Tři principy sociální metafyziky chaosu

31

Svým prvním, leč veskrze vyzrálým článkem se představuje panslovanský mág, anarchistický tantrik, chaos-mág a spektákloborec z Varšavy. Zabývá se deprogramováním a metaprogramováním, které považuje za největší hrozby svobodné společnosti. „Je banální pravdou, že vládci potřebují zombie, aby pro ně pracovaly. Jenže v naší společnosti je zombiefikace na takovém vzestupu právě proto, že nabízí tak dokonalou kontrolu. Jako je magie uměním, které má stvořit jakéhosi anděla z robota (a oba jsou částmi lidské bytosti), tak potřebujeme ty nejlepší metody na deprogramování.“ Oceníte jeho řízný styl, rychlou analýzu a magický pepř. Založil polskou Thelému, pro niž připravil s nakladatelstvím Pegaz dva překlady z díla Aleistera Crowleyho, nejdříve to byla Ksiega jogi i magii (1993), v roce 1997 pak Teoria & praktyka jogi a pak již ve svém nakladatelství Okultura knihu Krótkie eseje o prawdzie (2001). Je členem redakčního kruhu jungiánského časopisu ALBO ALBO a připravoval i 4. evropskou transpersonální konferenci na téma MANDALA CHAOSU & HARMONIE, která se konala v roce 1997 ve Varšavě. San s ním s oblibou rozmlouvá o současných magických jevech a okultuře.

→ Odkaz

XX. století se často prezentuje jako epocha rozpadu a korupce veškerých hodnot obsažených v kánonu všeobecné morálky. Hovoří se o oceánu chyb, hříchů a poskvrny, v závislosti na tradici, která tato obvinění vznáší. A skutečně – holokaust, ohromná bída zemí třetího světa, z nichž západní svět vysává životodárné šťávy pro svou hojnost, ekologická kataklysmata vyprovokovaná imperialismem všeobjímající technologie – vše tu poukazuje na skutečnost, že čas, v němž máme prožít svůj život, není nakloněn kontemplaci klidu a krystalické transformaci. Žijeme v době železné – nazývající se kalijuga1 – jako „děti“ Boha vyhnané z ráje.

Ve chvílích, kdy naše myšlení opouští, byť na několik málo okamžiků, bahno protichůdných pojetí a dvojakých rozhodnutí, zjevuje se paprsek, jenž nás oplodňuje myšlenkou, že s touto koncepcí epochy hlouposti a zničení není něco v pořádku. Vynořuje se moudrost esence, moudrost předávaná a plynoucí bez ustání z projevovaných skutečností, jež nejsou ničím nežli manifestacemi prvotního Chaosu2, neotesaného špalku taoistické tradice. Tímto docházíme k úvaze, že pokud kalijuga trvá teprve pět tisíc let a před námi je stále ještě dalších 427 tisíc, jak tvrdí hinduisté, pak nemáme důvod upadat v pochybnosti, či v bezduché moralizování, nýbrž vydat se na cestu proměny matérie, počínaje přehodnocením veškerých hodnot, což konečně postuloval již i Nietzsche (a pravděpodobně ani jemu nelze přiřknout prvenství, neboť v súfických a tantrických tradicích byla transformace pokládána za základ návratu k esenci prvotní myšlenky, k níž se fakticky nikdy nenavracelo, poněvadž se nelze obrátit k něčemu natolik imanentnímu naší podstatě). Ó, jak krásná černá bohyně nás svou hněvivou formou vyzývá, abychom uskutečnili naší hadí energii. Tento krev zvracející čtyřruký netvor dobře ví, čeho je nám potřeba. Jestliže návrat do světa lidí je realizován v následném stahování karmického okovu stává se evidentním, že jedinou metodou k odpoutání se ze stavu této nepříznivé rovnováhy je oklamání.

