisser mohl, jako hlava Janova, hleděti současně do onoho i do pozemského světa a rozeznávati jasně jejich podrobnosti a věci. Byl zde i tam živým člověkem.“

Oním dvojnásobně živoucím rozhlížejícím se do dvou směrů & světů může být právě tak dobře Jan Křtitel, jakož i Janus Dvoutvářný, bůh vrat, dveří, vchodů, prahů, začátků i konců, doby sázení a doby sklizně, ohlašovatel nového věku.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Nedokonalost světských věcí

Hargrave Jennings Duben - 26 - 2010

Umění vyrábět zlato je trvalou a velmi vítanou záminkou k útoku, který vedou lidé proti oné schopnosti, již si nárokují alchymisté, praktická odnož rosikruciánů. Kdyby prý totiž takovou údajnou schopnost měli, pak by ji dokonale využili, a to co nejrychleji, neboť získání moci a bohatství je, jak říkají, tužbou všech lidí. Avšak tento myšlenkový pochod vyvěrá z neznalosti charakteru a sklonů skutečných filosofů a vyplývá ze zakořeněného předsudku o nich. Než se k tomu vyslovíme, zabývejme se znalostí přirozených sklonů skutečně hluboce učených lidí. Když filosof dospěje k vyššímu poznání, které ho ponechává znechuceného před čistě světskými věcmi, tehdy uvěří, že lidský řád, servilní dorážení poníženého davu a stále ho obklopující lesk krásných věcí tohoto světa má všehovšudy význam jen nepatrný a smutný, neboť život je tak krátký a toto náhodné vyniknutí velmi pomíjivé. Lesk, okázalost a vzdávání poct uchvacují povzneseného a abstraktního ducha jen málo. Rozsah pohodlí na základě vlastnictví zlata a bohatství je vytyčen obzorem vlastníka. Co leží vně tohoto okruhu, může právě tak dobře používat jakožto vlastnictví i jiná osoba, neboť všechno vrcholí myšlenkou; za předpokladu, že člověk má dost pro své denní potřeby, přičemž „nechává zítřek, aby se postaral sám o sebe“. Jedno jídlo denně, pro každou noc postel, střídání slunce a tmy. Toť vše, co člověk potřebuje (nebo je žádoucí, aby to měl) a co každému jednotlivému člověku stačí. Neklid člověka se zmnožuje i zmnožením jeho požitků, protože pak je naplněn starostí o to, aby se opakovaly, nebo aby takový stav trval. Jeho politikou je dokázat, aby na něj věci čekaly a nemusel je rozmnožovat, protože myšlenka na to je to jediné, co se ho může v tomto světě dotýkat.

„Nikdy neblahopřejte člověku k jeho štěstí, dokud nemáte ponětí o tom, jak spí. Sny jsou jako ona neblahá země, v níž trávím každou noc svého života. A co můžete říci člověku, kterému se stále zdá o tom (a ještě tomu věří), že má co činit s ďáblem?“

Jakmile se jednou stane, že hluboce filosoficky myslící chymik prohlédne pochody a přeměny elementárních částic, a nahlédne i do tajemných přírodních procesů a přírodu přichytí v nedbalkách, jak si v zákulisí právě připravuje své představení a aranžuje svoji proměnu, pak už se nebude bavit pouhým přemítáním o fyzice. Jakmile vnikne do subtilních pochodů přírody, nebude se už dále zabývat dětskými hračkami. Nebo jimi snad v jistém smyslu není světský majetek, čest, postavení, peníze, manželka a četné potomstvo či děti vůbec? Jak hluboko u něho klesá jejich význam, když se setká s velkým neznámem, které každý člověk očekává? On, který dokáže pracovat tak, jak pracuje příroda; který – tak říkajíc – může připravit světlo jako ve dne; dokáže, že se oheň vznítí sám od sebe a dovede z atmosféry připravit vzácné plyny, v nichž oheň hoří; nechá plodivou nadpřirozenou duši pracovat mezi zlatými semeny a pročistit materiální ďábelskou masu tak, až je exkrement vypuzen a v pořádku dospěje ke zhutnělému trvalému lesku, k produktu, který má být opět zaset, aby přinesl plody v nové sklizni – alchymista nebo kníže chymiků, který tohle dokáže, se pokladům králů jen směje. Od té doby je tento umělec mnohem víc než jen člověkem, a o to méně je žádostiv věcí, které běžnému člověku přinášejí uspokojení. Velkolepost ve srovnání s takovou vysokou intelektuální vznešeností před ním bledne. Je blíž andělům a svět se mu nekonečně vzdálil. Je nebem, a jasné tvary oblaků, které promění třeba v prismata, svědčí o jistém triumfu. Právě tak přenechá obyčejnému smrtelníkovi svá pole a kalné rybníky, které jsou kolem roztroušeny jako lesklé třpytné destičky hadího těla. Takový muž si bude za těchto osvícených filosofických poměrů cenit jen nevídaných království, jejichž záblesky nesmrtelné slávy, jakož i rosikruciánů, kteří je obývají, zachytil ve svých magických reveriích. Čeho se může takto obdařený myslitel nadít i od nejdelšího života obyčejného člověka? Lidské smysly a jejich uspokojování trvá tak dlouho, pokud fungují směrem ven i dovnitř; světská hudba zase, dokud jsou napnuté struny, neboť z nich se line árie imaginace; sklony, přičemž oči jsou sklopeny tak, aby nalezly své uspokojení; lidská smrtelnost, která ústí ve stínech či v hrobu, když slunce stojí ještě vysoko: sebedelší život tyto věci jen do omrzení opakuje; opakují se tak, až se mu i obyčejné slunce omrzí. Nabaží se toho stejně jako plýtvání nebo rozsahu svého vědění. Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b