Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Hodie legendus est Liber Legis…

Jan Luffer Červen - 7 - 2010

V/A AL (HCD XXXI, HORUS CyclicDaemon, 2005, 2CD)

V/A AL (2CD)

HCD XXXI, HORUS CyclicDaemon, 2005
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Knihu Zákona (Liber AL vel Legis) Aleistera Crowleyho vydalo v českém překladu před lety nakladatelství Horus a nyní se k ní vrací vydáním hudební antologie, oslavující 100. výročí jejího vzniku.

Liber AL byla údajně sepsána během tří hodin ve třech dnech, kdy ji Crowleymu diktovala kosmická entita Aiwass. Sugestivním slohem přináší poselství nového věku, manifestuje naprostou svrchovanost svobodného projevu vůle a lásky a zakládá Crowleyho nábožensko-filosofický koncept Theléma. Mottem a nejznámější větou knihy je provokativní teze „Dělej co ty chceš, ať je cele Zákon.“ 220 veršů je rozděleno na tři části (Nuit, Hadit a Ra-Hoor-Khuit), v nichž vystupují božstva a symboly odvozené z egyptské mytologie a kosmologie.

Ať byl Aleister Crowley sebevíce kontroverzní osobnost a jeho výtvarná a literární činnost jakkoli neumělá a epigonská, zasáhnul a inspiroval svým dílem několik generací. Trvalý odkaz zanechal jako mimořádně vzdělaný mág a okultista. Z jeho četných prací zůstává nejvlivnější právě Kniha Zákona, která již byla inspirací současné temné hudby, největší měrou skupiny Current 93 a temně ambientního Coph Nia, jenž si z ní vzal jméno a věnoval jí celé album That Which Remains. Avšak takovéto soustředěné pozornosti mnoha interpretů se jí dostává poprvé.

Symbolicky bylo vydáno 418 číslovaných kusů této kompilace v esteticky vytříbené formě. Jako schránka slouží majestátní černá krabička, jíž vévodí znamenitá grafická koláž Johna Coultharta. V jejím středu pozvedá ruce Aleister Crowley, obklopen výjevy, připomínajícími jeho pobyt v Egyptě, kde Liber AL vznikla: sokolí bůh Horus, orientální krajina s chrámovými kupolemi, řádek z rukopisu knihy, sevřený mezi sfingami, hieroglyfický rám. V horní části kompozice, kam nás nasměruje Crowleyho gesto a stočený pohled, září anděl s řeckým nápisem „thelema“ (vůle), spolu s „agape“ (láska) klíčovým pojmem knihy. Tento obraz se opakuje i na obálce osmistránkového bookletu a do třetice na samostatné reprodukci formátu A3. CD jsou ukryta v černožlutém papírovém obalu a nesou na sobě magické obrazce, nerušené jiným textem. Pokračování →

Ulehni ke mně mezi blíny a asfodely

Jan Luffer Květen - 28 - 2010

Lust From The Underworld
(2CD, HCD 02-2, HORUS CyclicDaemon, 2004)

Lust From The Underworld (2CD)

HCD 02-2, HORUS CyclicDaemon, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

V roce 2004 vytvořil český label HORUS CyclicDaemon pozoruhodnou hudební kompilaci, v níž vznítil téma Chtíče z podsvětí – lásku a erotiku odvrácených stran našeho světa, položenou na oltář mezi hřbitovní květy dekadence, rozpalující při sabatech a bakchanáliích, spoutanou rámy zrcadla, tvořící mýty.

