Chaos

14

Tento článek, napsaný prostřednictvím World Report Information Services pro Internet pod poněkud průhledným pseudonymem, se zabývá překonáním naší představy o tom, že jsme bytosti „bodové“. „Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude. Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita.“ Je dostatečně jasné, co nám brání být na kterémkoliv místě ihned a spojitě? Kdo si kouzelný klobouk nasadí, octne se v mžiku tam, kde si přeje být.

*

Chaos je pole, které je podložkou všeho, co existuje. Na počátku byl Chaos. Před velkým třeskem byl veškerý řád svázán do jediného monobloku, bodu menšího než elektron. Vše ostatní byl Chaos. Po velkém třesku vlivem vrozené symetrie původní matrice spontánně vznikly různé dimenze řádu. Tyto dimenze v kontinuu neustále expandovaly, ale v pozadí zůstává Chaos stále aktivní a plodný. Povaha tohoto pole Chaosu je chápána jen matně. Jde o naprostou absenci řádu nebo jde o souvislost s řádem, který zůstává člověku utajen? Fundamentálně je to nekoordinovaný zdroj stvoření. Z Chaosu povstává stvoření, které další síly formují. Řekové tomu říkali cornu copiae;1 zkroucená trouba, v níž nic není, ale z jejíhož ústí tryskají nejrůznější věci. Je zvláštní, jak se to podobá moderním teoriím, které se týkají černých děr. Fyzici, jako například Stephen Hawking, postulovali, že struktura černé díry se může podobat takové zkroucené troubě (nazvané „červí díra“), v níž je chaos zbaven všech předvídatelných fyzikálních zákonů (singularita).

Dále se tvrdí, že tyto červí díry ústí do jiné prostorové/časové dimenze místa (s názvem „bílá díra“). Je to forma hmoty, která prochází chaosem a dostává se jí zase jiné formy. Zde je to kvalita pole Chaosu, která slouží přetvoření hmoty a energie, rozbíjí je na složky, které mohou být znovu použity v různých dimenzionálních matricích. V těchto matricích, např. v našem vesmíru, nelze tyto energetické matrice, které vytvářejí planety, hvězdy, těla, mysli atd., rozbít a úplně rozmetat, neboť si zachovávají jistou podobnost.

Například energetická matrice těla se po deaktivaci ovládacího principu stále dál kombinuje s podobnými matricemi. Těla se stanou výživnými látkami stromů a červů. Přetvářejí zkonzumovanou matrici do podobných organických konstrukcí. Jestliže se takové kombinování neuskuteční, řekněme vlivem izolace ve vulkanické hornině, pak se tato matrice spojí s méně energetickou horninou v procesu fosilizace.

U bytostí schopných vnímat existují souběžně v kombinaci dvě matrice, fyzikální a duševní. To, co bylo řečeno všeobecně o fyzikálních matricích, lze s touto výjimkou aplikovat i na duševní; tam, kde se ta fyzikální obvykle rekombinuje, kromě případu, kdy je matrice velmi slabá nebo je vyžadována mnohem větší energie na udržení rovnováhy na poli Chaosu, tam se mentální rekombinuje jen výjimečně (jde o časově ohraničené držení, kdy se rekombinuje s již připravenou funkční matricí, a tomu se říká reinkarnace, použije-li se latentní matrice), a místo toho odchází na pole Chaosu, kde se mohou objevit různé věci.

Na mentální matrice se v Chaosu vztahuje zvláštní řada okolností. Lze je zevšeobecnit třemi způsoby:

  1. Může být zpracována znovu; dojde-li k tomu, je individuální matrice zcela rozbita. To je rozpuštění.
  2. Může být zpracována znovu jen částečně; občas se to děje, když duševní matrice sestoupí do Chaosu, ale prapůvodní vůle je sdostatek silná na to, aby uchránila bytost před úplným přetvořením. V těchto případech intelektuální kvality nepřežívají, ale zbytek si udrží jistou integritu. Jde o svého druhu stroje, kterým kabalisté říkají klipot (obaly, rovněž klifot).
  3. Může si svoji integritu podržet; může k tomu dojít tehdy, pokud onu individuální duševní matrici udržuje nejen silná vůle k bytí, ale také mocně soustředěná intelektuální fixace. Individuální matrice si může podržet svoji rezervovanost, pokud si udržuje jasnost, což je věc velmi obtížná během podmínek rozvolňování těla. Po zvládnutí tohoto velkého činu ovšem povstane nová otázka: „A co teď?“

