Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

William Mortensen: A Pictorial Compendium of Witchcraft
(fotografická manipulace, 1926)

Termín „odkouzlení světa“ se používá při popisu proměny tradiční západní společnosti ve společnost moderní s nástupem osvícenství a vědecké revoluce vrcholící na konci 18. století a jako výsledek racionálního zdůvodňování přírodních i společenských jevů. Jako první jej na konci 18. století použil Friedrich Schiller, sto let před Maxem Weberem, když popisuje stav, v němž se svět nachází po odklonu od předmoderních mýtů a metafyziky. Weberův výklad přesouvá magické do osobní roviny a předjímá vizi, že v budoucnosti by přílišná byrokratizace společnosti mohla zcela ovládnout lidský život a uvěznit jej v „železné kleci racionality“. Marcel Gauchet popisuje „odkouzlení světa“ jako rozchod západního světa s tradičním náboženstvím, spolu se zevšeobecněním, že se lidstvo dostalo za hranice náboženského věku. Tak se „obec ve věcech veřejných již obejde bez nadpřirozeného, a týká se to i těch jejích členů, kteří v ně nepřestali věřit.“[1]

Básník, literát a esejista Patrik Linhart má dvě glosy k magii. Prvně v Ročence Staré milenky na rok 2017 uvádí fabulovaný citát J. K. Rowlingové:

„Kouzelnický pohled na život je škodlivý.“

Další se nachází v jeho eseji Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl,[2] v němž hned v úvodu vyřkne obvinění:

„Svět, potažmo moderní svět, jak se říká, byl odkouzlen čili máme ten élent, že jsme jej připravili o veškerou magii.“

A obraz Hugo Simberga Zraněný anděl na obálce knihy tento výrok jenom podtrhuje. Přesto magické, fantastické a iracionální přisuzujeme dětem nebo přírodním národům, případně se stává předmětem zkoumání psychiatrie.[3]

Na druhé straně se však ještě i dnes lidé bojí, aby něco nezakřikli, chodí k léčitelům, každý týden v tisku vyhledáváme horoskopy, vyhýbáme se číslu 13, i vědci mají své talismany, a kartářky nadmíru prosperují, přičemž stejně jako kdysi (za socialismu) se jejich klientela rekrutuje do značné míry z vysokých společenských vrstev. Jakpak to?

Pokračování →

Zvon k upamatování člověka

San Únor - 26 - 2017

Karel Funk: Za půlnočním sluncem Vánoc
(Malvern, Praha 2016)

Karel Funk: Za půlnočním sluncem Vánoc

166 stran, Malvern, Praha 2016, vydání první, brožované
ISBN  978-80-7530-046-1

 

Karel Funk byl našim čtenářům představen už recenzí Duchovní cesta dneška. S přihlédnutím k pojednávanému tématu připomínáme pak hlavně jeho přednášku Kosmická mystéria adventu a Vánoc.

Kterak přistoupiti ke čtení této knihy naznačuje autor v předznamenání (str. 7), když varovně upozorňuje na to, že „se v co nejexotičtějších naukách a symbolech, často i v komerčních literárních či filmových »remixech« svatográlského substrátu, hledá náhrada,“ následovaná okamžitou „ztrátou autenticity“ a „naše vlastní schopnost prožívání není naplňována zážitky přímé reality,“ nýbrž „jen těmito vzpomínkovými automaty“!

Připomíná nám, jak nedávno zesnulý ohňostrůjce Zdeněk Neubauer zdůrazňoval, že nám chybí i mýtus se svou podprahovou iniciací. V doslovu Jakub Hlaváček zmiňuje, že „vánoční tajemství je tajemstvím všech tajemství: zrodu a stvoření, transfigurace božského v lidské a lidského v božské.“ Tato niterná proměna v nás má obdobu v alchymických procesech a příhodně na ni upozorňuje v záhlaví vepsaným citátem z Philalethy:

„Proto jakmile i ty sám spatříš jeho hvězdu, následuj ji k jeho kolébce, v níž najdeš krásné Dítě, odlož veškerou svou nečistotu a uctívej královského chlapce. Otevři královský poklad a předlož mu své dary, neboť on ti po smrti navrátí tělo i s krví a obdaří tě nejvyšším Lékem tří pozemských říší.“[1]

Pokračování →

Pouť k Huse aneb Vandrem ku světlu

San Prosinec - 2 - 2016
M. C. Escher: Relativita

M. C. Escher: Relativita

David Bowie hraje ve filmu Labyrint [1] Jaretha, krále skřítků, do jehož říše, divočiny, zavítá dívka jménem Sára, a samotný pohádkový příběh jest v jádru řadou magických instrukcí k přechodovému rituálu do dospělosti. Jméno krále skřítků lze odvodit od Hareth, tj. „les“, s výslovností Cheret. „J“ a „H“ je přitom zástupné, jak vidíme na příkladu jmen „Josa“ nebo „Hosa“.