Při prvním setkání s tímto dílem člověka posedne lehké vzrušení, neboť drží v ruce tajemství – obálku s dráždivým nápisem, který by mohl být psán lidskou rukou. Uvnitř se skrývá útlá kniha fotografií, které naznačují cesty, jimiž se hudba a její texty ubírají, avšak neprozrazují příliš, vědomy si toho, že náznaky nechávají naší představivosti větší svobodu. Na vnitřních stranách obálek pak čekají dvě CD s dvaceti třemi skladbami. Na tomto místě narazíme na technický nedostatek – měkký papír neudrží desky na vlepených poduškách, a tak je pro lepší manipulaci nezbytné CD vyjmout a uložit jinde. Podobně křehká vazba knížky nenechá všechny stránky pohromadě, bude-li se jí častěji listovat. To nakonec však nemusí vadit, neboť se může stát, že CD dlouho neopustí přehrávač – hudba je stejně výjimečná jako její schránka.

„Ne Vzhůru srdce! […] ale Dolů srdce! říkají mé rty. Dolů k oné temné moci, jež znamená sílu, jejíž oheň nestravuje, ale zasvěcuje, neboť je z krádeže Prométheovy.“1

Pokračování →

Čarodějnický sabat

Michael Ford a Michael Riddick Duben - 27 - 2010

Michael Ford je frontman americké skupiny Psychonaut hrající rituálně magickou hudbu a Michael Riddick založil skupinu The Soil Bleeds Black holdující středověkým kompozicím. Jejich společným projektem je skupina Hexentanz, jejichž jedna skladba zazněla i na 2CD kompilaci Lust From The Underworld (HCD 02-2, HORUS CyclicDaemon, 2004).

– San.

*

Ve středověku byl čarodějnický sabat považován za půlnoční shromáždění pekelníků, kteří usilovali o obnovení smlouvy se Satanem prostřednictvím rouhavých a chlípných rituálů. Zatímco toto historické období je zatemňováno záplavou pověr, samotný jev čarodějnického sabatu vyniká jako pozoruhodný rituální výraz, který stále ještě probouzí strach u náboženských konzervativců a heroldů morálky.

Ačkoliv se halí do tajemství historie, pozorované praktiky spojované s čarodějnickým sabatem dávají tušit témata shodná s jinými šamanskými tradicemi minulosti i dneška. Podobným způsobem tato tradice stále ještě rezonuje v současnosti mezi oněmi čaroději a čarodějnicemi, kteří usilují o intenzifikaci vědomí a šanci na sebeuskutečnění, jinak považovaná za stezku levé ruky.

Symboly, s nimiž je čarodějnický sabat ztotožňován, slouží jako katalyzátor pro rozlišování jemných mechanismů podvědomí a základních instinktů zúčastněných čarodějů a čarodějnic (nadále označovaných za uctívače). Tyto symboly probouzejí vědomí a touhu dosáhnout sexuálního či jiného spojení s živoucími démonickými inteligencemi, vyhledávanými uctívači za půlnočního shromáždění.

Čarodějův fetišistický totem pro Kaina

Satan, doslova „protivník“, vrchnost čarodějnického sabatu, představuje symbolicky sebeuskutečnění prostřednictvím vzpoury. Uctívač využívá vzpoury coby prostředek, jímž je možno vědomí dotlačit k tomu, aby došlo k vyvolání a kritickému rozebrání osobního přesvědčení, stejně jako oněch samolibostí, jež za normálních podmínek přežívají v běžném životě uctívače. Středověkým služebníkem Satana býval často ten, kdo hledal osvobození od omezujících podmínek křesťanské církve a společnosti v období, kdy tyto dvě instituce splývaly v jedno. Tato vzpoura skýtala novou možnost sebeuskutečnění zkoumáním svého nitra a nejpřirozenějšího stavu a paktování s démonickými bytostmi, jež se dostavují na čarodějnický sabat.

