Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Tor Lundvall: Under the Shadows of Trees
(CD, EAE 005, Eternal Autumn Editions, 2003)

Tor Lundvall: Under the Shadows of Trees (CD)

CD | EAE 005 | Eternal Autumn Editions | 2003
Distribuce v ČR:  HORUS CyclicDaemon

*

„Titul tohoto alba mě napadl jednoho letního odpoledne roku 1999, když jsem seděl na lavičce na starém hřbitově u moře v Amagansettu (stát New York). Sledoval jsem, jak sluneční světlo vrhá stíny podoby tváří na náhrobky a v dálce zahradník tiše sekal trávník, mísilo se to ještě se zvukem dětského smíchu. Poté, co jsem si poznamenal pár názvů skladeb, začal jsem pracovat s nahrávkami, v nichž jsem se pokoušel zachytit zvláštní, přesto míruplnou atmosféru toho okamžiku.“
- Tor Lundvall

Under The Shadows Of Trees je titul, který dodává půvabu nejenom pár obrazům Tora Lundvalla. Album vás odnese přímo do snového světa, který umělec prezentuje i obrazově. Spousta chladivé atmosférické hudby se možná nehodí na konec léta, ale je třeba ji vnímat spíše jako ochlazující než jako psychicky studenou – prostě jako když si v supermarketu stoupnete do oddělení chlazených potravin, ale samozřejmě tohle je daleko zajímavější.

Under The Shadows of Trees #5 (Čerti)

Torův zpěv je na tomto albu s 16 skladbami nejvíce znát a zvuk vokálů je velmi dobrý, reflektuje další stylistické vyzrávání. Některá hudba vás dokáže ukamenovat, ale tahle se vznáší. Takový relaxovaný a rozvolněný přístup k temnotě činí vše daleko zlověstnější a znepokojující. Tohle je hudba, která má onu „lynchovskou“ kvalitu, jež by měla být sama o sobě doporučením.

Pokračování →

Tor Lundvall: Empty City (SF3, CD)

Tor Lundvall: Empty City (CD)

12 skladeb / 40:04, SF3, Strange Fortune
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Sychravý podzim je ve svém rozpuku. Studený vítr profukuje ulice vylidněné již od časných odpoledních hodin. Zklidnělý tep a šedivější kontury města dodávají tomuto období výrazně melancholický, pro někoho až depresivní podtón. Tor Lundvall podzimní počasí miluje.

Už z názvů předchozích desek (Ice, The Mist, Autumn Calls) je jasné, že dovolenou na Kanárských ostrovech bychom jej asi nepotěšili. Tento výtvarník, jehož hudba neživí, ale je pro něj pouze silnějším koníčkem, potřebuje ke své inspiraci obzor přinejmenším divoce zbarvený pokročilým podzimem, pokud ne rovnou zasypaný sněhovou pokrývkou. Hudba pak jde ruku v ruce s obrazem.

Ambient v Torově podání neděsí ani přespříliš neexperimentuje. „Žánrové momentky,“ jak bychom mohli krátké skladby nazvat, obsahují téměř pokaždé silný (samozřejmě podzimní) melodický motiv postavený na čisté elektronice. Jen tu a tam si svou pozornost vydupe tiché praskání elektrických výbojů nebo tlumené hučení podzemních generátorů ztichlého města.

Ve své melancholii je Tor blízko hudbě dalšího Američana Jeffa Greinkeho, jenž je ale stejně jako Ital Alio Die více přírodně zaměřen. Z druhé strany podávají pomocnou ruku atmosféricky technologický Vir Unis s veteránem Brianem Enem. Čistě elektronickým, trochu posmutněle melodickým pojetím se zase dostáváme blízko Nightmare Lodge nebo Runes Order (zase Itálie).

Všechno toto jsou ale dost nepřesná přirovnání. Hudba pana Lundvalla je totiž natolik svojská, že si pozornost milovníka ambientní hudby zcela jistě zaslouží, a to nejen v podzimním období.

*

© okultura, MMVI & MMX

Tor Lundvall

Maluji a kreslím už tak dlouho, kam sahá moje paměť. Jako dítě jsem byl fascinován hodinami s kukačkami a dinosaury, což vedlo k několika kresbám pastelkami, jež jsem nedávno objevil pohřbené v podkrovní světnici rodičů. Teprve však až v pokročilých mládeneckých letech se začal můj zájem zúročovat.

Když jsem odešel do koleje na The American University ve Washingtonu D.C., neměl jsem žádnou pevnou představu o tom, co bych tam měl dělat nebo co bych chtěl studovat. Rozhodl jsem se zapsat do uměleckého kursu a děsil jsem se toho, co ode mne budou chtít. Své první kresby jsem dělal podle nahého modelu. Tato kresba byla tak malá, že by sotva bývala vyplnila prostor na běžné stránce. Moje imaginace byla i přesto vzrušená, neboť z ubohé hlavy té ženy koukalo pár tykadel a několik očí. Během příštích let jsem se však rychle naučil, jak využívat celý prostor čtvrtky papíru nebo plátna. Ačkoliv jsem nahlížel malování striktně podle reality jako omezené a střízlivé, naučil jsem se „dívat,“ což se později ukázalo být docela cennou lekcí. Poznal jsem rovněž důležitost kompozice, která se od té chvíle stala kostrou mého díla. Když jsem opustil kolej, zjistil jsem, že sám představuji nepružnost a myšlenkovou strnulost akademického světa. Je to teprve pár let, co jsem získal respekt k tomu, co jsem se naučil.

Bezprostředně po vystudování jsem začal malovat striktně podle sebe a objevil jsem, že má imaginace, kterou jsem po mnoho let potíral, nakonec vytryskla z temnot. Nemaloval jsem však jenom z hlavy. Až dodnes se počáteční stádia mého díla vždy pojí s nějakou událostí v přírodě. Pořád trávím spousty hodin studiem krajiny, která mi slouží jako hrací pole pro moji imaginaci.

Pollen (olej na plátně, 1995)

Mé dílo se v průběhu 15 let samozřejmě měnilo a rozvíjelo. V letech 1989 až 1995 jsem při malbě používal ostré jednoduché barvy. Postavy se pohybovaly sem a tam mlhavou krajinou, moc o sobě neprozrazovaly, což dodávalo dílu hluboký nádech tajemnosti.

V letech 1996 až 1997 nastala první pozoruhodná změna stylu mého díla. Zuřil jsem a byl jsem tou dobou frustrován, protože letní horka a vlhkost zcela znemožnily, aby olejové barvy na plátně patřičně schnuly. Namísto toho, abych bez slitování dřevěnou násadou štětce propíchal plátno, zhluboka jsem se nadechnul a vytáhnul pár menších štětců. Začal jsem nanášet barvu v tenčích vrstvách namísto beznadějného patlání hustou barvou. Najednou se povrch začal daleko víc uvolňovat a postavy i krajina začaly více vystupovat, byly prokreslenější a životnější. Pokračoval jsem v tom až do podzimu 1997, kdy se malba zvrtla zase jinam, začal jsem kombinovat křiklavější úrovně světelné a temné minulosti s plynulejší a detailnější linií současnosti.

Má malba se dnes stále vyvíjí vlivem napětí mezi těmito dvěma metodami. Shledávám, že postavy se také neustále mění. Mnohé ženské postavy teď dávají průchod bytostem mnohem exotičtějším. Má obrazivost však nadále zůstane druhotnou vůči kompozici na plátně. Postavy jenom procházejí mystériem a tichem krajiny.
- Tor Lundvall, červen 2004

*

Pokračování →