Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Timothy d’Arch Smith: Alembic (1992)

Právě jsem dočetl Alembic (1992), kuriósní novelu Timothyho d’Arch Smithe, jehož dřívější práce se řadily k literatuře faktu, mezi jinými studie o básnících Uranské skupiny [efebofilní a víceméně tajná skupina básníků publikujících v letech 1858 (kdy William Johnson Cory publikoval své dílo Ionica) až 1930], dále napsal bibliografii Montague Summerse a The Books of the Beast, jednu z mnoha knih o Aleisteru Crowleym. Alembic reflektuje některé z těchto libůstek a mísí je s dalšími, především alchymií a rockovou hudbou, čehož výsledkem jest do šířky se rozbíhající, čárkami a uvozovkami prostoupená próza, a dovedu si představit, že by ji řada čtenářů shledala jako odpudivou. Z popisu na záložce:

Alembic je znepokojující novelou o šílenství a alchymii, gnozeologii a rock’n'rollu, magii a perverzi. Thomas Graves, mladý antikvář pracující pro ALEMBIC, britský vládní úřad zabývající se možnostmi soudobého uplatnění tajemství alchymie. Podivný svět alchymie je však tak záhadný jako svět rock’n'rollu, v němž se pohybuje Thomasův přítel Nicholas Spark, vedoucí osobnost skupiny Celestial Praylin podobné Led Zeppelin. Jak se pohybuje napříč těmito světy, barvitě líčenými d’Arch Smithovou libozvučnou prózou – někdy elegantní, jindy komickou – cítí Thomas Graves, že jeho smysl pro realitu je soustavně ohrožen; přitažlivost, již pociťuje k čtrnáctileté dceři jednoho ze svých kolegů, komplikuje jeho další existenci. Dramatický obrat událostí nastane ve chvíli, kdy se jeho obavy a touhy projeví naplno, a naznačí se tím, že svět je šílený zrovna tak, jak si to o sobě myslí i Thomas. Alembic sám o sobě je alembik, nádoba umožňující hmotu rozložit a transformovat ji do nové pročištěné substance. Příběh se odehrává počátkem 80. let dvacátého století, a končí počátkem jednadvacátého století, kdy je alchymie strůjcem nového světa temnoty a perfektnosti, destrukce a věčného života, čímž novela velké originality a churavého obsahu končí. 

Pokračování →

Coagula: The Gold Book in the Tela Quadrivium

Ve středověkých iluminovaných manuskriptech nacházíme mnoho různých výkladů alchymických procesů, jež se tam vykládají, se zelenavými příkrasami a snovými obrazy plných surrealistických a symbolických zvláštností. Všeobecná shoda panuje v těchto výkladech nad tím, že líčí probíhající alchymické procesy a experimenty ve fyzikální laboratoři a jsou metaforami transmutace samotných alchymistů. Může tomu tak vskutku být, ale je fakt, že se často děly a dějí fyzicky, aby se napomohlo završení oněch výlučně duchovních cílů, což se možná dost často nezdůrazňovalo z důvodů, jež nejsou veskrze pochopeny…

V některých výkladech alchymie se zdůrazňuje mysl (koneckonců cílem jest Kámen filosofů) coby prima materia, jinde duch nebo duše jako olověná nádoba, již jest třeba rafinovat až do zlata. V těchto přístupech se skrývá pravda, přesto tělo z rovnice odstranit nemůžete, jinak tu nebude žádného trvalého duchovního dosažení. Neboť zde ve světě forem, v němž přebýváme, je to náš svatý posvátný chrám i naše jediná brána k jiným dimenzím reality. Bez zachování zdraví a fyzické svěžesti bude chřadnout i naše duše a tíhnout k olovu. Jsme prostě živoucí vtělené energetické kanály. Poznání pochází z poznávání, nikoliv jen ze znalostí, a pravé poznání je v našich srdcích a střevech, svalech i v samotné krvi a kostech, nikoliv pouze v mozku. Vědomí není něco od těla odděleného, je to interface pro průchod dechu a prány mezi myslí a formou, totiž individua a prostředí coby jejich extenze a reflexe prostřednictvím postřehování.