Čarodějnický sabat je možná tím nejhmatatelnějším přechodovým rituálem. Uctívač se připraví takovým způsobem, aby nastoupil na cestu ven z tohoto světa, prozkoumal imaginaci a upadl do hlubokého transu, v němž přicházejí neobvyklé stavy vědomí. Všeobecný šamanský přechodový rituál, jak jej popsal antropolog Mircea Eliade, začíná vizionářským prožitkem smrti, následovaným dobrodružstvím v podsvětí, kde je uctívač instruován a poučován božským učitelem a pak poslán zpět do světa živých, kde uctívač objevuje znovunalezený vztah mezi lidským a božským. V případě čarodějnického sabatu představuje tohoto božského učitele Satan, který navazuje nový vztah s uctívačem a pakt je stvrzen smlouvou podepsanou vlastní krví. A samozřejmě naopak Satan uděluje uctívači magické síly jakožto výsledek tohoto spojení.

Experimentuje se s prahem spánku, kdy je vědomí přenášeno do normálních stavů dřímoty, což způsobuje, že se uctívač probouzí do podmínek, jež jsou normálnímu vědomí nepřístupné.

Lze rovněž učinit podobný odkaz na přechodový rituál v případě sádhaků tantrických kultů v Indii, kteří usilují o zvnitřnění („vnějších“) zkušeností. Tito adepti pozbývají potřeby používat doplňky a nástroje v průběhu rituálů a namísto toho spoléhají jenom na uchvácení extází během meditace a „bdělého“ snění. Imaginace satanistického uctívače vytváří podobným způsobem samotný rituální akt jakožto živoucí ceremoniální praktiku:

„Během čarodějnického sabatu leží uctívačovo tělo v klidové poloze, čímž se snaží napodobit samotné lůno hrobu, z něhož kyne stínům démonického světa. Uspěje-li, vystoupí uctívač v duchovním rubáši vlka, sovy nebo hada a pokračuje směrem do rolí a lesů, aby zůstal skryt očím spícího.

Na shromáždění může uctívač potkat Kaina, muže sabatu, jenž stojí na hlídce u samotného ohně Iblísova, u onoho daru lidstvu, kterýž jest i darem vnímání (vjemů) a sebepoznání. Při tanci démonů kolem ohně proti směru hodinových ručiček začnou plameny za zvuků bubnů vystupovat tak vysoko, až Lilith vkročí do kruhu a obdaří zúčastněné polibkem hada.“

Tanec o sabatu

Taková slova a rituální popisy mohou vrhnout světlo na zážitek na sabatu jenom částečně. Autentická zkušenost z této praktiky přichází v individuálním prožitku. Jestliže například někteří uctívači hledají bránu na sabat v ďáblově masti, psychotropní masti vyrobené z různých bylin. Tyto substance mohou obsahovat rulík zlomocný, konopí, oměj či jiné ingredience, jež se nanášejí na kůži v citlivých oblastech, jako je vnitřní strana stehen, v podpaždí nebo dokonce do řitního otvoru. Je zaznamenáno, že šamani z odlišného kulturního vykonávají podobné činnosti, jako například sibiřští šamani, kteří užívali silenku (Amanita muscaria), aby byli inspirováni na svých duchovních cestách. Bez ohledu na to není nutné, aby byly tyto psychotropní látky používány k dosažení alternativních stavů vědomí. Spíše je tu volba průchodu ke stavům transu nebo k tomu, na co mág Austin Osman Spare odkazoval jako na „ani ani“ (Neither Neither), dualistické protikladné napětí mezi sněním a bděním. Tato praktika experimentuje s prahem spánku, kdy je vědomí přenášeno do normálních stavů dřímoty, což způsobuje, že se uctívač probouzí do podmínek, jež jsou normálnímu vědomí nepřístupné.

Většina uctívačů čarodějnického sabatu se propracuje ke shromáždění vlastním prozpěvováním. Takové invokace mohou zahrnovat připoutání uctívačova démona k určitému fetiši, jako je třeba lebka nebo hůl, nebo také počítáním hadích kůstek během recitování svých vlastních manter. Každou metodu, která úspěšně promlouvá k uctívači, během příprav iniciačního procesu, je třeba považovat za vhodnou. Imaginace a izolace tak vtahuje uctívače do osvíceného stavu transu, jejímž cílem jest pohnout vlastním démonem za hranice tělesnosti bděné reality, zanechávajíce za sebou objektivní paradigma venkovního světa, takže uctívač může vykročit za závoj stínů a vydat se v rej nejtemnějších snů infernálního světa, jemuž přisvědčují. V samotné praktice se uctívač konfrontuje a vládne rozkoším tělesnosti, obavám, touhám a vášni, aby žil jako bohové a bohyně v bdělém světě.