V Železném věku klame nejenom Kálí.3 Na protější straně oceánu se rozléhá „distingované“ království – impérium mnohohlavého Leviatana4 – Babylón posledních dní. Čas v Babylóně odměřují velké hodiny Práva a Řádu. Podřadné příběhy o rozpustném městě Babylónu můžeme prodávat na bleším trhu. Dnes jej obývají byrokrati a překupníci s volným časem, fanatici budoucího a vyznavači Práva – zaujímající postavení v proměnlivé konfiguraci Spektáklu.5

Leviatan není nijak zvlášť zlý; stejně tak nemůžeme soudit o Kálí. Oba jsou projevem jedné a téže podstaty; nutno však míti na paměti slova pronesená Vairóčanou6:

Podstata jevů jest neduální, avšak každý z nich, ve svém vlastním stavu, se nalézá za hranicemi myšlenky.

To nám umožňuje o nich přemýšlet v kategoriích čisté energie pohánějících svět jevů. Když jsme již pronikli tématem Kálí, hadí podstaty i Spektáklu, náleží rovněž obrátit svůj zrak na to, jak se zmíněné skutečnosti dotýkají sociální metafyziky chaosu. Čím je vlastně onen zmiňovaný chaos?

NOVÝ AEON
Transem & transgresí k transcendenci.

V análech magie chaosu Illuminati ov Thanateros se lze dočíst, že:

„Chaos je tou silou, která komplikuje universum, vytvářeje struktury nevyplývající z jeho jednotlivých částí. To on osvobozuje život zpod hromady prachu, když svůj nejzřetelnější projev ukrývá v lidské životní síle (rozvažuj o své kundaliní… ještě jednou! – D. M.), v Kia7 (Ka), v němž je zdrojem vědomosti“.

Takovýmto způsobem nahlížený chaos, jenž jak přiléhavě podporuje svět fyziky, umožňuje existenci sociální metafyziky jeho manifestací v každodenním životě. Vztah Kia k Chaosu není analogický vztahu átmanu k bráhmanu, části nelze přece transponovat na celek. Dovoluje to pominutí pasti monotheismu, síťky na hladové duše, využívané Spektáklem k devastaci jejich přirozeného prostředí a k neutralizaci jejich doutnající životní síly. Ač je vše jedním, Spektákl proklamuje různorodost manifestací Chaosu – neutralizuje naše Kia.

Sociální metafyzika Chaosu je tedy sbírkou volných myšlenek, nesměřujících k zaštítění nějakou teorií, leč rozkvétajících díky síti koincidencí jejím prostřednictvím vytvářených. Je to moudrost dosahování sebeuvědomění, a díky tomu rozvíjení vědomí celosti (bódhičitty v buddhistické terminologii), čehož se domáhá harmonie universa osnovaná na adekvátnosti makrokosmu a mikrokosmu. Jestliže je tedy Chaos prvotním zdrojem, z něhož tryská vědomí, znamená to, že jeho dosažení bude návratem do prvotního stavu, z něhož se vše vynořuje. Cesta (tao) k tomuto není upravená, spíše je samý výmol – to proto Kálí zvrací krev a její šíji obepíná náhrdelník z lebek. Jsou to lebky naší ignorance, našich falešných vášní, kteréžto nejsme s to přetvořit v moudrosti prvotního stavu. V Tao-te-ťing se uvádí:

Buď si vědom mužské síly přírody, než protivenství v sobě odevzdej ženě.

Je třeba pochopit, že kalijuga, v níž máme žíti, poskytuje možnost uskutečnění naší životní síly prostřednictvím toho, co je neodlučným, avšak moralisty tolik opovrhovaným aspektem její manifestace – smyslovostí, polytheismem a anarchií. Pokud pochopíme, že tyto projevy existují v jedinosti (jsou jedním), znatelně se přiblížíme stavu nesmrtelnosti a svobody.

V dějinách jsme měli co činit s mnoha případy bytostí realizujících se na své cestě a přestože „buddhů je tolik, jako hvězd na nebi“, bylo nám dáno právo vypovídat pouze o těch, kteří se realizovali v tomto, dosud jediném ze světů pro nás dostupných. Chaos má své avatáry; snad jste se již s nimi na své cestě setkali. V jejich řadách stojí mystici a heretici islámští, Lao-c‘, Čuang-c‘, Garab Dordže, Buddha Šákjamuni a Padmasambhava. Nenaříkáme si však ani na jejich nepřítomnost v tom nejhorším z věků – stopy Aleistera Crowleyho, Antonina Artauda a Austina Osmana Spareho jsou nasyceny krví Kálí. Slyš jejich slova, přijímej jejich vibrace v každodenním běhu. Napřim svou kundaliní a nalezneš se na stezce.