Pokračování →

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník., autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

Případ pro začínajícího kata (Režie: Pavel Juráček, Československo 1969)

Případ pro začínajícího kata

*

Není to vždy jasně vymezená hranice, za níž ostře černobíle začíná náš metafyzický svět. Někdy je člověku do cesty postavena závora nebo zákaz vjezdu, jako Lemuelu Gulliverovi, hrdinovi filmu Případ pro začínajícího kata [1], na samém počátku snového příběhu, za níž se pak už dějí jenom podivné surrealistické scény: nikým neřízené a přesto sebejistě se pohybující auto po silnici po průjezdu tunelem (za nímž se na konci filmu drží hlídka, aby snad někdo neprošel na druhou stranu) nakonec na druhé zatáčce udělá přemety ze skály (konec samovolného pohybu svévole), a dramatická nehoda auta skončí pro Lemuela bez následků, když z něj malou chvilku předtím vyskočí bez jakéhokoliv zranění.

Za tím již následuje první opravdu snová scéna: mrtvý zajíc (alespoň jeden opravdu mrtvý coby následek oné nehody) na silnici oblečený do manšestrových kalhot a vestičky, v níž se nacházejí kapesní hodinky, které sebere a uvede sám sebe do řetězce neodvratných událostí – vše bylo sestrojeno jako past. Bicykl u domu jej zbaví jakýchkoliv pochybností (redukce automobilu na dopravní prostředek opírající se o vlastní sílu). Z kapsy kabátu vyletí ptáček. Nachází se v místě, kde vše je prchavé (alchymické solutio), efemérní a nemůže být fixováno. Fixatio je tomuto světu bytostně cizí. Této povahy je i řeč ptáků.

Podlaha ve světnici je najednou z neupevněných prken, svět se mu houpe pod nohama. Vše předtím jisté je převráceno vzhůru nohama a pod podlahou vidí skrývat se nějaké lidi.

Vstoupí do domu zbudovaného bláznem, recykluje vzpomínky z dětství, vidí sám sebe plakat a z úst se mu dere přiznání: „Já se chci probudit a nevím už, jak se to dělá!“

Potkává bývalé známé, kteří ho bijí a fackují, všechny tváře, které vystoupily ze tmy, všechny ty tváře velice dobře znal, neslyšely však na svá jména.

Pokračování →

Gershom Scholem: Alchymie a kabala

Gershom Scholem: Alchymie a kabala

118 stran, Malvern, Praha 2010, vydání první, brožované
ISBN 978-80-86702-73-5

*

Po stěžejním díle Počátky kabaly, jež podrobně analyzuje původ a raná stadia vývoje kabaly, mapuje nakladatelství Malvern dílo Gershoma Scholema (1897–1982), jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů 20. století a znalců židovské mystiky, další základní kritickou a typicky „scholemovsky“ hutnou studií Alchymie a kabala, věnující se vývoji vztahu židovské mystiky a alchymie, která se opírá o množství známých i zcela neznámých rukopisů a tisků a podrobně zkoumá zvláštní spojení těchto dvou spirituálních tradic i jejich rozkvět v tzv. křesťanské kabale a theosofii.

Hned na úvodních stránkách vzpomene dvě knihy jistého autora, jenž byl nazýván Abú Aflach as-Sarkastí, přičemž – jak píše – není jisté, zda je to jméno historické osoby nebo fikce. Obě knihy, jež se pod jeho jménem dochovaly, jsou k dispozici pouze hebrejsky, přestože není pochyb o jejich arabském původu. Autor se vyjadřuje vysloveně jako muslim. Tou první je Kniha palmy – Sefer ha-Tamar, velmi pozoruhodný traktát o teorii i praxi „pneumatické filosofie,“ což je nauka o přitahování hvězdného pneumatu pomocí okultních praktik. Na Scholema musela učinit velký dojem, neboť v poznámce sděluje, že ji vydal v hebrejském originálu (sešit I., Jeruzalém, 1926) s německým překladem (sešit II., Hannover, 1927) a dodává: „Do dneška patří k těm nejzáhadnějším textům arabské okultní literatury.“

Objasňuje se tím prastará tradice, jež se váže až počátkům posvátných teokratických dynastií, kdy se mágové pokoušeli stáhnout z nebes dolů hvězdné pneuma.

