Probuzené srdce

4
I Awake: The Core (CD, INRE031, Ultimae Records, 2008)

I  Awake: The Core (CD)

INRE031 | 2008 | Ultimae Records
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Ze Švédska jsme zvyklí spíše na rozjímavou hudbu na pokraji jazzu, s jakou přichází německé vydavatelství ECM již hodně let. Ta je také hlavně akustická (např. Jan Garbarek), svými alby hodně proslul i norský kytarista Terje Rypdal hrající na elektrickou kytaru.

Dalo by se říci, že tato severská hudba, se svým zvláštním chladem, až neosobností by mohla mít blízko k hlavně elektronickému ambientu. Přesto z této části zeměkoule přicházejí spíše zvukové experimenty, které většinou moc rozjímavé nejsou. O to zajímavější je folklór této oblasti, např. joiky či tvorba Mari Boine.

Proto zaujme album The Core od švédského filmového producenta Thomase Huttenlochera, který používá pseudonym I Awake. Je členem volného sdružení či hnutí Ghostfriends, usilujícího o tvorbu děl s co největší upřímností a zvnitřněním, s láskou k přítomnosti. Jde spíše o ducha díla než vnější prostředky, takže to nemá nic společného s folklórem nebo jen akustickými a etnickými nástroji. Přesto má výsledek působení duchovní.

To je to, co vás zaujme při poslechu tohoto alba. Nejprve máte pocit, že půjde více o hudbu využívající zvuky přírody, pak se vše začne přelévat do tanečnějšího rytmu, tak trochu v duchu chill out, ale postupně se hudba rozvrství do mnohem komplikovanější struktury, kde uslyšíte psychedelické zvraty, groovy bassové linky a chytlavé melodie, které se jaksi přirozeně mění a ne náhlými obraty.

Můžete tak slyšet příjemné rytmické části vedle meditativních a rozjímavých. Přitom nejde o táhlé, prostorové plochy, jaké jsou u Steve Roache a obdobných hudebníků. Skoro pokaždé se skladba navrací k rytmu, někdy velmi výraznému, jindy méně nápadnému. Emotivní části skladeb nám otevírají prostor do paralelních světů a přecházejí až do jakési nebeské hudby.

Z tohoto popisu, který těžko může vyjádřit obsah, by se mohlo zdát, že jde o hudbu tak trochu chaotickou, v níž se objevuje kdeco. Opak je pravdou. Celé album The Core se postupně vyvíjí do hlubšího ponoření se do sebe a vše má své místo. Závěrečná skladba mi ukazovala délku kolem 18 minut, ale ve skutečnosti trvala jen přes 5 minut. To bylo asi jediné zklamání z tohoto krásného alba.

© Jiří Mazánek
© okultura, MMX

*

Uložit