→ Stezka

Ušlechtilá tradice dzogčhenu nás obdarovává mocným textem Šesti veršů vadžry, jejíž druhou část nyní ocituji:

Není koncepce, jež by byla ve stavu popsat stav „takový, jaký je“, Než mimo to se vize manifestuje: Vše je v pořádku.“

Když Vairóčana promlouvá o stavu „takovém, jaký je“, má na mysli právě to, co my, praktikující tantrickou anarchii, mluvíme-li o Chaosu. Většina omylů má svůj původ ve slovech konstruujících pojetí, zapomínajíce na skutečnost, že „mapa není teritoriem“. Naštěstí mnoho tradicí na to nezapomíná, čehož můžeme nyní využít. Existuje příběh o Buddhovi, jenž se setkal u řeky s jogínem praktikujícím magické umění. „Na čem pracuješ?“, zněla Buddhova otázka. „Čtyřicet let používám zaříkadla pro to, abych mohl kráčet po vodní hladině“ odpověděl s hrdostí jogín. Ve své podstatě byl velkým ignorantem. Buddha mu na to řekl: „To je hloupé takto marnit život, vlastníš-li lodě, které tě mohou převézt na druhý břeh.“ Celý problém spočívá v tom, že většina lidí, stejně jako zmíněný jogín, zabývá se budováním perspektiv namísto realizace svého potenciálu. Dosáhneme-li pochopení, že „každý muž a každá žena je hvězda“, obdržíme volný vstup na stezku. Porozumění však podle mého názoru nestačí k plné realizaci, jestliže souběžně s ním nekráčí zkušenost.

V dílech zabývajících se tématem magie, jimiž je dnes zaplavován trh, vyplňují skulinu určenou životní energii Kia (což je ještě jeden z triků Spektáklu, uchvacujícího a uzurpujícího všemožné projevy života jako upír, přičemž je proměňuje ve vlastní protivenství), se obvykle rozlišuje: stezka levé a pravé ruky, černá a bílá magie – všechno to jsou ale pojetí oplodňovaná ideologickými implikacemi: „Nám však není potřeba slov, nám je třeba činů“ (jak říkával Mao Ce-tung či někdo podobný).

Abychom lépe pochopili podstatu cesty, podstatu Chaosu z něhož se vynořují řády, můžeme využívat rozličných technik, z nich jsou zde dvě zvláště případné. Nejprve sleduj sebe, nakolik jsi podmíněn tím, co nazýváš realitou a co je ve skutečnosti pouze realitou senzorickou (stádně-společenskou, jak tvrdí Timothy Leary, jeden z důvěrných konfidentů Chaosu), vepsanou do Spektáklu a vytvářenou psychickými upíry nadreality. Následně se poddej úplnému procesu deprogramování, co možná nejvíce uzpůsobenému tvé situaci (příroda a kultura nás obdařily pestrou škálou postupů promýšlení vlastních podmínění: mohou to být tělesné techniky súfí, meditace různých buddhistických škol, „orgiastické“ praktiky Ordo Templi Orientis, jakož i driftování a psychogeografie revoluční situacionistické školy).

Měj na paměti, že deprogramování musí být permamentní, má-li směřovat ke konkrétním procesům.

Tomu v magii chaosu slouží praktika spočívající na každodenní změně svých zásad a náboženské praxe. Jiný způsob dosažení toho samého použil revoluční lingvista, prof. Korzybski. Navrhl na jeden rok nemluvit o sobě v perspektivě „Já“, nýbrž z pozice někoho jiného. Oba způsoby umožňují poměrně rychle vytvořit účinnou distanci vůči kouzlu slov, což je v praxi nepostradatelné.