Pokračování →

Louis Charpentier: Obři aneb Mysterium počátků

Louis Charpentier: Obři aneb Mysterium počátků

228 stran, Argo, Praha 2009, vydání první, vázané, cena 269 Kč
ISBN 978-80-257-0143-0

*

Kdo stavěl monumentální megalitické stavby a proč? Žili na zemi obři nebo jde jen o skrytý význam pro velikány ducha? Odkud přišli druidové a co s tím vším má společného posvátná geometrie? To jsou jen některé z otázek, které si klade francouzský spisovatel, badatel a mystik Louis Charpentier v knize Obři aneb Mysterium počátků. Stejně jako ve svých ostatních dílech, i tentokrát pátrá po tajemstvích, která provázejí lidský rod už od počátku věků. Po proudu času se s ním vydáváme na cestu z doby kamenné až do časů mocných Keltů a zjišťujeme, že se dějiny nemusely ani zdaleka odvíjet tak, jak nás to učili ve škole.

Vlasta Marek napsal v roce 1997 v 0. čísle časopisu BARAKA v recenzi na knihu Louise Charpentiera Mystérium katedrály v Chartres (Půdorys, Praha 1995) toto:

„Budiž chvála váhavcům a těm, kteří nesouhlasí s davem. Kteří trvají na svém ‚tušení.‘ Kteří neposlechli volání doby a neodevzdali své nadšení, svou imaginaci a intuici na špalek vědeckého paradigmatu.“

V případě Charpentiera to platí dvojnásob.

Pokračování →

Robert Rich & Markus Reuter: Eleven Questions
(CD, UR003, Unsung Records, 2007)

Robert Rich & Markus Reuter: Eleven Questions (CD)

53:12, UR003, Unsung Records, 2007
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Je to album první spolupráce amerického skladatele ambientní hudby Roberta Riche a německého elektrického i „vážnohudebního“ experimentátora Marka Reutera.

Při prvním poslechu zjistíte, že ta hudba není tak zcela jednolitá, ale ne snad z důvodů, že by se oba hudebníci spolu patřičně nesešli a nesžili. Důvodem je asi spíše očekávání toho, že to bude třeba především ambientní nebo zase experimentální, či tak napůl, podle toho, koho vliv v té které skladbě převáží. Asi ani jeden z těchto předpokladů se nesplní. Jistě – objevují se tu prvky i nástroje typické pro oba hráče, tzn. Reuterovy kytary a Richovy flétny, piano a u obou elektronická zařízení. To ovšem, jak se dále ukáže, vlastně není ani tak důležité, protože je to navzájem pěkně propojeno.

Vícekrát jsem poslouchal, abych přišel na ten hlavní spojovací motiv a ideu alba. Tehdy mne zaujalo, že nejde o příliš dlouhé skladby, většinou od tří do šesti minut (u jedné čas zapomněli uvést), ale především všech třináct skladeb začíná v angličtině na slabiku „RE“. Jde pouze o jednoslovné názvy a po jejich přeložení a upřesnění překladů, aby k sobě nějak myšlenkově pasovaly, se domnívám, že album jakýmsi hudebním způsobem vyjadřuje stav vědomí člověka, který si částečně uvědomuje, že zde není poprvé a snaží se s tím nějak pracovat. V člověku zůstává vzpomínka na minulý život – první skladba [Reminder 3:27]. Ta se časem zmenšuje, mizí – druhá skladba [Reductive 4:27]. Snaží se ji přivolat zpět a udržet – třetí a čtvrtá skladba [Recall 2:24, Retention 6:34]. Zkušenost se však vzdaluje a nedá se udržet – pátá a šestá skladba [Remote 4:16, Reluctant 3:27]. Člověk si dělá iluzi o vysvobození a spáse – sedmá skladba [Redemption 6:41]. Tato iluze je relativní, záleží na našem vnímání – skladby osm a devět [Relative 3:27, Reception 3:04].

Pokračování →