Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Liber Stellae Rubeae

svb figvra LXVI

Publikace v třídě A.

Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A .^..

Tajný rituál Apepův, srdce IAO-OAI, předaný V.V.V.V.V., by jej užil v jisté záležitosti Liber Legis a zaznamenal pod číslicí LXVI.

1. Apep prohlašuje Asara bohem.

2. Vznešené panny nechť ho s jásotem vzývají, synu Noci!

3. Tuto jest kniha nejtajnějšího uctívání rubínové hvězdy. Nikomu se nedostane do rukou vyjma těch, kteří jsou nestoudní slovem i skutkem.

4. Nikdo toto dílo nepochopí — je příliš delikátní pro syny lidské.

5. Jestliže bude kvůli tobě prolita krev rubínové hvězdy; jestliže jsi měl po celý lunární měsíc účast na vzývání svým Jod a Pé, pak můžeš přijímat tuto nejsvětější svátost.

6. Jeden poučí druhého bez ohledu na to, co si o tom myslí lidé.

7. Ve středu černého kamene vztyčíš pořádný oltář.

8. V hlavě oltáře bude zlato a dvě poctivé podobizny Mistra.

9. Uprostřed pak pohár čerstvě nalitého vína.

10. V patě pak hvězdný rubín.

11. Oltář bude nepokrytý.

12. Nejprve rituál Planoucí hvězdy.

13. Pak rituál pečeti.

Pokračování →

Švýcarský autor P. -R. König je čtenářům Revue HORUS znám z čísla II/94, kde byl uveřejněn jeho článek k historickému fenoménu O.T.O. Tentokrát uveřejňujeme jeho příspěvek, který přednesl pro CESNUR na universitě v Římě, zabývá gnostickými aspekty spásy, misogyny, O.T.O. a úvahou o tom, je-li sperma homeopatickým lékem.

*

Světelné koláčky

Jednoho dne se universum rozpadlo na kousky – ať už to způsobil ženský aspekt Stvořitele nebo nějaká přechodná jsoucnost mezi božským a profánním.

Ti, kdož jsou s tímto světem i v něm, kdož se těší dobrému zdraví a zakusili lásky i uspokojení v oborech, které upřednostňují, nemají – jak se zdá – zapotřebí gnosticismu léčícího universum, který – jak věřím – je náboženskou pomůckou, kterak nést úděl nesnesitelného života.

Mág a gnostik žijí najednou ve dvou různých světech. Jenže zatímco mág se snaží onoho světa nad sebou využít, aby měl moc nad světem vezdejším, gnostik hledá božskou skutečnost, království, které se nachází zde na tomto světě, který je pouze jakýmsi druhem stínového světa. Ale jak mág, tak i gnostik cítí, že sexualita může být klíčem nebo dveřmi do jiných světů; liší se však asketickou nebo libertinskou, smyslovou orientací. O tom se chci zmínit. Uvedu souhrn gnostických tradic, ale ne co se týče literatury, ani obecně srovnáváním jejich kosmologie a ani jejich historií; obrátím se k moderním dobám, v nichž moderní gnostikové pravděpodobně vidí oba světy reálněji než starověcí gnostikové.

→ Spása

Život ve světě, který je subjektivně pociťován a zakoušen jako „prohnilé místo“ (gnostický pojem), volá po spáse. Místem, kde tato spása začíná, je hmotné tělo. Vystupuje do vyšších úrovní (např. emocionální úroveň a intelektuální úroveň), dokud nedosáhne božského místa v plérómatu. To jest ta přetékající plnost. Toto pléróma, ať už je v člověku nebo někde ve vnějším prostoru, je gnostickým protikladem tohoto „prohnilého“ pozemského místa. K tomu, jak opustit toto prohnilé místo, lze vytyčit dvě cesty: přemoci ho nebo se ho vystříhat (asketický koncept); nebo jej rozpustit tím, že žijeme až do úplného konce (smyslová cesta). Na vyšší úrovni je tomu naopak. Smyslová cesta vede k homeopatickému asketismu: tím že oslabujeme zlo, zatímco se mu s potěšením oddáváme jakožto nutnosti. Sensualističtí gnostikové vítají hřích s otevřenou náručí, aby zakusili zkaženost tohoto světa a aby jako fénix povstali z popela. Sexuální orgie jsou výpotkem božského pneuma či Logu, který vystupuje k plérómatu. Asketická cesta reaguje alopaticky[1]: proti jedu existence podává jako lék nevědomost těla.

Pokračování →

Jednou z autorit v popisu „plamene Hospodinova“ je bezesporu Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, stejně jako Had Genese Stanislava de Guaity.