Jestliže nespatřuješ rozdíl mezi svou osobou a Chaosem se zřetelem na tu skutečnost, že prakticky jste jedním a tím samým, nemusíš dennodenně zahřívat meditační podušku ani dělat ze sebe blázna vůči druhým lidem, neboť tvoje cesta je cestou Chaosu. Existuje mnoho ignorantů, kteří si představují, že postačí vyřčení nějaké magické formule, aby byl uskutečněn zázrak a z nebe přišlo zjevení. Vyznavači hnutí Haré Kršna věří, že pouhým opakováním mantry „Haré Kršna“ budou v průběhu deseti tisíce let vykoupeni. Katolíci naproti tomu důvěřují ozdravující moci zpovědi stejně jakoby postačila návštěva u psychoanalytika, abychom se zotavili ze všech problémů. Pro věrné se nabízí speciální konzultace: „Za pouhých 10.000 US$ vykoupení během 10.000 let – psychoanalytik nabízí cestu do nebe!“8 Zřídkakdy se stává, že by někdo dosáhl satori tím, že se odtrhnul od svého mistra. Rovněž tak není každý Newtonem sedícím pod jabloní. Osvícení nemůžeme pokládat za něco, co nadejde v jedné určité chvíli. Satori se stává, stává se v průběhu doby, v plynutí času, avšak chceme-li jej dosáhnout, je nutno nejprve zemřít. Dokonává změny totožné se situacionistickou ideou.9

Jakmile už jednou napřímíš kundaliní, dostáváš se do stavu permanentního orgasmu, z něhož není nutno vystupovat.

Sociální metafyzika Chaosu by nebyla tím, čím jest, kdyby se však poněkud nerůznila metodou od jiných myšlenek. Už samotný fakt spojení metafyzického aspektu se společenským aspektem manifestace universa vystavuje na přetřes všechny revoluční i religiózní ismy. Každý takový ismus si trvalost upevňuje díky uzavírání se na jisté projevy skutečnosti. Postačí se zaměřit na to, co se děje s „kontrakulturou“, abychom si uvědomili, kolik zábran vyplývá z toho, že si vztyčujeme poznávací bariéry. Občas tím dochází k vážným psychózám, jsou-li rozhovory na některá témata předem podmiňovány udělováním hodnoty. Z tohoto pohledu se materialističtí či duchovní fundamentalisté, i ortodoxní všelikého zaměření, vzájemně příliš neliší. Adept Chaosu si hranice nestaví, nebo jeho „ořezem“ je transgrese. Na krku mu visí náhrdelník z lebek ignorance, jeho dlouhé drápy jsou v každém okamžiku připraveny rozdrásat jakékoliv manifestující se tabu. Podstata otevření se všemu je základním projevem jeho vědomí, jeho Kia. Všechny jevy osmi úrovní skutečnosti10 pojímá s rovnocenným zájmem podepřeným afirmací a kritikou, což mu napomáhá k transformaci toho, co je mrtvé v živoucím, světlem pulsujícím, a to, co je potencionální, transformovat na to, co je aktuální.

Zmíním nyní krátký verš o vykoupení převzatý ze súfí:

„Jeden muž, jenž ve škole mnoho let učil moudrosti, zemřel a přistoupil k Bráně věčnosti. Objevil se před Andělem světla, který mu řekl: „Nechoď dále, ó smrtelníku, pokud mně nepřesvědčíš, že jsi hoden vstoupit do Ráje!“ Ten člověk mu však odpověděl: „Ach, posečkej chvíli. Nejdříve mi podej důkazu, že je právě zde „skutečné nebe“ a ne jen nějaká vytoužená představa mé pomatené mysli směřující ke smrti.“ A než se anděl zmohl na slovo, hlas za branou křiknul: „Vpusťte jej, to je jeden z nás!“

V podstatě byl onen súfí adeptem Chaosu, ač o tom vůbec nevěděl. Taková je kvintesence veškerých technik tantrické anarchie; jsou stonkem z něhož vyrůstá kritická afirmace. Proto si ti, kteří se nalezli na stezce Chaosu, uvědomují, že anarchie je jeho společenským projevem a že jedno i druhé, vzájemně harmonizující, společně tvoří řád a štěstí.
V Tao-te-ťing jsou napsána následující slova:

„Návrat je začátkem Cesty. Neboť z Chaosu jsme vzešli, v Chaosu jsme a k Chaosu směřujeme.“

To je nezadržitelné. Není nutno si vytvářet jakékoliv teologické vize, k nimž bychom měli postupovat. Již bylo řečeno, že cesta nevede k nějakému konkrétnímu cíli, a kdo hledá satori, ten ho nikdy nenalezne. Cesta nemá počátku ni konce, stejně jako je nekonečný Chaos.

