Poušť v nás

5
Steve Roach & Brian Parnham: The Desert Inbetween
(CD, PRO253, Projekt, 2011)

Steve Roach & Brian Parnham: The Desert Inbetween (CD)

7 skladeb, PRO253, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Jak jsem se v recenzích již někdy zmínil, když si k sobě vezme Roach spoluhráče, je hudba zajímavější a o něčem trochu jiném, než když je sólová. Zde je to Brian Parnhan, s nímž již natočil album Mantle. Každý si vyrobil své podklady ve svém studiu a závěrečné míchaní a mastering proběhl u Roache.

Přemýšlel jsem, jak nejlépe přeložit název alba a řekl bych, že asi něco jako Poušť inspirující. Díky ní a tomu, co z ní vyzařuje a oslovuje oba autory, vznikly skladby. Jen jsem si pomyslel, že něco jiného je žít na okraji pouště se vším pohodlím a elektroniku, a něco jiného v ní žít a každý den bojovat o přežití jako třeba praví Tuarégové. To by ta hudba byla asi mnohem jednodušší, i nástroje, bez proudu a měla by v sobě velkou sugestivnost a hypnotičnost.

V našem případě autoři zapojili do elektriky, co se dalo – analogy, digitální nástroje, hybridní systémy atd., ale také využili různé typy perkusí, především Parnham, který hraje i na didžeridů, ale smícháním toho všeho, i procesovaných kytar a baskytary, to ani tak nepoznáte, neb vše získalo nesmírně jednotný zvuk, jako by hrál jen jeden hudebník.

Dokonce ani délka není tentokrát obvyklých 73 minut, ale méně. Máme tu 17 skladeb nestejné délky, nejdelší kolem 17 minut.

První Opening Sky (11:03) nám navozuje docela drsnou atmosféru, nejspíš aby varovala návštěvníky pouště, že není radno si s ní zahrávat. I druhá, o něco kratší skladba Ancestral Passage (9:19), je docela temná a varující svými zvuky, ba i samply hlasů.  Třetí skladba Serpent Gulch (11:11) je opět delší, ve zvuku jednoznačnější, temnota postupuje, ale v části je též dost rychlý rytmus. Po opadnutí se dostáváme do klidu. Čtvrtá skladba Somewhere Between (7:13) je zvukově velmi zajímavá – různě škvrčí, skučí a pomalu drhne, – hlavně díky didžeridů. Přes pátou skladbu Spirit Passage (4:14) se dostáváme k částem alba melodičtějším a světlejším. Šestá Return to the Underground (17:14), Návrat do podsvětí, posluchače postupně přivádí až k meditaci. Zvukově v sobě obsahuje hloubku, šíři i samotu pouště. Proto nechápejte tuto zvukovou meditaci například v duchu alba Structures From Silence, ale spíše tak trochu techno-šamansky. Opravdu nejklidnější je asi závěrečná skladba When the Raven Flies (6:31) s jednouchou, opakující se melodií.

Abyste pochopili myšlenku tohoto alba, musíte si nalézt čas a v klidu si je prožít. Poslouchat oddělené skladby není vhodné, protože vám uteče celý smysl díla, který je velmi hluboký.

*

© okultura, 20=
© Jiří Mazánek

 

Uložit