*

V první kapitole Knihy Zákona se říká, že Nuit „se sklání v extázi (!), aby líbala tajemnou řeřavost Haditu“ (AL, I:14). Další verš odhaluje symboliku Knihy a její alchymické pozadí: „Proto on (Hadit) je vždy slunce a ona (Nuit) luna. Avšak pro něj je okřídleným tajným ohněm a pro ni klenoucím se hvězdným světlem“ (AL, I:16).

A pokračuje: „Vzplaň na jejich čele, ó zářivý hade!“ (AL, I: 18), k tomu srovnej verš 2M 34,29-30. Podobné rysy, jež obsahuje výklad k Sefer Jecira – týká se rozjímání o nekonečnosti úhlopříčných hranic – má i verš „Poněvadž jsem Nekonečný Prostor, a Nekonečno Hvězd v něm“ (AL, I: 22). Víme, že hvězdou je „každý muž a každá žena“ (AL, I:3).

Nuit o sobě dává kabalistickými slovy vědět, že její slovo (jméno, sefer) je „šest a padesát. Dělte, sčítejte, násobte a porozumíte“ (AL, I:24-5). To znamená Vau-Hřeb a Nun-Ryba. Křesťanská symbolika je tu zjevná.

Podle Fabre d‘Oliveta kořen Nun-Vau (koncové Nun však má jinou číselnou hodnotu, tj. 700) se týká všeho, co je „rozkošnictví,“ „tělesná hebkost,“ „vlídnost,“ „bezstarostnost.“ V textu níže uvedenou metodou aiq bekar přijdeme na omračující sovislosti, když 700=70=7; tj. koncové Nun=Ajin=Zain – písmena OZ, Ajin-Zain, dávají slovo kozel, Pan (!).

Arabský kořen popisuje „umdlévání“, „být enervován“ (!). A konečně v etiopštině slovo thouni naznačuje zcela nezakrytě: „být zmožen rozkoší.“ To vše vystihuje Nuit velmi dobře (srovnej AL, I).

Je to však i 50+6=56, a 5+6=11.

Jedenáctka je v magii veliké číslo a naznačuje tajně nejvyšší magickou metodu. (AL, I: 60) „Mé číslo (sefar) je 11, a tak všechna čísla těch, kteří patří k nám“. 11 je i součtem čísla 65, numerace Božího jména Adonai (hebr. Alef-Dalet-Nun-Jod), Svatého Strážného Anděla.

A co je duchem (ruach, sipur) Nuit?

5×60=300.

300 je Šin, tradičně element Ducha, „plamen Hospodinův“, jeho „ohnivý keř.“

Hieroglyf písmene Šin (zuby) naznačuje zřetelně tři plamínky, tvořené třemi Jod.

Pokračování →

Analyzuje povahu kreativní magické síly v člověku a vysvětluje, jak ji probudit a používat, a naznačuje všeobecné, stejně jako zvláštní cíle, jichž se tímto nabývá. Sexuální magie zahalená do symbolismu.

*

LIBER A´ASH

vel

Capricorni Pneumatici

sub figura CCCLXX

*

Publikace v třídě B.
Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A.^..

*

Pokračování →

Stephen Mace se narodil v Kalifornii v roce 1948 a v období dospívání se odstěhoval do Milfordu ve státě Connecticut. Magií se zabývá od roku 1970 a pravidelně přispívá do anglického časopisu Chaos International. Napsal knihy: Stealing The Fire From Heaven: A Technique For Creating Individual Systems Of Sorcery; Squeezing Being: A Modern Approach To Reality Manipulation, a Taking Power: Claiming Our Divinity Through Magick. Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás a podstata Spareovy magie spočívá v jeho řešení hlavolamu objektivity a subjektivity, makrokosmu a mikrokosmu.

*

Celá podstata otázky »Co je skutečné?« spočívá v zásadě v tom, že nás trápí touha poznávat už od té doby, co si lidé začali být vědomi sami sebe a dokázali si uvědomit, že na ni potřebují znát odpověď. Největší obtíže způsobuje problém vymezit, co je objektivní a co je subjektivní, nebo co se opravdu nachází vně a co je jen na ni projektováno našimi vlastními dispozicemi – našimi nadějemi, potřebami, obavami a také předsudky, ať už jsou vědomé nebo nevědomé, připouštěné nebo potlačované. To všechno, co známe, je tím, co postřehujeme, takže je zhola nemožné, aby to bylo absolutně objektivní, a přesto je objektivní realita sdostatek reálná, což může potvrdit každý, kdo měl automobilovou nehodu.