Kdo jednou vstoupí do stavu permanentního orgasmu, ten z něj nevyjde, neboť už nemá dále kam jít.

Úzké amsterdamské uličky pulsují životem obchodníků s drogami, překupníků a zlodějů. V undergroundovém výčepu squatterů se setkávám s Ruudy Phaffem – oneirickou postavou, jakoby vzešlou z Brechtových povídek. Phaff sedí vtisknut do kouta sálu, vzdálen od vřavy a povyku. Kouří cigaretu za cigaretou, dým obepíná střípky jeho myšlenek sepisovaných na účtenkách. Jsem na cestách. Neustále se navracím, avšak nikdy na to stejné místo. Phaff je revolucionář; spílá narcistní filosofii místních squatterů. Nacházíme společný jazyk. Jsem jeho bratrem z Polska, které svého času navštívil, kouře opium ve varšavské Riviéře. Vláčíme se temnými amsterdamskými uličkami, jež jsou chvílemi pronikány paprsky červených luceren a vitrínami s živým masem. Nakonec jsme stanuli před utajenou skrýší, kde se nalézá hospoda ruské mafie. V oparech hašiše mně Phaff vypravuje o citeře – nástroji jeho života. Ta je jeho pravou milenkou – její struny ho dovedly k extázi. Rusové s Turky hovoří o pašování zbraní. Dva nově příchozí podezřívají ze špiclování. Vytváří se nebezpečná aura. Doposud tlumené hlasy začínají vřít. O páté ranní přijíždí policie pro pár svých známých, leč já tu už nejsem. Kálí je krutá, ale i starostlivá. Kdo se vydá cestou Chaosu, ten porozumí její podstatě, a ve chvíli porozumění a praktického pojetí postačí integrovat ji do každodenního života, aby vydala své plody. Tehdy zanikne dualistická reflexe a vše se bude projevovat jako manifestace energie.

Á propos, drahý, je prospěšné si zapamatovat praktickou radu, kterou nese verš Maczieje Rucinského ze skupiny TOTART („mrtvé umění“ = „totální umění“, sic!):

„Putuješ-li do Ithaky, nezapomeň, že Cesta je nejdůležitější, neb Ithaka, nu což, Ithaka ti může přinést rozčarování.“

Opravdovému Probuzenému jsou k smíchu autority dočasnosti a jeho smích spasmaticky rozrývá zkameněliny Spektáklu.

Porozumění skutečnosti, že celá dualistická reflexe je výtvorem naší vášnivosti na relativní úrovni a tedy že na úrovni absolutní není nic proměnlivého (co by bylo možno změnit, wu-wej = v taoismu filosofie „nečinění“), neboť vše je skutečné a dokonalé samo o sobě, nás uvádí do stavu, kdy je vše jasné a průzračné jako kapka deště, kdy je každý z nás hvězdou a každý Buddhou. O tento stav je nutno pečovat, setrvávat v něm, oddávaje se kontemplaci. Šalebná kontemplace se velmi často stává narcismem a oneirickou procházkou do krajiny vlastního Já – není nic tak zavádějícího. Jak říkají staré vědy, kontemplace je stavem bez předsudků, jehož pro vlastní užitek nazývám kritickou afirmací. Takzvané „smiřování se s vlastním osudem“ má s kontemplací společného asi tolik jako trockistické tlachání na stránkách Protivládního týdeníku s autenticitou revoluce každodenního života.

To je opravdové satori, to je permanentní orgasmus11, který je podstatou Revoluce každodenního života.

Avatárové Chaosu válčí smíchem, využívají smyslovou, polyteistickou a anarchistickou přirozenost Věku Kálí k realizaci bódhisattvy.