Labyrint představuje místo, které sex a smrt obývají společně s troufalou nenuceností. Není to sice úplně stejné, jako když Červená Karkulka vkročí do lesa plného nástrah a zabloudí v něm až ke své Nemesis – vlkovi, obě postavy ale nevinně a ladným způsobem vykročí v soumrak svého dětství a do náručí příšer. Příběh je konstruován tak, že jde o přechod z pohádkového světa do „skutečného,“ avšak jeho „normálnost“ brzo vezme za své, jak je Sára vtahována do víru fantasií jak rozkošných, tak i temných – její pouť labyrintem je víceúrovňová a jednotlivá patra si vzájemně odporují; nelze se v nich chovat analogicky – v každém musí kreativně zápasit o své bytí.

Tento zápas se zcela symbolicky odehrává v nesmírném a snad i nekonečném domě, jak jej vidíme na slavné litografii s názvem Relativita od nizozemského umělce Mauritse Cornelise Eschera, která byla poprvé otištěna v prosinci 1953. Zobrazuje paradoxní svět, ve kterém neplatí normální zákony gravitace. Vyobrazená architektonická struktura se zdá být centrem idylické komunity, kde se většina obyvatel věnuje svým obvyklým činnostem. Struktura má mnoho oken, průchodů a schodišť, a každé z nich mohou používat osoby náležející ke zcela rozličným gravitačním polím.

Pokračování →

O bdění

San Říjen - 18 - 2015
Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel (Trigon, Praha 2015)

Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel
(Trigon, Praha 2015)

Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel

224 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, 2. doplněné vydání, brožované
ISBN 978-80-87908-07-5

 

Pierre de Lasenic (1900-1944), vlastním jménem Petr Kohout, je považován za nejvýraznější postavu českého meziválečného hermetismu. Věnoval se alchymii i tarotu (Tarot, klíč k iniciaci), pronikl do esoterismu starého Egypta (Hermetická iniciace Universalismu), jeho doménou však byla magie, včetně magie experimentální a sexuální (Orientální láska, Sexuální magie).

První vydání připravil ještě Vladislav Zadrobílek v roce 1993 včetně obálky, mělo jen 142 stran, obsah rozšířeného vydání je tedy téměř dvojnásobný.

Předložené nové, opravené a doplněné vydání redakčně zpracoval a k vydání připravil Bc. Lukáš Loužecký stojící za Dokumentačním centrem českého hermetismu, a aktivní i v přednáškové činnosti. Naposledy to byla přednáška Hermetismus dnes – reflexe hermetismu hermetiky na konferenci Hermetické nauky v české společnosti (Západní esoterní tradice – magie, alchymie, astrologie, kabala, psychotronika) konané 22. března 2014 na Husitské teologické fakultě UK, kde se zařadil po bok doyena faktografa českého hermetismu Prof. PhDr. Milan Nakonečného, jehož žezlo svým způsobem pomalu přebírá.

Pokračování →

Moudrost s námi

San Červen - 1 - 2014
J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století (Malvern, Praha 2013)

J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století
(Malvern, Praha 2013)

J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století

384 stran, Malvern, Praha 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87580-66-0

*

Pátrání po autorovi J. P. Maienovi nepřineslo žádného ovoce, nezbývá tedy, než se domnívat, že jde o veselou kopu z „veselé stolní společnosti U M. K.“, jíž jest tento svazek věnován.

To ovšem ničemu nevadí, neboť jeho cílem, jak se dozvídáme z úvodu, je „seznámit veřejnost především s dosud ne příliš známými rukopisnými materiály“, které – k našemu překvapení – „pocházejí z tuzemských státních rukopisných fondů“ a „mohou (tak) vydávat svědectví o neutuchajícím zájmu aristokratických a vzdělaneckých kruhů 17. a 18. století o okultní vědy, zejména alchymii, magii a kabalu.“

Na zadní straně čteme, že „tato kniha si klade za cíl představit zájemcům o tradiční okultní disciplíny učební dokumenty magicko-alchymického bratrstva zlatého a růžového kříže, jehož působnost lze v dějinách vystopovat minimálně od počátku 17. století až do poloviny 18. století, kdy se plynule transformovalo v hermetický řád zlatých a růžových křižáků.“ V pojednání, které předchází vlastním překladům, se „autoři“ pokoušejí „vypátrat historické stopy bratrstva a ve stručnosti nastínit možná prostředí, v nichž se jeho členové pohybovali.“

Přes jejich přání, aby se tyto dokumenty „ocitaly pouze v rukách vážných zájemců“, je můžeme ujistit, že jedině do takových rukou se dostanou, neboť oči dnešních čtenářů jsou unavené, za nimi začasté mdlý duch bez klíčů beztak „zrezivělých už od potopy“, jak praví klasik, a nadto arkánní charakter textů brání „neskromnému šíření“. Čtenáři se dostává pozvání do světa hluboké barokní zbožnosti, přírodovědných experimentů, hledání světla přírody a touhy po poznání tajemství stvoření, jež se má zhmotnit jako kámen mudrců jak v tyglíku, tak v srdci filosofa. K dílu!