Individuum nemůže pobývat na poli Chaosu donekonečna, nevyhnutelně by se rozpojilo. Proto musí cestovat. Tady vystupuje jiná vlastnost Chaosu. Pole Chaosu nemá žádné dimenze, žádný čas, žádné vzdálenosti, přinejmenším takové, jak je chápeme my. Základní zákony, které platí v dimenzionálních matricích, nefungují v Chaosu. Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude.

Všechno je pořád všude. 

Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita. Hlavním problémem v takovém způsobu cestování je navigace. Téměř nekonečný počet voleb, nelehký úkol vybrat si – jakmile se člověk jednou rozhodne odejít, jeho individuální matrice se sama přizpůsobí lokálním podmínkám a on sám na sebe možná úplně zapomene. Většina lidí nemá žádnou představu, kam to vlastně chtějí jít, opravdu, mnozí ani neví, kde jsou. Ztratili se. Existuje metoda pro úspěšnou navigaci. Tato může existovat proto, že není třeba zemřít, aby došlo ke vstupu na pole Chaosu.

Cestování Chaosem nazývají někteří jako „astrální cestování“. Pár povaze toho porozumí. Mají z toho něco jako duševní prázdniny, povídají si kreténskými obaly a civí na iluze. Obyvatelé Chaosu nemají obecně pro individuum užitek, výjimkou mohou snad být jiní zkušenější cestovatelé (ne pokaždé lidé), od nichž se nám může dostat jakéhosi vhledu. Ale i tam, stejně jako tady, si musíme dávat pozor na šarlatány. Výhoda při cestování Chaosem před smrtí tkví v tom, že je mnohem snadnější udržet si individuální integritu, pokud máte tělo. Tělo individua funguje jako maják, který přitáhne zpět bloudícího ducha. Jestliže si chce individuum vyzkoušet pole Chaosu, aby vědělo, jaké to bude, až se tam bude po smrti pohybovat, je třeba, aby osoba ta znala svoji pravou vůli, neboť tato vůle jí řekne, kde by pro ni bylo nejlepší se manifestovat. Bez toho nemůže individuum jít tam, kde by mělo být, protože by nevědělo, co nebo kde to je.

Znáte-li však svoji pravou vůli, objeví se v té oblasti sympatie, která vás povede ke zvláštnímu „portálu zrodu“.

Je třeba se vyhnout fascinaci, protože jinak se individuu může dostat něčeho, o čem si myslí, že to chce, což však může být tajně nepatřičné. Pole Chaosu není samo o sobě strašné, ačkoliv může skrývat jisté hrůzy. Chaos není peklo, ačkoliv je obýváno jistými druhy démonů. Je to potenciál, království, v němž se rodí možnosti. Je to Apsú, abys Babylóňanů. Místo nahého, beztvarého stvoření. Začíná existovat tehdy, dá-li mu Enki, jenž jest Moudrostí a Intelektem, tvar.

→ Poznámka

Po přečtení tohoto eseje se mi rozbřesklo, že ho někteří čtenáři mohou vnímat jako ospravedlnění nečinnosti na této zvláštní úrovni. Zastara platilo, že „nezáleží na tom, co se děje teď, na onom světě, na nebesích, na jiné planetě bude všechno v pořádku, atd.“ Tohle může stačit tak leda otrokovi křesťanství nebo budižkničemovi, ale sotva to bude stačit těm, kteří jsou nutkáni onou zvláštní touhou stvořovat, dosahovat. Jenom vývojem v nesčetných evolučních úrovních lze dojít dál a jsou to naše činy tady a teď, jimiž se onoho pokroku dosahuje.

*

Poznámky:

1 Amaltheia, nymfa, podle jiné verze koza (sic!), která živila na Krétě svým mlékem maličkého Dia. Z ulomeného rohu Amaltheina učinil Zeus později nevyčerpatelný roh hojnosti. – San.

*

© HORUS, MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!

Uložit