Je to příliš vzdáleno myšlence nějakého „smiřování se s vlastním osudem“, neboť takto stvořená bytost se řídí vlastní vůlí, jejíž vědomá manifestace – Kia – je totožná s vůlí universa, vůlí Chaosu. A ten, komu vášně cloní obraz skutečné podstaty věcí, je podmíněn příčinami a důsledky. Akceptace vlastního osudu je přijmutím toho, co je mu předkládáno zvnějšku, toho, co má svůj původ ve výparech Spektáklu. Leč každý je obdařen možností volby.

Pochopení a praktické využití však nepostačují k realizaci vlastní bytosti, vlastního Kia. „Jestliže jsi vstoupil na Cestu, stáváš se Cestou. Pracuješ-li pro ctnosti, ctnost je ti dána. Opomeneš-li jednu, ztratíš obě.“ Proto je tak nezbytná stálá obezřetnost, jíž nelze dosíci jinak než praxí vědomé imaginace, meditací, tancem či driftováním. Buddhisté dávají slib bódhisattvovi, jenž je má ochránit před upadáním do narcismu a egocentrismu na Cestě. Jsou mnohé způsoby dosažení vědomí a pronikání oponami vášnivosti. Slib se však nezdá být tím nejlepším východiskem, neboť není ničím více než náhubkem pro psy, jenž mu nasazujeme, aby nekousal.

→ Copak každý potřebuje náhubek?

Postačí vědomost iluzornosti Spektáklu, proradnosti žádostí předkládaných nám zvnějšku, a dosáhneme tak stavu probuzení, realizace svých opravdových přání. Kundaliní pronikne všemi bloky a zábranami.

Proces seberealizace je alchymickým dílem dosahování vlastního vědomí, které je v jednotě s Chaosem. Leč pouze někteří jej vykonávají bez nutnosti složení obětiny. Mluví-li se o rituálních vraždách, upalování atd., jde o sadomasochistickou psýché, která se uchyluje k substitucím, aby zachovala status quo své nevědomosti a bezradnosti. Skutečná oběť spočívá v něčem diametrálně odlišném. Něco umírá, aby mohlo něco nového vzniknout. Na Cestě realizace ztrácíme veškerá mámení smyslů, což bývá časem i bolestivé, a vnějšímu pozorovateli se zdá, že se velmi unavujeme. Než to vlastně oni jsou těmi nevolníky každodennosti vystavenými na žír sociopolitickým čachrům. Cesta Chaosu je zpřetrháním konzervace svého dosavadního stavu. Na této Cestě se představuje dosud nepoznaná rozkoš prožívání všeho „skutečně“, každá bolest se proměňuje ve sladkost, jíž můžeme libovolně směřovat. Tak tuto skutečnost popisuje třetí část Šesti veršů vadžry:

„Vše už bylo dosaženo, a proto po zdolání choroby vysílení ten, jenž praktikuje, nalézá se ve stavu dokonalosti samé v sobě: to je kontemplace.“

Kalijuga je pouze pojem označující soubor vlastností, charakterizujících naši dobu na relativní úrovni. Adept Chaosu je tantrickým anarchistou, neboť anarchie je protivenstvím reality Spektáklu. Spektákl, jsa nejvyšší transformací reality alienace za pomoci prostředků kapitalismu, velmi ruší realizaci potenciálu lidských možností. Je obtížné dosáhnout satori, štěstí, stav obecné afirmace v systému, který veškeré projevy života uzamyká do klícky své nemožnosti. Tento systém (Spektákl, Babalon či rovněž simulace) je psychickým upírem sajícím životní energii lidí, kterým za to nabízí vášně, jež ale nikdy nemohou zrealizovat. Proto též osvícený Adept Chaosu je „za“, vytvářeje volnou sféru nezatíženou vlivy Spektáklu. Čím nás bude více, tím výrazněji bude ona volná sféra jako nádor tísnit realitu vytvářenou Spektáklem.

Zvítězíme – to je jisté!

Budiž takto zapsáno – a tak se stane!