Eliminace dispozic vnímajícího je jediným hlavním cílem vědecké metody i se svým důrazem na měřitelnost a opakovatelnost, které mají zajistit, aby vědecké teorie fungovaly pokaždé, když je chce někdo odpovídajícím způsobem použít. Tyto pojistky však dostoupí svých mezí, jakmile začneme studovat něco, co má vědomí, neboť mysl nemůže být změřena a na pokusy donutit ji, aby vyhověla požadavkům na opakovatelné experimenty, odpoví s perverzním a výsměšným vzdorem. A přestože tomu tak je, pořád ještě se jistí akademičtí psychologové snaží redukovat veškeré mentální funkce na něco, co lze kvantifikovat v laboratorních podmínkách a dojít ke zcela logickému závěru, že mysl není nic víc než vedlejší účinek existence nervové tkáně. Má to asi takový smysl, jako kdybychom se pokoušeli napravit zlomenou nohu modlitbou a zároveň je to i nejjasnějším důkazem toho, že striktně vědecký postup na tomto místě přestává fungovat.

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem, neznamená to však, že tak unikneme hlavolamu objektivity a subjektivity. Namísto toho zformulujeme tento problém znovu jakožto problém makrokosmu a mikrokosmu. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás. V tradičním pojetí mágové předpokládají, že ten či onen starodávný planetární mytologický aspekt je popisem sil těchto »bohů«, kteří působí jaksi zvenku a že lidská entita – jakožto »kreace« či »emanace« těchto bohů – je skladbou těchto sil, které takto zakoušíme zvnitřku. Jakmile mág jednou zvolí patřičnou božskou strukturu, má – ať už jde o muže či ženu – k dispozici techniky ceremoniální magie, s jejichž pomocí může manipulovat se silami, které jsou v této struktuře obsaženy a může díky nim buď tuto moc povznést nebo ji upozadit, přivolat ji nebo ji nechat zeslábnout, podle toho, jak tomu chce jeho vůle.

Pokračování →

AOS

Austin Osman Spare, malíř a grafik velikého nadání a velmi originální, hloubal ve sféře okultna, které až dodnes zůstalo do velké míry světu neznámo. Po jeho smrti v roce 1956 však bylo odkryto velké množství písemností, jež vrhlo mnoho světla na psychomagickou filosofii, kterou vyjadřoval především médiem, jemuž vládl nejlépe, a to svým uměním. Když Spare odkazoval sám na sebe ve vztahu ke své magické filosofii, obvykle se ztotožňoval s konceptem, jemuž dal jméno Zos. Tento koncept vysvětlil v Knize rozkoše (1913) takto: „Ono tělo, chápané jako celek, jsem nazval Zos“, a to byl onen alembik, jímž proháněl alchymii svého umění právě tak, jako neméně individualistický přístup k magii. Symbol, jenž je doplňkem k tomuto konceptu Zose, nazval Kia nebo-li atmosférické „já“, jež Zos využívá jako zvláštní pole aktivity. Kult Zose a Kia jest kultem souhry dynamických sil, které jsou dále symbolizovány antropomorfními symboly ruky a oka. Ty umožňují – v naprosté koordinaci – umělci-mágovi (je to rovněž koncept Joséphina Péladana), aby dosáhl skrytých obrazů, jež jsou latentní ve skladišti kosmického podvědomí. Všecítivý Dotek a vševidoucí Vize jsou ony nástroje prvotního „id“, nebo-li touhy, kterou Zos vytrvale hledá, aby je konkretizoval v tělesném hávu. Silný tón v mnohém upomene na našeho filosofa Ladislava Klímu.

*

Kázání k pokrytcům

*

Nepřátelsky naladěn vůči sebetrapičství, vůči lichým omluvám nazývaným zbožnost, uklidnil rozpoložení své mysli tím, že začal hlasitě promlouvat ke svému já. A najednou, při návratu do běžného vědomí, začala mu být pozornost zaujatých posluchačů na obtíž – chátra všelijaká, náhodní žebraví mniši, vyvrhelové, kurevníci, cizoložníci, vzduté břichy a outěžkem lidu groteskního, nemocemi postiženého, jež počaty byly civilizací. Jeho podráždění bylo převeliké, a to ho ještě otravovali tím, že se mu vemlouvali: MISTŘE, CHTĚLI BYCHOM, ABYS NÁS O TĚCH VĚCECH POUČIL! ZJEV NÁM SVÉ NÁBOŽENSTVÍ!

A vida se zlostí onen nadějný zástup věřících, sebral se a odešel do údolí Stys, předem proti nim zaujat jako vůči STOUPENCŮM. A když byl znuděn, v posměchu otevřel ústa svá, řka:

Ó ty, jehož budoucnost se nalézá v rukách kohosi jiného! Tahle důvěrnost není dovolena tvé, nýbrž mé nemohoucnosti. Znáte mne jako Zose Pasáčka koz, spasitele sebe sama a oněch věcí, nad nimiž jsem se ještě neslitoval. Nepozváni naslouchali jste mé samomluvě. Musíte tedy snášet i tohle mé anatéma.