V jádru je sabat sen, který je živější než jakákoliv zkušenost v bdělém světě.

Čarodějnický sabat je peklo i ráj, oheň Luciferův darovaný každému praktikovi, když stojí tváří v tvář králi a královně tohoto infernálního rituálu. Toto napětí mezi posvátným a svatokrádežným dokládají témata a chování uctívačů. Toto znamenité umění, byvše okultní povahy, osvědčuje svoji důležitost pro praktikující svojí utajeností. Stezka levé ruky se stává výlučnou a privátní, kterou ti, co na ní uspěli a uvědomili si sami sebe a své vize prostřednictvím jejího černého umění, mají afektovaně za posvátnou. Naopak tento proces realizace vzpourou pochybností, evokacemi a zkoumáním nitra vyvolává profanaci toho, co je běžně a jinak posvátné, zejména symbolické rituály a ikony křesťanstva, jež se rozšířily během středověku. Je to důvod, proč černá mše čarodějnického sabatu slouží jako neuctivé a zpátečnické vyjádření jinak svaté křesťanské mše.

V jádru je sabat sen, který je živější než jakákoliv zkušenost v bdělém světě. Patří k němu zesílené vědomí, které prochází tělem a rozmlouvá s těmi, kdož vykonali totéž. Čarodějnický sabat tímto účinkuje jako obec, v níž praktikující stezky levé ruky mohou svobodně dýchat a bujně dovádět, dopřávat si požitků a radostí své povahy. Je to prvotní ritus probouzející snílka v těle uctívače. S hlubokým nadechnutím ať se uctívač vydá na sabat a pak povstane znovu v tělesné schránce živoucího těla střeženého démonickými stíny, jež jsou s ním posilujícím způsobem svázáni.

Výbava vzývatele

Po celou historii byl sabat skutečnou realitou. Od nokturnálních bitev benandanti po různé další kulty se dostává ritu sabatu rozličných kulturních interpretací. V moderních dobách už nechodíme do bitev s nepřátelskými šiky mrtvol; spíše otevíráme fortny pekelné samotným infernálním a chtonickým silám uvnitř nás samotných.

Podobným způsobem lze odkázat na maschary, prostopášníky, kteří tancovali kolem ohně směrem, který prý přináší neštěstí za zpěvů a vyvolávání totemových duchů jejich zvířecích služebníků. Podobni jsou perští jatukivové, jež se nazývali dévové nebo démoni, kteří se jako uctívači čarodějnického sabatu shromažďovali kolem ohně, aby kopulovali s démony a ostatními čarodějkami v prvotní extázi touhy.

*

S. Jason Black, Christopher S. Hyatt, Pacts with the Devil: A Chronicle of Sex, Blasphemy, and Liberation (New Falcon Press, 1993)
Peggy L. Day: An Adversary in Heaven, Satan in the Hebrew Bible, Harvard Semitic Monographs – HSM 43 (Harvard Semitic Museum, 1988)
Mircea Eliade: Shamanism (Princeton University Press, 1972)
Jeffrey Burton Russell: Witchcraft in the Middle Ages (Cornell University Press, 1984)
Austin Osman Spare: The Witches Sabbat (Fulgur Publishing)
Temple of the Vampire: The Vampire Sorcery Bible (www.vampiretemple.com)
R. C. Zaehner: Phoenix: The Dawn and Twilight of the Zoroastrians (Phoenix Press, 2003)

*

© okultura, MMIV

Spřízněné weby