Tento text byl transmitován ve stavu sjednocení THC s DNA, a dokončen třetího dne, v době svátku Buddhy v roce Vodní opice.
Přenos: Darius Magus Anarchos 23* = 69*

*

Poznámky:

1 Kalijuga je výmyslem lidí žijících v jevové existenci. Někteří z nich přijímají názor, že čas plyne z bodu Alfa do bodu Omega.
Jako fundament kladou historičnost aktu stvoření světa a přijímaje tento axióm, jsou strnulí obavou, co bude na jeho konci – jakou apokalypsu nám osud připraví. Jiní naproti tomu volí vnímání cykličnosti času, dělíce jej na opakující se období o proměnlivých amplitudách radosti a utrpení. Všichni však odkrajují masu času, přičemž kalijuga je fragmentem ekvivalentním vnitřnostem. Není se proto čemu divit, že čas tak zavání.
2 Chaos je právě tam, kde ho můžeš nejméně očekávat, v oblacích na nebi, či v tobě. Je to dynamická rovnováha sil utvářejících svět, jenž vnímáme. Z této matrice chaotických relací vystupují uspořádání, jejichž zásluhou existujeme. My už nebudeme existovat, ale Chaos bude trvat dále.
3 Kálí – černá bohyně, je hrůznou formou Velké matky, partnerkou Šivovou. V tantrismu a šakti je adorována jako nejvyšší božstvo i nejvyšší realita.
4 Pohlédni oknem, a je-li ti to ještě málo, pokus se něco vyřídit na místním úřadě. Pokud ani taková zkušenost neukojí tvůj zájem o impérium mnohohlavého Leviatana, můžeš kupříkladu odmítnout vojenskou službu či placení daní.
5 Spektákl – to je realita pozdního industriálního společnosti, v níž je bytí simulováno manipulací s poptávkou. „VYBER SI SVŮJ SVĚT! ZVOL PEPSI!“
6 Vairóčana, „roven slunci“ – nejvýznamnější učenec a překladatel Tibetu, žijící na přelomu 8. a 9. stol. n.l., ovládal 360 dialektů a byl duchovním synem Padmasambhavy, „z lotosu zrozený“ – zakladatel tibetského buddhismu. Citované úryvky jsou Šesti verši vadžry – textu dzogčhenu, čili „velké dokonalosti“, nejvyšší stezky v ryzím tibetském náboženství bön a staré škole tibetského buddhismu Ňingmapa.
7 Když se dynamická matrice naší životní síly promění v pouliční billboard, pak nám již zbývá jen opíjení se břečkou servírovanou informačním šumem v éteru.
8 Přesto nejjednodušší metodu nabízí společenství „Antrovis.“ V jejich kanceláři si pouze zajistíte místo v kosmické lodi, jež vás v budoucnosti odnese k lepším světům.
9 Situacionisti byla tlupa podvratných živlů, jež dala vzniknout událostem pařížského května 1968. Většinou k nim patřili nadmíru inteligentní muži, přinášející dějinám umění nebývalý hodnotný vklad naproti svým zaměřením. Soudí se, že v podstatě díky nim velký automobilový průmysl začal produkovat vozy nejrůznějších barev. Jedno je ale jisté – jako málokdo před nimi popírali „americký sen“ i jeho evropskou adaptaci.
10 Zvláštní agent Chaosu Timothy Leary nám zanechal text, v němž objasňuje, že osm úrovní skutečnosti je:

1) úroveň biologického přežití
2) úroveň emočně-teritoriální
3) úroveň symbolické manipulace
4) úroveň společensko-sexuální
5) úroveň neurosomatická
6) úroveň neurogenetická
7) úroveň metaprogramování
8) úroveň kvantová.

11 Permanentní orgasmus je stavem věčného chvění, jenž má více společného s orgonovou energií, objevenou Wilhelmem Reichem, než s orgasmem sexuálním. Rozpouští-li se všechny bloky a uplýváš-li s universem, pak jde skutečně o TO. Nikdo není diskriminován a může to zažívat dokonce i dítě.

*

© HORUS, IV-MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!
Psáno exkluzivně pro Revue HORUS.
Z polštiny přeložil Pavel Křepela.

Uložit