Pokračování →

Nech osudu jeho běh

Martin M. Mrskoš Duben - 14 - 2014
Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech (162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)

Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech
(Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)

Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech. Obrazová kniha manifestující mysteria a symbolickou řeč Gesamtkunstwerku Richarda Wagnera v malbách Vladimíra Kiseljova, doprovázená fotografiemi jeho maleb ke všem třinácti Wagnerovým hudebním dramatům, výkladovými sondami, rozborem klíčových témat a jejich poselstvím z duchovního hlediska

162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-904694-3-3

*

Vladimír Kiseljov je velmi činorodá osobnost: interdisciplinární tvůrce v oborech malby, nástěnné malby, scénografie, režie, performance a arteterapie. Jeho díla vznikají v úzkém propojení hudby, barvy a pohybu Ducha v prostoru. Svým dílem se snaží zachytit proud energie, který pramení z jeho osobního pochopení a prožití hudby a různých mytologických, pohádkových a symbolických idejí a chce pozitivně působit na společnost a vnášet energické duchovní impulsy do všedního života svého okolí. Prostě: Ein Gesamtkünstler.

Z poslední doby je takovým příkladem všeuměleckého propojení lidí, technik a uměleckých projevů příprava klipu trojice Kiseljov – Pelc – Maděryč s názvem Prvocit performance s využitím body-paintingu. Často realizuje svá díla ve veřejném prostoru – zde to bylo živé tělo, jindy nástěnná malba – četné výstavy doma i v zahraničí; workshopy v Brně, Praze. Je prezidentem Sdružení Richarda Wagnera v Brně a absolvoval i stipendium na wagnerovských Bayreuther Festspiele (2004) a na Kunstuniversität Graz (2006-7).

Pokračování →

Slavnost seslání Ducha Svatého

San Červen - 12 - 2011

Pokrov - Přímluvce (Novgorod, 1399)

Čest světlu!

To světlo bylo v temnotách, ale ty jej neobsáhly.

Prastaré datum (11.6.) původního letního slunovratu svědčí o tajemství návratu světla. Podle svatého Pavla kdykoliv jíme svatý chléb, zvěstujeme smrt Páně. A tak je nám se ptát: kdy a kterak zvěstujeme život věčný?

Heslo francouzského královského rytířského řádu „Svatého Ducha“ zní: LILIA NON LABORANT, NEQVE NENT. Hargrave Jennings k tomu uvádí:

Okamžitě si pak vzpomeneme na ona mimořádně temná, avšak velmi významná slova našeho Spasitele, která, jak se zdá, jsou stále chybně vykládána, pro jejich zjevnou protikladnost: „Vizte lilie na poli, jak rostou: nepracují ani nepředou“ [Celá citace zní takto: „Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalamoun“ (jedná se o některé stupně z učení zednářského řádu) „v celé své nádheře nebyl tak oděn“ (nebo pozdvižen či poctěn, jak je mnohem přesněji uvedeno v řeckém originálu) „jako jedna z nich“ (Mt 6,28-29).]. Co tedy, pokud jde o tuto část textu, má tento ostrovtipný badatel na mysli následující rosikruciánskou glosou nebo vysvětlením? Lilia non laborant, „lilie nepracují“ (jako včely); neque nent, „ani nepředou“ (jako pavouci). A teď k „lisses“, jak jsme se rozhodli je nazývat. Nepracují jako „včely“ (Scarabaei), ani nepředou jako „pavouci“ (Arachnidae).

Být moudrý znamená být osvícený. Lux je Logos, z něhož vše povstalo. Fleur-de-lis (lilie) je lotos (vodní růže), květina zasvěcená Lux, nebo Sul, nebo Slunci. „Auriflamme“ (plamen ohně nebo zlatý plamen) byl dřívější standardou Francie. Později byla nazývána Oriflamme. Byla to svatá vlajka Francie a její barvou byla rudá – heraldická nebo „rosikruciánská“ červeň, znamenající zlato. Tři „lotosy“ nebo „lisses“ byly erbovním znamením Trimurti, trojjedinosti trojitého plodivého principu, nebo Slunce, nebo „Lux“.

„Samotná Svatá církev římská srovnává nepochopitelné narození Syna Božího z jeho Otce – zároveň s jeho narozením z čisté a neposkvrněné Panny Marie – se včelami, což by bylo ve skutečnosti rouháním, kdyby včely neměly tak velkou ctnost a hodnotu“ (cenu a důstojenství). Srv. Hone: Ancient Mysteries Described, kap. „Beehive of the Romish Church“, str. 283. (Starověká mystéria, kap. „Úl církve římské“).

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b