Vy odporní žrouti! No, neuklouzli jste na svém vlastním hovně? Paraziti! Celý svět jste zavšivili, umíte si představit, jaký význam máte pro království nebeské?

Pokračování →

Ti, kdož budou čísti tento krátký traktát o mystériu svatého grálu, měli by ku svému osvícení zalistovat v Knize odhalení svatého grálu, jinak Liber C vel Agape vel Azoth (HORUS, Brno 1996), kteráž má obsahovati tajné instrukce devátého stupně. A tajemství to spočívá ve vědění o jednom zvláštním obřadu, vznešené mši sloužené v chrámu Ducha svatého. Požehnaní, kteří následují těchto pokynů, aby poznali strom života a mohli vejít branou do města.

*

1. 

   Babalon na Bestii

   Toto je tajemství svatého grálu, který je posvátnou nádobou naší Paní, Šarlatové Ženy, Babalon Matky Ohavností, Nevěsty Chaosu, která jede na našem Pánu, Bestii.

2. Vycedíš svoji krev, která je tvým životem, do zlatého poháru smilství.
3. Smísíš svůj život s universálním životem. Jedinou kapku nezadržíš.
4. Tvůj mozek pak bude umlčen, a tvé srdce nebude už více tlouct, a všechen tvůj život od tebe prchne; a ty budeš vyvržen na hnojiště, a ptáci se na tvém mase slavnostně pohostí, a tvé kosti se na slunci vybělí.
5. Pozvedne se vítr ze všech stran a vynese tě vzhůru, jako bys byl hrstkou prachu, v rubáši, který má čtyři cípy a předají tě strážci abysu.
6. A protože již v tobě není žádný život, dá strážce abysu andělům pokyn, aby se vítr vzdálil. A andělé jeho tu již nebudou.
7. Nyní tedy ty, který jsi dosáhl tohoto rituálu svatého grálu, zbav se všech svých statků.
8. Máš bohatství; dej ho těm, kteří jej potřebují, nechovej k němu žádnou žádost.
9. Máš zdraví; usmrť se horlivostí svého odevzdání se Naší Paní. Svaly nechť nedbale visí na tvých kostech, a tvé oči ať září neuhasitelnou vášní k nekonečnu, spolu s tvojí vášní k Neznámému, neboť Ona je mimo poznání prokletého.
10. Máš lásku; vyrvi svoji matku ze srdce a plivni do tváře svému otci. Dupni na břicho své ženy a dítě u jejích ňader ať se stane kořistí psů a supů.
11. Neboť není-li toto vůle tvá, pak to uděláme My proti tvé vůli. Takto dosáhneš svátosti grálu v kapli ohavností.
12. A hle! Jestliže pokradmu budeš udržovat jedinou myšlenku sám o sobě, budeš vyvržen do abysu navždy; budeš osamělý, staneš se jedlíkem výkalů a budeš sklíčen ve dni Buď-S-Námi.
13. Arci! Skutečně je toto Pravda, toto je Pravda, toto je Pravda. Budeš obdařen radostí a zdravím a bohatstvím tam, kde ty již více nejsi ty.
14. Potom každý nový zisk bude novou svátostí, a ta už tě neposkvrní; budeš hlučně hodovat s chlípníky na tržišti a panny budou na tě metat růže, a kupci se vrhnou na kolena a přinesou ti zlato a koření. Mladí chlapci budou pro tebe čepovat skvostná vína, a pěvci a tanečníci budou pro tebe zpívat a tancovat.
15. Ty v tom však přesto nebudeš trvat, neboť budeš zapomenut, prach ztracený v prachu.
16. Ani samotný æon ti nebude k ničemu; neboť z prachu připraví Neviditelný Hermés bílý popel.
17. A toto je hněv Boží, že to musí být takto.
18. A toto je milost Boží, že to musí být takto.
19. Pročež ti ukládám, abys ke mně přišel hned na začátku; neboť učiníš-li jen jeden krok na této Cestě, musíš nevyhnutelně dojít až k samému jejímu konci.
20. Tato Cesta je mimo život i smrt; leží také mimo lásku, ale tu vy ještě neznáte; protože vy milovat neumíte.
21. A samotný konec není dokonce znám ani Naší Paní, ani Bestii, na níž Ona jede, ani Panně, její dceři, ani Chaosu, jejímu zákonnému Pánu; ale Korunovanému dítěti to známo je? Není známo, zda-li to ví.
22. Pročež sláva Haditu a Nuit na konci i na počátku; arci, na konci i na počátku.

*

Článek byl poprvé uveřejněn v Revue HORUS, Solstitium Æstatis 1992.
© 1992
© okultura, MMI